články - ITÁLIE

Barolo se rodí na zvlněných svazích Langhe. Báječně lze tuto malou a malebnou část Piemontu prožít ze sedla kola. Až někam do nekonečna se táhnou vinice, na kopcích vesnice, vždy se starou pevností či hradem. Půvabný kraj. V Barolu žádná půjčovna kol není, jedna ovšem sídlí v nedalekém Novellu.

Barolo. Netřeba nic dodávat. Jedno z nejvěhlasnějších italských vín, které se rodí v Piemontu. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba, Castiglione Falletto a Serralunga d´Alba. Vinohrady v Barolu jsou nádherně vystavené slunci, snad žádná vinice není na rovině, místní odrůdě Nebbiolo, z níž se Barolo vyrábí, se daří na svazích.

Palazzo Reale v historickém centru Turína býval rezidencí Savojské dynastie. Rozsáhlý komplex vévodského a později královského paláce se rodil už od konce 16. století. Nejen v minulosti, ale i v současnosti ohromí Palazzo Reale svým bohatstvím a velkolepostí.

Nejstarší památky římského fóra pocházejí z nejdávnějších časů římského království, z 8. a 7. stol. př. n. l. Forum Romanum je výlet hluboko do římské historie, za prvními kroky města, jehož původ – jak popisuje Livius – je v hořící Tróji. V každém, kdo do těch úchvatných ruin vstoupí, se probouzejí představy, jaký byl ten Řím, když po jeho dlažbě chodili Gaius Julius Caesar, Seneca nebo Vergilius. A ještě dávněji král Tarquinius Superbus.

Římské Koloseum je symbolem zabíjení jako veřejné zábavy. Zároveň je symbolem současného Říma jako jeho turistická atrakce číslo jedna. V letošním roce probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona, která představuje pohled současných italských umělců na světově proslulý amfiteátr, ale také např. jeho ideologické zneužití v dobách Mussoliniho režimu. Koloseum tak v těchto měsících nenabízí pouze historické zdi, ale je plné života a umění.

Ara Pacis kdysi zakrylo bahno z mnohokrát rozvodněné Tibery. Tisícileté ticho dopadlo na oltář, který zmizel z očí a myslí tehdejšího světa. Znovuobjeven byl ve druhé polovině 16. století, jeho současná muzejní podoba je dílem amerického architekta Richarda Meiera, který vytvořil zajímavý komplex v sousedství Augustova mauzolea.

Mnohá římská náměstí a náměstíčka už ztratila svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Naopak Piazza Navona si dosud mnohé ze svého půvabu uchovala, přestože zmíněné neduhy ji také sužují. Podlouhlé barokní náměstí je tolik odlišné, stojí totiž na místě bývalého antického stadionu a dodnes zachovává jeho původní půdorys.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, výlet za vykopávkami starověké Ostie je nepochybně dobrý tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.

Byl poslední březnový týden, Řím zalitý sluncem a v Trastevere posedávali hosté i večer na nekrytých zahrádkách restaurací. V Trastevere se jí levněji než v centru města, z něhož zmizela stará atmosféra. Tím je dáno, že i příjemněji. Z kdysi živých uliček, které bývaly symbolem italské metropole – např. Via dei Condotti – jako by lidé zmizeli. Před Pantheonem jsou zahrádky, ale v těch už sedí pouze turisté, navíc tamní restaurace nemají nejlepší recenze. Ani na Piazza Navona jsme večer nesedli za stůl. Trastevere je lepší volba.

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Parco Regionale dell´Appia Antica je dostupný autobusem číslo 118 například od Circa Massima (Circus Maximus). Jedna zastávka je přímo u katakomb sv. Kalixta. Ovšem v těchto místech Via Appia Antica už není klidnou, krásnou cestou pod piniemi, ale až nepříjemně halasnou silničkou na kraji města. Ohraničená vysokými zdmi po obou stranách, bez chodníku (!), jen bílá čára kousek od zdí, někde ani ta ne. Takže, chcete-li odtud dále pěšky do Říma, přitiskněte se ke zdi, dávejte pozor na protijedoucí auta a užívejte si hlučný provoz. Odtud už vážně autobusem.

Pěšky do Říma. Nikoli z ČR, nejsem takový poutník. Z římského letiště Ciampino jihovýchodně od italské metropole. Už jste někdy šli pěšky z letiště do hlavního města? Představil jsem svůj nápad několika známým a vyvalili na mne nechápavě oči. Netušili, že z Ciampina vede do Říma jedna z nejkrásnějších cest světa – přes dva tisíce let stará antická Via Appia Antica.

