články - Evropa

Jak žili Římané před téměř 2000 lety? Mnohé o jejich životním stylu napovídají ruiny lázní a dochované písemné prameny, které je popisují. Caracallovy lázně v jihovýchodní části centra Říma patří k největším a nejzachovalejším termálním komplexům starověkého světa. Majestátní, velkolepé, to jsou pravděpodobně slova, která napadnou každého, kdo vkročí do ruin dávných veřejných lázní.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, co výlet kus za Věčné město… První variantou je výlet za vykopávkami starověké Ostie, to je nepochybně nejlepší tip. Druhou je Hadriánova vila u Tivoli. Název není přesný, pod výrazem „vila“ si představíme budovu větších či ještě větších rozměrů a luxusu. Ovšem Hadriánova vila není vila, ale císařská rezidence monumentálních rozměrů (více než kilometr čtvereční). Venkovské sídlo pána nad světem a národy.

Mnohé římské kouty už ztratily svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Za dávnou historií Říma člověka zavedou i méně známá místa – nejstarší místní most Fabricius a Isola Tiberina, Tarpejská skála, Aurelianovy hradby, Caracallovy lázně, katakomby atd.

Ví se, že je nejstarší. Ovšem v historických pramenech se nedochovalo, kdo vydal nařízení k jeho stavbě a kdy přesně byl postaven. Udává se, že to bylo s největší pravděpodobností začátkem druhé poloviny 13. století za panování krále Přemysla Otakara II.

Nadmořská výška 1096 metrů, Laka je nejvýše položené jezero na české straně Šumavy. A je snadno dostupné, z Nové Hůrky pouze čtyři kilometry s převýšením 200 metrů po modré značce, nejen pěšky, ale i na kole, v zimě na běžkách. Jezero nepřístupné v časech neprodyšné železné opony se po desítky let dlouhé přestávce opět otevřelo turistice až v 90. letech minulého století. Ovšem česky se o jezeru Laka psalo již ve druhé polovině 19. století, nejznámější je turistický průvodce Šumavou z nakladatelství Františka Řivnáče.

Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg, Muur van Geraardsbergen – pro nezasvěcené málo zajímavého, pro milovníky cyklistiky nejslavnější a nejnáročnější stoupání ve Flandrech. V Belgii jsou v současnosti chráněná jako kulturní dědictví, vždyť jsou mj. součástí největšího cyklistického svátku Ronde van Vlaanderen. Ovšem ochranný režim není pouze z důvodu, že jsou tyto kopce zařazovány do cyklistických závodů. Dlážděné cesty se od druhé poloviny minulého století stávaly vzácností, jsou jedním z mizejících příkladů zpevněných povrchů silnic technikou, která se používala již během římského panování. Dodávají krajině nefalšovaný historický ráz, navštěvuje je mnoho cykloturistů i pěších turistů.

Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont, Muur van Geraardsbergen. Tato jména představují vlámské kulturní dědictví. Zeptáte-li se kohokoli a kdekoli v zemi vlámské, jaký je opravdu největší cyklistický svátek, ta nej nej klasika celoročního cyklistického kalendáře, odpověď bude jednoznačná – Okolo Flander, v originále Ronde van Vlaanderen.

Monforte d’Alba je jednou z nejznámějších obcí vinařské oblasti Langhe, v jejím okolí se téměř do nekonečna táhnou vinice, na nichž zrají hrozny odrůdy Nebbiolo. Z nich se vyrábí Barolo, jedno z nejvěhlasnějších italských vín. Podle staré legendy je v místech již neexistujícího hradu dodnes slyšet sténání duchů katarů, jejichž společenství bylo rozprášeno křížovou výpravou. Ale proč se duchů bát, Monforte d’Alba je půvabné místo a rájem pro nejnáročnější gurmány.

Barbaresco, to je „pár“ domů, možná stejný počet vinařských sklepů, asi sedm stovek obyvatel. Už Plinius Starší, známý římský filosof a autor přírodovědné encyklopedie antického Říma Naturalis historia (ten, který zahynul při pozorování výbuchu Vesuvu a je po něm pojmenována tzv. Pliniovská erupce) psal, že se v kraji kolem města Alba Pompeia, tedy dnešní Alby, vyrábí výborné víno. A tak je to dodnes.

Jizera dosahuje výšky 1122 metrů nad mořem a je druhou nejvyšší horou Jizerských hor na české straně. Jizera je snadno dostupná, žádná náročná horská túra, od parkoviště Smědava pouze tři kilometry s převýšením asi 300 metrů. Vrcholové žulové skalisko je přístupné po kovových žebřících a seshora je kruhový rozhled na Jizerské hory, viditelný je i Ještěd.

