Loučím se s Uluru, naše auto Cedníček se řítí k Mount Olga, tyhle skály jsem viděla z Uluru. Správný název je Kata Tjuta/Mount Olga, domorodý název je udáván první a znamená mnoho hlav (Kata – hlava, Tjuta – hodně). Překvapivě je všude spousta stromů, v pozadí ty skály, je jich šestatřicet, jsme v oblasti pro domorodce posvátné a kromě několika stezek se nikam nesmí. Zakázáno je i lezení na samotné skály. Nesmí se zde ani přenocovat, ubytování je na kraji parku ve vesnici Yulara. A dokonce se nesmějí prozrazovat domorodé legendy. Nejkrásnější je trek nazvaný Valley of the Winds Walk, je přes 7 km dlouhý a zabere asi tři hodiny.

Čeká nás dlouhý přejezd centrální Austrálií přes Northern Territory až na severní pobřeží do Darwinu. Kdysi uprostřed Austrálie umírali první objevitelé, pohřbívali zde své naděje i životy: „Nekonečná cesta přes hrbolatou a odpornou zem, tak vysušenou sluncem, že vyčerpaná a drobivá půda začala být krajně zákeřná. Byla to vlastně holá zemská kůra. Několik ovcí na ni raději ulehlo a zemřelo“– to jsou slova o putování pustinami australského vnitrozemí z knihy Poušť Johanna Vosse od Patricka Whitea ( držitele Nobelovy ceny za literaturu). Mimochodem, věřilo se, že někde v centru Austrálie je vnitrozemské moře. Severní teritorium je velikostí větší než Velká Británie, Španělsko, Francie a Portugalsko dohromady, ale na té neskutečné ploše žije něco přes 200 tisíc obyvatel. Jízda na sever evokuje zimu, jenže my jedeme do tropů. První zastávka je v Mataranka Thermal Pools – teplota vody je 34 st., vrstvy špíny a potu jdou dolů. Kolem jezírka prales palem, paráda a relaxace.


Mataranka Thermal Pools


Termitiště za termitištěm

Kousek pod Darwinem v Batchelor vidíme hrad Karlštejn, ale jde jen o maketu s verši Jaroslava Vrchlického, nepochybně vytvořenou českými přistěhovalci. V národním parku Litchfield narážíme na pole termitišť – Magnetic Termitic Mounds. Jsou poněkud placatější a světlejší než jsme vídali v posledních dnech. Osvěžili jsme se ve Florence Falls, ale jsou prázdniny a navíc víkend a tedy spousta. Nejsou zde krokodýli a dá se zde koupat i tábořit. U Tolmar Falls je jen lookout a tak odtud vychutnáváme tu nádheru. Poslední zastávkou jsou Wangi Falls, nejhezčí vodopády, jsou vidět už z dálky, skáčeme ze skal, parádní osvěžení.

Darwin, Indický oceán, nádhera, teplota vody je vysoká, mušle, korály, za západu slunce grilujeme kuřecí stehna, nakupujeme víno, piva, zásoby na další dny. Darwin je plný svěží zeleně, říká se, že byl postaven třikrát, podruhé po japonském bombardování a potřetí po devastujícím cyklonu v roce 1974.


Katherine Gorge

Katherine Gorge – v děsivém horku, které stěžuje pohyb, vyrážíme na 14km trek, teče z nás pot, ale cítíme se jako v pohádce. Lidi jezdí na kánoích, loďkách, vidím i vyhlídkové lety, ale jsou to vydřiduši. Lze se vydat na několikadenní Jatbula Trail, projíždět po řece, v níž se ale objevují krokodýli, dokonce velcí mořští, proto bývají za velké vody koupání a kanoistika zakázány. Národní park se dnes jmenuje Nitmiluk a patří kmeni Jawoyn, jehož skalní kresby park zdobí. Také zde jsou návštěvníci nabádáni k respektu k domorodým svatým místům a rozsáhlá území jsou nepřístupná. Jméno Katherine dostala řeka od jednoho z nejvýznamnějších australských badatelů – John McDouall Stuart ji pojmenoval v roce 1862 na své expedici, která jako první přešla úspěšně napříč kontinentem (Burke na své výpravě zahynul).


