články - ITÁLIE

Ara Pacis kdysi zakrylo bahno z mnohokrát rozvodněné Tibery. Tisícileté ticho dopadlo na oltář, který zmizel z očí a myslí tehdejšího světa. Znovuobjeven byl ve druhé polovině 16. století, jeho současná muzejní podoba je dílem amerického architekta Richarda Meiera, který vytvořil zajímavý komplex v sousedství Augustova mauzolea.

Mnohá římská náměstí a náměstíčka už ztratila svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Naopak Piazza Navona si dosud mnohé ze svého půvabu uchovala, přestože zmíněné neduhy ji také sužují. Podlouhlé barokní náměstí je tolik odlišné, stojí totiž na místě bývalého antického stadionu a dodnes zachovává jeho původní půdorys.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, výlet za vykopávkami starověké Ostie je nepochybně dobrý tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.

Byl poslední březnový týden, Řím zalitý sluncem a v Trastevere posedávali hosté i večer na nekrytých zahrádkách restaurací. V Trastevere se jí levněji než v centru města, z něhož zmizela stará atmosféra. Tím je dáno, že i příjemněji. Z kdysi živých uliček, které bývaly symbolem italské metropole – např. Via dei Condotti – jako by lidé zmizeli. Před Pantheonem jsou zahrádky, ale v těch už sedí pouze turisté, navíc tamní restaurace nemají nejlepší recenze. Ani na Piazza Navona jsme večer nesedli za stůl. Trastevere je lepší volba.

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Parco Regionale dell´Appia Antica je dostupný autobusem číslo 118 například od Circa Massima (Circus Maximus). Jedna zastávka je přímo u katakomb sv. Kalixta. Ovšem v těchto místech Via Appia Antica už není klidnou, krásnou cestou pod piniemi, ale až nepříjemně halasnou silničkou na kraji města. Ohraničená vysokými zdmi po obou stranách, bez chodníku (!), jen bílá čára kousek od zdí, někde ani ta ne. Takže, chcete-li odtud dále pěšky do Říma, přitiskněte se ke zdi, dávejte pozor na protijedoucí auta a užívejte si hlučný provoz. Odtud už vážně autobusem.

Pěšky do Říma. Nikoli z ČR, nejsem takový poutník. Z římského letiště Ciampino jihovýchodně od italské metropole. Už jste někdy šli pěšky z letiště do hlavního města? Představil jsem svůj nápad několika známým a vyvalili na mne nechápavě oči. Netušili, že z Ciampina vede do Říma jedna z nejkrásnějších cest světa – přes dva tisíce let stará antická Via Appia Antica.

Když člověk přejede Brenner a blíží se přes Bolzano směrem k Trentu – autem nebo vlakem – je to krásná podívaná. Na svazích kopců zraje víno, na každém druhém třetím stojí hrad nebo alespoň strážní věžička, vrcholky hor nahoře jsou sem tam ještě posypány sněhem, dole bouří vody řek jak ve zrychleném filmu. Projíždíme ze země rakouské do té vlašské, jak se jí říkávalo za starých časů.

Čtete-li na jakémkoli italském turistickém webu o jezeru Molveno – schovaném v kouzelném koutu Trentina – dočtete se, že o něm básník a romanopisec Antonio Fogazzaro napsal: La preziosa perla in piu prezioso scrigno, tedy Drahocenná perla v ještě drahocennější pokladnici. To zní nepochybně vzletně, ale více než poetova obrazná slova hovoří o jezeru Molveno ocenění italské asociace na ochranu životního prostředí Legambiente a italského turistického klubu Touring Club. Podle nich je Molveno již několik let nejkrásnějším jezerem Itálie. Není divu, podíváte-li se na tu pláž a vodní hladinu, v níž se zrcadlí sluneční paprsky.

Trentino je hornatý region, v jehož údolích se rodí báječná vína. Koncem dubna projížděl Trentinem peloton Gira d´Italia a tak nebylo daleko k myšlence podívat se nejen na světovou cyklistiku, ale také na tamní vinice. Jedním z nejznámějších vinařů v Trentu a okolí je Francesco Moser. Bývalý cyklistický mistr světa, vítěz Gira d´Italia a trojnásobný vítěz Paříž – Roubaix. Pár emailů a návštěva byla domluvena, ovšem zda bude mít čas i sám Francesco Moser, zůstávalo do poslední chvíle nejisté. Nakonec se objevil, lepšího společníka k ochutnání vína jsem si nemohl přát.

