Ve středověké severní Itálii hořely boje tzv. guelfů a ghibellinů, zjednodušeně papežských proti císařským, a jednotlivá italská města (a jejich přední rody) stála na jedné, či druhé straně. Lambertiové pravděpodobně pocházeli z Německa a do Itálie přišli v doprovodu císaře Oty I., panovníka Svaté říše římské a italského krále. Jejich původním sídlem byla Florencie, vlastnili řadu budov v centru města, kterým se říkalo Dado dei Lamberti (byly zbořeny v letech 1896/97 v rámci tzv. „Risanamento di Firenze“, tedy ozdravení Florencie). Lambertiové patřili mezi ghibellinské rodiny, po převzetí města guelfskou stranou byli vyhnáni a někteří se usadili ve Veroně.

Piazza delle Erbe / Torre dei Lamberti

Torre dei Lamberti je doslova několik kroků z Piazza delle Erbe. Na nejznámějším náměstí Verony, v současnosti z podstatné části zabraném trhy a zahrádkami restaurací, zaujme malovaná fasáda Case Mazzanti z první poloviny 16. století. Za renesance byly tyto dekorace tak populární, že se Verona označovala jako „Urbs Picta“ (malované město). Nejstarší památkou na Piazza delle Erbe je římská socha z roku 380 nazvaná Madonna Verona. Zdobí fontánu, kterou poručil postavit v roce 1368 pán Verony Cansignorio della Scala. A madona se stala téměř zosobněním Verony. Pod stojící madonou jsou vytesány podobizny veronských vládců včetně mytologického Vera, od něhož je podle legendy odvozeno jméno města. Někteří historici dokládají, že socha původně stála na střeše římského Kapitolu, v místech současného paláce Maffei. Socha ale není stoprocentně originální, stejně jako mnoho antických soch měla uražené paže a hlavu, ty byly dodány v době postavení fontány. Madona drží v rukách svitek s nápisem „Est iusti latrix urbs hec et laudis amatrix“ (Toto město je nositelem spravedlnosti a milenkou chvály) a symbolizuje římský původ města a jeho krásu a bohatství.

Původní výška Torre dei Lamberti byla pouze 37 metrů. Až během rekonstrukce v roce 1463 dokončili na jejím vrcholu osmibokou zvonici z cihel a bílého mramoru a dosáhla výšky 84 metrů. Základna věže je z cihel a tufů, pozdější horní části z kamene a mramoru, což dokládá postupy nejprve románské a později renesanční architektury. Od roku 1795 jsou na věži hodiny, které nahradily již nefunkční na Torre del Gardello vedle paláce Maffei (Torre del Gardello, též postavená za panování Cansignoria della Scala a kdysi nejvyšší ve Veroně, stojí zřejmě na základech bývalé římské strážní věže na křižovatce dvou hlavních silnic – cardo a decumanus maximus).

Z věže je dolů parádní výhled na sochami řeckých bohů zdobený Palazzo Maffei a před ním stojící mramorový sloup s okřídleným lvem svatého Marka, symbolem Benátské republiky. Od roku 1972 je věž otevřena návštěvníkům, v současnosti denně. Vstupné stojí 6 eur, držitelé Verona Card mají vstup v ceně karty, pouze se platí 1 euro na osobu v případě použití výtahu, což umožňuje vstup i lidem, kteří by 368 schodů nezvládli. Panoramatický 360° výhled zaujme, problémem jsou husté mříže, které hodně komplikují fotografování.


Piazza delle Erbe – Madonna Verona, v pozadí Torre del Gardello


Piazza delle Erbe – mramorový sloup s okřídleným lvem svatého Marka


Piazza delle Erbe – malovaná fasáda Case Mazzanti a spodní část Torre dei Lamberti


Torre del Gardello a střechy Verony

Římské divadlo / Ponte Pietra

Z kamenných ruin římského divadla je hezký výhled na Ponte Pietra, nejstarší most ve Veroně. Vychutnat výhled na město je ovšem ještě lepší až seshora od nepřístupného komplexu Castel San Pietro, k němuž se dostanete pěšky i lanovkou. Historický název je poněkud nepřesný, protože na místě zničených dávných budov stojí od poloviny 19. století kasárna rakouských vojáků (na popud známého polního maršála Radeckého). Mimochodem, lanovka byla spuštěna krátce před 2. světovou válkou, ovšem po několika letech uzavřena a její provoz byl obnoven až v roce 2017.

Ponte Pietra je nejstarší římskou památkou ve Veroně, pochází z počátku 1. století př. n. l. V minulosti v těchto místech existoval přes řeku Adige brod. Most již zdaleka není původní, v průběhu dvou tisíciletí ho poničily povodně i vojáci a prošel rekonstrukcemi i anastylózou. Ta proběhla v letech 1957–59, kdy byl most kompletně znovu sestaven z bloků vržených do řeky, protože jej ustupující Němci v roce 1945 vyhodili do povětří. Most má pět oblouků, je dlouhý 93 metrů a přístupný pouze pro pěší.