Geikie Gorge

Další den se vydáváme směrem k jezeru Argyle. Na hranicích mezi Northern Territory a Western Australia nás prohledávají, nesmí se převážet ovoce, zelenina a med, musíme také posunout hodinky o hodinu a půl. Kolem rostou strašidelně vypadající baobaby. Tyhle stromy jsou v australském klimatu jako doma, nasají vodu v období dešťů a s tímto vodním rezervoárem vydrží suchá období, v nichž jakoby se ukládaly do nečinnosti a spánku. Jezero Argyle, sevřené mezi kopci, nás upoutává modrou barvou a objíždíme několik vyhlídek. Projíždíme Fitzroy Crossing a asi 20 km odtud do NP Geikie Gorge (Darngku po domorodsku). Vyrážíme na tzv. Reef Walk podél řeky Fitzroy, která vyhloubila hlubokou proláklinu v pískovcové stěně. Nyní je ale ze tří čtvrtin vysušená. Z jedné strany pestrobarevné skály, dokonce vybělené, v řece krokodýli, na které jsme dosud neměli štěstí, scenérie jak z pravěku.

Broome, tropické městečko, modrý oceán, na rohu zpívá domorodec, touláme se po China town. Broome bylo světoznámé na začátku 20. století, kdy se jeho pobřeží hemžilo plachetnicemi a lovci perlotvorek. Nebezpečné povolání plnilo hřbitovy, že se tehdy za vidinou zbohatnutí do australských vod potápěla různorodá společnost, lze i dnes vytušit z náhrobků japonských, čínských, muslimských i domorodých. Nedaleko Broome se povalujeme na známé Cable beach a pokračujeme na Port Hedland a dále na jih po North West Coastal Hwy. Rovina, naprostá pustina, nikde nikdo, jen pár dalších projíždějících aut, nechybí mrtvá zvířata a na krajích silnice spousta kostí. Další den ujíždíme přes 700 km a jsem již po těch tisících kilometrech děsně prosezelá, bolí mě celé tělo, mám rozlámaná záda. Odpočinek se blíží, jmenuje se Shark Bay, tady je nejzápadnější bod Austrálie Steep Point. Přes městečko Denham míříme do proslulého turistického Monkey Mia. Zase to tyrkysové a tmavě modré moře, připluli a pravidelně sem připlouvají divocí delfíni – prý již od 60. let minulého století. Shark Bay je na seznamu světového dědictví UNESCO, také díky dugongům, mořským savcům, žijícím v pobřežních vodách, jsou zde i kolonie stromatolitů, staré 3,5 miliardy let. V Monkey Mia je přelidněno, popojíždíme raději na mušličkovou pláž (Shell Beach), miliony mušliček místo písku, pláž je z mušliček celá bílá. Odpočíváme celý den, potřebujeme to.


The Pinnacles

Na jih směr The Pinnacles v národním parku Nambung mezi až 4metrové pinakly, jsou jich nekonečné tisíce, snad miliony v tom žlutém písku, projíždíme i s Cedníčkem mezi nimi, v pozadí se modrá Indický oceán. Tajuplné prostředí, kdysi snad byly tyhle pinakly považovány za dílo pradávných lidských rukou.
Perth – příjemné město, plné vody a zeleně, to vše proložené pohodou, prohlížíme malé City, pár mrakodrapů a hlavních ulic, odjíždíme do přístavu Fremantle, parky, lodě na moři, teplá a nečekaně starobylá atmosféra.
Augusta – prý bývají k vidění velryby a … jsou tam. Zastavujeme u majáku a po pár minutách je vidíme. Dvě. Mámu s mládětem, koukáme, malé dovádělo, plavalo na ocas mámy, převalovalo se, čekala jsem, až máma vyšvihne ploutev nahoru nad vodu, a pak mi foťák upadl, baterky se rozkutálely a ploutvi se více nad vodu nechtělo.


