články - ITÁLIE

Pro milovníky aktivní turistiky i slunění na plážích vydali v nakladatelství JOTA do češtiny přeloženého průvodce Rough Guides – Sardinie. Aktualizované 9. vydání.

Montepulciano mnozí považují za nejkrásnější městečko Toskánska. A nejvíce ho oceňují milovníci ušlechtilého vína. Nejvyšším bodem Montepulciana je Piazza Grande, mistrovské dílo Antonia da Sangalla staršího. Renesanční architekt dal život dvěma palácům na náměstí, jeho dílem jsou Palazzo Contucci a Palazzo Nobili-Tarugi, navíc půvabná studna Il Pozzo dei Grifi e dei Leoni. O tom, že je Montepulciano proslulým vinařským městečkem, svědčí Bravìo delle Botti, závod mezi zástupci osmi městských contrade v tlačení velkých sudů ulicemi.

Kulturní krajina ve Val d'Orcia jižně od Sieny patří k nejpůvabnějším koutům Itálie. Klikatící se uličky, olivovníkové háje, středověké vesničky na sluncem zalitých kopcích, vinice za vinicí a aleje cypřišů vedoucí do mnoha a mnoha starých venkovských kamenných vil a paláců s věžemi. A vinařství, v jejichž sklepích zraje Brunello di Montalcino, jedno z nejprestižnějších italských vín. Vítejte v Montalcinu.

Piazza del Campo v Sieně je každoročně v březnu cílem jednoho z nejatraktiv­nějších cyklistických závodů – Strade Bianche. „Trasa je neúprosně zvlněná, jak terénem, tak převýšením, bez dlouhých stoupání, ale s množstvím ostrých řízných ramp, zejména na štěrkových úsecích“, tak v krátkosti charakterizují pořadatelé svůj úspěšný závod. Piazza del Campo je navíc dvakrát ročně svědkem nenapodobitelného dostihu. Jmenuje se Il Palio di Siena.

Carmignano, Montepulciano, Montalcino, Montefollonico, San Gimignano, Siena. Netřeba nic dodávat. Toskánské dny uprostřed vinic, od degustace k degustaci.

Chcete-li vidět Veronu seshora, ideální je nejvyšší věž ve městě – Torre dei Lamberti dosahuje výšky 84 metrů. Navíc stojí přímo v srdci starého města v zákrutu řeky Adige, dokonalá poloha u náměstí Piazza delle Erbe. Věž stavěl od roku 1172 starobylý rod Lamberti a nepochybně měla symbolizovat i bránit jeho moc a vliv.

William Shakespeare kdysi napsal fiktivní příběh o lásce Julie a Romea. A Casa di Giulietta, tedy dům Julie, je i ve 21. století symbolem lásky. A Verona na něm vydělává spoustu peněz. To ovšem neznamená, že by Verona bez Julie a Romea nebyla krásným italským městem s prastarou historií a kulturou. A prý nejitalštějším.

Říkají tomu Circo Massimo Experience, 2800 years of spectacle. Historie hipodromu sahá až do nejstarších římských dějin, právě v údolí Murcia se konaly náboženské slavnosti a došlo k mýtické epizodě únosu sabinských žen, o němž vypráví Livius. Později se objevily první dřevěné tribuny a konaly se závody. Od časů Gaia Julia Caesara zde postupně vyrostlo nejúžasnější závodiště vozatajů v dějinách. To ovšem zmizelo, na rozdíl od Kolosea.

Pons Fabricius není na první pohled památka, za kterou by mířily tisíce turistů denně. Málokdo si uvědomí, že je to nejstarší stojící most legendárního města. Klene se pouze nad polovinou řeky Tibery, spojuje její levý břeh s ostrovem (Isola Tiberina), na druhé straně je Trastevere. Pons Fabricius byl postaven v roce 62 př. n. l. a je dlouhý pouze 62 metrů.

Jak žili Římané před téměř 2000 lety? Mnohé o jejich životním stylu napovídají ruiny lázní a dochované písemné prameny, které je popisují. Caracallovy lázně v jihovýchodní části centra Říma patří k největším a nejzachovalejším termálním komplexům starověkého světa. Majestátní, velkolepé, to jsou pravděpodobně slova, která napadnou každého, kdo vkročí do ruin dávných veřejných lázní.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, co výlet kus za Věčné město… První variantou je výlet za vykopávkami starověké Ostie, to je nepochybně nejlepší tip. Druhou je Hadriánova vila u Tivoli. Název není přesný, pod výrazem „vila“ si představíme budovu větších či ještě větších rozměrů a luxusu. Ovšem Hadriánova vila není vila, ale císařská rezidence monumentálních rozměrů (více než kilometr čtvereční). Venkovské sídlo pána nad světem a národy.

