Pokud si na let do Izraele vyberete společnost El Al, připravte se na mimořádná bezpečností opatření, která mají ochránit nejen Izraelce, ale i vás. Já byl odveden do malé místnosti a u kávy dotazován na vše možné (jak jsem později zjistil, lidé od El Al zpovídali i mou ženu, která neletěla). Pak mi odebrali všechny věci a zmizeli neznámo kde. Vrátili se s tvrzením, že se jim nedaří zkontrolovat fotoaparát a že se dovnitř podívají. Experti na fotoaparáty zřejmě nebyli pravými experty, protože ho rozebírali tak důkladně, že přestal fungovat. Naštěstí jsem si mohl hned na letišti od známých vypůjčit jednodušší přístroj, který bezpečákům nevadil. Ke cti El Al mohu připsat, že opravu fotoaparátu po mém návratu bez vykrucování a bez prodlení zaplatily.

Na letišti v Tel Avivu padla již jen jedna otázka od sloužícího úředníka, jak je možné, že mám šekely (v Čechách je v bankách běžně vyměníte). A pak jsem vlezl do šerutu (místní sdílené taxi) a za 40 minut ostré jízdy vystupoval v Jeruzalémě. Pokud si již na letišti půjčíte automobil, je lépe si ihned uvědomit, že v Izraeli má silniční provoz orientální nádech a jezdí se opravdu rychle.

Na falafel ve starém městě


Falafel za Damašskou bránou

V Jeruzalémě vám hlavou proběhnou tisíce myšlenek. A není divu, je to přece svaté město, jehož historie sahá tisíce let zpět. Na každém kroku ucítíte, jak zde ztracené časy ožívají naléhavou silou. Staré město je rozděleno na čtyři části – židovskou, muslimskou, křesťanskou a arménskou. Orientace v tomto bludišti je podle mapy složitá. Pokud se dá hovořit o orientaci. Ale což, proč se na chvíli neztratit třeba v uličkách bazaru. Z jedné strany na druhou to není nijak daleko a po čase vždy vyjdete někde, kde mapa pomůže. Ale občerstvení lze doporučit hned kousek za Damašskou bránou. Tamní falafel je možná nejlepší v celém Jeruzalémě a kdo dosud tuto židovskou specialitu arabského původu neochutnal, neměl by váhat. Tahle osmažená cizrnová pasta ochucená kořením, cibulí či vejcem se stala doslova národní pochoutkou a na fastfoodové prodejny falafelu narazíte na každém kroku. Když jsem arabskému prodavači hebrejsky vysvětlil, že mi jeho falafel, jako nejlepší ve městě, doporučil v Praze můj učitel hebrejštiny, byl z něj ve vteřině nejlepší kamarád. Cenu falafelu jsem ale pochvalou nesnížil, žádná sleva nebo dokonce jeden reklamní falafel zdarma se nekonaly. A po svačině si prohlédněte staré město z ptačí perspektivy. Vystupte na hradby s osmi branami dlouhými asi 4 kilometry a pozorujte ten tep pod vámi, především právě pod Damašskou bránou, kterou se vstupuje do muslimské části. Na ní minete zdánlivě ospalou a přesto pozornou izraelskou vojenskou hlídku. Sedm z osmi bran je otevřených, tu osmou muslimové kdysi zazdili, protože právě tudy má podle tradice přijít židovský mesiáš.

Mea Shearim – jak ze Singerových románů


Mea Shearim – budete si připadat jako byste zabloudili o sto let zpět do románů Isaaka Bashevishe Singera či Mendeleho Mojcher Sforima někde ve východním Polsku

Vypočítávat všechny pamětihodnosti Jeruzaléma by vydalo na celou knihu a tak se omezím na radu, že žádný návštěvník by neměl minout ortodoxní židovskou čtvrť Mea Shearim. Nespleťte si ji s židovskou částí starého města. Tohle ghetto leží v Novém městě vně hradeb a bylo postaveno v roce 1870 podle projektu německého architekta Schicka. Dodnes se zde nic nezměnilo. Budete si připadat jako byste zabloudili o sto let zpět do románů Isaaka Bashevishe Singera či Mendeleho Mojcher Sforima někde ve východním Polsku. Všichni muži zde chodí stejně oblečení – v černém obleku, klobouku, všichni mají vousy a tradiční pejzy, také ženy chodí většinou v tmavém. Již při vstupu do těchto uliček vás uvítají cedule s nápisy, v nichž jsou turisté důrazně žádáni, aby se oblékali a chovali podle místních pravidel. Ženy by rozhodně měly chodit v dlouhé sukni (žádné kalhoty!), odhalená ramena jsou samozřejmě naprosto nepřípustná. Nelíbejte se na veřejnosti, nedržte se za ruku a nefotografujte, to místní obzvlášť nesnášejí – nejste přece v zoo. Chovejte se nenápadně, nehlučně a nikdo si nebude všímat vás. Doslova. Na rozdíl od arabských měst vás tady ani nebudou lákat do obchodů (je to docela příjemná změna). Nakupuje se tu ale zřejmě nejlépe ve městě. Co se třeba zastavit v antikvariátu? Během chvilky najdete sto let starou knížečku v jidiš vydanou v Litvě. A cena? Za pět šekelů, tedy asi 25 korun. Cokoli z judaistiky je zde levnější než kdekoli jinde v Izraeli. Nejen v Mea Shearim, ale všude v Jeruzalémě se báječně nakupuje. Chcete třeba arabský oblek? Stačí na něj jen kouknout pověšený před obchodem a už je u vás arabský prodavač a nabízí své zboží „výjimečně“ levně, protože jste jeho přítel a on miluje Čechy. To „levně“ může znamenat až 2000 šekelů. Strašně jsem tomu zloději vynadal. Nebojte se toho, začne mít respekt a bude vám tvrdit, že jste znalci a omlouvat se. Buďte i dále tvrdí a ještě tvrdší a dohodnete se někde na několika desítkách šekelů. Tradiční arabskou bílou košili až ke kotníkům (dišdaša), pokud nebude z hedvábí, uhádáte na pět šekelů (bude na ní „made in China“). A protože kšeft je kšeft, a pro arabské obchodníky to platí dvojnásob, prodávají Arabové turistům trička izraelské armády, jako by to byl největší ochránce arabských zájmů.

