Svatá místa víry Bahá´í v Haifě a v Akku jsou již od roku 2008 na seznamu světového dědictví UNESCO. Architektem terasovitých zahrad v Haifě je Fariborz Sahba, rodák z Mašhadu na severovýchodě Íránu (Fariborz Sahba je též architektem úchvatného chrámu Bahá´í ve tvaru lotosového květu v indickém Novém Dillí). Zahradní terasy zabírají plochu 200 tisíc metrů čtverečních a byly pro veřejnost otevřeny v roce 2001. No, otevřeny, nevím, jak je to s návštěvou teras přesně, ale já se na mnohá místa nedostal. Od svatyně byl sestup dolů po schodech uzavřen a totéž – jak jsem psal na úvod – platilo dole u vchodu z bulváru Bena Guriona. Přístupné byly jen zahrady kolem samotné svatyně. V zahradách jsou prvky zahrad perských i mughalských a od svatyně je široký výhled na Haifu a její přístav. Nad svatyní stojí budova mezinárodního správního orgánu víry Bahá´í – Světový dům spravedlnosti.

Dolů na Haifu se dívá fajn, ale… vestoje. Několik laviček by bylo příjemných, chybějí, poseděl jsem tedy pár chvil na schodech. Zahradníci kousek ode mne upravovali záhony, klid v zahradách malinko narušil příchod grupy školáků s učitelem, ale hluk z města sem nedoléhá. Svatyně a vnitřní zahrady jsou veřejnosti přístupné jen od 9 do 12 hodin, zavřeno je ve svaté dny Bahá´í, očekává se vhodné oblečení, zapovězené jsou pikniky a vůbec konzumace jídla, na ticho si též potrpí, s fotografováním v zahradách není problém.

Zakladatelem víry Bahá´í byl před půldruhým stoletím perský šlechtic Bahá´u´lláh (1817–1892), který se prohlásil posledním v řadě proroků, tedy i dalším po Muhammadovi. Dle jeho učení existuje jen jeden Bůh, jeden lidský rod a Božím cílem je sjednocení všech národů do mírové a sjednocené globální společnosti. Protože Muhammad je považován v islámu za posledního z proroků, vyvolalo Bahá´u´lláhovo poselství vlnu perzekucí proti nové víře. Za svého života byl islámskými úřady pronásledován, vězněn a poslán do vyhnanství. Zemřel ve svém sídle v Bahjí nedaleko Akka severně od Haify, kde je v současnosti nejsvětější místo Bahá’í víry. V Haifě je svatyně Bába, předchůdce Bahá´u´lláha, který předpověděl prorokův příchod; Báb (rodák ze Šírázu) byl tedy jakýmsi Janem Křtitelem náboženství Bahá´í.  
.
. 

Principy, které Bahá’u'lláh zdůrazňoval:
jednota lidstva
rovnoprávnost mužů a žen
odstranění extrémů bohatství a chudoby
nezávislé zkoumání pravdy
všeobecné vzdělání
soulad vědy a náboženství
světové společenství národů
celosvětový pomocný jazyk

Bahá’u'lláh zakazuje:
zabíjení
krádež
lhaní
cizoložství a promiskuitu
hazardní hry
požívání alkoholických nápojů a drog
klevety a pomlouvání.

O víře Bahá´í jsem se více dozvěděl z vyprávění Františka Zemana ze společenství Bahá´í v Praze. František Zeman začal vzpomínkou na T. G. Masaryka, na něhož udělaly principy Bahá´í víry silný dojem: „Jděte s těmito principy mezi diplomaty, do univerzit a škol, do náboženských společenství a také o nich pište. Světový mír mohou přinést jen a jen lidé“.

Jaká je správa Bahá´í ve světě a v ČR?
FZ: V Bahá´í víře nejsou duchovní, což je zjevný rozdíl proti ostatním náboženstvím, ale samozřejmě musí mít správu (řeší např. sňatky, pohřby, rozvoj společenství atd.) Mezinárodním správním orgánem společenství je Světový dům spravedlnosti, jehož sídlo je v Haifě. V každé zemi, kde žijí věřící Bahá´í, jsou národní duchovní rady, což je devítičlenný orgán, který spravuje záležitosti Bahá´í společenství dané země. A v jednotlivých lokalitách existují místní duchovní rady, také devítičlenné. Platí, že na místě, kde je více než devět Bahá´í věřících starších jednadvaceti let, by měla vzniknout taková duchovní rada. Na místní a národní úrovni se duchovní rady volí každý rok. Světový dům spravedlnosti se na celosvětové úrovni volí jednou za pět let. Volby jsou bez jakýchkoliv kampaní. Protože nemáme duchovní, jsou modlitby záležitostí jednotlivce, není nikdo, kdo by je vedl.

