články - Asie

Ayaz-Kala v severozápadním Uzbekistánu byla pravděpodobně už od 4. století př. n. l. součástí řetězce pevností chránících před nevítanými hosty vzkvétající říši Chórezm. Nedaleko od pevnosti je možné se ubytovat v kempu v tradičních jurtách a zažít noc v poušti s nekonečným množstvím hvězd.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, v noci se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších želvích pláží v Turecku, jednou z nejkrásnějších, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Buchara má dlouhou historickou paměť. A kolik toho asi pamatuje slavný minaret Kalyan. Byl postaven v roce 1127 za vlády Muhammada Arslana Chána a v minulosti ho využívali nejen jako místo svolávání k modlitbám, ale i jako popraviště. Z této věže smrti byli zřejmě až do začátku minulého století odsouzenci svrháváni dolů. Fajn zábava pro lid, jak se říká v jedné starší české komedii.

Buchara bývala střediskem vzdělanosti a kultury dávného islámského světa. Historické centrum je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho srdcem je komplex Kalán s mešitou a minaretem, pevnost Ark, několik mešit, např. Bolo Haouz, Chor Minor a nejstarší Mag´oki Attori. A okouzlující architektonický soubor Lab-i-Hauz s populární sochou Hodži Nasreddina, mudrce, který si dokázal utahovat z lidských nectností. Celá Buchara se fotí u této sochy.

Obejít staré město dokola pod až deset metrů vysokými hradbami, to jsou asi dva kilometry. Vstup na hradby je u severní brány, kde posedává pán, který odemkne branku. Po hradbách se nedá obejít celé staré město, pouze asi 250 metrů na jednu stranu, vrátit se, a poté na druhou. Po hradbách se chodí v pohodě, cestička dostatečně široká (ale bez zábradlí), výhled na celé město, v němž jedna za druhou vyrůstají terasy. Spousta rodinných guesthousů a hotýlků staví (či již postavila) na střeše terasu, z níž je parádní výhled na Chivu, její minarety, medresy, do tradičních úzkých uliček, dříve jistě zabahněných, na bývalé karavanseráje atd.

Ičan Kala působí pradávným dojmem, jako by se člověk ocitl ve starověkém orientu. Ovšem, dojem poněkud mate. Skutečností je, že Chivou prošla historie, střídali se dobyvatelé a civilizace. Chiva byla přestavována a většina tak starodávně vypadajících budov je z 18. až 19. století, tehdy po hospodářském i politickém úpadku Chiva jako by povstala z popela a prožila pozdní renesanci.

V Chivě nás má čekat až 38 stupňů a příjemná hotelová terasa s výhledem na ohromující staré město Ičan Kala zařazené na seznam světového dědictví UNESCO. Ičan Kala je obehnané původními hradbami, což je unikát, to nikde jinde ve Střední Asii v takové podobě neuvidíte. Chiva byla centrem Chívského chanátu a ještě starší říše Chórezm. Oblast Chórezmu je navštěvována méně, většina turistů zamíří pouze do trojúhelníku Taškent, Buchara, Samarkand, a dále do Chivy už nedojede.

Al Ula byla kdysi dávno domovem starověkých království a důležitou karavanní křižovatkou, v její blízkosti leží Hegra, první místo v Saúdské Arábii zařazené na seznam světového dědictví UNESCO. Staré město Al Uly je domovem více než devíti stovek tradičních budov vyrobených z nepálených cihel (vepřovice). Po třech letech konzervačních a rekonstrukčních prací se část starého města otevřela hostům. A rekonstrukce se povedla.

Jabal Ikmah je významnou lokalitou pro studium původu arabského jazyka. Na stěnách tmavě načervenalé hory se nachází největší koncentrace skalních rytin v Al-Ule, tisíce nápisů Thamúdejců, Lihjánců, Nabatejců, Safatejců, Minejců a dalších pradávných národů. Mezi nejvýznamnější objevy v okolí Al-Uly zároveň patří skromné pozůstatky města Dadan, důležitého centra lihjánského království.

Konzervativní muslimové tvrdí, že mešity neslouží turistice, nýbrž modlitbě, čtení svatého Koránu a uctívání Alláha. Přesto, v Džiddě nikdo nemuslimům ve vstupu do mešit nebrání. Za dodržení základních pravidel jsou přístupné všem. V Džiddě jsou údajně dva tisíce mešit, navštívili jsme pět z nich – Al-Rahmah, Al-Šafi'i, Hassan Enany, Juffali a Ruwais.

Mnohé domy starého Yanbu jsou rekonstruované, nejvíce upoutají dřevěné arkýře, ostatní jsou zajímavě a decentně barevně nasvícené, což vytváří vydařenou kombinaci, tohle se povedlo. Všude kavárny, jídlo, pití, spousta lidí, ženy chodí zahalené, vidíme pouze oči, ale smějí chodit bez doprovodu mužů, často posedávají v kavárnách pouze v čistě dámské společnosti. Staré Yanbu skrývá jedno tajemství: dům, v němž v letech 1915–1916 žil Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie, který organizoval arabský boj proti vládnoucí Osmanské říši.

