Nejlepší tradiční hudba v Dublinu většinou nezačíná před osmou večer. Hraje se ale i dříve, záleží také na sezoně. V mnoha podnicích se hraje několikrát týdně, někde každý den. Atmosféra je čistě neformální – návštěvníci si dají pintu Guinnessu, nebo sklenku whiskey, povídají si a poslouchají hudbu, která je živou součástí irské kultury už po mnoho generací. A právě to je na dublinských pubech nejzajímavější, že nejde jen o místo, kde se pije pivo. Jsou to stále živá společenská centra, kde se setkávají lidé, příběhy i hudba.

Stručná historie irských pubů

Slovo „pub“ vzniklo zkrácením public house  – veřejný dům. První hostince a výčepy existovaly v Irsku už ve středověku, ale podoba pubu, jak ji známe dnes, se začala formovat především v 18. a 19. století. V době, kdy většina lidí žila v malých komunitách a doma nebylo mnoho prostoru pro společenský život, se pub stal přirozeným centrem setkávání. Lidé tam chodili nejen pít, ale také diskutovat o politice, obchodovat, hledat práci, poslouchat novinky a samozřejmě muzicírovat.

Jak se do pubů dostala hudba

Irská lidová hudba se po staletí hrála hlavně v domácnostech, na vesnických slavnostech a tanečních zábavách. Ve 20. století, zejména od 50. a 60. let, se však stále častěji přesouvala do pubů. Velkou roli sehrálo oživení zájmu o tradiční irskou kulturu po druhé světové válce. Muzikanti začali pořádat neformální setkání, kterým se říká session. Hudebníci se jednoduše sejdou kolem stolu, vytáhnou housle, flétny, whistle, akordeon nebo bodhrán a začnou hrát. Nejde o koncert v běžném slova smyslu – hudebníci hrají především pro sebe a pro radost z hudby, návštěvníci jsou vítanými posluchači.

Nuže, pojďme na to. Představím pár pubů a důvodů, proč zrovna tam. Abyste si mohli zvolit dle vašeho zájmu. Uvedu je v pořadí náhodném. Protože každý má něco, proč by v různých žebříčcích byl před ostatními.

Nezačnu vlastně pubem, ale místem, kde stojí socha Molly Malone. Proč? Protože zlidovělá píseň o ní se stala neoficiální hymnou Dublinu. A pravděpodobně ji zaslechnete v každém pubu. Socha stojí na Suffolk Street před St. Andrew's Church. „Molly Malone“ je také známá jako „Cockles and Mussels“ nebo „In Dublin's Fair City“. Původ staré písně je nejasný (Skotsko, Irsko, Anglie, Německo…). Ani není jednoznačně prokázáno, že Molly Malone žila. Tedy alespoň ta, o které se zpívá. Chudá sběračka mušlí a srdcovek, která jezdila s kárkou a prodávala je. A v noci si přivydělávala jako prostitutka. Zemřela mladá a dle písně její duch i nadále jezdil s kárkou uličkami Dublinu. Verze písně „Molly Malone“ nahrála i řada známých umělců včetně The Dubliners, Patty Gurdy, Heino, Danny Kaye, Pete Seeger, U2, Sinéad O'Connor a další. Ačkoliv postava v písni tedy zřejmě nikdy reálně neexistovala, dublinská radnice přijala za svou Mary Maloneovou, která zemřela v červnu 1699. Na její počest se 13. červen slaví jako Den Molly Malone.


Socha Molly Malone

Prvním pubem, o kterém se zmíním, je The Brazen Head. Tradičně se uvádí rok založení 1198 a téměř všechny průvodce ho označují za nejstarší dublinský pub. Na místě skutečně existoval hostinec už ve středověku, i když současná budova pochází převážně z 18. století. Existují záznamy o hostinci a výčepu na tomto místě nejméně ze 17. století. Historici se ale přou o to, zda lze doložit nepřerušený provoz už od roku 1198. Samotné datum 1198 je spíše tradiční tvrzení podniku, než stoprocentně doložený fakt. Nikdo ale nezpochybňuje, že jde o jeden z nejstarších a historicky nejvýznamnějších pubů v Dublinu. The Brazen Head je tedy nádherné historické místo, na mě však působilo trochu více turisticky než jiné navštívené puby. Rozhodně ale stojí za návštěvu a to hned z několika důvodů – je to jeden z nejstarších pubů, kde se hudba hraje desítky let a scházeli se tady i hudebníci ze známých kapel. A na rozdíl od jiných pubů, kde se jen podává pití, tady i velmi dobře vaří tradiční irská jídla. Najdete ho na adrese Bridge Street Lower 19–20.


