články - Austrálie a Oceánie

Uluru, posvátná skála australských domorodců, se více a více vzdaluje turistice. Cenově dostupné motely a kempy zmizely již dávno, před dvěma lety vybudované vyhlídkové centrum postavili pro pozorování východu slunce na naprosto nevhodném místě, stále přísnější restrikce platí pro fotografování a doba, kdy bude definitivně zakázán výstup, se zdá být blízko.

Červené pískovcové skály vysoké sto metrů, žhavé slunce, vysušené keře. Kings Canyon není vhodné místo pro život, přesto v téhle pustině překvapí létající barevní ptáci, množství květů a osvěžující jezírko ke koupání.

Půldruhé hodiny stoupáme lesem k barevnému travnatému hřebeni Kaimanawa Mountains. A pak se les konečně rozevře a výhled na zasněžené sopky národního parku Tongariro – bere dech! Mraky, které ráno tu a tam zakryly oblohu, jsou pryč, a sopky se nám ukazují v plné kráse.

Pro milovníky spánku bylo ono ráno, pokud se o něčem takovém dá vůbec hovořit, dost drsné. Jediný přímý spoj z Darwinu do Cairns odlétal pět minut po páté ráno. Nemluvě o check-inu, který se otevíral ještě o 2 hodiny dřív. Bylo celkem legrační čekat na ranní transfer na letiště, když centrum Darwinu ještě žilo nočním životem. My jsme ale nelitovali – věděli jsme, že nás čeká Sluneční stát (tak zní oficiální přezdívka) Queensland.

Jedeme podél jihoaustralského pobřeží z Port Fairy směrem na Port Campbell a Princetown. Projedeme dva národní parky – Bay of Islands Coastal Park a Port Campbell NP. Členité pobřeží plné zatáček nám dá zabrat, z vyhlídek ale vidíme nejdivočejší pobřeží bičované vodami a větry Jižního oceánu, které za desítky milionů let vytvořily kamenné věže tyčící se hrozivě z mořských vln.

Ďáblovy kuličky jsou dle domorodé víry vejce duhového hada. Nuže, naskládal je prapodivně, ta svá žulová vejce. Tyhle zaoblené kameny jsou do sebe někde bizarně zaklíněné, jinde na sobě jen tak zlehka postávají, zdánlivě by stačilo silně fouknout a odkutálely by se.

Hladila jsem delfína v Tin Can Bay, válela se v dunách bílého písku na ostrově Fraser, koupala se na pohádkové Airlie Beach, zahrála si na didgeridoo v Alice Springs, vylekala dinga v noci u svého stanu v MacDonnell Ranges a rozhlédla se na Austrálii z posvátné skály Uluru. Australské dobrodružství pokračuje, před námi je cesta z Uluru do Darwinu a po západním a jižním pobřeží zpět do Sydney.

Toužila jsem dýchat Austrálii, její buš, moře, pustiny a ticho. Před námi je 75 dní putování Austrálií. Kilometry ani nepočítáme, bude jich přes 25 tisíc. Jediným plánem je objet celou Austrálii a zabloudit i do tzv. Rudého středu ke skále Uluru. Jedeme do neznáma, neřešíme co, jak, kdy, proč. Jen my a naše auto nazvané Cedníček.

Na chatě Waihohonu v národním parku Tongariro pro nás její maorský správce Anthony připravil večerní welcoming ceremony. Scénář odpovídal tradiční ceremonii, která provází návštěvu maorských vesnic. Náčelník přivítá hosty proslovem a písní. Řada je pak na hostující straně a jejím vůdci, aby poděkoval za pohostinnost a přivítal se s hostiteli.