knižní tipy

Jižní Georgie, Antarktida a Jižní Sandwichovy ostrovy – tři výpravy fotografa Václava Šilhy do míst, které sám popisuje jako „nejnevlídnější, jaká mohla příroda stvořit“. Do nejodlehlejších, nejdivočejších a nejstudenějších koutů jižních moří. Výsledkem těchto tří expedic na palubě lodi kapitána Jeroma Ponceta je kniha Na vlnách, jejíž text a fotografie přibližují život za Drakeovým průlivem.

Čínské pyramidy jsou pro většinu veřejnosti doposud velkou neznámou. Oblast Xi´anu (Sianu), ve které se nacházejí dokonce stovky čínských pyramid, byla pro cizince dlouhou dobu zcela nepřístupná. Sami Číňané své pyramidy úmyslně tajili důkladným zalesňováním tak, aby vypadaly jako přirozené kopce. Možná je však tímto způsobem chtěli jen ochránit před erozí. V dnešní době družicových snímků je ovšem snaha pyramidy utajit už zcela marná. A tak nám autor této knihy, Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc., vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR, postupně odkrývá dlouho utajované tajemství čínských pyramid.

Legendární kniha Viliama Poltikoviče Touha po absolutnu se v nakladatelství Jota dočkala nového rozšířeného vydání. Sádhuové, jógíni, guruové, svámí, nágové, asketové – za nimi putuje Viliam Poltikovič. A my s ním. Fundovanějšího průvodce za indickými svatými muži u nás stěží najdete. Vydejte se tedy s autorem na daleký subkontinent, jeho putování vyvrcholí na největším náboženském setkání světa – na hinduistické slavnosti Mahá kumbhaméla.

„Mahávírova mrtvola tam ležela celou noc. Všichni slavili. Cpali se khičrím, praženým zrnem. Celou noc se popíjela kořalka. Ten, kdo utloukl Mahávíra kamením, byl dnes hrdinou celé kasty. Stateční bojovníci, kteří umlátili bezbranného, ukamenovali svázaného, se dmuli pýchou. Vždyť zachránili čest svou, své společnosti a svých žen. Čest žen, kterou jim muži poskytli za celoživotní otroctví.“

Na silnici z Karlových Varů na Velichov je na konci obce Dubina odbočka na přírodní rezervaci Skalky skřítků. Skalky skřítků jsou již sice na území vojenského prostoru, ale tato národní přírodní památka i žlutá turistická stezka, která k ní vede, jsou pro veřejnost zpřístupněné. Série skalek, skalních výchozů a defilé zde odkrývá nevytříděné uloženiny laharů, jež obsahují četné, většinou dosti zaoblené úlomky různých bazaltických hornin. Nápadným jevem těchto uloženin jsou válcovité dutiny, které byly podle pověsti dílem skřítků kutajících ve skále své poklady.

„Žádná hora na světě nemá tak nezaměnitelný obrys jako Matterhorn. Ze všech stran působí nepřístupně. Nikdo neví, co obyvatelé Walliských Alp pociťovali nebo co si mysleli při pohledu na Horu, jak tento vrchol nazývají dodnes.“ Reinhold Messner, horolezec, který jako první na světě vystoupil na vrcholy všech osmitisícovek, se ve své knize Pád nebes věnuje „boji o Matterhorn“, o dramatickém duelu dvou tolik odlišných mužů. Bude jeho prvním dobyvatelem Whymper, nebo Carrel…

„Arménovi oči jsou chlípné, zákeřné, chtivé, úskočné, prohnané, přesně jako u Židů a Řeků. Tyto tři národy jsou ztělesněním zla světa!… Nejvíce mne rozčilují oči Arménů. A i kdyby neexistoval žádný jiný důvod k jejich vyhlazení, pak by se tím důvodem staly jejich oči.“ Pohádka o poslední myšlence je drsné čtení.

V dubnu se na trhu objevila originální publikace s názvem Kde ženy vládnou. Autorka Kateřina Karásková svou knihu označila za nápaditý cestopis, jehož ambicí je zaujmout nejen ženy, ale také muže, a dokonce i ty nejzatvrzelejší mužské šovinisty. Mne její cestopis, v němž autorka pátrá v dalekých krajích po „ženských kmenech“ a matriarchátu, nejen zaujal, ale i pobavil.

Kniha Moderní jemenské povídky z brandýského nakladatelství Dar Ibn Rushd je antologií dvaadvaceti povídek z pera převážně ženských spisovatelek. O překlad se postaralo kolegium významných arabistů a čerstvých absolventů či studentů arabistiky. Ti předkládají českým posluchačům sérii příběhů, které vzájemně propojují především témata jako společenské postavení žen, význam rodiny, cena vlastního života, nešťastná láska, rozmarnost, vyloučení ze společnosti či dědičné prokletí fyzické krásy.