Jmenuje se Wysoka Kopa, patří do tzv. Koruny polských hor a má nadmořskou výšku 1127,6 m. Na české straně Jizerských hor je množství atraktivnějších tras, než je výstup na nejvyšší horu pohoří za hranicí v Polsku. Ovšem nejvyšší je nejvyšší, proč ji tedy vynechávat.

Příhrazské skály jsou zařazeny mezi přírodní rezervace, což znamená, že se v nich turista, na rozdíl od I. zón národních parků, smí pohybovat i mimo značené turistické trasy. A právě mimo značené turistické trasy objeví některá z míst, která jsou označována až jako symboly Příhrazských skal – např. věž Kobyla a skalní okno Sokolí pusinky.

Barolo, Barbaresco. Netřeba nic dodávat. Věhlasná piemontská vína, italské dny uprostřed vinic, od degustace k degustaci. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba a Barbaresco. Piemont je nejen regionem vína, ale i lanýžů. Připravují je tam na desítky (stovky?) způsobů, pár jich k vínu ochutnáme.

Rilský klášter byl založen v 10. století svatým Ivanem z Rily, poustevníkem kanonizovaným pravoslavnou církví. Nepochybně jeden z nejpůsobivějších koutů Bulharska, přímo nad klášterem hory překračující nadmořskou výšku 2500 metrů. Ve své více než tisícileté historii byl centrem duchovního a kulturního vlivu na bulharský národ. Jeho architektura a fascinující fresky jsou úchvatnou zprávou o bulharské minulosti.

V antickém Řecku existovalo více měst jménem Heraclea nebo Herakleia. Pod vyhaslou sopkou v jihozápadním Bulharsku archeologové postupně odkrývají pozůstatky města Heraclea Sintica, které je spojeno s největšími osobnostmi makedonské historie. Ovládl ho Filip II., otec Alexandra Velikého, a ke jménu Sintica přidal Heraclea, aby připomněl Thrákům a Makedoncům, že jeho předkem byl Héraklés. Kousek od starodávných památek si každý může užít koupání v termálních pramenech. A nedaleko jsou dvě zajímavá vinařství – Rupel a Orbelus.

Vinařské město Melnik je zajímavou architektonickou rezervací se stovkou tradičních domů prohlášených za kulturní památku. Nad městem se tyčí… melnické pyramidy, skalní věže dosahující výšky až sto metrů. Za nimi se otevírají úchvatné výhledy na téměř třítisícové pohoří Pirin. Z Melniku je to přibližně sedm kilometrů k bráně oceňovaného vinařství Villa Melnik.

Kastelorizo je nejvýchodnějším obydleným řeckým ostrovem. Do Atén je to odhadem pět stovek kilometrů, na „nedaleký“ Rhodos více než sto, ovšem z tureckého přístavního letoviska Kaş pouze sedm. Kastelorizo je především půvabný přístav s barevnými domy a báječnou mořskou kuchyní, modrou jeskyní, v průzračném moři plavou obří karety, nahoře ve skalách antická akropole Palaiocastro.

Ve 12:00 z Prahy do Sofie, vyzvednutí auta a ihned na jih do známých vinařských regionů Bulharska. Očekávat by nás mělo příjemné teplé počasí až přes 25 stupňů. V programu cestou Rilský klášter.

Před vstupem na povalový chodníček, který vede do nitra slatě, stojí první informační tabule, z níž se dozvíme o stáří šumavských rašelinišť, jejichž vývoj začal na konci poslední doby ledové před 10 až 15 tisíci lety. Zdejší porosty připomínají severskou tajgu a tundru, břehy jezírek ovládá borovice blatka, borovice kleč a jejich kříženec borovice rašelinná, dorůstající maximálně několika metrů výšky, přizpůsobily se studenému, vlhkému a kyselému prostředí rašelinných mokřad. Stromy jsou to nižšího vzrůstu, případně keřovité formy, průměr kmene obvykle nepřesahuje deset centimetrů.

Od autobusové zastávky Zakšín, kde se na malém plácku dá zaparkovat, je to ke zřícenině skalního hradu asi 1,5 km po červené značce. Nejprve podél potoka Liběchovka, v podzimních dnech je pěšina poněkud rozbahněná, poté se odbočí prudce nahoru do pískovcových skal, v nichž kdysi stával dřevěný hrad Berků, střežící obchodní stezku a Zakšín.