Vkročíte do Montalcina a vítají vás enotéky s nekonečnou nabídkou proslulého Brunella. Čím by bylo Montalcino bez Brunella? Okouzlujícím kamenným městem nad širokou toskánskou krajinou, toto prostředí bylo osídleno již Etrusky a Římany. Poprvé se o Montalcinu zmiňuje dokument z roku 814, v němž císař Ludvík I. Pobožný předává oblast pod Mons Lucinus opatství Sant'Antimo. Původ názvu „Montalcino“ je zahalen tajemstvím, jedna z variant pochází právě ze jména Lucinus, které odkazuje na římskou bohyni porodu Lucinu, často zaměňovanou s Juno. Další varianta spojuje původ jména s cesmínovými duby (Quercus ilex), tedy „Hora dubů cesmínových“, navíc právě tento dub je dodnes v erbu města.

Fortezza

Nejkrásnější výhled na Montalcino a Val d'Orcia je z hradeb pevnosti (fortezza). Na její nádvoří je vstup zdarma, nahoru na hradby se platí 4 €. Vstup je přes enotéku (Enoteca la Fortezza) založenou v roce 1980. Enotéka v historické pevnosti vinařského městečka je nepochybně zajímavá myšlenka. Již po desetiletí ji spravuje Fabio Tassi, člen rodiny, která žije v Montalcinu po generace a je s jeho historií a vínem spojena hlubokým poutem. Svou vášeň k vínu zdědil Fabio po svém dědovi Guidovi, který kdysi pracoval i pro rodinu Biondi-Santi, jejíž předci jsou považováni za zakladatele slávy Brunella di Montalcino. Ale o tom později.

Pevnost pětiúhelníkového půdorysu je symbolem Montalcina. A válek mezi Sienou a Florencií, ovšem spory dvou toskánských měst, jejichž bankéři představovali dominantní roli v evropském bankovním systému, byly pouze součástí rozsáhlého kontinentálního konfliktu mezi Španělskem a Francií. Historie pevnosti začíná v roce 1361 a připomíná mnohá historická data včetně poslední obrany Sienské republiky proti španělsko-florentským vojskům v polovině 16. století (tehdy se po kapitulaci svého města stáhli sienští exulanti do Montalcina a založili Sienskou republiku). Z historických dokumentů prý vyplývá, že i v časech bojů nebylo dne, aby si obléhaní neužívali vynikajícího vína. Po mírové smlouvě mezi Francií a Španělskem v Cateau-Cambrésis se pánem Montalcina stal Cosimo I. Medicejský, který byl poté v roce 1569 jmenován prvním velkovévodou toskánským. Mimochodem, Dante Alighieri pojednává o válce mezi Sienou a Florencií i ve svém slavném díle Božská komedie, využívá k tomu mj. postavu florentského šlechtice Boccy degli Abati, který zradil svou stranu, za což trpí v pekelné hrůze. Nuže, vychutnejte si sklenku Brunella v historické pevnosti Montalcina. Vždyť Brunello, to je Toskána.


Montalcino, dole enoteca v pevnosti


Montalcino, v pevnosti


Montalcino a výhled do toskánské kulturní krajiny


Cypřiš – ikonický strom Toskánska

Uličky pod pevností, to je jedna nabídka Brunella za druhou, výběr se zdá být nekonečný. Pro milovníky vína s plnými kapsami, Brunella starých ročníků za stovky a stovky eur nechybějí. Než jde Brunello di Montalcino Riserva do prodeje, zraje nejméně šest let, z toho minimálně 2 roky v sudu, letos se tedy napijete ročníku 2020.

