články - Asie

Pár takových antických měst na mořském pobřeží existuje, na Sicílii například. Antické rozvaliny, zdi, sloupy, mozaiky a… v pozadí modré moře. Taková je i Caesarea na pobřeží Izraele, kterou poručil vystavět král Herodes. Prastaré kameny sahající dva tisíce let do historie a zdánlivě věčné moře.

V Tel Avivu nás druhý březnový týden přivítalo až 25 stupňů a lidé na plážích. Dlouhý pruh písečných pláží jsme viděli už z letadla těsně před přistáním. A jaké lidské hemžení na telavivských plážích, někteří se koupali, jiní posedávali a polehávali na písku, piknikovali, hráli volejbal, proháněli psy, někteří v plavkách, jiní přece jen ještě více oblečení.

Po celý březen se na mnoha místech ČR koná Festival ProTibet 2016. Při té příležitosti jsme si povídali s Kateřinou Jacques-Bursíkovou, členkou správní rady organizace Most, která mj. podporuje vzdělanost a zlepšování životních podmínek tibetských dětí. Kateřina Jacques-Bursíková se i jako poslankyně Poslanecké sněmovny PČR angažovala proti čínské politice v Tibetu. Založila Skupinu přátel Tibetu Parlamentu ČR, které předsedala. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že získat vízum do Tibetu je pro ni nemožné a cestuje tzv. Malým Tibetem, tedy Ladákhem a udolim Spiti. Doporučí, jak si užít Malý Tibet naplno, popisuje setkání s mnichy a mniškami i tibetská jídla. A také vzpomíná na setkání s dalajlámou v indické Dharamsale.

Zapomenutá vesnice státu Chin, 8hodinová cesta džípem, oběd v chatrči se slepicemi, starý horský kmen s dětskými tvářemi i potetovanými ženami, úchvatný výhled do Myanmaru, Bangladéše a na indické hory. Taková je Mount Victoria. Krásná i drsná a také živá a nepředvídatelná.

Nepřístupná a pod vládou despotických vraždících generálů – tak jsme znali po celá desetiletí turisticky nejméně dotčenou zemi jihovýchodní Asie – Myanmar. Časy se ale mění a dnešní Myanmar už není tolik tajemný a neznámý. Naopak, Myanmar zaplavují turisté z celého světa a z kdysi nedostupné země se stala lákavá turistická destinace. Nakladatelství Rough Guides vydalo v únoru svého prvního průvodce Myanmarem a trvalo jen několik měsíců, než ho nakladatelství JOTA přeložilo a vydalo v češtině.

Necelých sedmdesát kilometrů východně od Mandalaje na hranici Šanských hor leží městečko zvané Pyin Oo Lwin. Nadmořská výška 1100 metrů má nemalý vliv na jeho příjemné klima. To si v koloniálních dobách užívaly i britské jednotky a tradiční koloniální stavby a věž s hodinami anglického stylu dodnes napovídají silné britské dědictví. A jaký byl náš den v Pyin Oo Lwin – orchidejový park, bambusová buš, motorkářská jízda s místnímu kluky, vodopády s duhovou clonou a melounová sladká tečka na konec.

Už jste někdy jeli rychlostí kroku nad propastí barmského kaňonu? Gokteik patří k nejproslulejším železničním viaduktům světa. Co dříve sledovat? Výhled do rokle strašně hluboko dole, nebo nejisté pomalé popojíždění strojvedoucího? Necelý kilometr musí každému připadat jako věčnost. Úzké koleje jako z párátek vržou pod tíhou mašinky, ta se sune pomalu a opatrně, takže máme dostatek času si přes sto let staré dílo užít.

Hsipaw nemá architektonické památky jako Bagan ani plovoucí vesničky jako Inle, ale nadchne svým přirozeným charakterem a svěžestí horských vesniček. Asi proto tady baťůžkáři nakonec zůstanou déle než původně plánovali.

Z rozpálené Mandalaje je lepší co nejrychleji utéct, nebo se tam upečete. Zastavujeme taxík a s řidičem se domlouváme, že nás za 25 000 čatů vezme na celodenní výlet směr Inwa a Amarapura. Cestou, jak jinak, staví v několika manufakturách. Je smutné, jak rychle jsme my Evropané zapomněli na starou jednoduchou práci, vždyť vidíme jen hotový kus a doba nám zaslepila oči. Za tím jedním kusem dřevěné misky na ovoce nebo ubrusem stojí práce šikovného člověka a určitá dávka jeho času. Kolik práce je potřeba například na obyčejnou špulku nitě…

Nahlédněme pod prašnou clonu mandalajských bran a nechme se okouzlit čarovnou krásou teakového kláštera, královského paláce i panoramatického výhledu na největší řeku země Iravadi. Pročtěme si největší knihu světa a smočme mlsné jazýčky do třtinové šťávy, v níž snad – uprostřed prachových částeček vířících stojící vzduch – najdeme i schovanou mandalajskou esenci bytí.

