Výstava začne až v dubnu, ale prohlídka kláštera je možná i nyní v zimních měsících. Komunikace ovšem nebyla nejjednodušší, na e-mail mi nikdo neodpověděl, telefonem jsem se dva dny nedovolal. Třetího dne mi pan průvodce konečně zvedl telefon a zařadil k jedné německé skupině. Vstupné je 90 korun a v interiérech kláštera je zakázáno fotografovat.

Prohlídka začíná u velké fotografie, která ukazuje, jak klášter vypadal na začátku 20. století. Doprovází ji citát z řehole sv. Benedikta, kapitola 66: „Klášter má být postaven tak, aby se všechno potřebné, voda, mlýn, zahrada a různé dílny, nacházelo v obvodu kláštera, aby mniši nemuseli vycházet ven, protože to jejich duši vůbec neprospívá“. Německá skupina si hned na úvod vyslechla, že klášter se nezdařilo dobýt husitům, nebyl vypleněn ani za třicetileté války a přežil i rušení klášterů za Josefa II. (klášter byl tehdy v dluzích a panovník by musel platit věřitelům) – a tak první, kdo zrušil klášter, byli nacisté. Po nich – komunisti. A jak měli v oblibě, v klášteře se usadily armádní jednotky. A to je na klášteře vidět dodnes, na rozlehlých pozemcích chátrá množství hospodářských budov, dodnes totiž není vyřešena otázka restitucí a například pivovar ještě klášteru nepatří.

Závišův kříž – dvouramenný raně středověký relikviářový kříž – měl pohnutý osud. Během obsazení pohraničí nacisty byl odvezen do Prahy a uložen v chrámu sv. Víta. Nacistickému rozkrádání ale neunikl, před koncem války byl ukryt v Rakousku, kde ho objevili Američané a kříž se tak dostal zpět do Československa a do Vyššího Brodu. Po zestátnění kláštera se stal kříž součástí chrámového pokladu katedrály sv. Víta na Pražském hradě a do Vyššího Brodu se vrátil až začátkem devadesátých let. Závišův kříž bývá vystaven jen při ojedinělých příležitostech, v klášteře je uschován v trezoru a při prohlídkách se ukazuje pouze poněkud nepovedená maketa (podle zpráv ze starých kronik býval kříž nošen na žerdi v čele procesí ve Vyšším Brodě).

. . .

Vyšebrodský klášter nepatří k nejstarším cisterciáckým klášterům na našem území, byl založen až roku 1259, tedy s odstupem od založení kláštera v Sedleci (1142) a Plasech (1144). Jeho zrod je spojen s legendou o Vokovi I. z Rožmberka, která je asi o 400 let mladší než klášter. Vok nedaleko dnešního kláštera překonával vltavský brod a v rozvodněných vodách málem utonul. V okamžicích hrozícího nebezpečí sliboval, že v případě záchrany nechá postavit klášter. A tak se i stalo. Vok vybral pro klášter vhodnou polohu nad soutokem Vltavy s potokem Menší Vltavice. Terén na skalisku nad soutokem byl přirozeně chráněn proti záplavám. Samotné založení kláštera je díky dochovaným listinám dobře zdokumentováno. Mniši a první opat přišli z mateřského kláštera Wilhering, z kraje ovládaného Schaunbergy, z jejichž rodu pocházela Vokova manželka. První mnišská komunita měla symbolických 12 členů podle počtu Kristových apoštolů. V době založení kláštera – blízko Rožmberka, v krajině porostlé hustými lesy plnými zvěře – již existovala trhová ves Vyšší Brod na obchodní stezce mezi jižními Čechami a hornorakouským Lincem. Jméno vsi bylo odvozeno od postavení brodu na Vltavě – „výše položený brod, výše než ostatní brody“.

Řivnáčův průvodce po Šumavě z roku 1883 uvádí: „Hlavně upoutá pozornost každého cestujícího rozsáhlá klášterní budova, zajímavá stavitelská směs z rozličných dob. Kdo všecky budovy a sbírky si prohlédnouti přeje (kostel je vždy otevřen), nechť žádá P. tajemníka v kanceláři ve dvoře, naproti klášterní restauraci, aby mu byl vůdcem (pouze však po 2 ½ hodině odpoledne).“ Kostel již není vždy otevřen, restaurace v areálu též není, jen kavárna s nějakým drobným pohoštěním, v době naší zimní prohlídky zavřená.