O šabatu je otevřen jen McDonald

Od pátečního odpoledne až do sobotního večera v Jeruzalémě i jinde v Izraeli skoro nic nefunguje. Je šabat. S tím je třeba při plánování víkendu počítat, protože Izraelci opravdu odpočívají (najíte se možná v McDonaldu). A v Mea Shearim nefunguje nic. O šabatu se nesmí nejen pracovat, ale např. ani zapalovat oheň. Z tohoto nařízení ortodoxní Židé vyvozují, že se nesluší svítit a jezdit autem. Celá čtvrť je ztichlá a ztemnělá. Vyzkoušejte si pocit procházet se takovým městem. Šabat ale není smutný den, jak se může zdát na opuštěné temné ulici. Jen ho obyvatelé Jeruzaléma prožívají uprostřed své rodiny v soukromí. Šabat končí v sobotu po setmění a ač se to zdá kolem osmé večerní neuvěřitelné, o chvíli později jsou ulice přecpány lidmi. Židé mají ale i velmi veselé svátky. Např. o Purimu, který se slaví na počest záchrany židovského národa v Persii, se prý má pít tak, až se nerozezná dobro od zla. Jak taková oslava asi končí…


Skalní dóm v Jeruzalémě, odtud vzlétl muslimský prorok v doprovodu archanděla Gabriela na noční cestu nebem. V Koránu ale není Jeruzalém jmenován.

Izraelky v armádě

V Izraeli není nebezpečno. Statistiky jsou neúprosné a dokazují, že v důsledku dopravních nehod umírá více lidí, než kolik si jich vyžádaly útoky atentátníků, které jsou navíc v posledních letech díky bezpečnostním opatřením ojedinělé. V prvních okamžicích je přítomnost policie a vojáků na ulicích nepříjemná. U vchodu do restaurací, muzeí, na nádraží, všude vám prohledají zavazadla. Postupně si člověk ale nejen zvykne, nýbrž se mu kontrol začne nedostávat tam, kde najednou zjistí, že nejsou až tak dokonalé jako jinde. Protože si každý brzy uvědomí, že právě jeho tohle nutné zlo chrání. Na první pohled je zdejší armáda nějaká příjemnější, než by člověk čekal. Možná je to tím, že zde do armády nastupují i ženy a slouží dlouhé dva roky. Izraelky obvykle nejsou vysoké a samopal hozený přes rameno jim sahá skoro až na zem (každopádně jsou, pánové, Izraelky krásné). S bojeschopností armády zde ale stojí a padá existence státu, poměr občanů k armádě je tedy docela jiný než u nás.

Israel je malá země a tak se během jediného dne může návštěvník ponořit do arabských trhů, nadýchat se atmosféry židovské ortodoxní čtvrti, nakupovat arménskou keramiku, pokleknout na místech, kterými prošel Ježíš, vykoupat se v Mrtvém moři a pozorovat západ slunce v poušti. A když si přivstane a bude rychlejší než izraelští řidiči, může ještě stihnout třeba křest v řece Jordán. Z Jeruzaléma je to pouhých 300 kilometrů do Eilatu na břehu Rudého moře, kde se můžete nejen potápět, ale také zařádit džípem v poušti v NP Timna. Pouhá stovka kilometrů je to k Masadě, pouštní pevnosti nad Mrtvým mořem, navíc během cesty sjedete z osmi set metrů nad mořem, v nichž leží Jeruzalém do –400, protože Slané moře, jak ho nazývají Izraelci, leží hluboko pod úrovní moře. A slané je jaksepatří – obsah soli dosahuje přes 30 procent. Zde se úspěšně léčí mnoho životních nepříjemností jako je revma, lupénka, různé alergie a kožní onemocnění.

Střet kultur?

Do Tel Avivu, pracujícího mozku Izraele je to z Jeruzaléma necelá hodinka. Tel Aviv v hebrejštině znamená „jarní pahorek“ a jeho vznik je skutečně jarem izraelské existence. Město stavěli na písku v blízkosti starého arabského přístavu Jaffa od začátku 20. století a stala se z něj nejmodernější metropole Blízkého východu plná práce a obchodu. Ale také zábavy, mladí Izraelci to dokáží pořádně rozjet a restaurace a diskotéky v blízkosti moře jsou dlouho do noci plné pravého blízkovýchodního temperamentu. Že je v Izraeli střet kultur? Napadlo mě – ano, evidentní, když jsem porovnával životní styl ortodoxních Židů v Mea Šearim a diskotékové noci v Tel Avivu. Jen se Izraelci s těmito kulturními rozdíly již dávno naučili zacházet a překonávat je. Kdo ví, třeba je to ve svatém městě a svaté zemi lehčí než kdekoli jinde. Vždyť, jak napsal Viktor Fischl, tady opravdu není problém se vznášet.