Od 2. července do 26. srpna 2016 čeká na milovníky hudby a přírody 19 setkání, během nichž si budou moci této jedinečné kombinace naplno užít. Také letošní léto přivítají vrcholky trentinských Dolomit hudbu mnoha žánrů v podobě koncertů pod otevřeným nebem. Zazní klasika, jazz a zastoupení bude mít i korejské umění. Posluchači se mohou těšit na koncert za ranního rozbřesku i na dva několikadenní hudební trekingy.

Marie Třešňáková je editorkou kulturní rubriky ČT24. A spisovatelkou, kterou před lety okouzlila Sicílie, možná dodnes patriarchální mafiánský ostrov, kde „ženskou neposlechnou, i kdyby měla stokrát pravdu“. Výsledkem okouzlení jsou každoroční setkání se Sicílií a kniha „Potkala jsem Sicílii“. Marii Třešňákovou uchvátili místní lidé, typy jako z Felliniho, a k dovolené na Sicílii zlákala i starého kamaráda Jaroslava Duška. Rozhovor pro www.cestomila.cz byl vzpomínáním na Sicílii, ostrov, který ji naučil jinak vnímat čas, radovat se a bavit.

„Na Carpacciových obrazech vypadají Benátky nachlup stejně jako dnes, jenomže bez turistů.“ Tak popisoval Karel Čapek světově proslulé město kanálů. Ale benátská krása jako by se zastavila i na březích Lago di Garda. Balkónky, průčelí, podloubí, okna schovaná za okenicemi, okázalé štukatérství, mramor, kašny, portály, orientalismus, všechny myslitelné krásy všech stylů. Dnešní Riva del Garda je ovšem nejen krásou, ale především jedním velkým outdoorovým nářezem. Vždyť malíři quattrocenta nekrotili katamarán na větrem rozvlněném jezeře, neřítili se na horském kole o tisíc metrů níže po úzkých stezkách, ani je lanovka nevyvezla o 1700 metrů výše, aby se kochali ptačím pohledem na modravé vody i sluncem zalité hory. A nebe nad jejich hlavami nebrázdili paraglidisté.

V atraktivním prostředí mezi divokou řekou Sarca a strmým útesem, na němž se tyčí zřícenina hradu Arco, se o víkendu setkali nejlepší lezci světa i jejich fanoušci na Rock Master Festivalu. Severoitalské městečko Arco nedaleko Trenta je nejen domovem adrenalinových sportovců, ale i těch, kteří si rádi užijí pokojnou italskou středomořskou atmosféru.

Chcete poznat pravou italskou pohodu a užívat si místní kuchyni a překrásná horská panoramata? Nebo prožít dovolenou naplno – jezdit na kole, lézt po horách, paraglidovat? Italské jezero Garda nabízí dovolenou pro všechny – každý si vybere a k jezeru se bude chtít vrátit minimálně ještě jednou.

Když Jean-François Champollion studoval v roce 1824 rozsáhlou egyptskou kolekci, kterou shromáždil diplomat Bernardino Drovetti, prohlásil, že „cesta do Memfisu a Théb vede přes Turín“. I díky Drovettiho sbírce vlastní Egyptské muzeum v Turíně druhou největší světovou sbírku egyptského umění po Egyptském muzeu v Káhiře. Přijet do hlavního města regionu Piemont v den triumfu Juventusu v italské fotbalové lize není pro prohlídku místních pamětihodností a muzeí právě ideální, nicméně Egyptské muzeum bylo otevřené.

Andreas Pieralli se narodil ve Florencii, ale již 7 let žije v Praze. Protože pochází z italsko-české rodiny, mluví perfektní češtinou a jako novinář se věnuje i blogům na iHned a Respektu, kde se věnuje nejen italské politice, ale též srovnání Italů a Čechů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o rozdílech ve stravování v ČR a v Itálii, ale také o „campanilismu“, italské blbé náladě, doporučí, kam se v Itálii podívat a na závěr i jakým filmem se naladit na cestu do Itálie.

72 věží se prý původně tyčilo nad kamennými domy San Gimignana. Když se člověk dívá na městečko dnes, stěží si to dovede představit. Pouhých sedm tisíc obyvatel, domek na domku, kam se ty věže, vysoké až 50 metrů, vecpaly, kdo ví. Zůstalo jich jen čtrnáct, přesto siluetu San Gimignana nezaměníte s žádnou jinou. Stovky a stovky let starý toskánský Manhattan.

Lago di Tovel leží ve výšce 1178 metrů v zapadlém koutě národního parku Adamello-Brenta. Ty vody jsou temně modré jako egyptské noci – tak popisoval jezero před sto lety Douglas Freshfield, prezident londýnské Královské geografické společnosti a londýnského Alpského klubu. A v té temné modři se odráží rozeklané štíty masívu Brenta.