články

Plavání s delfíny má překvapivě mnoho lidí na svém seznamu neuskutečněných snů. Od pradávna byli delfíni lidmi ctěni jako bytosti vysoké inteligence a moudrosti. Delfíní radostný tanec na našem obzoru vždy byl, je a bude úchvatnou podívanou a povznášejícím zážitkem. Svět delfínů je jiný než náš lidský – existuje však možnost, jak opustit roli vzdáleného pozorovatele a do světa delfínů nahlédnout přímo. Můžete s divokými delfíny sdílet chvíle, které se zařadí mezi ty nejšťastnější ve vašem životě. Malý bahamský ostrůvek poblíž Floridy, kde jsou takové zázraky na denním pořádku, má jméno Bimini.

Vejdeme dovnitř, kupujeme vstupenky (30 UAH na hlavu) a ve tříčlenné skupině čekáme v prostorné vstupní hale na svou průvodkyni. Ta se zjevuje téměř okamžitě a je stejně úchvatná jako celý interiér domu, vypadá totiž jako postava z Bulgakovova románu. Má bílou průsvitnou pleť, vizáž postarší baletky, jemně exaltované pohyby a procítěný projev. Zavede nás do prvního patra, do přijímací místnosti rodiny a začíná výklad.

Přijměte pozvání k vyprávění o putování do východní části turecké země. Té, která sousedí s Gruzií, Arménií a také s Íránem, Irákem a Sýrií. Do neklidného regionu, který bývá nazýván „divokým Kurdistánem“ a kam se turisté nehrnou kvůli občasným zprávám, že kurdská PKK se opět pokusila o nějaký odboj. Pravda, rozumný člověk by se měl válečným zónám vyhnout, ale co si budeme nalhávat, dnešní přeinformovanost je spíše na škodu, neboť v Evropě toho víme o údajných konfliktech daleko více, než lidé žijící v dané zemi. Nejinak tomu bylo i ve východním Turecku, kde vládne pohostinnost a přátelskost.

Písničkář, básník a překladatel Jiří Dědeček je předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, v jehož Knihovničce vycházejí ve spolupráci s Člověkem v tísni dvojjazyčné knihy perzekuovaných literátů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz se Jiří Dědeček vypravil na Kubu, do Číny, Kurdistánu i Běloruska, ale také do světa Palackého češtiny, československého Užhorodu a pohanských psů.

Nejdřív nás do nosu praštila strašná zima (je únor), na zemi ležel sníh, vítr zlověstně skučel a lidé se choulili oblečeni do zvířat, respektive do kožichů a kožešinových čepic. To je ale hrůza, to se jim ta móda za posledních padesát let nepohnula? Jak se tak chmuřím, je mi zima čím dál větší, a spolu s ní se rozplývá i můj názor na to, co je módní a co ne. Nejradši bych jednomu z těch chodících medvědů jednu papachu strhla a nasadila si ji. A co já vlastně vím o zimě, nadávám si, a vůbec, co já vím o módě. Jak jinak se tady zahřát?

Přiletí-li cizinec do Jakarty, vrhne se na něj hned na letišti tlupa taxikářů nabízejících odvoz do turistického centra města – uličky Jalan Jaksa. Slova „jangan ganggu saya (nechte mě na pokoji), která jsem se naučil v letadle, překvapivě působila, a agresivní dav, vykřikující něco o dvou stovkách tisíc rupií, se rozestupoval.

Pod masívem Krušných hor žije lázeňské město plné parků, zahrad a fontán, které si v minulých staletích oblíbili umělci i monarchové. Kdybyste do teplických lázní zavítali před nějakým tím rokem, potkávali byste v Zámecké zahradě Beethovena, Goetheho, von Humboldta, Chopina, cara Mikuláše I. nebo krále Fridricha Viléma III.

Ubytování v hotýlku, z něhož je to pár kroků na pláž s jemným bílým pískem, průzračná tyrkysová voda, v níž plavou hejna ryb, lenošení ve stínu endemických kokosových palem, báječný kokosový rum a ryby k večeři v restauraci přímo na pláži. Dvěma slovy – ostrov Praslin.

Ing. Rachid Khalil žije v ČR již 23 let a zabývá se překlady a tlumočením kurdského a arabského jazyka. Rachid Khalil pochází ze syrského Kurdistánu, z městečka Al-Qamišlí na východě Sýrie a je předsedou Kurdského občanského sdružení v ČR. Aktivně vystupuje za práva Kurdů i syrského národa v boji proti brutálnímu režimu B. Asada. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o revoluci a spolužití národností v Sýrii, o tom, jak brněnské pušky pomohly Kurdům i o kurdském Karlu Krylovi, a věří, že budoucnost Sýrie i Kurdistánu je světlá.

