O vyšebrodském klášteře jsem již psal ve starším článku Klášter bez knihovny je jako hrad bez výzbroje, tentokráte jsem mířil především za Závišovým křížem, který býval podle zpráv ze starých kronik nošen na žerdi v čele liturgických průvodů. V jeho útrobách je uschováno nejen dřevo z Kříže, ale také ostatky nejméně dvaceti svatých včetně svatého Václava a prsť či kamének z biblické hory Sinaj. Jiří Franc píše v brožuře vydané u příležitosti loňské zemské výstavy: „Kříž zvaný Závišův patří k oněm vzácným předmětům, jež nechávali pořídit jen nejmocnější z mocných a pro něž nalézáme i ve světovém měřítku příklady srovnatelné úrovně jen zcela ojediněle.“


Klášter Vyšší Brod

Původ kříže je zahalen tajemstvím, snad byl zhotoven jako korunovační kříž uherského panovníka Bély IV. Po Bélově smrti zřejmě přivezla do Čech uherský korunovační poklad jeho dcera Anna, prchající do české země před svým bratrem Štěpánem V. Její dcera Kunhuta byla totiž manželkou Přemysla Otakara II. a českou královnou. Když železný a zlatý král zemřel, jeho místo po boku královny zaujal jeden z předních českých šlechticů své doby – Záviš z Falkenštejna (z jejich mileneckého vztahu se narodil syn Jan). Záviš z Falkenštejna daroval cenný kříž vyšebrodským cisterciákům, což nebylo nepochopitelné vzhledem k příbuzenskému vztahu s Rožmberky. Klášter totiž založil Vok I. z Rožmberka a Záviš z Falkenštejna pocházel z mocného jihočeského rodu Vítkovců, byl synem Budivoje z Krumlova. Ctižádostivý Záviš nakonec skončil na popravišti a kříž zůstal dodnes uchováván v nejvyšší úctě ve vyšebrodském klášteře, přestože jeho osudy – především ve válečných letech – byly neobyčejně dramatické.


V klášteře je zakázáno fotografovat, přísný zákaz fotografování platí i pro Závišův kříž. Nařízení jsem neporušoval, fotografie Závišova kříže a knihovny mi k článku poskytlo Cisterciácké opatství Vyšší Brod.

Závišův kříž není vzácný pouze svou historickou cenou a finanční hodnotou. V minulosti byl uctíván především kvůli neobyčejně rozměrnému ostatku cedrového dřeva z Kristova kříže, který v něm je uschován. Ostatek je vlastně složený ze dvou částí spojených do kříže. Nejen množství drahokamů a perel, kterými je kříž ozdoben, ale právě ostatky z Kříže, na němž zemřel Ježíš, měly pro středověkého člověka neuvěřitelnou hodnotu.

Závišův kříž je vysoký 44,5 cm a celkem 70 cm včetně nohy. Šířka širšího břevna je 27,3 cm, celková váha 4329 gramů. Na lícní straně je kříž osázen 51 kameny, z toho je 11 safírů, 4 rubíny, 7 smaragdů, 7 ametystů atd. Na rubové straně je devět přihrádkových emailů, na nichž jsou vyobrazeny busty osmi světců, mj. sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jiří, který je vyobrazen dvakrát. Jména svatých jsou zapsána v řečtině na zlatém podkladu. Někteří badatelé datují tyto emaily až do 11., či dokonce 10. století. Podstavec kříže není původní, byl zhotoven v letech 1839–40 v jednom lineckém zlatnictví.

Dramatický osud prožil Závišův kříž v období druhé světové války, během níž byl v roce 1941 vyšebrodský klášter nacisty zrušen. Nejprve byl kříž ještě před válkou z obav před zabráním pohraničí odeslán do Prahy, později byl uloupen nacisty, kteří ho ke konci války ukryli v bývalém solném dole Altausee, kde měl být s dalšími uměleckými díly chráněn před bombardováním. A odtud se po válce dostal zpět do Prahy, kde ho v roce 1947 převzal vyšebrodský opat Tecelin Jaksch a kříž se opět vrátil do Vyššího Brodu. Ne nadlouho. Po roce 1948 komunistická moc kříž zestátnila a byl začleněn do Svatovítského chrámového pokladu (opat Jaksch emigroval). Když se po pádu komunistického režimu vrátili do kláštera cisterciáci, byl jim v roce 1994 kříž navrácen a od loňské zemské výstavy je ve Vyšším Brodě opět za přísných bezpečnostních opatření vystavován v tzv. Rožmberské oratoři v nadzemním podlaží chrámu Nanebevzetí Panny Marie.