The Brazen Head

Dalším pubem, který mohu rozhodně doporučit, je O'Donoghues. Nachází se na Merrion Row 15. Je jedním z nejikoničtějších irských pubů, proslulý svým hlubokým spojením s hudbou. Byl založen v 18. století a původně fungoval jako obchod s potravinami a nelicencovaný podnik s pitím, než se vyvinul v plnohodnotnou hospodu. V roce 1934 začali pub provozovat Paddy a Maureen O'Donoghueovi. Již v této době se místo proslavilo svými večerními setkáními s tradiční irskou hudbou. V 60. letech 20. století se stalo legendárním centrem folkových hudebníků, zejména členů skupiny The Dubliners, kteří zde často vystupovali a pomáhali utvářet irské folkové obrození. Současným majitelem je od roku 1988 Oliver Barden. Dnes pokračuje v rodinné tradici a provozuje pub společně se svým synem, dcerou a personálem. V průběhu let si hospoda zachovala své bohaté hudební dědictví s tradičními hudebními sezeními sedm nocí v týdnu a také s dalšími i modernějšími živými vystoupeními. Stěny s fotografiemi slavných hudebníků slouží jako důkaz jejího trvalého odkazu v kulturní a hudební historii Dublinu. Tady to bylo fakt živelné, návštěvníci zpívali s hudebníky, dublinská tradiční klasika. Pub je rozložen kolem dvorku po obou stranách domu a poskytuje několik částečně oddělených prostor i pro ty, kteří nechtějí jen poslouchat hudebníky, ale chtějí si i popovídat.


O'Donoghues

Navštívili jsme i Devitt’s Pub, Camden Street Lower 78. Je charakterizován jako rodinný podnik v centru Dublinu s hudebními posezeními. „Živá tradice každý den v týdnu“. Styl kombinace tradiční hudby a běžného hospodského provozu – takže spíš autentické než jen pro turisty. Z nedávné historie: 1977 – pub kupuje bývalý dublinský hurler Willie Devitt. Od něj pochází dnešní název Devitt’s a silná vazba na gaelské sporty. V roce 2016 podnik přebírají bratři Manganové, kteří provedli rozsáhlou renovaci, ale zachovali tradiční charakter. Devitt’s je doslova svatyně hurlingu a gaelského fotbalu. Stěny jsou plné sportovních fotografií a memorabilií, takže si vysloužil přezdívku „The Cusack Stand“ podle slavné tribuny na stadionu Croke Park. Tip jsme měli – večer nebo neděle odpoledne prý bývá atmosféra příjemná – méně natřískáno než v oblasti turistické zóny. Byli jsme tam ale během dne, hrál jen kytarista a kromě irských věcí zařadil i mezinárodní repertoár. Vaří tam dobře, ale pokud si budete chtít užít atmosféru s hudbou, tak doporučuji navštívit až večer. Ale rozhodně patří, co se týká hudby, mezi doporučené.


Devitt’s Pub

Pub, který jsem měl v úmyslu navštívit na základě informací dávno před odjezdem, je proslulý The Cobblestone. To je v Dublinu spíše vlastně legendární irská kulturní instituce a domov tradiční hudby než jen pub. Nachází se na náměstí Smithfield a od roku 1987 jej provozuje rodina Mulliganových, která budovu přeměnila z původního malého rohového pubu na mezinárodně uznávané centrum irské kultury. Rodinné kořeny: otec současného majitele Toma Mulligana začal uchovávat tradici irské hudby již ve 30. letech 20. století, kdy byla kultura spíše na okraji zájmu. Vznik The Cobblestone: Tom Mulligan získal budovu v roce 1987 (některé zdroje uvádějí rok 1983) a vybudoval z ní „Mekku“ tradiční irské hudby. V roce 2021 čelil pub hrozbě demolice kvůli plánovanému projektu výstavby devítipatrového hotelu na jeho místě. Po masivních protestech a demonstracích úřady projekt zamítly. Pochod začal stovkami lidí a postupně dosáhl desítek tisíc, až museli uzavřít nábřeží. A záchrana pubu se stala milníkem, protože úřady poprvé uznaly „zavedenou kulturu“ jako legitimní důvod pro odmítnutí stavebního povolení (dříve byly důvodem zachování historické budovy apod.).
Je to pub, kde můžete zažít tradiční irskou hudbu hranou na klasické nástroje, jeden z mála pubů, kde uslyšíte uilleann pipes (irské dudy), tin whistle (irská píšťala), příčná dřevěná flétna, knoflíkový akordeon, housle (fiddle) a bodhrán. Kultovní místo milovníků irské lidové hudby. Jeden z pubů, kde se scházeli muzikanti a hráli po pohřbech, když některý odešel hrát jinam… Byl jsem tam dvakrát a je to fakt zážitek. Ale jak jsem psal – ráj pro opravdové milovníky irské muziky.