Lodě plné turistů a rybáři pádlující nohou a natahující ruku pro dýško za cvaknutí foťákem. Kdepak. Inle může vypadat i jinak: jeskyně se psím doprovodem, fotbalový zápas, výroba cukrové třtiny a sklenka palmového vína s místními. Přijměte pozvání na výpravu za pravým srdcem jezera schovaným pod turistickou slupkou.

40 km² a 2230 malých, velkých, baňatých i hranatých templů. Vyprahlá prašná půda, sběrači mincí a masa turistů cvakajících foťákem při západu slunce. Tak to je Bagan z prospektů cestovních kanceláří. A co takhle časem dýchající malinké charismatické pagody z okrově zbarvených cihel, kaktusové hradby, pastevci v klapajících dřevácích a hadí překvapení v e-biku? I takový je Bagan, starobylé duchovní centrum Myanmaru.

Fotograf a publicista Michal Thoma létá pravidelně do Himálaje již od roku 2003 a jednou z jeho nejoblíbenějších cestovatelských destinací je Bhútán. Michal Thoma ho procestoval křížem krážem a v současnosti také provází turisty toužící po poznání této daleké himálajské země. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Michal Thoma o cestování Bhútánem, doporučuje trek, kterému se říká „Malý Snowman“, vzpomíná na krátké popovídání s bhútánským králem a vysvětluje, jak je to s proslulým bhútánským štěstím.

Slavomír Pískatý je český pilot, který pracuje pro bhútánské aerolinky Druk Air a pravidelně létá mezi Indií a Bhútánem na proslulé letiště Paro, které bývá označováno za jedno z nejobtížnějších mezinárodních letišť světa. Slavomír Pískatý je v těchto dnech na dovolené v ČR a pro zájemce přednášel o svých bhútánských zkušenostech v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze.

Malířka a fotografka Barbora Šlapetová podniká společně se sochařem (a manželem) Lukášem Rittsteinem již 18 let výpravy do Západní Papuy a Papuy-Nové Guiney za domorodými kmeny. Jejich výstava s názvem Všechno je jinak v Centru současného umění DOX v Praze představuje střet dvou odlišných světů – domorodé kultury a současné civilizace. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Barbora Šlapetová o tom, jak propojili pravěk se světem kosmonautiky, jak do jejich příběhu vstoupil Václav Havel, co pro ně znamená přátelství s domorodci, jak pátrají v jejich duši a dodává, že… jednou snad poletí starý papuánský náčelník do vesmíru.

Na rozdíl od mnoha jiných arménských kostelů je Geghard snadno dostupný i z hlavního města Jerevanu, přesto, jako by stál na konci světa. Přeháním, vím, nuže, alespoň stojí ve skalách na konci silnice, která dále údolím Azat nepokračuje. Před vstupem do areálu prodávají místní babičky koláče a další pochoutky, o případném nákupu ale budeme uvažovat až po prohlídce. Vstup do klášterů je v Arménii zdarma a na první pohled je patrné, že v arménských klášterech neplatí žádná omezení v oblékání, nebo je nikdo nedodržuje a nikdo se nad nedodržováním nepohoršuje. V Arménii chodí ženy do klášterů i v minisukních a s hlubokými výstřihy.

Mgr. Veronika Kramáreková vystudovala Blízkovýchodní studia a Kulturní antropologii Předního východu na FF ZČU v Plzni. Region Blízkého východu každoročně navštěvuje, především Jemen, kde absolvovala kurzy arabského jazyka a okouzlilo ji starodávné město San´á. V současnosti studuje doktorský obor Etnologie na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni a ve své disertační práci se věnuje společenskému významu žvýkání kátu v Jemenu. Kát, fenomén, na který narazíte v Jemenu na každém kroku, byl námětem rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Se sochařkou Veronikou Richterovou jsme se potkali na pražském festivalu knihy o umění – Literartura, kde představovala knihy, které vydala před lety společně s manželem Michalem Cihlářem v nakladatelství Gallery. Nad knihou Kambodža v detailech jsme si povídali o jejich putování Kambodžou. Veronika Richterová vzpomínala na usměvavé Kambodžany, dopravní mumraj, krutou minulost země, vývěsní cedule. A především na kambodžský venkov.

Sabe Amthor Soe, ředitelka Burma Center Prague, vypráví v rozhovoru pro www.cestomila.cz o politickém vývoji v Barmě, setkání s disidentkou Aun Schan Su Ťij a projektu o zodpovědném cestování do Barmy. Vysvětluje také současné problémy mezi muslimy a buddhisty v Barmě i postavení barmských uprchlíků v ČR.

Mgr. Ondřej Klimeš Ph.D. se specializuje na dějiny a politiku Ujgurské autonomní oblasti Sin-t´iangu, otázku ujgurské národní identity i politické dějiny moderní Číny a její národnostní politiku. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o nerovnoprávném postavení Ujgurů v čínské společnosti, varuje, že se bourají tisíc let staré čtvrti, které by měly být zapsány na seznam UNESCO, popisuje cestování Ujgurskou autonomní oblastí a zdůrazňuje, že Ujgurové mají smysl pro humor a báječnou kuchyni.