Setkání s klokanem kreslil Filip Trnka


Mrtvých zvířat je na silnicích bohužel moc

A náš cedníček? Nefungovalo vše na sto procent, není divu po tolika kilometrech. Sem tam byla nutná nová pneumatika či výměna prasklé hadice, a teď nám servisák blonďák tvrdí, že potřebujeme nový chladič, což je záležitost za pět set dolarů. Navíc dodává, že nemáme šanci přejet hranice do South Australia, prý neprojdeme prohlídkou. Když slyšel, že se vracíme až do Sydney, koulel očima. Zdál se to být předčasný konec našeho putování, už jsme se chystali zjišťovat ceny autobusů do Sydney. Ale takhle jsme nechtěli naše cestování vzdát. Kluci objevili šikovný obchůdek s potřebami pro auta a sami se pustili do opravy. Chladič šel z auta ven, Australané kouleli očima, to už mechanik nevydržel, beze slov odnesl chladič do dílny a udělal, co bylo třeba. Otáčíme klíčkem a… jede to, kupujeme víno na oslavu, na tohle budeme vzpomínat, jen ty blonďákovy výrazy…


Stirling Range


Wave rock

Stirling Range – vydáváme se na výšlap na Toolbrunup Peak, 1052 m, má to trvat asi 3–4 hodiny. Vyškrábali jsme se nahoru, výhled na všechny kopce jako na dlani, nad námi létali orli. Pokračujeme na Wave Rock, tak to je ta slavná vlna… je to trochu zklamání, zvláště ta komerce kolem. Vlna je asi 15 metrů vysoká a 100 metrů dlouhá. Jedeme dál ke hranici přes Nullarbor plain, je to absolutní rovina, řítíme se po nejdelší cestě bez zatáček – 90 mil tj. 146,6km. Nullarbor není z domorodého jazyka, jak si mnozí myslí, ale z latiny – Nullus arbor, což znamená „bez stromů“. Přes silnici přeběhli klokani, jinak je tu mrtvo, na hranici v pohodě a bez kontroly, míříme dále na Ceduna a Port Augusta. A dále na sever do Flingers Ranges, dojíždíme až do info centra ve Wilpena. Jsme v srdci Flinders Range NP, jdeme po modré, nedá se zabloudit, všude jsou modré fáborky, nejdříve lesem, který vypadá tak čistě, i tráva je jako kobereček. Vrchol nejvyšší hory St. Mary Peak je uzavřen, užíváme si 5km výletu do Edeowie Gorge, vyschlá řeka a pokolikáté skákání po kamenech. Ráno se vracíme do Wilpeny k autu a cestou vidíme tolik klokanů, nezdá se, že by z nás byli vyplašení, dostáváme se k nim blizoučko, tolik pohromadě jich už neuvidíme. Flinders Range je domovem domorodého národa Adnyamathanha (Skalní lidé), jsou zde jejich skalní malby a rytiny.


Rovina, rovina, jen zvířata sem tam přeběhnou přes cestu

Konec našeho putování – hranice s New South Wales, blížíme se do civilizace, města jsou větší, Blue Mountains, Sydney. Moje Sydney, najednou mi srdce tluče rychleji, na Randwicku se klepu dojetím. Nadýchala jsem se Austrálie a cítila se jako doma v těch kýčovitých obrazech tyrkysového oceánu a barevných západů slunce. Austrálie dnes patří i ženám. V 19. století to byl kraj mužů, dokonce i písně byly bez lásky a žen, texty byly o mužích, jejich statečnosti, strádání, překonávání bolesti či smutných koncích. Naše putování trvalo 75 dní a přes 25 tisíc kilometrů, bylo o radosti a lásce k Austrálii, ale i chvilkovém strádání a překonávání bolesti. A šťastném konci.

Adresy, které se mohou hodit:
www.kimberleyaustralia.com
www.monkeymiadolphins.org
www.westernaustralia.com
www.australiascoralcoast.com
www.cityofperth.wa.gov.au
www.perthtouristcentre.com.au
www.stirlingrange.com.au
www.waverock.com.au
www.katherinegorge.com
www.flindersranges.com

Díky za vyprávění Andree Flieglové

Austrálie: Přes Nimbin a ostrov Fraser na Uluru aneb Australský kýč za kýčem, 1. díl