Je povinná nějaká poutní cesta podobně jako v islámu?
FZ: Bahá´í věřící jezdí na svatá místa své víry, ale žádné poutní cesty nejsou povinné. Poutní místa jsou spojena s osobou zakladatele víry Bahá´u´lláhem, nejsvětější jsou v Akká, kde Bahá´u´lláh zemřel a v Haifě. Bahá´u´lláh působil v Istanbulu, Edirne, kde také můžeme navštívit domy, v nichž žil a pracoval, v některých zemích jsou ale silné perzekuce vůči věřícím, takže např. v Bagdádu byl dům spojený s Bahá´u´lláhem zničen, podobně v Šírázu byl zbořen rodný dům Bába, předchůdce Bahá´u´lláha. Společenství Bahá´í má plány na obnovení těchto domů, protože jsou to důležitá duchovní místa. Bahá´í chrámy jsou ale v mnoha zemích světa, architektonickým skvostem je chrám ve tvaru lotosového květu v Novém Dillí, chrámy jsou inspirované místní tradiční architekturou.


Výhled ze zahrad dolů na přístav a Haifu

Cílem Bahá´í je sjednocené lidstvo jednoho jazyka v mírové globální společnosti. Kde se vzala ta myšlenka uprostřed 19. století?
FZ: Ano, v té době to byla revoluční myšlenka. My věříme, že to, co Bahá´u´lláh učil, sepsal či nadiktoval, je Boží poselství pro tento věk, Boží slovo pro dnešní dobu. Na Blízkém východě se najednou objevil člověk, který požadoval všeobecné vzdělání, rovnoprávnost mužů a žen, odstranění extrémů chudoby a bohatství a spojení všech národů země do společenství, které bude zračit jednotu v různosti a kde lidé kromě svého mateřského jazyka budou mluvit i jedním univerzálním jazykem. Své učení, na rozdíl od předcházejících proroků, také sám vlastnoručně zapsal.

Jsou někde originální zápisy Bahá´u´lláha?
FZ: Jsou v Haifě, vedle Světového domu spravedlnosti je archiv, já jsem byl před časem na devítidenní Bahá’í pouti a archiv jsem navštívil. Jsou v něm originální Bahá´u´lláhovy spisy, čítající více než 100 svazků, ale i oděvy, věci každodenní potřeby apod.

Bahá’í má vlastní kalendář? Co je slavnost 19. dne?
FZ: Bahá’í rok začíná prvním jarním dnem. Máme solární kalendář založený na 19 dnech a 19 měsících. Nezvyklé je, že dny začínají západem slunce. Na konci roku zbývají tzv. mezikalendářní dny, říkáme jim Ajjám-i-Há nebo dny štědrosti, v nichž se společně setkáváme a veselíme. Po nich následuje devatenáctidenní půst před začátkem dalšího Nového roku. Je lepší začínat rok jarem, všechno se probouzí, člověk cítí, jak do něho s jarem vchází síla, jak je spjatý s přírodou, sluncem, světlem, najednou si to člověk uvědomí. Těch slavností po světě jsou tisíce, mají duchovní část, v níž se čtou úryvky z písma, věřící se věnují modlitbám, dále existuje administrativní část, během které se řeší záležitosti společenství, a poté je společenská část a lidé se neformálně baví, ta setkání jsou pro nás důležitá.


Noční výhled na svatyni z bulváru Bena Guriona

Zmiňujete půst, nedopadá to jako mnohde v dnešním islámském světě, že je půst vlastně nočním přejídáním a slavením? To by mi nedodávalo sílu…
FZ: Půst je i duchovní záležitost, věřící přemýšlejí nad životem, obracejí se k Bohu. Půst končí Novým rokem, což je symbol znovuzrození, tak to osobně vnímám, během půstu úplně otočíte zvyky, musíte se zastavit. Těch 19 dní žiji v úplně jiném režimu, všechno se obrátí. A pak se zase vše obrátí příchodem Nového roku, je to takový dvojí restart. Tak, jak to říkáte… nedovedu si představit, že by to u mne fungovalo. Ráno se najím, napiji, přes den jsem v práci, večer samozřejmě večeřím, ale najednou vnímám, že není až tak velká potřeba jídla, během půstu člověk prožívá zvláštní stav odpoutání se od světa.

