články

Moře, slunce, historie, hory. Taková je turecká riviéra táhnoucí se od západního pobřeží země daleko na jihovýchod. Jedním z nejatraktiv­nějších letovisek regionu je Fethiye, ve starověku řecký Telmessos. Z nejbližšího letiště Dalaman je to do Fethiye asi 50 km, doporučuje se ubytování na promenádě podél pobřeží a pláže Çalış, nejlépe hotel s balkonem téměř nad mořem.

Cancún nemá dlouhé dějiny, dokonce má dějiny doslova kratičké. Město bylo uměle založené z rozhodnutí mexické vlády jako budoucí turistické centrum. Bouřlivě se rozvíjel, v současnosti je už možná milionovou metropolí Yucatánu, v žádném jiném mexickém městě není tolik hotelů, včetně těch nejdražších. Máte-li v Cancúnu pouze den času, nejzajímavější je vyrazit na Boulevard Kukulcán. Cancún má proslulé pláže, například Playa Delfines s úžasným bílým pískem, který omývá tyrkysové moře. Kdo má rád pláže, je na správném místě, navíc, Playa Delfines zdaleka nebývá přeplněná jako mnohé jihoevropské plá­že.

Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg, Muur van Geraardsbergen – pro nezasvěcené málo zajímavého, pro milovníky cyklistiky nejslavnější a nejnáročnější stoupání ve Flandrech. V Belgii jsou v současnosti chráněná jako kulturní dědictví, vždyť jsou mj. součástí největšího cyklistického svátku Ronde van Vlaanderen. Ovšem ochranný režim není pouze z důvodu, že jsou tyto kopce zařazovány do cyklistických závodů. Dlážděné cesty se od druhé poloviny minulého století stávaly vzácností, jsou jedním z mizejících příkladů zpevněných povrchů silnic technikou, která se používala již během římského panování. Dodávají krajině nefalšovaný historický ráz, navštěvuje je mnoho cykloturistů i pěších turistů.

Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont, Muur van Geraardsbergen. Tato jména představují vlámské kulturní dědictví. Zeptáte-li se kohokoli a kdekoli v zemi vlámské, jaký je opravdu největší cyklistický svátek, ta nej nej klasika celoročního cyklistického kalendáře, odpověď bude jednoznačná – Okolo Flander, v originále Ronde van Vlaanderen.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, večer se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších a nejkrásnějších želvích pláží v Turecku, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Monforte d’Alba je jednou z nejznámějších obcí vinařské oblasti Langhe, v jejím okolí se téměř do nekonečna táhnou vinice, na nichž zrají hrozny odrůdy Nebbiolo. Z nich se vyrábí Barolo, jedno z nejvěhlasnějších italských vín. Podle staré legendy je v místech již neexistujícího hradu dodnes slyšet sténání duchů katarů, jejichž společenství bylo rozprášeno křížovou výpravou. Ale proč se duchů bát, Monforte d’Alba je půvabné místo a rájem pro nejnáročnější gurmány.

Barbaresco, to je „pár“ domů, možná stejný počet vinařských sklepů, asi sedm stovek obyvatel. Už Plinius Starší, známý římský filosof a autor přírodovědné encyklopedie antického Říma Naturalis historia (ten, který zahynul při pozorování výbuchu Vesuvu a je po něm pojmenována tzv. Pliniovská erupce) psal, že se v kraji kolem města Alba Pompeia, tedy dnešní Alby, vyrábí výborné víno. A tak je to dodnes.

Mérida je největší (téměř milionové) město Yucatánského poloostrova, vyrostla na troskách starověkého mayského sídla. Centrem města je Plaza de la Independecia, další používaný název je Plaza Grande. Park, jehož strany mají asi sto metrů, obklopují historické budovy – katedrála San Ildefonso, dokončená v roce 1598, jedna z nejstarších v tzv. Novém světě, a Casa de Montejo, palác zakladatelů města s krásnou fasádou z roku 1549.

Pinara – ruiny starověkého města uprostřed přírody, nikde nikdo, divadlo v překvapivě zachovalém stavu, v okolních skalách dávno vykradené lýkijské hrobky, někde dodnes stojí sarkofágy. Historie vypráví, že Pinara byla členem Lýkijské ligy, později se vzdala Alexandru Velikému, byla součástí království Pergamon i římským městem.

Jizera dosahuje výšky 1122 metrů nad mořem a je druhou nejvyšší horou Jizerských hor na české straně. Jizera je snadno dostupná, žádná náročná horská túra, od parkoviště Smědava pouze tři kilometry s převýšením asi 300 metrů. Vrcholové žulové skalisko je přístupné po kovových žebřících a seshora je kruhový rozhled na Jizerské hory, viditelný je i Ještěd.