Maria Rast am Stein

Okolí Vyššího Brodu nabízí přehršel zajímavých výletů. Nejpopulárnější je nepochybně trasa po červené turistické značce k Čertově stěně, kamennému moři, kterému lidé přimalovali legendu o ďábelských stvořeních. Ztvárněna je i na jednom z obrazů v klášteře, na němž pekelná rota nečistých sil staví toto zákeřné dílo. Na druhou stranu vede červená značka na Kraví horu. Zelená značka vede z náměstí ve Vyšším Brodě po křížové cestě k poutnímu kostelíku Maria Rast am Stein. K poutnímu kostelíku jsem se vydal ve večerních hodinách, stmívalo se. Tradičních 14 zastavení zvládnou i děti a senioři, ke krátkému stoupání není třeba, zvláště při pomalé chůzi, žádného sportovního výkonu. V zimě se však polní stezka ani stoupání v lese neudržuje, takže může překvapit nepříjemnou klouzačkou. Celkově se z náměstí ve Vyšším Brodě stoupá na necelých dvou kilometrech přibližně o 200 výškových metrů. Už z prvního zastavení na louce nad Vyšším Brodem se naskýtá výhled na Vyšší Brod a Kraví horu. Poslední zastavení u kostelíka Maria Rast am Stein je ve výšce 781 metrů, celá cesta měří 1,75 km. Kostelík, postavený v pseudorománském slohu na Martínkovském vrchu, vysvětil v roce 1888 vyšebrodský a generální opat cisterciáckého řádu Laopold Wackarž. Slavnostního obřadu se tehdy zúčastnilo na dva tisíce poutníků.


Maria Rast am Stein

Hezký výlet nabízejí také naučné stezky nazvané „Opatská stezka I a II“. Stezka I byla otevřena v roce 2005, vede od Rožmberské brány kláštera a je na ní celkem třináct zastavení a informačních tabulí. Stezka se táhne podél umělého kanálu, kterým kdysi mniši zásobovali klášter vodou. Opatský kanál mohl být funkční již v době budování kláštera, založeného v roce 1259. Stezka vede údolím Menší Vltavice, proti jejímž vodám a záplavám byl klášter na skalisku přirozeně chráněn. K nejhezčím místům stezky patří Opatská studánka a vodopády, které kdysi cisterciáci nazvali Svatého Wolfganga. Teplota vody údajně v letních měsících stoupá až ke 12 stupňům, to už je na příjemné ochlazení uchozených nohou.


Vodopády svatého Wolfganga

V informačních letácích čtu, že kolem vodopádů se usadili ledňáčci, dokonce prý lze zahlédnout i raka. Svatý Wolfgang, po němž jsou dodnes vodopády pojmenovány, byl biskupem v Řeznu a významnou měrou přispěl k založení pražského biskupství, které dohodl s císařem Otou I. i českým panovníkem Boleslavem II. Němcům se jeho kroky k založení biskupství v Praze nelíbili, především z ekonomických důvodů a hospodářských ztrát, ale Wolfgang nakonec dosáhl v Římě potvrzení pražské diecéze, což pro něj byl podstatný krok k posílení církve na území Čech. Na stezce minete i odbočku k zaniklé obci Pošlák (německy Poschlag) a starému hamru, který je poprvé zmiňován už v roce 1594 a byl v činnosti až do první světové války.

Opatská stezka II začíná také u kláštera a vede až do Loučovic. Na stezce je šest zastavení s informačními tabulemi a lze z ní též udělat několik odboček – k Čertově stěně, zaniklé osadě Pošlák i na vrch Vyklestilka. Návrat do Vyššího Brodu je jednoduchý – vlakovým spojením přímo z Loučovic.

Foto: Petr Nejedlý, Cisterciácký klášter Vyšší Brod/Bohumil Kostohryz, boshua; město Vyšší Brod
Více o naučných stezkách na www.mestovyssibrod.cz.
Další informace o klášteře na www.klastervyssibrod.cz.

Předcházející článek o klášteře ve Vyšším Brodě:
Klášter bez knihovny je jako hrad bez výzbroje