NECESTOVAT:

Kvůli vzrůstajícímu cestovnímu ruchu, ovládanému představiteli barmské junty, se proto vedou debaty, zda turisté mají, či nemají do Barmy cestovat. Zastánci bojkotu tvrdí, že příjmy z cestovního ruchu podporují finančně vojenský režim. Víza, letenky, vstupné, veřejná doprava, hotely – ze všech plateb připadají finance vládě. Jednou z nejhorších stránek režimu jsou nucené a dětské práce ke stavbě silnic, hotelů a další infrastruktury za účelem rozvoje turismu. Junta disponuje rozsáhlou sítí agentů a jakýkoli podezřelý rozhovor přátelských Barmánců s cizinci může vést k jejich zatčení a výslechu. Dochází k nucenému přesídlování obyvatelstva, zabírání majetku a půdy, potlačování etnických menšin. Z těchto důvodů zastánci turistického bojkotu považují návštěvu Barmy za neetickou.

Mezi nejvýznamnější podporovatele turistického bojkotu Barmy patří:
Burma Campaign UK – www.burmacampaign.org.uk
Burma Project – www.burmaproject.org
Tourism Concern – www.tourismconcern.org.uk

CESTOVAT:

Dokonce ani uvnitř Národní ligy pro demokracii, kterou vede Aun Schan Su Ťij, držitelka Nobelovy ceny míru a barmská disidentka a spisovatelka, se bojkot netěší jednoznačné podpoře. Podle odpůrců bojkotu by zodpovědní turisté mohli být pro Barmánce přínosem, pokud výsledkem jejich cesty bude i upoutání pozornosti k útisku lidí vojenskou juntou. Kritici bojkotu tvrdí, že příjmy z turismu jsou pro juntu zanedbatelné (asi 1,5 procenta státních příjmů). Zodpovědní turisté, využívající co nejvíce soukromých penziónů, průvodců, řidičů, podporují svými penězi pouliční prodejce a drobné podnikatele. Lidé, kteří Barmu navštívili a navázali vztahy s místními lidmi, budou věnovat mnohem více pozornosti dění v zemi po svém odjezdu, než někdo, kdo ani nedokáže lokalizovat Barmu na mapě. Navíc také Barmánci touží poznávat cizí kultury a protože naprostá většina z nich nebude mít nikdy možnost opustit svou zemi, je jediným kontaktem s cizí kulturou právě turista cestující Barmou. Setkávání s cizinci je taktéž příležitostí procvičit si angličtinu, jejíž studium je v Barmě velmi populární.

Free Burma Coalition – www.freeburmacoalition.org vítá návštěvy zodpovědných turistů v Barmě.

Barmský turistický ruch je tedy dvojsečný meč. Rozhodnutí, zda do Barmy cestovat či necestovat, musí na základě co největšího množství informací a podle svých hodnot učinit každý sám za sebe. Odpověď na otázku: „Budou mé aktivity pro místní lidi přínosné, nebo jim mohou uškodit“ by si měl před cestou do Barmy promyslet každý turista.


Barmské chrámy kreslil Filip Trnka

Aun Schan Su Ťij (1945) napsala knihu Osvobozeni od strachu (Freedom from Fear), kterou u nás vydalo nakladatelství GplusG (překlad Bohumil Pánek, Pavla Sadílková, Jana Spurná). Kniha je ideální přípravou pro návštěvu Barmy, seznamuje čtenáře nejen s hledáním demokracie a politickou situací v Barmě, ale Aun Schan Su Ťij také vypráví o Barmáncích, o přírodě své země, o svém otci, který byl národním hrdinou v bojích proti japonské okupaci i o barmské literatuře či divadle. Dovolím si krátce citovat:

„Jedinečným faktorem, jenž ovlivnil barmskou kulturu a civilizaci nejvíce, je théravádský buddhismus. Pagody a buddhistické kláštery nalezneme ve všech částech země, kde žijí Barmánci. Elegantní jehlanovitý tvar pagody, bílý nebo vyzdobený blyštivým zlatem, je základním prvkem barmské krajiny. Barma je nazývána „zemí pagod“.
…Další stránka života Barmánců, jež není vyloženě ve shodě s buddhistickým učením, je uctívání duchů. Tak, jako jiné národy Barmy, Barmánci byli před příchodem buddhismu spiritisty. Barmánci používají slovo „nat“ k označení nadpřirozené bytosti, a to jak dobré, která obývá různá nebesa, tak děsivé… Svatyňky natů můžeme v Barmě často vidět především pod velkými stromy…“

Informace a texty pro tento článek poskytla pro www.cestomila.cz organizace Barmské centrum Praha. Více o jejích aktivitách najdete na www.burma-center.org.
Pomoci Barmáncům můžete i Vy přispěním do sbírky, kterou organizace Barmské centrum Praha vyhlásila. Sbírka je zaměřená na pomoc etnické skupině Čjinů v severozápadní části Barmy na indicko-barmské hranici, kde 100 000 lidí trpí chorobami z podvýživy.

V článku jsem použil výhradně jména Barma místo oficiálního Myanmar. Junta změnila jméno státu v roce 1989, v západním světě se běžně užívají obě jména.