Klášter má velkolepou knihovnu – vlastní na 70 tisíc svazků a dle průvodce je třetí největší klášterní knihovnou u nás. K nejcennějším patří soubor více než 200 pergamenových rukopisů, nejstarší jsou čtyři Listy svatého Pavla z 8. století, několik knih je z 11. století. Na www.ckrumlov.info se lze dočíst: Latinské přísloví říká: „Claustrum sine armarie est quasi castrum sine armamentari“ což volným překladem znamená: „Klášter bez knihovny je jako hrad bez výzbroje“. Práce písařů byla podle pravidel klášterního života tak významná, že v době, kdy bylo dobré denní světlo, se písaři nemuseli účastnit povinných společných modliteb. Písaři sami o své práci říkali: „Protože slovo boží nemůžeme zvěstovat ústy, chceme tak činit rukou, neboť kolik knih napíšeme, tolik svědků pravdy vyšleme“.
V knihovně je množství stovky let starých náboženských knih v řadě exotických jazyků, např. v islandštině. V komunistických časech sice sídlila v klášteře armáda, do knihovny ale neměli vojáci přístup.

. . .

Během prohlídky nás průvodce nepustil ani do opatského kostela, v jehož podzemí spí věčný spánek Rožmberkové. Do jejich hrobky se v roce 2009 podívali poprvé archeologové, kteří vyvrtali otvor a dovnitř spustili sondu s fotoaparátem. Výzkum pokračoval i v dalších letech, podle teorie z listopadu 2011 je hrobka dvoupatrová. Když se nejstarší rakve a ostatky Rožmberků rozpadly, byla vrstva zasypána hlínou a vytvořeno tak nové patro. Od začátku zemské výstavy bude zpřístupněna i kapitulní síň, v jejímž podzemí se snad nachází hrobka Záviše z Falkenštejna.

Máte-li chuť na pivo, doporučuji Pajzl u Jakuba, hned u náměstí směrem Kaplice. Pivnice nabízí vlastní nefiltrované a nepasterizované pivo, a nutno dodat, že výborné. Pivovar je údajně nejmenší v jižních Čechách. Jakub není jméno majitele, ale připomíná jednoho z prvních klášterních sládků. Klášterní pivovar se prvně připomíná k roku 1380, ale současný pochází až z 16. století. S výstavbou pivovaru je spojován rožmberský regent Jakub Krčín, podle informací z webových stránek kláštera však jeho účast na zřízení podniku není plně doložena. Tamtéž se dočteme informaci, že kromě kláštera se pivo vařilo ve Vyšším Brodě i ve městě, podle dochovaného privilegia opata Kryštofa Knolla z roku 1524 však „…do vzdálenosti jedné půlmíle ve vesničkách patřících k našemu kostelu nesmí nikdo z tamních obyvatel (míněno vyšebrodských) nabízet na prodej žádné pivo ani vyrábět slad, nýbrž jen to množství, které sám pro svůj dům potřebuje a smí míti…“. Pivovar v klášteře byl v činnosti nejen na konci rakousko-uherské monarchie (v roce 1910 vystavil pivovar 8306 hl piva, nejvíce ve 20. století), ale i po vzniku československého státu. Po druhé světové válce se řešila řada problémů, odsun německého obyvatelstva, církevní vlastnictví, zastaralost provozu, nic z toho nepomáhalo pivovaru k vyšší produkci. Po nástupu komunistické moci byl provoz pivovaru v srpnu 1948 zastaven a jeho vybavení odvezeno do Prahy. Dnes je polorozpadlý klášterní pivovar spravován Pozemkovým fondem ČR a více než dvě desítky let po pádu komunismu součástí nevyřešených církevních restitucí.
Podrobnosti o osudech klášterního pivovaru a podrobné vyprávění o minulosti i současnosti kláštera si můžete přečíst na jeho webových stránkách.

Další informace na:
www.klastervyssibrod.cz
www.ckrumlov.info
www.mestovyssibrod.cz

Klášter premonstrátů Teplá aneb Kam vkročily nohy Čepičkových vojáků
Čertova stěna a divokým řečištěm Čertových proudů