Dnešní jméno Jizerka je překlad z německého Klein Iser, však to býval německý kraj. Po odsunu německého obyvatelstva připadly domy socialistickým státním lesům, život v minulosti připomínají názvy některých chat – například penzion Sklárna. Nejstarší zmínka o osadě je z roku 1539, kdy byla sezonním sídlištěm čihařů. To bylo dávné řemeslo – lapání ptáků. V Jizerských horách bývalo hojně rozšířené, v archivech (např. frýdlantském zámeckém) se o čihařích z Jizerských hor dochovalo množství informací. Je známé dokonce i to, kolik bylo ze zámecké pokladny vyplaceno za donesené ptactvo pro zámeckou kuchyni. Jizerka byla malá osada, v roce 1769 se připomíná pouze sedm domů. Její rozvoj v 19. století má na svědomí založení sklárny Franczem Antonem Riedelem, tehdy v Jizerce žily stovky stálých obyvatel.

Z Jizerky se vydáváme klasickou trasou po červené značce, kolem Pytláckých kamenů, přes PR Černá jezírka, Předěl, až k Nebeskému žebříku, kudy se stoupá po modré na vrchol Smrku ve výšce 1124 m. n. m. Z informační tabule se dozvídáme, že v Jizerce není žádné veřejné osvětlení a tak je tato oblast ideální pro pozorování noční oblohy, málokde na severu republiky je větší tma a dá se pouhým okem pozorovat na 1000 hvězd. Pozorovat noční oblohu sem jezdí astronomové, jenže my šlapeme přes den a v mlze.


Pytlácké kameny


Pytlácké kameny

Před Hnojovým domem odbočujeme doprava po červené, míjíme Věžní skály (1018 m) a zanedlouho zíráme na mlhou schované Pytlácké kameny (975 m). Snad nejvíce se o skalách, kde se údajně schovával jeden z nejznámějších jizerskohorských pytláků (a že jich za ta staletí nepochybně bylo) Hennrich, rozepsal zoolog a milovník Jizerek Miloslav Nevrlý ve své známé publikaci Kniha o Jizerských horách, která se dočkala čtyř vydání. Ale čas letí a dnes už není známo, zda se pytlák jmenoval Hennrich, Henri nebo Heinrich. Francouz to prý téměř s jistotou nebyl – „Jakýpak Frantík, ten by nepřežil jizerskohorskou zimu!“, čtu v Nevrlého knize. Mohl to být Němec, Polák, vojsk se v těch letech všude v okolních regionech promenádovalo dost a dost včetně jednotek polského generála Jana Nepomucena Umińskieho, který sloužil v Napoleonově armádě. A tvrdí se, že Hennrich byl vojenským zběhem. Když se Pytlácké kameny objevily zakreslené na mapách, jmenovaly se Heinrichsloche – tedy Heinrichovo doupě. Dívám se na Pytlácké kameny a nedovedu si představit, že by zde v hlubokém sněhu a mrazu přežil Hennrich zimu v nějaké chatrči bez topení. A pokud by založil oheň, aby se ohřál, kouř by ho prozradil. Spíše lze předpokládat, že se legenda navaluje na legendu a Hennrich ve skutečnosti trávil zimní měsíce pohodlně v nějaké chalupě, pytlákem jistě nebyl v Jizerkách jediným. Jak dlouho pytlačil, nikdo neví, Nakonec ho přece jen střelili, to se psal rok 1813. Jednoruký revírník Hub a hajný Jan Stefan, kterému se říkávalo na Jizerce obecně Schneider Hansel ho spatřili někde u Příčné vody. Nepolapitelný pytlák nabíral do vědra vodu z potoka a byl neozbrojen. Nedbal varovných výkřiků lesníků, dlouhými skoky se vrhl do houští, ale střela z Hubovy pušky byla rychlejší. Nedaleko od Pytláckých kamenů stojí Hennrichův kříž, tam ho pochovali. Pušku upravenou na levou ruku, o které se tvrdí, že právě s ní zastřelil Hub legendárního pytláka, získalo liberecké muzeum a v současnosti je součástí expozice Muzea Jizerských hor v osadě Jizerka, která seznamuje s životem v Jizerkách za starých časů, dějinami sklářské výroby i přírodou Jizerských hor. Více na www.csopjizerka.cz.