Brunello di Montalcino se vyrábí pouze ze Sangiovese Grosso, což je klon odrůdy Sangiovese s většími bobulemi. Ta je v současnosti nejrozšířenější odrůdou pěstovanou v Itálii (podle obdělávané plochy). Udává se, že jméno pochází z latinského „sanguis Jovis“, což znamená „krev Jupitera“. Právě tento překlad vedl kdysi k postoji, že se jedná o původní odrůdu vinné révy pěstovanou už dávnými Etrusky. Ovšem navzdory rozšíření a významu je její původ dodnes mlhavý. Až v posledních dvou desetiletích pomáhají moderní genetické analýzy pochopit historii Sangiovese. Jenže, teorií je stále několik. S jistotou snad lze říci, že Sangiovese není starobylou toskánskou odrůdou, ale pochází z jižní Itálie, kde se zrodila spontánním křížením. Její toskánské rozšíření pochází až z nedávné doby.

Ciacci Piccolomini d’Aragona

V oblasti Montalcina působí přibližně dvě stovky vinařství a producentů vína. Jedním z historických vinařství je Ciacci Piccolomini d’Aragona poblíž Castelnuovo dell'Abate a asi deset kilometrů jižně od Montalcina. A je to „cyklistické“ vinařství. Vede ho Paolo Bianchini (spolumajitelkou je jeho sestra Lucia). Bývalý cyklista, který založil amatérský cyklistický a charitativní klub Brunello Bike ASD. Po studiích se ovšem vydal odlišnou životní cestou. Vysvětluje, že cyklistika a vinařství mají mnohé společné – týmovou práci, v níž ale nesmí chybět základní individualita, obětavost, schopnost odhadnout nejsprávnější okamžik a využít ho. Ve vinařství mají cyklistické muzeum, nechybějí fotografie slavných jezdců, spousta kol a závodních dresů, dokonce i od Tadeje Pogačara z jeho vítězných Tour de France 2024 a 2025. V muzeu se dá připravit i degustace Brunella. Prohlídka nového sklepa Molinello, otevřeného před dvaceti lety (starý je nepřístupný v nedalekém Castelnuovo dell´Abate, tam zrají dlouhověké ročníky), degustace Brunella (nejen), nechyběl pětihvězdičkový ročník z proslulé vinice Pianrosso. Mimochodem, jen několik kilometrů od Montalcina v Poggio Civitella (kde se nacházela starověká etruská osada) končila v roce 2010 slavná 7. etapa Gira d´Italia, připomínala v závěru v dešti a bahnu spíše cyklokros. Město se nachází v nadmořské výšce až 567 metrů, právě Poggio Civitella je nejvyšším bodem regionu (661 m. n. m.).

Na webových stránkách vinařství si přečtete i jeho historii: „Panství se pyšní počátky sahajícími do 17. století a své historické dědictví si uchovává v paláci, který ve stejném období postavil Fabivs de' Vecchis, biskup z Montalcina a opat opatství Sant'Antimo. Po biskupově smrti byl palác spolu s rozsáhlými zemědělskými pozemky vydražen v souladu s italským zákonem o církevním majetku a v roce 1868 jej koupila hraběnka Eva Bernini Cerretani. V roce 1877 prodala celý svůj majetek rodině Ciacci z Castelnuova. Po sňatku hraběte Alberta Piccolominiho d'Aragona, potomka rodu Enea Silvia Piccolominiho, známého jako papež Pius II., a slečny Eldy Ciacci v první polovině 20. století se z tzv. biskupského paláce stal Palazzo Ciacci Piccolomini d'Aragona. V roce 1985, po zániku rodiny, byl majetek odkázán Giuseppe Bianchinimu, který tehdy panství po mnoho let spravoval.“ Pan Giuseppe byl Paolův otec, zemřel v roce 2004.“


Vinařství Ciacci Piccolomini d'Aragona


Ve sklepích vinařství Ciacci Piccolomini d'Aragona zraje báječné Brunello di Montalcino


Cyklistické muzeum ve vinařství Ciacci Piccolomini d'Aragona


Výhled od vinařství Ciacci Piccolomini d'Aragona na Castelnuovo dell´Abate

Vesnice Castelnuovo dell´Abate se ve středověku rozvíjela jako majetek opatství Sant'Antimo. Název pochází z doby, kdy si v ní opat ze Sant'Antima nechal postavit rezidenci, která se později stala majetkem biskupa z Montalcina. Přezdívá se jí Palazzetto dei Vescovi (Biskupský palác), stojí u kostela Pieve dei Santi Filippo e Giacomo na Via Borgo di Mezzo. Mimochodem, jméno Fabivs de' Vecchis (po biskupovi) nese i jedno z vín Ciacci Piccolomini d’Aragona (100 % odrůdy Syrah).

