V kempu Curtin Spring vstáváme kolem třetí ranní, popijeme kávu, něco málo zakousneme a máme před sebou 100 km na východ slunce u Uluru. Bohužel, nebe se mračí a začíná poprchávat. Když přijíždíme ke skále, prší a žádné ohromující nasvícení skály se nekoná. A přestože déšť ustává, nahoru nikoho nepouštějí. Je půl sedmé a vyrážíme na okruh kolem skály. Stezek je zde více – např. Mala Walk, Liru Walk, Base Walk. Pokud si najmete na okruh domorodé průvodce, dozvíte se více o jejich životě, předvedou, jak vyrobit přírodní lepidlo či udělat oheň, seznámí vás se způsobem malování a ukáží staré petroglyfy. Stěny Uluru jsou popraskané, zvrásněné, někde jsou divoké průrvy, nádherné převisy a jeskyně. A dokonce jezírko (waterhole) Mutitjulu, v těchto místech je prý skála rozervaná od dávného boje dvou mýtických hadů a úderů jejich ocasů. V domorodých legendách se to hemží hady, v nedalekých Olgas (Kata Tjuta) sídlí duhový had Wanambi, tady bojovaly jiné dvě příšery – hadi Kunia a Liru. Bohužel opět nechybí zákazy, právě ta nejhezčí místa na stezce jsou posvátná a je zakázáno je fotit (že není posvátných míst kolem Uluru málo, je patrné z náčrtku, který najdete ve fotogalerii). V případě vydatnějších dešťů se ze skal valí malé vodopády, ale nám se konečně trochu ukazuje slunce a modrá obloha. Stezky kolem skály vedou po upravených pěšinkách, všude jsou plůtky a není možné chodit volně. Přesto se přiblížíme ke skále tak blízko, že se jí dotýkáme. Citlivějším povahám mohou zážitek z Uluru kazit otravné mouchy, sice neštípají, ale do člověka se vkrádá pocit, že jejich hlavním životním údělem je lézt do očí, do vlasů a do pusy.


Kantju Gorge

Od roku 2009 je v provozu nové turistické centrum nabízející výhledy na Uluru – Talinguru Nyakunytjaku. Stavba stála 21 milionů dolarů a místo vybrali domorodí Anangové v souladu s jejich vírou. Jenže od otevření centra je výběr místa kritizován – přestože reklamní letáky tvrdí, že je odtud během celého dne ohromující výhled na Uluru, opak je pravdou. Většina skály bývá i dlouho po východu slunce ve stínu a odpoledne vidíte jen šedivou kamennou masu. Zdaleka to není pravé místo na sledování východu a západu slunce, navíc je vzdálené od skály celé tři kilometry. Úřady zároveň v podstatě zrušily bývalé pozorovací místo na silnici severovýchodně od skály, odkud bylo pozorování barevných her během východu a západu slunce perfektní. Kritici nového centra tvrdí, že rozšíření a upravení starého pozorovacího bodu by bylo desetkrát levnější.

V roce 1983 předložili domorodci desetibodový seznam požadavků australské vládě. Mezi nimi bylo převedení skály do jejich vlastnictví a zákaz výstupu turistů. Tehdejší australský premiér Robert Hawke předběžně souhlasil, ale dva roky tvrdého lobování a vyjednávání zvrátily původní slib a tak byl v roce 1985 Ayers Rock předán do vlastnictví domorodců za podmínek, že turistům nebude bráněno ve výstupu a skála bude pronajata australským úřadům (Australian National Parks and Wildlife Service) na 99 let místo původně navržených 50. Výstup tedy není zakázán, ale je proti domorodým mravům. Cedule, které nelze minout, žádají turisty, aby domorodou víru respektovali. Tam nahoře na Uluru totiž vede jakási síť duchovních a přírodních sil spojených s předky a nadpřirozenem, Evropané pro její popsání užívají anglický výraz „dreaming“. Jedná se o neviditelný svět duchů a tvůrců dnešního světa, mocných hadů atd. Domorodci, znající spirituální svět Uluru, zároveň cítí určitou odpovědnost za smrt téměř 40 lidí, kteří – buď pádem nebo na infarkt – zemřeli během výstupu na Uluru. My jsme se nemuseli rozhodovat, zda respektovat víru původních obyvatel, i po návratu z několikahodinové túry kolem skály nás vítala cedule, že je stezka nahoru uzavřena – skála byla po dešti kluzká a nahoře foukal silný vítr (skála bývá uzavřena také v létě za největších veder). Statistiky informují, že se stále snižuje procento turistů, kteří navštíví Uluru a vystoupí nahoru. Zatímco v roce 1990 to bylo 74 %, v současnosti pouze 38 %. V roce 2009 byl uveřejněn tzv. „Draft Management Plan 2009–2019”, který nadále zpřísňuje podmínky pro výstup a fotografování a není vyloučeno, že zákaz výstupu je blízko.