Divadlo za řekou Adige na svahu kopce San Pietro pochází z konce 1. století př. n. l. Jeho antickou podobu s komplexem nad ním si lze stěží představit. Ovšem první kresby předpokládaného vzhledu divadla pocházejí již ze 16. století. Bylo součástí monumentálních staveb, které se táhly dále nahoru na kopec Castel San Pietro k chrámu, jehož stopy byly objeveny. Od řeky až nahoru je to přibližně 50 vertikálních metrů, v římských časech to byl nepochybně neuvěřitelný komplex. Z římského originálu divadla se mnoho nedochovalo, v minulém století proběhla rekonstrukce schodů hlediště, v divadle se každoročně koná letní festival – Estate teatrale veronese. Archeologické vykopávky se rozeběhly až v letech 1834–1844 a zásluhou jediného člověka. Bohatý obchodník Andrea Monga koupil pozemek, na němž stály nejen ruiny antického divadla, ale také desítky novodobých domů na nich postavených. Po demolici a postupném odkrývání se zasloužil o znovuobjevení divadla. Nad divadlem stojí bývalý Convento dei Gesuati, v němž se v současnosti nachází Museo archeologico al teatro romano. Archeologické muzeum bylo založeno v roce 1924 a jeho sbírky lze doporučit, seznámíte se s římskou Veronou. Navíc jeho poloha nabízí výhledy na Veronu z levé strany řeky Adige.


Ponte Pietra od římského divadla


Piazza Bra z horního patra amfiteátru


Římské divadlo z Torre dei Lamberti


Ponte di Castelvecchio (Scaligero)

Castelvecchio

Asi 400 metrů z Piazza Bra přejdete padací most. Z hradeb Starého hradu, jak zní v překladu jeho jméno, je další výhled na Veronu a řeku Adige. Hrad postavila dynastie Della Scala, říká se jí i Scaligerové, která vládla Veroně v letech 1262 až 1387. Jejich moc se neomezovala pouze na Veronu, rozsáhlé oblasti Benátska až po Lago di Garda ovládali z desítek hradů, mezi nejznámější patří vodní hrad v Sirmione.

Castelvecchio je nejdůležitější vojenská stavba Scaligerů ve Veroně, je to mohutný hrad s cimbuřími ve tvaru písmene M. Má sedm věží a kdysi ho chránil i vodní příkop. V současnosti je v něm muzeum představující především středověké sochařství a obrazy spojené s náboženskou tématikou. Hrad poručil postavit Cangrande II. della Scala v roce 1354. Že byl mocným mužem a příznivcem císařství, dokazuje, že se oženil s Alžbětou Bavorskou, dcerou císaře Ludvíka IV. Bavorského. Říkalo se mu „Vzteklý Can“, protože Veronu ovládal nemilosrdnou rukou a spoléhal na pomoc zahraničních žoldnéřů. Byl zabit vlastním bratrem Cansignoriem, který se stal jeho nástupcem. Když byl Antonio della Scala v roce 1387 definitivně vyhnán z Verony, rodina nakonec našla útočiště u dvora císaře Zikmunda Lucemburského a žila v Bavorsku pod jménem Von der Leiter.

S levým břehem Adige je hrad spojen mostem s charakteristickým designem červených cihel a bílého kamene. Je dlouhý 120 metrů a má tři oblouky s klesající délkou, udává se, že rozpětí nejbližšího k hradu (48,7 m) bylo jedno z nejdelších přemostění své doby. Historik a spisovatel Valerio Massimo Manfredi (autor románu Poslední legie, který se stal základem stejnojmenného filmu a v němž hrají Colin Firth a Ben Kingsley) jej popisuje jako „nejkrásnější, nejvíce středověký a nejklenutější most všech dob“. Válečné časy mostu nepřály. Nejprve ho v roce 1797 poškodily Napoleonovy jednotky, v roce 1945 ho zničila ustupující německá armáda, měl tedy stejný osud jako Ponte Pietra. Obnoven byl v roce 1949. V současnosti je Ponte di Castelvecchio výhradně pro pěší. Vstup je zdarma, ovšem do hradu a muzea Castelvecchio se platí.

Každý hrad musí mít svou pověst(i). Připomenu pouze jednu z nejznámějších, zůstává otázkou, zda jde o vyprávění, které se dědí z generace na generaci, nebo výmysl marketingu. Bratrem zavražděný stavitel hradu Cangrande II. se za mlhavých nocích dodnes potuluje po sálech hradu s neukojenou touhou po pomstě za svou smrt. Možnost ho spatřit je mizivá, hrad je v nočních hodinách zavřený.