články

„Brána do srdce Šumavy“ se říká Prachaticím… a skutečně, vyhlíží-li člověk z rozhledny na Libínu daleko před sebe na šumavské hvozdy a pod sebe na Prachatice, je město Zlaté solné stezky skutečnou bránou do pohraničních lesů a hor. Prachatice bývaly bohatým městem, v němž končila jedna z větví tzv. Zlaté solné stezky. Historické jádro Prachatic je renesančním příběhem tohoto bohatství, který se dochoval až do 21. století.

V lese u obce Písty nedaleko Nymburka se skrývá nejkrásnější a nejzachovalejší duna v České republice. Písečný přesyp, který vznikal na konci poslední doby ledové ve svrchním pleistocénu před přibližně 11 tisíci lety, má rozlohu téměř 3,7 hektaru a je vysoký až 10 metrů. Většina duny je zarostlá lesem, ale odkryté pleistocenní váté písky o rozloze 0,5 hektaru nabízejí podívanou na dunu a pískomilnou flóru podobnou přímořským dunám ve Francii, Nizozemsku nebo v Pobaltí.

Cyklistická Labská stezka nabízí 1270 kilometrů putování podél největší české řeky z Krkonoš až do Hamburku a k Severnímu moři. Vzhledem k minimálnímu převýšení je Labská stezka odpočinkovou jízdou vhodnou i pro seniory. A plnou gurmánských zážitků. Pojďte jeden z nich ochutnat v následujících řádcích na trase z Velkých Žernosek do Ústí nad Labem tzv. Bránou Čech (Porta Bohemica). Kaňonovité údolí Labe miloval i Karel May a není divu, kromě okouzlující přírody nabízí báječná vína v žernoseckém vinařství i kulinářské zážitky v ústecké vyhlídkové restauraci Větruše.

Asi čtyři kilometry před tím, než vody Labe dosáhnou Poděbrad, vlévá se do naší největší řeky Cidlina. Soutok dvou řek spjatých s českou historií je okouzlujícím místem setkání lidí, na březích vyrostly bufet i restaurace, u vody se rozložily dřevěné stolky a lavice a servíruje se pivo i grilovaný pstruh. Přímo pod poděbradským zámkem kotví loď Král Jiří, která výletníky doveze během hodinové plavby k soutoku a zpět do Poděbrad.

Hagar Qim je z Valletty snadno dostupný maltskou hromadnou dopravou a autobusy stavějí přímo u chrámu (o autobusech jsem psal již v prvním díle vyprávění o Maltě). Na první pohled nejprve zaujme střecha, která chrání chrám před povětrnostními vlivy, navíc jsou všude kolem senzory, které měří rychlost a směr větru, vlhkost, teplotu, intenzitu slunečního záření apod. Před cestou si zjistěte dopředu správnou výslovnost chrámu i dalších míst, maltská výslovnost má totiž své zvláštnosti a řidič by nemusel rozumět. Také tentokrát byl řidič čistokrevný Malťan a na můj první pokus vyslovit, kam že to vlastně jedu, tedy Hagar Qim, zíral značně nechápavě.

Vlastimil Tichý propadl kouzlu nejmenšího kontinentu a výsledkem jeho cest po Austrálii jsou mj. tři knihy – Tříbarevná Austrálie, Austrálie (do) duše kontinentu, Austrálie skrz naskrz zemí nekonečna. Původním povoláním geograf, který od roku 1997, kdy v Sydney studoval angličtinu, najezdil po australských cestách a necestách na 80 tisíc kilometrů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o tom, jak se změnilo cestování Austrálií, o vstřícnosti Australanů, svém nejoblíbenějším místě Austrálie Devils Marbles a především o ojedinělé australské přírodě, setkání s klokany, velrybami i delfíny. A nechybí vyprávění o posvátné hoře Uluru.

13. ročník Islandského dne proběhne 14. června v Městské knihovně v Praze. Islandský den je určen nejen těm, kteří tento kouzelný ostrov již navštívili a kterým se navždy vryl pod kůži, ale i těm, kteří se na cestu teprve chystají. Bohatý program potěší především milovníky cestování se zájmem o poznání kultury a života jiných zemí.

Unikátní výstava Země černých faraonů poodkrývá tajemství starověké Núbie a přibližuje archeologické výzkumy Národního muzea v Súdánu.
Národní muzeum zahájilo v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur výstavu Země černých faraonů, která odhaluje tajemství po staletí ukrytá v písku. Na výstavě, představující dějiny starověké Núbie od konce pravěku po rané křesťanské období, je prezentována řada exkluzivních předmětů, které vůbec poprvé opustily území Súdánu.

Mečoun, královské krevety (a dokonce super královské), chobotnice, losos, ústřice, mušle, rybí polévka, které zde říkají Aljotta, krevetí salát nebo jen bohatý mořský mix, to vše a ještě více nabízejí restaurace v přístavu Marsaxlokk na jihovýchodě Malty. Přístav Marsaxlokk je – přestože zároveň turisty oblíbeným místem – oázou života maltských rybářů, takovou, jakou býval před desetiletími. V malebné zátoce kotví snad stovky jasně zbarvených rybářských člunů luzzu a starší i mladší rybáři spravují sítě, natírají loďky vytažené na břeh a připravují vše k zítřejšímu vyplutí. Na přídích mnoha loděk nelze přehlédnout tzv. Horovy oči, které mají chránit rybáře před vším zlým, co by je na moři mohlo potkat.