Slavný detektivní příběh baskervillského psa se stal pro generace čtenářů pozvánkou do pochmurného kraje dartmoorských blat. Publikace Nakladatelství Brána Po stopách Sherlocka Holmese – ač to název nenapovídá – je vlastně podrobným cestopisem, který zavede čtenáře do tohoto tajuplného kraje v jižní Anglii. Kraje, kterému vytvořil věčný pomník Arthur Conan Doyle. A právě světově úspěšná detektivka stála i u počátku zájmu autora Františka Nepraše o svérázný kus země v hrabství Devon.

Publikace nakladatelství Jota Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa je částečnou odpovědí na současný stesk po starých objevitelských cestách. Autor Alastair Bonnett – profesor sociální geografie na univerzitě v Newcastlu – uspokojí také poptávku po zeměpisných kuriozitách. Nenapadá vás co nejexotičtější a nejšílenější cíl pro další výpravu do světa? Kniha nabízí 47 neobvyklých míst po celém světě, z nichž mnohá jsou ovšem turisticky nedostupná.

Poutavé, místy drsné a syrové vyprávění – k hrobkám světců, k nimž míří nekonečná procesí, do hlučných průvodů kajícných věřících i na soukromé duchovní rituály, kam obvykle může pouze pravověrný muslim.

Poušť sice neplodí trávu, plodí však hodnoty a zásady. Bezprostřední dotek pouště je pro mnohé lidi – nejen proroky a beduíny – druhým nejsilnějším dotekem v životě po doteku matky. Toto vysoce inspirativní prostředí jen musí najít svého nadaného vypravěče, který dokáže vytvořit jeho plný obraz.

Je to dlouhotrvající a vyčerpávající práce vykonávaná obvykle ženami. Typickým obrázkem, spojeným s barmským venkovem, jsou dlouhé řady žen sehnutých nad zatopenými rýžovými poli. Přesazování rýže, jež hraje tak důležitou úlohu v životě země, je tématem mnoha písní a tanců.

Torfi H. Tulinius, profesor na reykjavické univerzitě, použil přiléhavý příměr vysvětlující „stáří“, resp. „mládí“ Islandu: „Pokud by dosavadní čtyři a půl miliardy let trvání Země byly vtěsnány do jednoho roku, Island by se objevil pozdě večer 30. prosince.“ A tomu odpovídá i charakter islandské krajiny – aktivní sopky, častá zemětřesení, rozsáhlá lávová pole, rozlehlé pouště…Vždyť ostrov se teprve „včera“ vynořil z chladných vod severního Atlantiku.

Co mi ale naprosto vyrazilo dech, to byla úžasná „Studna dračího pramene“, pečlivě ukrytá v křivolakých kamenných uličkách. Voda v ní je úžasně čistá, u jejího dna plavou desítky ryb. Tato hlavní studna má tvar osmiúhelníku a po její levé straně stojí dvě stély z doby vlády císaře Qianlonga (1736 – 1796, dyn. Qing), které poskytují detailní záznam o její opravě. O kousek dál je několik čtvercových studen, které slouží pro praní prádla a i dnes se hemží osobami převážně ženského pohlaví, které důsledně mlátí mokrým oblečením o kamennou dlažbu a zbavují jej tak nečistot. Hlavní památka ale stojí uprostřed hlavní studny. Je jí sloup s motivy draka, ryby (oboje je v Číně symbolem štěstí), bůžka dlouhověkosti a síně nesmrtelných, které se váží k čínské mytologii. Tuto vzácnost uchránil před rudými gardami za Kulturní revoluce jeden kádr, který posbíral zbytky zdravého rozumu a sloup pomocí provazu strhnul pod hladinu a ukryl jej na dně.

„…a ejhle, na nebesích, jaký div: sám Mesiáš se pustil do tance, když verše Hafézovy Venuše zazpívala…“, tyto verše o sobě neváhal napsat Haféz, perský básník, o němž německý filozof Nietsche prohlásil: „Krčma, kterou jsi postavil, je větší než kterýkoliv jiný dům. Nikdo není schopen pít víno, které si připravil.“

„Jsou tři druhy lidí, od kterých Bůh nepřijme modlitbu a kteří nebudou v nebi vlídně přijati: otrok, který uteče od svého pána, dokud se k svému pánu nevrátí a nepokoří se mu, žena, která se nepodvolí svému muži a chová se vzpurně, dokud s ní není opět spokojen, a piják vína, který překračuje hranice Boha, dokud nevystřízliví.“

„Noviny a televizi tehdy zaplavila reklama, v níž inzeroval, že se zavazují k tomu, že každé ženě věnují několikery decentní šaty a barevné šátky na hlavu, pokud se dotyčná rozhodne nosit hidžáb a do obchodu na důkaz vážnosti svého rozhodnutí přinese výměnou své staré šaty odhalující vnady.“