Doc. Slavomír Horák, Ph.D. je vědeckým pracovníkem Institutu mezinárodních studií FSV UK a expertem na Střední Asii. Pro Nakladatelství Lidové noviny v současnosti připravuje publikaci Dějiny Uzbekistánu. Během posledních dekád se pravidelně vrací do Uzbekistánu, nejprve za poznáním, později především pracovně. V rozhovoru o Uzbekistánu pro www.cestomila.cz vypráví o tradiční středoasijské pohostinnosti, místní kultuře, starodávných městech Samarkand, Buchara a Chiva, ale i turismem až nedotčených místech. A připomíná, že ve srovnání s nedávnou minulostí, se v současnosti Uzbekistánem cestuje pohodlně bez byrokratických překážek.

Historickým místem Medíny je Pahorek lučištníků, nizoučké skalisko pod horou Uhud. Proslulou bitvou u Uhudu v roce 625 jsou s ním spojeny dějiny islámu. V bitvě přibližně padesátka lučištníků, kteří byli schováni za pahorkem, neuposlechla rozkazu proroka a opustila své stanoviště, z něhož měla v pravý čas chránit medínské vojsko. Následkem byly významné ztráty na životech a zranění proroka Mohameda. Návštěva tohoto místa je pro muslimy posvátná nejen kvůli vojenské historii, především je připomínkou nešťastných následků neuposlechnutí proroka Mohameda.

Al-Masjid an-Nabawi – v češtině Prorokova mešita – druhá nejposvátnější mešita islámu. Založil ji prorok Mohamed, když po svém útěku z Mekky našel v roce 622 útočiště v Medíně, a je v ní pohřben. Mekka je nemuslimům zapovězená, ale… jak je to s Medínou v čase, kdy se Saúdská Arábie otevírá světu? Před několika lety byly ze silnic před Medínou odstraněny cedule se šipkou For Non Muslims, které nařizovaly město objet. A cedule zakazující nemuslimům vstup nejsou ani před Prorokovou mešitou…

Medína je historicky první obcí, která přijala islám, a z ní bylo v 7. století zahájeno šíření tehdy nového náboženství. Nejznámější mešitou Medíny je Al-Masjid an-Nabawi, v češtině Prorokova mešita, druhý nejposvátnější stánek islámu. Založil ji prorok Mohamed a je v ní pohřben. Ovšem nejstarší mešitou je Quba (Masjid Qubāʾ), jejíž základní kameny položil sám prorok islámu už v roce 622 ještě předtím, než dorazil na svém útěku z Mekky do Medíny.

Ke kráteru Al Wahbah je to z Džiddy téměř 450 kilometrů, z Rijádu přes 700. Leží v pustině uprostřed rozlehlé pouště. Nikde nikdo. Turistické místo, ale příliš vzdálené větším městům, nejbližší je Taif. Všude kolem neprostupná lávová pole a vyprahlé hory. Kráter je dostupný pouze autem, nejezdí tam žádná veřejná doprava, v dalekém okolí navíc chybí jakékoli ubytování (kromě vlastního stanu) nebo restaurace či kavárna s možností se najíst a napít.

Centrální rybí trh v Džiddě je nepochybně nejživější v brzkých ranních hodinách, ovšem žije to tam i v čase odpoledním. Ožívá již s východem slunce, rybáři vykládají úlovky na více než 100 stánků a kupující se přetahují o nejširší nabídku ryb v Saúdské Arábii. Každopádně, je to přesně to, čemu se říká „must-see“. Na focení jsou prodavači – většinou gastarbeiteři z Bangladéše – zvyklí, přesto je lepší pozdravit salam alejkum a požádat o fotografii. Angličtinu nikdo z nich neovládá, maximálně pár nejnutnějších slov, což ovšem nestačí na vysvětlení toho, jak to na trhu chodí.

Archeologické naleziště Hegra se stalo první památkou Saúdské Arábie zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Více než 130 monumentálních hrobek vytesaných do skal pochází z období Nabatejského království od 1. století př. n. l. do 1. století n. l. Nejznámější dochovanou lokalitou nabatejské civilizace je jordánská Petra, Hegra leží více než 500 kilometrů jižním směrem uprostřed nehostinných pouštních končin.

Projíždíme neobydlenou krajinou ve vnitrozemí Saúdské Arábie. Poušť. Minimum provozu na silnici, kolem působivé holé skály, jen některé částečně zakryté navátým pískem. Poměrně časté jsou značky upozorňující na nebezpečí velbloudů na silnici. A nejsou bezdůvodné. Najednou se do silnice vřítí jeden bílý velikán, dupnutí na brzdy, několik rychlých velbloudích kroků a byl na druhé straně.

Džidda je nazývána bránou do Mekky, nejsvětějšího města islámu, kam ovšem noha nemuslima vkročit nesmí. Blízkost k posvátné Mekce vždy zvyšovala význam Džiddy. V minulosti přístavem, v současnosti především přes letiště, cestují poutníci do Mekky. Stará čtvrť Džiddy Al Balad byla založena v 7. století, její domy zdobí dřevěné arkýře rawashin, jejichž původ sahá do neznámých historických časů. Rawashin jsou jedinečným architektonickým stylem zahrnujícím tisícileté umělecké dědictví. V současnosti se Al Balad – i díky těmto arkýřům – znovu probouzí k životu.