Mnohé římské kouty už ztratily svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Za dávnou historií Říma člověka zavedou i méně známá místa – nejstarší místní most Fabricius a Isola Tiberina, Tarpejská skála, Aurelianovy hradby, Caracallovy lázně, katakomby atd.

Monforte d’Alba je jednou z nejznámějších obcí vinařské oblasti Langhe, v jejím okolí se téměř do nekonečna táhnou vinice, na nichž zrají hrozny odrůdy Nebbiolo. Z nich se vyrábí Barolo, jedno z nejvěhlasnějších italských vín. Podle staré legendy je v místech již neexistujícího hradu dodnes slyšet sténání duchů katarů, jejichž společenství bylo rozprášeno křížovou výpravou. Ale proč se duchů bát, Monforte d’Alba je půvabné místo a rájem pro nejnáročnější gurmány.

Barbaresco, to je „pár“ domů, možná stejný počet vinařských sklepů, asi sedm stovek obyvatel. Už Plinius Starší, známý římský filosof a autor přírodovědné encyklopedie antického Říma Naturalis historia (ten, který zahynul při pozorování výbuchu Vesuvu a je po něm pojmenována tzv. Pliniovská erupce) psal, že se v kraji kolem města Alba Pompeia, tedy dnešní Alby, vyrábí výborné víno. A tak je to dodnes.

Barolo, Barbaresco. Netřeba nic dodávat. Věhlasná piemontská vína, italské dny uprostřed vinic, od degustace k degustaci. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba a Barbaresco. Piemont je nejen regionem vína, ale i lanýžů. Připravují je tam na desítky (stovky?) způsobů, pár jich k vínu ochutnáme.

Antické Syrakusy založili řečtí kolonisté kolem roku 730 př. n. l. „Jsou lidé, kteří mají k antice poměr (někteří dokonce mají poměr s antikou), a jiní, kteří poměr k antice teprve získávají.“ To jsou slova Karla Čapka z jeho cestopisu Italské listy. Pokud máte poměr s antikou, Syrakusy i tento článek si užijete rozhodně více než ti, kteří poměr k antice teprve získávají (nebo nezískali). Ovšem… Syrakusy jsou pro všechny.

Duchovním středem Syrakus je Piazza Duomo, kde stojí katedrála Narození Panny Marie (Cattedrale della Natività di Maria Santissima). Úzké uličky starého města, které ještě zužují stolky restaurací, a najednou vkročíte do takového rozlehlého živého prostoru. A duchovním středem bývalo toto místo po celou historii osídlení ostrova Ortigia, což je nějakých 3500 let. Původ katedrály sahá až do 7. století, ovšem z jejích zdí vystupují sloupy velkolepého dórského chrámu.

Caltabellotta je jednou z nejhezčích vesnic Sicílie. Z bývalého hradu či pevnosti na skále je doslova letecký 360° výhled do vnitrozemí i směrem k nedalekému moři, za nímž jsou břehy Afriky. Vyškrábat se tam nahoru po strmém schodišti stálo za krátkou námahu. Nemnoho odolalo hltavému zubu času, jen historie vyprávějící dávné příběhy. Nechybí v nich svatý grál, Excalibur, ani sicilská královna a povstání otroků proti římské moci. Není divu, že si toto zdánlivě nedobytné sídlo zvolili pro svůj poslední odpor. Tehdy se jmenovalo Triocala.

Cefalù je nejkrásnější městečko na severním sicilském pobřeží, pláž plná, uličky jedna restaurace za druhou, prostě turistická destinace první kategorie. Nahoře na skále nad městem ruiny Dianina chrámu a hradu, ty koupání a báječného jídla chtivý člověk vidět nemusí, ovšem ten výhled dolů na střechy domů, katedrálu a modré moře… Každému se asi nahoru nechce, v horku člověk zleniví, ale kdo tam nevyšlapal, neviděl Cefalù.

Asi patnáct kilometrů z Castellammare del Golfo směrem do vnitrozemí stojí v působivém přírodním amfiteátru mezi Monte Barbaro a Monte Pispisa jeden z nejzachovalejších antických chrámů (nejen) na Sicílii – Segesta. Starý 2500 let, kompletních 36 dórských sloupů, podle starověkých historiků ho postavili potomci Trójanů, kteří z hořící Tróje uprchli až na Sicílii.