Někteří současní radikální levicoví novináři píší o Íránu jako o sladké Persii. Jak se ve „sladké“ Persii daří víře Bahá´í?
FZ: V Íránu víru Bahá´í vůbec neuznávají, pro ně je Muhammad posledním prorokem. Všude ve světě jsou národní duchovní rady Bahá´í, ale v Íránu jsou její členové roky ve vězení prakticky bez rozsudku. Je to kolorit, který trvá od doby, kdy byl popraven Báb, následovaly popravy tisíců Bahá´í věřících. I v současnosti jsou naši lidé v Íránu vězněni jen kvůli své víře. Navíc nemohou studovat na univerzitě, když v přihlášce vyplníte, že jste křesťanské víry, v pořádku, můžete studovat, ale v případě Bahá´í nikoli. Dále nemůžete pracovat na úřadech, nejsou uznávány bahá´í sňatky, což se později dotýká dětí, jsou trestáni bahá´í učitelé. I v České republice byli Bahá´í věřící perzekuováni v období komunismu, když v 50. letech požádalo společenství o registraci, začalo zatýkání, věznění, třeba jen za to, že měl někdo u sebe Bahá’í literaturu nebo pořádal přednášky o víře, zavírali nejen do vězení, ale i do blázince. V Íránu je to samozřejmě nesrovnatelně hor­ší.

A jak to vlastně začalo? V publikaci BAHÁ´Í, kterou vydalo Bahá´í mezinárodní společenství, čtu: „V polovině 19. století byla jedním z nejobávanějších vězení na Blízkém východě Černá jáma v Teheránu. Kdysi sloužila jako nádrž pro veřejné lázně a jediným vchodem do ní byla chodba se třemi strmými patry kamenných schodů. Vězni se tu krčili ve špíně, chřadli v černočerné tmě, v podzemním chladu a páchnoucím vzduchu. V této pochmurné atmosféře se opět udála jedna z nejvzácnějších a nejradostnějších náboženských událostí: Bůh pověřil smrtelného člověka, který v ostatních ohledech navenek vypadal jako jiní lidé, aby přinesl lidstvu nové náboženské zjevení. Psal se rok 1852 a oním mužem byl perský šlechtic, který je dnes známý jako Bahá´u´lláh. Během svého uvěznění, když seděl s nohama sevřenýma kládami a kolem krku měl omotaný padesátikilový železný řetěz, obdržel Bahá´u´lláh vizi Boží vůle pro lidstvo.“

Data významných Bahá´í událostí:
12. listopadu 1817 – narození Bahá´u´lláha v Teheránu
20. října 1819 – narození Bába v Šírázu
23. května 1844 – prohlášení Bába v Šírázu.
9. července 1850 – Báb popraven v Tabrízu
srpen 1852 – Bahá´u´lláh uvězněn v Teheránu
leden 1853 – vyhnanství Bahá´u´lláha do Bagdádu
duben 1863 – Bahá’u’lláh oznámil své poselství v zahradě Ridván v iráckém Bagdádu
31. srpna 1868 – příjezd Bahá´u´lláha do vyhnanství v Akká
29. května 1892 – zesnutí Bahá´u´lláha v Bahjí (čti Bahdží) blízko Akká 
(Bahá’í věřící dávají přednost nesklonnému arabskému názvu tohoto města, kterým je Akká. Město se tak jmenovalo, když tam byl Bahá’u’lláh vězněn. Výraz Akká byl uváděn i na českých mapách z dob první Československé republiky. Na současných mapách je město uváděno pod svým hebrejským názvem Akko.)

Chcete-li si přečíst Nejsvětější knihu Bahá’í víry Kitáb-i-Aqdas, v češtině ji vydalo Bahá´í nakladatelství v roce 2012 a je možné si ji půjčit i v knihovnách.

Další informace o svatých místech víry Bahá’í v Izraeli:
http://www.ganbahai.org.il/en/haifa/
http://www.ganbahai.org.il/en/akko/