Krásný potok protéká PR Černá jezírka


PR Černá jezírka

Asi dva kilometry za Pytláckými kameny prochází stezka přírodní rezervací Černá jezírka (v nadmořské výšce 885 – 912 metrů). Rezervace s několika hřebenovými rašeliništi (Černá jezírka, Tetřeví louka, Malá a Velká Krásná louka), nacházející se na evropském rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, je součástí území, které bylo v roce 2012 zapsáno na seznam ramsarských mezinárodně významných mokřadů. Rašelina stará až 10 tisíc let má údajně mocnost až 4 metry, snad právě proto kdysi horalé místní tůně považovali za bezedné a obávaným místům se raději vyhýbali. Dnes je průchod rezervací povinně po dřevěném chodníčku a hodně to klouže v říjnovém počasí, kdy je ráno téměř mráz a odpoledne mlhavo a vlhko. V rezervaci roste na 75 druhů vyšších rostlin, mnohé z nich lze nalézt v seznamech ohrožených druhů, ale na podzim moc květeny nevidíme (rojovník bahenní zde má jedinou známou lokalitu v Jizerských horách). Rezervací protéká Krásný potok, fotíme tu nádhernou rašelinnou barvu a jeho břehy hustě porostlé klečí.


Vrchol Smrku, rozhledna někde vzadu


Pomník německého básníka Körnera

Další a další kilometry po červené a stojíme ve výšce 931 metrů nad mořem na rozcestí pod Nebeským žebříkem. Na vrchol je to asi kilometr (Nebeský žebřík měří 630 metrů) a převýšení 193 metrů. Prudká cesta nahoru má i druhé jméno – Stezka Přemysla Šámala. Kancléř prezidentů T. G. Masaryka i E. Beneše byl popraven nacisty v roce 1941 v Berlíně. Šámal stál od léta 1939 v čele odbojové organizace Politické ústředí pod symbolickým krycím jménem Oráč. V prosinci 1939 ho zatklo gestapo, byl vláčen nejedním nacistickým vězením a nakonec utýrán zemřel v berlínské věznici Moabit. Jeho syn Jaromír Šámal byl také účastníkem odboje a i on byl nacisty popraven.

Nebeský žebřík se objevuje už v Bibli, snil o něm Jákob, když přenocoval na cestě z Beer-šeby do Cháranu. „Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží“. Znáte obraz anglického malíře Williama Blakea z Britského muzea v Londýně? Krásně namaloval ty anděly Boží. Jan Klimak, známý také jako svatý Jan Scholasticus, žil jako mnich v 7. století v sinajské poušti a ve 30 kapitolách sepsal dílo Nebeský žebřík, jež pojednává o ctnostech mnišského života, o jakémsi nebeském žebříku mnichů, po kterém vystupují do nebe poté, co své životy věnují Bohu a modlitbám.


Na polské straně Jizerek


Jizera přenádherná

Poslední desítky metrů Nebeského žebříku alias Stezky Přemysla Šámala vedou po dřevěném chodníčku, následuje už jen mírné stoupání a stojíme u dřevěného sloupu s nápisem Smrk v nadmořské výšce 1124 metrů. Za ním je… rozhledna, ale z mlhy sotva vystupují její obrysy. Teploměr na rozhledně ukazuje –1 ºC. Na vrcholu má památník Karl Theodor Körner, německý voják a především romantický básník (v Německu oblíbená postava napoleonských válek, Körner zahynul ve válečných vřavách v pouhých 21 letech). Na vrchol Smrku vystoupil rodák z Drážďan Körner jako osmnáctiletý mladík v srpnu 1809, po sto letech novoměstští občané odhalili pamětní kámen připomínající jeho výlet.

Vraceli jsme se polskou stranou, byla bahnitější, jako by v tom Polsku lilo několik dní, a hůře značená pro nepozorné oko. Sešli jsme až k přenádherné Jizeře a do osady Orle nedaleko hranic.

Více informací na www.region-jizerskehory.cz