Když člověk přejede Brenner a blíží se přes Bolzano směrem k Trentu – autem nebo vlakem – je to krásná podívaná. Na svazích kopců zraje víno, na každém druhém třetím stojí hrad nebo alespoň strážní věžička, vrcholky hor nahoře jsou sem tam ještě posypány sněhem, dole bouří vody řek jak ve zrychleném filmu. Projíždíme ze země rakouské do té vlašské, jak se jí říkávalo za starých časů.

Čtete-li na jakémkoli italském turistickém webu o jezeru Molveno – schovaném v kouzelném koutu Trentina – dočtete se, že o něm básník a romanopisec Antonio Fogazzaro napsal: La preziosa perla in piu prezioso scrigno, tedy Drahocenná perla v ještě drahocennější pokladnici. To zní nepochybně vzletně, ale více než poetova obrazná slova hovoří o jezeru Molveno ocenění italské asociace na ochranu životního prostředí Legambiente a italského turistického klubu Touring Club. Podle nich je Molveno již několik let nejkrásnějším jezerem Itálie. Není divu, podíváte-li se na tu pláž a vodní hladinu, v níž se zrcadlí sluneční paprsky.

Trentino je hornatý region, v jehož údolích se rodí báječná vína. Koncem dubna projížděl Trentinem peloton Gira d´Italia a tak nebylo daleko k myšlence podívat se nejen na světovou cyklistiku, ale také na tamní vinice. Jedním z nejznámějších vinařů v Trentu a okolí je Francesco Moser. Bývalý cyklistický mistr světa, vítěz Gira d´Italia a trojnásobný vítěz Paříž – Roubaix. Pár emailů a návštěva byla domluvena, ovšem zda bude mít čas i sám Francesco Moser, zůstávalo do poslední chvíle nejisté. Nakonec se objevil, lepšího společníka k ochutnání vína jsem si nemohl přát.

Od 2. července do 26. srpna 2016 čeká na milovníky hudby a přírody 19 setkání, během nichž si budou moci této jedinečné kombinace naplno užít. Také letošní léto přivítají vrcholky trentinských Dolomit hudbu mnoha žánrů v podobě koncertů pod otevřeným nebem. Zazní klasika, jazz a zastoupení bude mít i korejské umění. Posluchači se mohou těšit na koncert za ranního rozbřesku i na dva několikadenní hudební trekingy.

Marie Třešňáková je editorkou kulturní rubriky ČT24. A spisovatelkou, kterou před lety okouzlila Sicílie, možná dodnes patriarchální mafiánský ostrov, kde „ženskou neposlechnou, i kdyby měla stokrát pravdu“. Výsledkem okouzlení jsou každoroční setkání se Sicílií a kniha „Potkala jsem Sicílii“. Marii Třešňákovou uchvátili místní lidé, typy jako z Felliniho, a k dovolené na Sicílii zlákala i starého kamaráda Jaroslava Duška. Rozhovor pro www.cestomila.cz byl vzpomínáním na Sicílii, ostrov, který ji naučil jinak vnímat čas, radovat se a bavit.

„Na Carpacciových obrazech vypadají Benátky nachlup stejně jako dnes, jenomže bez turistů.“ Tak popisoval Karel Čapek světově proslulé město kanálů. Ale benátská krása jako by se zastavila i na březích Lago di Garda. Balkónky, průčelí, podloubí, okna schovaná za okenicemi, okázalé štukatérství, mramor, kašny, portály, orientalismus, všechny myslitelné krásy všech stylů. Dnešní Riva del Garda je ovšem nejen krásou, ale především jedním velkým outdoorovým nářezem. Vždyť malíři quattrocenta nekrotili katamarán na větrem rozvlněném jezeře, neřítili se na horském kole o tisíc metrů níže po úzkých stezkách, ani je lanovka nevyvezla o 1700 metrů výše, aby se kochali ptačím pohledem na modravé vody i sluncem zalité hory. A nebe nad jejich hlavami nebrázdili paraglidisté.

V atraktivním prostředí mezi divokou řekou Sarca a strmým útesem, na němž se tyčí zřícenina hradu Arco, se o víkendu setkali nejlepší lezci světa i jejich fanoušci na Rock Master Festivalu. Severoitalské městečko Arco nedaleko Trenta je nejen domovem adrenalinových sportovců, ale i těch, kteří si rádi užijí pokojnou italskou středomořskou atmosféru.