Kniha se v originále jmenuje Off the map, což je asi přesnější název než český. Autor totiž nehledá pouze ztracená místa, tajná města a záhady na mapách, ale místa, která na mapách nenajdeme. Mapy představují svět obývaný živými lidmi, ale Alastair Bonnett zavádí čtenáře obvykle právě do míst, kde lidé nikdy nežili, už nežijí, nebo žijí odlišně oproti minulosti.

Místa, která na mapě najdeme, jsou mnohdy nedostupná (alespoň pro některé) – muslimská Mekka, kam nesmí vstoupit noha nemuslimů, poloostrov Athos, který je zapovězen ženám, aby nerušily mnichy v jejich rozjímání, ruský Železnogorsk, uzavřené město, kam se dostanete jen se schválením od ruských bezpečnostních složek. Kniha ale nenabízí pouze jakýsi cestopis pro dobrodruhy nebo už znuděné cestovatele, kteří žádají od svých výprav něco více a více excentrického (v tomto směru je to divoký cestopis), ale zamýšlí se též nad ničením a mizením jedinečných nezaměnitelných lokalit. Například Mekky, ale o tom až později.

Bonnett nadchne i ty, kteří žijí v představě, že nevyhnutelným osudem moderní civilizace je rozklad a zánik. Není divu, vždyť čtenáři se společně s autorem vydají na cestu na obří manilské a káhirské hřbitovy, na nichž žijí vedle svých předků i lidé docela živí, na plovoucí obří lodě, na nichž se nudí hrstka rozmařilých miliardářů, na plovoucí ostrovy odpadu velkých jako Austrálie, do nikdy nedokončeného „moderního“ města na Sicílii i do dokončených a dostavěných honosných měst v Číně, jen… bez obyvatel. Leccos lze i v současnosti objevit a nemusíte létat nikam na druhý konec zeměkoule. Například budovu v Bukurešti, v níž byste čekali spíše znuděné úředníky, ale za jejímiž nenápadnými zdmi CIA dostává informace ze svých vězňů. Lidé kolem nich chodí a netuší, že právě v této nízké budově jsou drženi mnozí z nejnebezpeč­nějších teroristů. Také téma podzemních měst přilákalo Alastaira Bonnetta, který se vypravil do turecké Kappadokie. Mapy zachycují povrch země, ovšem podle archeologů čeká v podzemí Kappadokie na prozkoumání nejméně 30 starobylých měst, která jejich obyvatelé vybudovali dávno předtím, než na jejich půdu vstoupili dnešní Turci.

Turistický průvodce? Sociologická studie? Geografická příručka? Historická esej? Filozofické zamyšlení? To vše nabízí Alastair Bonnett a zároveň nás vybízí k zamyšlení nad významem konkrétního místa pro člověka. A předkládá svůj pohled i na mnohá ztracená místa ve světě, například na svaté město muslimů Mekku. Proč ztracené? „V průběhu posledních dvou desetiletí byla starobylá část Mekky zhruba z 95 procent stržena. Na jejím místě vzniklo nové moderní město protkané širokými silnicemi s rozlehlými parkovišti, hotely a komerčními komplexy… Hlavní dominantou města se stal obří komplex Makkah Clock Fairmont Hotel Tower… Do Mekky se doslova hrnou všechny velké světové značky… nenajdete takřka nic, co by vás třeba jen na chvíli odvádělo od utrácení peněz, nic, co by připomínalo dřívejší pomalejší a tolerantnější doby. V Mekce byla historie prostě vymazána.“ Komerce nahradila svátost. Stará Mekka je jedním ze zmizelých starobylých měst, v nichž se dle autora odstraňují historické památky dokládající existenci starších, méně zkostnatělých verzí islámu, například osmanské mešity a mauzolea. Vždyť již v roce 1994 vydal šejk Abdul Aziz bin Baz, tehdejší nejvyšší duchovní autorita Saúdské Arábie fatvu, zakazující uctívání a glorifikování budov a historicky významných míst, což je cesta vedoucí k polyteismu. Výsledkem je děsivá dominanta Mekky – gigantický hotel vysoký 610 metrů, v jehož stínu se krčí doslova ztracená nejposvátnější mešita světa. Četl jsem kdysi, že staří obyvatelé Mekky už hovoří o svém městě jako o Las Vegas, nikoli nahlas, ale tam, kde neposlouchá náboženská policie.

Alastair Bonnett: Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa
Vydalo Nakladatelství Jota, 288 stran
Anglický originál Off the Map vydaný nakladatelstvím Aurum Press Ltd v roce 2014.

Alastair Bonnett přednáší sociální geografii na univerzitě v anglickém Newcastlu. Je autorem řady příspěvků do časopisů o historii a geografii, zabývá se i světovou populací a problémy rasismu. Na konci devadesátých let pracoval také jako editor avantgardního psychogeografického časopisu Transgressions: A Journal of Urban Exploration.