Jaký byl Kuvajt v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat ze starých fotografií Mirky Baštové. Kuvajt byl jen krátce nezávislým státem, nejdůležitější prvky jeho ústavy se ale nezměnily dodnes – islámské právo coby základní kámen legislativy a islám jako státní náboženství.

Indická Kérala – nespočetné vodní kanály, rýžová políčka a jezera, která se naplňují vždy po období dešťů. Po kanálech plují kánoe místních obyvatel, přívozy, nákladní lodě a také turistické hausbóty. V přístavu Kóčin kotvily od začátku 16. století portugalské lodě, které se vydávaly dále do Macaa. Z Kóčinu se vozilo do Evropy exotické koření, tady zemřel a byl pohřben mořeplavec Vasco da Gama, než byly jeho ostatky po čtrnácti letech převezeny do Lisabonu.

Před třemi lety jsme na naší dlouhé cestě napříč africkým kontinentem navštívili i Súdán, neklidnou zemi, kde se střetávaly a střetávají dva světy – arabský a černý. Jiná možnost nebyla, z Egypta do Etiopie se autem jinak dostat nelze. Nás ale Súdán lákal, přáli jsme si dostat se alespoň malinko pod kůži této země zahalené do závoje nebezpečna a fanatismu. Tehdy zde byl klid a nám dodnes zůstaly krásné vzpomínky.

Libye byla donedávna pro našince tak velkou neznámou, že si mnohdy pletl, jak se píší měkká a tvrdá i/y. Nebylo divu, vždyť obdržet individuální turistické vízum do země, které po 38 let vládl tvrdou rukou plukovník Kaddáfí, bylo bez známostí a úplatků vyloučené. Nám pomohla spolupráce s místní cestovní kanceláří a cesta do nekonečné pouště, jejích písečných dun a zelených oáz s jezery, byla otevřená.

Letovisko Marsa Alam je pohádkovým světem barevných korálových zahrad a mezi milovníky šnorchlování a potápění zřejmě nejpopulárnější egyptskou destinací. Podmořský život je zde na dosah i začátečníkům a méně zkušeným, navíc poloha nedaleko obratníku Raka a nekonečná Sahara zaručují i v zimních měsících vyšší teploty vody i vzduchu.

Již nejméně stokrát každý četl a slyšel, že se Bruggám říká „Benátky severu“. Není divu, město je protkané labyrintem kanálů. A kdo nebyl na kanálech, nebyl v Bruggách, nuže, projeďte se po nich. Z loďky uvidíte jiné Bruggy, od vodní hladiny vypadají intimněji než mezi tisícovkami turistů na přelidněném Marktu. Na kanálech se dotknete Brugg a už vám zůstanou v srdci.

Martina Svobodová projela v Land Roveru křížem krážem celou Afriku. Přesněji 25 zemí během jednoho roku. O své cestě a svých zkušenostech napsala poutavou knihu Smích a pláč Afriky. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o těžkostech afrického putování, o největší naději Afriky – afrických ženách, i o tom, že by se do Afriky opět ráda vrátila.

Jaký byl irácký Kurdistán v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat ze starých fotografií Mirky Baštové. Cesty z Bagdádu do severovýchodních regionů Iráku byly bezpečnější než dnes, sem tam auto, velbloudí karavany nomádů, vesničky čítající nějakou tu chaloupku s početnými rodinami, zahalené ženy, muži v tradičních úborech i zvědavé děti, které se rády fotily.

Nasrovské království v Granadě bylo poslední baštou islámu v západní Evropě. 250 let se nasrovští panovníci bránili křesťanské reconquistě, než se v roce 1492 Boabdil, poslední z nich, vzdal bez boje svého města a paláců za právo nerušeného odchodu. Zůstala po nich červená pevnost Alhambra, nejkrásnější památník islámského umění na evropském kontinentu.

„Potoky, které tvoří Vydru, přicházejí z neobydlených, dešťových a chladných plání ústřední Šumavy. Shromažďují se z odtoků hojných slatin a bažin, z bažinatých strání horských a z ohromných, mnoho tisíc hektarů zaujímajících lesů, které vyznačují toto ponuré, hluboce melancholické území“ – tak popisoval zrození nejkrásnější šumavské řeky Vydry Karel Klostermann.

Dia Eddin Felfel je místopředsedou Libyjského klubu v ČR. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o krásách Libye, zelených oázách, poušti a saharských gazelách, odsuzuje Kaddáfího a jeho režim a odmítá, že by budoucnost Libye ohrožovala nesmiřitelnost jednotlivých kme­nů.