články

Milovníci Albionu mohou jásat. Nakladatelství JOTA vydalo do češtiny přeloženého průvodce Rough Guides – Anglie.

„Už 13 let považuji Ekvádor za svůj druhý domov“ říká Jan Bartoš, jehož agentura Ecuadmc poskytuje turistům služby v Ekvádoru. Jan Bartoš má ekvádorské občanství a šestkrát sedmkrát ročně pobývá na Galapágách, které jsou podle jeho slov doslova živou přírodní laboratoří. A právě o Galapágách jsme si s Janem Bartošem povídali. Řeč byla o úchvatné galapážské fauně, drahých okružních turistických plavbách, o tom, jak se lze na Galapágách pohybovat i o potížích, které v současnosti Galapágy trápí.

Od konce října je zámek v Telči uzavřen, na prohlídku základního okruhu Renesanční sály je nutné počkat do začátku dubna. Ovšem i v zimních měsících stojí romantická Telč za výlet, zbývá tak více času na podrobnější poznání telčských domů na okouzlujícím náměstí Zachariáše z Hradce. Poznáte barvitou historii malebných domů a život měšťanů, který se v minulosti odehrával v jejich zdech.

Na Piazza Castello v Turíně to žije. Především u fontány před královským palácem, v níž se cachtají děti. Palazzo Reale byl po tři staletí srdcem Savojské dynastie, odtud se ovlivňovaly osudy Turína, Piemontu i celé Itálie, vždyť v roce 1861 se Savojští stali panovníky sjednoceného Italského království. Vládli mu do roku 1946, kdy byli ze země vypovězeni na základě referenda, v němž se Italové vyslovili – ovšem pouze velmi těsným poměrem hlasů – pro zřízení republiky.

Jan Hrdina (1980) je jedním z předních českých odborníků na dějiny a kulturu Skotska. Vystudoval historii a klasickou archeologii na Filozofické fakultě MU v Brně, je autorem knih Skotsko: Země dávných tajemství a Tajemství skotské krve a do Skotska se pravidelně vrací. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o Edinburghu, o tom, že Skotsko je zemí zaslíbenou pro literaturu i filmový průmysl, nabídne pár tipů na cestování Skotskem včetně ostrovů a divočejších oblastí na severu země, přiblíží historii skotských hradů i proslulé Highland Games se siláckými soutěžemi a dudáckými kapelami.

Zdánlivě obyčejná kavárna na nenápadném náměstíčku, jakých je v metropoli Piemontu množství. Jenže… o kolika kavárnách píše Umberto Eco v knize Pražský hřbitov… Není divu, Caffè Al Bicerin poblíž Santuario della Consolata je místem, kde se zrodila jedna z turínských legend – bicerin.

Z Piazza Castello je to na vrchol hory Superga v nadmořské výšce 672 metrů necelých 10 kilometrů. Převýšení je více než 400 metrů, což napovídá, že Superga nabízí krásný výhled dolů na Turín. Superga je součástí historie města, na vrcholu stojí barokní bazilika připomínající porážku francouzských vojsk obléhajících metropoli Piemontu.

Městečko Orta San Giulio s jezerem, ostrůvkem i svatými kaplemi na kopcích, je jednou z méně známých perel Piemontu. U břehu jezera Orta přístaviště, odkud jezdí loďky na ostrůvek. V dávných časech upadající římské říše na něm žili hadi a draci, než je vyhnal sv. Julius, po němž je ostrůvek pojmenován.

Cesta za velkou louži je snem mnoha lidí. Někteří se tam touží podívat soukromě, jiní tam chtějí zkusit štěstí pracovně. Mladí lidé se tam vydávají za studiem. Kolik taková cesta stojí a jak se na ni připravit?

Sentiero delle Grandi Vigne – vinařům se nepochybně rozbuší srdce. Stezka dlouhá osm kilometrů se táhne mezi vinicemi, na nichž se rodí Barolo. La Morra, kterou necháváme nahoře za námi, je nejkrásnější zezdola. Stojí na kopci přibližně dvě stovky metrů nad okolními vinicemi. Po žluté značce scházíme dolů do Frazione Annunziata, což je necelé tři kilometry vzdálená součást obce La Morra.