The Cobblestone

Dalším pubem, který jsme zažili a který mohu doporučit, je The Old Storehouse v oblasti Temple Bar, v centru. Budova na adrese 3 Crown Alley vznikla přibližně kolem roku 1830 jako skladová budova (warehouse) v tehdy obchodní části Dublinu. Dodnes si zachovala některé prvky původního skladu, odtud také název „Old Storehouse“ – tedy „Starý sklad“. Ještě před vznikem dnešního pubu zde od roku 1827 působila firma Ussher & Clarke Wine Stores, velkoobchod s vínem. Dovážela vína ze Španělska, Francie, Itálie a Německa. Zásobovala místní vinotéky, restaurace, kluby i hospody. Firma fungovala až do roku 1846. Samotný dnešní pub je mnohem mladší. V 90. letech, kdy se čtvrť Temple Bar proměňovala z poněkud zanedbané oblasti na kulturní a turistické centrum Dublinu, byl objekt přestavěn na tradiční irský pub a restauraci. Název „The Old Storehouse“ byl zvolen právě jako připomínka historického využití budovy jako skladu.
Dnes je pub známý hlavně každodenní živou tradiční irskou hudbou, irskou kuchyní, polohou přímo v srdci Temple Baru a tím, že na rozdíl od některých jiných podniků v Temple Baru si stále drží poměrně silný důraz na živou hudbu. Vzhledem k The Cobblestone představuje The Old Storehouse až protipól – je to tradiční turistický pub, který má ale překvapivě kvalitní muzikanty. Mnoho návštěvníků tam jde právě kvůli hudbě. A vaří tam dobře – prostě dobrá volba.


The Old Storehouse

A jeden z nejlepších pubů nakonec – Darkey Kelly's bar & restaurant (19 Fishamble St.). Jeden z nejznámějších dublinských pubů s tradiční irskou hudbou. Nacházíme se v jedné z nejstarších částí Dublinu a jednou z nejtrvalejších legend, které se s Dublinem táhnou, je legenda o ženě – Darkey Kelly. Po generace byla Darkey Kelly v dublinské lidové paměti známá jako žena, která byla upálena na hranici za čarodějnictví. Ale nové důkazy naznačují, že ačkoli byla čarodějnictvím nevinná, měla ve své povaze i temnou stránku. Nález těl pod podlahou nevěstince, který provozovala v roce 1761, naznačuje, že mohla být první sériovou vražedkyní v Irsku!
Tento pub je asi ideální pro ty, kteří nehledají vyloženě tradiční irskou hudbu v klasickém podání, ale chtějí zažít pravou pubovou atmosféru. To znamená s klasickou irskou hudbou včetně zlidovělých písní – včetně „Molly Malone“ a písní od Shane MacGowena (Rainy Night in Soho) a dalších (Irish Rover, Dirty Old Town). Kde zpívá půlka pubu s muzikanty a přitom cítíte přirozenou atmosféru pohody, ne jen něco umělého pro turisty. Kromě toho tam i dobře vaří – jejich stew bylo moooc chutné. A mají neuvěřitelnou nabídku whiskey – několik stovek druhů od různých výrobců. No, byli jsme tam asi čtyři hodiny a nenudili jsme se. Takže tenhle pub uspokojí všechny – jak příznivce irské muziky, tak ty, kteří si chtějí tu atmosféru zažít a u toho se dobře najíst a napít. Co se týká whiskey, mohu doporučit Redbreast 12, Teeling 10, Yellow Spot a další. Tenhle pub rozhodně nevynechejte!

Nestačil jsem navštívit doporučený pub The Celt. Snad příště. Nejvíce známý turistický pub The Temple Bar ve stejnojmenné oblasti jsme minuli záměrně, tam se ani nedalo dovnitř vecpat. Sice patří mezi nejvíce turisticky navštěvované puby, kde se sice hraje skoro pořád, ale… převažuje komerce pro turisty.

A závěr? Do Dublinu jsem jel i za irskou hudbou. Nakonec jsem zjistil, že nejde jen o hudbu, ale hlavně o celkovou atmosféru míst, kde se lidé scházejí, povídají si a společně si zazpívají s muzikanty. A právě to dělá z irských pubů něco výjimečného. A pro milovníka irské hudby slyšet tradiční podání živě na tradiční nástroje a druhý večer zažít atmosféru irské hudby, kde půlka pubu zpívá s muzikanty – co si přát více? A navíc – na své si přijdou i čeští „kotlíkáři“ a milovníci country – vše tohle čerpá i z irské muziky.