Jmenuje se Wysoka Kopa, patří do tzv. Koruny polských hor a má nadmořskou výšku 1127,6 m. Na české straně Jizerských hor je množství atraktivnějších tras, než je výstup na nejvyšší horu pohoří za hranicí v Polsku. Ovšem nejvyšší je nejvyšší, proč ji tedy vynechávat.

Příhrazské skály jsou zařazeny mezi přírodní rezervace, což znamená, že se v nich turista, na rozdíl od I. zón národních parků, smí pohybovat i mimo značené turistické trasy. A právě mimo značené turistické trasy objeví některá z míst, která jsou označována až jako symboly Příhrazských skal – např. věž Kobyla a skalní okno Sokolí pusinky.

Barolo, Barbaresco. Netřeba nic dodávat. Věhlasná piemontská vína, italské dny uprostřed vinic, od degustace k degustaci. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba a Barbaresco. Piemont je nejen regionem vína, ale i lanýžů. Připravují je tam na desítky (stovky?) způsobů, pár jich k vínu ochutnáme.

Rilský klášter byl založen v 10. století svatým Ivanem z Rily, poustevníkem kanonizovaným pravoslavnou církví. Nepochybně jeden z nejpůsobivějších koutů Bulharska, přímo nad klášterem hory překračující nadmořskou výšku 2500 metrů. Ve své více než tisícileté historii byl centrem duchovního a kulturního vlivu na bulharský národ. Jeho architektura a fascinující fresky jsou úchvatnou zprávou o bulharské minulosti.

V antickém Řecku existovalo více měst jménem Heraclea nebo Herakleia. Pod vyhaslou sopkou v jihozápadním Bulharsku archeologové postupně odkrývají pozůstatky města Heraclea Sintica, které je spojeno s největšími osobnostmi makedonské historie. Ovládl ho Filip II., otec Alexandra Velikého, a ke jménu Sintica přidal Heraclea, aby připomněl Thrákům a Makedoncům, že jeho předkem byl Héraklés. Kousek od starodávných památek si každý může užít koupání v termálních pramenech. A nedaleko jsou dvě zajímavá vinařství – Rupel a Orbelus.

Vinařské město Melnik je zajímavou architektonickou rezervací se stovkou tradičních domů prohlášených za kulturní památku. Nad městem se tyčí… melnické pyramidy, skalní věže dosahující výšky až sto metrů. Za nimi se otevírají úchvatné výhledy na téměř třítisícové pohoří Pirin. Z Melniku je to přibližně sedm kilometrů k bráně oceňovaného vinařství Villa Melnik.

Kastelorizo je nejvýchodnějším obydleným řeckým ostrovem. Do Atén je to odhadem pět stovek kilometrů, na „nedaleký“ Rhodos více než sto, ovšem z tureckého přístavního letoviska Kaş pouze sedm. Kastelorizo je především půvabný přístav s barevnými domy a báječnou mořskou kuchyní, modrou jeskyní, v průzračném moři plavou obří karety, nahoře ve skalách antická akropole Palaiocastro.

Archeologický areál Muyil je vzdálen asi 25 kilometrů od Tulumu. Jak zdolat tu pětadvacítku bez auta… Vyzkoušet místní servicio colectivo, pravidelně jezdící dodávky, do nichž nacpou přes 15 lidí. Nejvýznamnější stavbou Muyilu je pyramida vysoká 17 metrů, nazvaná tradičně El Castillo. Je nejvyšší na celé Mayské riviéře, tedy na pobřeží státu Quintana Roo.

První dojem v Chichén Itzá je negativní, úplně narváno. Druhý dojem je opět negativní, vstupné totiž stojí 614 pesos, což je v přepočtu na české asi 800. Třetí dojem je, jak jinak, negativní, od vstupu se člověk téměř prodírá nejen mezi ostatními návštěvníky, ale i mezi mnoha stolky prodejců turistických cetek a neustále slyší good price, one dollar. Nenechte se odradit… poté vyjdete na prostranství a díváte se a díváte na El Castillo a negativa jsou pryč, zůstane ohromující estetický pocit.

Uxmal patří k největším a nejatraktivnějším mayským archeologickým areálům. Má několik působivých struktur s úchvatně detailně propracovanými fasádami – 35 metrů vysokou pyramidu trpaslíka, nádvoří jeptišek a palác guvernéra. Bohužel, i v Uxmalu je již výstup na pyramidy zapovězen.