Uluru

Ubytování v okolí Uluru je luxusní a nesmyslně drahé. Na dohled z Uluru jsou bílé stříšky ve tvaru stanů, to jsou chatky Longitude 131°. V rudé vyprahlé krajině jsou nechutně nápadné. Ti bohatší z nich mohou sledovat východ a západ slunce nad Uluru přímo z postele prosklenými dveřmi. Další možností je Ayers Rock Resort, i tady počítejte se stovkami dolarů za noc a osobu, výhodné může být sledovat zlevněné nabídky některých webových společností nabízejících ubytování ve světě (hotel.com, agoda.com atd). Blízko Uluru je letiště, kam létá i státní společnost Qantas, některé lety jsou přímé, jiné přes Alice Springs, asi 460 km severně od Uluru.

Uluru je běžně označován za největší monolit světa (některé zdroje udávají dvakrát větší Mt. Augustus). Skála se tyčí do výšky 348 metrů nad rovinatou okolní krajinu a geologové odhadují, že devět desetin monolitu je pod zemí, že tedy zasahuje přibližně 3 kilometry hluboko. Stáří Uluru je odhadováno až na 600 milionů let. Prvním bělochem, který spatřil Uluru, byl Ernest Giles, psal se rok 1872. Jméno Ayers Rock dal skále jiný průzkumník australského vnitrozemí William Gosse, byl zde o rok později (Sir Henry Ayers byl premiér Jižní Austrálie). Bílí Australané většinou říkají jen Rock. Kdy k Uluru přišli první Aboriginci, nikdo neví, ale Austrálie v těch dobách zhruba před 50–60 tisíci lety nebyla Austrálií, jakou známe dnes. Na plošině Atherton bouřily činné sopky, podnebí bylo stále teplejší, pastviny a polopouště se měnily v nemilosrdné pouště. Aboriginci připluli na kontinent pravděpodobně po krátkých plavbách mezi okolními ostrovy. Moře kolem Austrálie bylo mnohem mělčí než dnes a Nová Guinea byla pravděpodobně s Austrálií spojena (podobně jako Tasmánie).


Uluru

V březnu 1972 navštívil Uluru i beatnický básník Allen Ginsberg. Ze svých dojmů napsal báseň s jednoduchým názvem – Ayers Rock/Uluru Song:
When the red pond fills fish appear.
When the red pond dries fish disappear.
Everything built on the desert crumbles to dust.
Electric cable transmission wires swept down.
The lizard people came out of the rock.
The red Kangaroo people forgot their own song.
Only a man with four sticks can cross the Simpson Desert.
One rain turns red dust green with leaves.
One raindrop begins the universe.
When the raindrop dries, worlds come to their end.

Adresy, které se mohou hodit:
www.environment.gov.au/parks/publications/uluru/pubs/draftplan.pdf – Draft Management Plan 2009–2019
www.australianhistory.org
www.longitude131.com.au
www.ayersrockresort.com.au
www.ayersrockresort.com.au/images/ayers/Uluru-map.jpg – mapa stezek kolem Uluru
www.curtinsprings.com – kemp
www.uluru.com
www.ananguwaai.com.au