Vinařství získává mnohá ocenění. Například největší gurmánský časopis v německy mluvícím světě Falstaff ohodnotil loni víno Vigna di Pianrosso Santa Caterina d'Oro Brunello di Montalcino Riserva DOCG 2019 v klasické 100 bodové metodě plným počtem 100 bodů. Patří tak mezi nejlepší v Itálii. A takto zní hodnocení: „Ušlechtilá a zářivá rubínově červená barva s jemně zesvětlujícím nádechem. Vůně zralých třešní, zralých jahod, sušených okvětních lístků růží, jemné tóny tabáku v závěru. Velmi plné a poutavé na patře, bohaté a plné, se skvělou pikantní a šťavnatou texturou, živé, dlouhé, silné a velkolepé.“

Mimochodem, rod Piccolomini má spojení s historií našich zemí, Ottavio Piccolomini se zúčastnil bitvy na Bíle hoře, císař Ferdinand II. ho za zásluhy odměnil náchodským zámkem s panstvím.

Creatore del Brunello di Montalcino

Otevřete-li webové stránky rodiny Biondi-Santi, objeví se před vámi titulek Creatore del Brunello di Montalcino. Jistě netřeba překládat. Bohužel, prohlídky a degustace jsou zapovězeny. Psal se rok 1865. Uznávaný enolog Clemente Santi zvítězil s výběrovým červeným vínem nazvaným Brunello na zemědělském veletrhu v Montalcinu. Byl to teprve začátek dlouhé cesty za špičkovým vínem s mnohaletým zráním a dlouhověkostí. Tehdy netušil, že se jednoho dne toskánské městečko promění v jedno ze světových vinařských center. Vše vsadil pouze na v dřevěných sudech zrající Sangiovese Grosso. Jeho vína postupně získávala prestižní uznání a s nimi přicházela toskánská vinařská revoluce, vždyť v tehdejším Toskánsku se červená vína vyráběla pro každodenní pití, nikoli pro dlouhověkost. První oficiální ročník Brunella di Montalcino pochází až z roku 1888, lahve tohoto ročníku nadále leží ve sklepě vinařství Biondi-Santi.

Dcera Clemente Santiho se provdala za Jacopa Biondiho a jejich syn Ferrucio pokračoval v rozšiřování potenciálu odrůdy Sangiovese až k dokonalosti. Navíc spojil příjmení obou rodin. Ferrucio byl prvním, kdo oficiálně označil víno jako Brunello di Montalcino. Díky jeho práci mělo Brunello di Montalcino na začátku 20. století pověst nejlepšího toskánského červeného vína. Rodina Biondi-Santi zůstala jediným producentem Brunella až do konce druhé světové války. V poválečném období žili v Montalcinu zemědělci, řemeslníci, dřevorubci atd. Až v 60. letech investovali místní obyvatelé do vinic a výroby prestižního vína. Téměř sto let poté, co Clemente Santi díky své intuici ukázal směr a cestu za slávou.

Když bylo v roce 1980 zavedeno nejvyšší označení italských vín DOCG (Denominazione di origine controllata e garantita), Brunello di Montalcino bylo mezi nimi (dále Vino Nobile di Montepulciano, Barolo a o několik měsíců později Barbaresco). V současnosti je více než 200 vinařství vyrábějících Brunello di Montalcino zapojeno do společnosti Consorzio del Vino Brunello di Montalcino. Mimochodem, všechna vinařství nabízejí i Rosso di Montalcino, což je ve vztahu k Brunellu o polovinu levnější druhá liga, ovšem… opravdu chutná liga.

Další informace:
https://ciaccipiccolomini.it/
https://www.consorziobrunellodimontalcino.it/
https://www.enotecalafortezza.com/
https://www.wineofitaly.cz/toskansko/