články - IZRAEL

V Jeruzalémě vám hlavou proběhnou tisíce myšlenek, není divu, vždyť je to prastaré svaté město, jehož historie sahá tisíce a tisíce let zpět. Zeď nářků, Chrámová hora se Skalním dómem, Via Dolorosa, bazilika Božího hrobu… prostě opravdové svaté město.

Tomáš Pojar býval v 90. letech ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni, později náměstkem ministra zahraničních věcí a v letech 2010 až 2014 českým velvyslancem v Izraeli. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví právě o Izraeli, fascinující zemi rozmanitých kultur a svobodných aktivních lidí, které příliš neovlivňují každodenní hrozby, nenávist a rezoluce. Tomáš Pojar mj. poradí kdy a kam v Izraeli cestovat, doporučí výlety do pouště i co si přečíst od izraelských spisovatelů.

Staré Akko je pulzující orientální shluk a ucítíte ho, jakmile vstoupíte. Typické arabské město plné neuvěřitelných zákoutí, nemá cenu koukat do mapy, prostě se ponořte do těch kroutících se úzkých uliček. Tady všechny nevedou do Říma, ale do přístavu… a tam to žije. Spousta lodí, malé, větší, výletní, rybářské, jedna vedle druhé, na balvanech mola se povalují teenageři, sem tam kočka, jak by mohly v přístavu chybět.

Asi každý, kdo stojí v Haifě na Sderot Ben Gurion, se vydá nahoru k zahradám svatyně víry Bahá´í. Vstup hlídá ochranka, kontrole baťůžků se nevyhnete. Jenže… zádrhel, nahoru se tudy nesmí, jen po pár schodech a dál je schodiště uzavřené. Nahoru se musí oklikou. Takže zase ven a po pravé ruce je zastávka autobusu a hned u ní schody, vstup je až nahoře z ulice Hatsiyonut. Vstupné se neplatí, strážci každému dvěma větami vysvětlí, co se nesmí. Jenže, svatyně není přístupná, jen jeden postranní výklenek plný květin. Musíme se zout a jakmile promluvím, jsem napomenut strážcem, tady se dodržuje ticho. Seznamujeme se s vírou Bahá´í.

German Colony je nejhezčím místem v Haifě, rekonstruované kamenné domy staré přes sto let, nad nimi se na svahu hory Karmel zvedají terasy zahrad a svatyně bahaiské víry. German Colony založili v roce 1868 templeři, členové německé protestantské sekty (německy Tempelgesellschaft nebo Deutscher Tempel), kteří v očekávání druhého příchodu Ježíše Krista přesídlili do Svaté země, kde založili několik zemědělských osad. Jednu z nich na úpatí hory Karmel, jejím centrem byl bulvár, který později dostal jméno prvního premiéra Izraele Bena Guriona.

Pár takových antických měst na mořském pobřeží existuje, na Sicílii například. Antické rozvaliny, zdi, sloupy, mozaiky a… v pozadí modré moře. Taková je i Caesarea na pobřeží Izraele, kterou poručil vystavět král Herodes. Prastaré kameny sahající dva tisíce let do historie a zdánlivě věčné moře.

V Tel Avivu nás druhý březnový týden přivítalo až 25 stupňů a lidé na plážích. Dlouhý pruh písečných pláží jsme viděli už z letadla těsně před přistáním. A jaké lidské hemžení na telavivských plážích, někteří se koupali, jiní posedávali a polehávali na písku, piknikovali, hráli volejbal, proháněli psy, někteří v plavkách, jiní přece jen ještě více oblečení.

„Masada je místem mnohonásobného významu: dokladem starověké existence židovského národa, památkou připomínající podivuhodnou architektonickou a technickou zdatnost svých tvůrců, ale i ohromujícím divem přírody. Nade vše však Masada zůstává symbolem. Příběh jejích obklíčených obránců vzdorujících celé měsíce římské přesile, věrnost vlastní víře, s níž raději volili dobrovolnou smrt než kapitulaci – to vše má svůj dosah a působivost i dnes. Ne nadarmo se Masada stala místem přísahy izraelských vojáků.“

PhDr. Jan Zouplna, Ph.D. je členem několika celoevropských asociací (European Association for Jewish Studies, European Association of Israel Studies) a vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu AV ČR. Zabývá se především moderními židovskými dějinami, sionismem a židovským nacionalismem. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o „moderním“ Tel Avivu a „tradičním“ Jeruzalému, ale i o „izraelství“ a ortodoxním židovství.

„Jeruzalém včetně jeho nesčetných tichých, turisty nevyhledávaných koutů, je nádherný a povznášející. Ale každý kousek země má své kouzlo“, vypráví o Izraeli ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát v rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Akko je prastarým městem, je známo již z dob faraona Thutmose III., což je 3500 let zpět. O Akku se dočteme i v Bibli – v knize Soudci 1:31 je zmíněno jako jedno z měst, která se Izraelitům nepodařilo dobýt. S Akkem je spojena historie Alexandra Velikého, Římanů, křižáckých válek i Napoleonových tažení. Dnes je Akko židovsko-arabským městem, které je dáváno za vzor soužití obou znesvářených komunit.

Z malé země uprostřed Evropy má člověk díky zpravodajství občas pocit, že Izrael je neustále uprostřed válek a atentátů. Stačí ale pár kroků večerním Jeruzalémem a návštěvník pozná pulzující život optimistických lidí plných humoru, kterým každodenní bolesti nevypálily viditelná znamení. Není divu, že nedávno zesnulý izraelský spisovatel českého původu Viktor Fischl napsal v jedné své povídce o Jeruzalému: „V tomhle městě se každý tak trochu vznáší. Je potřeba ho trošku stáhnout aby rozeznal rozdíl mezi snem a skutečností.“

Mrtvé moře – člověk si v něm připadá trochu jako ve světě zázraků, neboť se udrží na vodní hladině. Pohodlně si lehne na záda, rozevře knížku a relaxuje. A až dostane chuť vrátit se na břeh, natře se černým lepkavým bahnem a cítí se jako znovuzrozený.