Necelé tři tisícovky obyvatel a více než 70 vinařů a sklepů. La Morra je vlastně malá vesnice protkaná vinařskými sklepy. Historické centrum ohraničují tři uličky/ulice – od Piazza Castello vede dolů Via Umberto I., nejníže je položená Via Roma, a zpět nahoru nás vždy zavede Via San Martino, která končí před stejnojmenným kostelem. La Morra v nadmořské výšce 513 metrů je nejvýše položenou vesnicí regionu.

Proč si vybrat k cestování právě koloběžku? Důvodů je hned několik. Především si můžete vyzkoušet aktivní pohyb, což je pro většinu lidí, kteří sedí za počítačem a následkem toho trpí bolestmi zad, mimořádně důležité. Příjemnou a nenásilnou cestou se tak můžete zbavit právě bolestí zad. Současně posilujete hned několik skupin svalů včetně zad, rukou, nohou, břicha. Naproti tomu při cyklistice obvykle posilujete jenom záda a nohy, takže se do značné míry jedná o jednostrannou­ zátěž.

Co by člověk očekával, že objeví v hradních zdech v Barolu, v nichž už dávno nesídlí místní pán… Jistě, muzeum vína. V němž se zvídaví návštěvníci dozvědí, že někde v dálce vesmíru se pohybuje planetka nesoucí jméno proslulého vína, i to, že víno zachránilo lidstvo před strašlivou nebeskou lvicí Hathor.

Barolo se rodí na zvlněných svazích Langhe. Báječně lze tuto malou a malebnou část Piemontu prožít ze sedla kola. Až někam do nekonečna se táhnou vinice, na kopcích vesnice, vždy se starou pevností či hradem. Půvabný kraj. V Barolu žádná půjčovna kol není, jedna ovšem sídlí v nedalekém Novellu.

Barolo. Netřeba nic dodávat. Jedno z nejvěhlasnějších italských vín, které se rodí v Piemontu. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba, Castiglione Falletto a Serralunga d´Alba. Vinohrady v Barolu jsou nádherně vystavené slunci, snad žádná vinice není na rovině, místní odrůdě Nebbiolo, z níž se Barolo vyrábí, se daří na svazích.

Palazzo Reale v historickém centru Turína býval rezidencí Savojské dynastie. Rozsáhlý komplex vévodského a později královského paláce se rodil už od konce 16. století. Nejen v minulosti, ale i v současnosti ohromí Palazzo Reale svým bohatstvím a velkolepostí.

Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu – nejvyšší hory Hrubého Jeseníku. Její horní tok vytváří četné vodopády, peřeje a tůně a patří k nejatraktivnějším výletům v Hrubém Jeseníku. Od chaty Barborka vede modře a žlutě značená stezka hlouběji a hlouběji do kaňonu, kterým bystřina překonává 500 metrů převýšení a na přibližně pěti kilometrech padá až do Karlovy Studánky.

Zapomeňte na Řím nebo Jeruzalém. Jestli někde ucítíte sílu kříže jako symbolu odhodlání, vůle, cti a lidského boje proti zlu, tak na Hoře křížů v Litvě. Když jsme sem dorazili s partou kamarádů, vyrazilo nám to místo dech.

Hadí oči hypnoticky sledují oči muže sedícího před ním. Černé tělo je vysoce vztyčené a roztahuje se do mohutných rozměrů. Stojíme kolem a sledujeme krásnou kobru a vystoupení „zaříkávače hadů“. Těmi je placaté náměstí plné. A nejen jimi. Kejklíři, lidoví vypravěči, bubeníci a v barevných oblečeních ozdobení prodavači s vodou vám zpříjemní procházku městem. Vlastně celé náměstí Djemaa El Fna je takovým velkým pouličním divadlem.

Praděd je pátou nejvyšší horou České republiky, na níž – jak se všude dočteme – panuje nejdrsnější podnebí. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 1 °C, takové teploty nejsou výjimečné ani v letních měsících. Bezvětří Praděd nezná, možná několikrát za rok. Ovšem, když svítí slunce a vítr se utiší, výstup na vrchol Pradědu je pohodlnou radostí i pro děti a seniory.