Průjezd osadou Tennant Creek nestojí za řeč, spěcháme k mnohem známější dominantě oblasti, k Devils Marbles. Na tomto místě stojí za zmínku jedna zajímavá historka, která se traduje, ale která se nezakládá na pravdě. Podle ní bylo městečko založeno přesně na místě, kde se někdy kolem roku 1930 porouchalo auto vezoucí zásilku piva. Řidiči se rozhodli udělat si pohodlí a zkrátit si dlouhé čekání na opravu auta. Začali konzumovat. Jen nejspíš neměli žádné chlazení, takže pivo chuťově asi nic moc.

Chorvatsko, Itálii i Španělsko znáte jak své boty? Hledáte místo, které nabídne více než opalování na pláži? Vydejte se do Řecka!

Rennes je vstupní bránou do Bretaně a ve starém městě si člověk připadá jako v pravé středověké bretaňské vesnici. Barevné hrázděné domy, na nich zavěšené malované vývěsní štíty, dřevěné okenice jako by z oka vypadly italským sestřičkám dále na jihu, v oknech i na balkóncích rozkvetlé květiny. Před úzkými a křivými domy ospalé zahrádky kaváren a restaurací, kde lze posedět a užívat si atmosféru Bretaně, atmosféru provinčního univerzitního města s bretaňskou originalitou. Bary, hospody, obchůdky, krásně se ze zahrádek kouká na konstrukce pastelových barevných domů z hraněných svislých a vodorovných trámů zpevněných šikmými vzpěrami. A nápisy „a louer“ napovídají, že leckde by se pokojík k pronajmutí na­šel.

Austrálie. Země, kam každým rokem odjíždí spousta našinců za cestováním, jazykem, dobrodružstvím, zkušenostmi, zažít ji, poznat, nabrat rudý písek do hrstí a svézt se na vlnách jednoho ze dvou oceánů. Odjíždí na chvilku, na pár týdnů či měsíců. Nakonec však mnozí propadnou tomuto čarovnému kontinentu, přírodě, kosmopolitním a pulzujícím městům, stále se usmívajícím a vstřícným Australanům.

Klokany rudé jsme v jejich výběhu nezastihli, ale nebylo proč litovat. Přes okna australské farmy jsme si užívali výhled vskutku originální – na trojici klokanů spokojeně baštících v obývacím pokoji, v takovém, v jakém v minulosti bydlívali australští farmáři. Po jednom z nich je tzv. Australská farma i pojmenována – jmenoval se Joseph Polack a jak již jméno napovídá, byl českého původu.

Mgr. Veronika Kramáreková vystudovala Blízkovýchodní studia a Kulturní antropologii Předního východu na FF ZČU v Plzni. Region Blízkého východu každoročně navštěvuje, především Jemen, kde absolvovala kurzy arabského jazyka a okouzlilo ji starodávné město San´á. V současnosti studuje doktorský obor Etnologie na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni a ve své disertační práci se věnuje společenskému významu žvýkání kátu v Jemenu. Kát, fenomén, na který narazíte v Jemenu na každém kroku, byl námětem rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Poznávací zájezdy po nejzajímavějších místech Evropy nejsou dnes již ničím výjimečným. V pondělí se rozhodnete, že příští víkend strávíte trochu netradičně, vyberete si cílovou destinaci a v pátek můžete odjíždět. Nebo odlétat. Co třeba Barcelona?

Káhirský street art, graffiti, arabský e-komiks – alternativní žánry umělecké scény arabského světa jsou hlavním tématem 5. ročníku Festivalu arabské kultury v Plzni. Vztah tradice a modernity vnímají hosté již z plakátu festivalu, o němž hlavní organizátorka Tereza Svášková říká: „část ženského obličeje rámuje šátek, který nás nenechává na pochybách, že jde o Arabku, tento tradiční koncept však narušuje piercing a komiksová bublina“.

František Raboň se před pár dny vrátil z Jihoafrické republiky, kde se zúčastnil osmidenního závodu na horských kolech Cape Epic, který je mnohými považován za Tour de France horských kol. S Františkem jsme se naposledy sešli v Průhonické Sokolovně, kde se rozpovídal o svém přechodu ze silničního kola na horské a také o jižní Africe, kde mezi mladými stoupá obliba horských kol. František strávil na jihu Afriky tři měsíce a vyprávěl, jak se mu zalíbilo africké slunce a teplo, nevynechal povídání o setkání s kobrou a vyjádřil přesvědčení, že se do jižní Afriky brzy vrátí.

Divoké vlny moře omývají desetikilometrovou písečnou pláž, jejíž konec věrně připomíná africkou poušť. Do přístavu právě připlouvají rybáři s čerstvým úlovkem, kousek dál na trhu je cítit vůně orientálního koření. Ve staré medině je živo jako kdysi za vlády sultána. V úzkých uličkách se hemží místní, stejně tak jako turisté, obchodníci vytrvale smlouvají a všude se ozývá hudba marockých bubnů. Vítejte v Essaouiře – nejmalebnějším městě marockého pobřeží.

Se sochařkou Veronikou Richterovou jsme se potkali na pražském festivalu knihy o umění – Literartura, kde představovala knihy, které vydala před lety společně s manželem Michalem Cihlářem v nakladatelství Gallery. Nad knihou Kambodža v detailech jsme si povídali o jejich putování Kambodžou. Veronika Richterová vzpomínala na usměvavé Kambodžany, dopravní mumraj, krutou minulost země, vývěsní cedule. A především na kambodžský venkov.