Pár dotazů v informacích, které sídlí na hradním nádvoří, telefon, email, zaplacená záloha a přivezli dvě kola do Barola až před ubytování. Půjčení na celý den stálo za dvě kola 70 € (cenu navýšilo dodání do Barola). Výlet přes nejhezčí vesnice v okolí – Monforte d´Alba, Serralunga d´Alba, Grinzane Cavour, Castiglione Falletto a zpět do Barola. Maximálně 50 kilometrů, ovšem nahoru a dolů, a v horkých dnech na tolik prudkém slunci, to unaví.

Monforte d´Alba žilo trhem, nakoupili jsme na další cestu ovoce, v ostatních vesničkách byla sem tam otevřená restaurace, jinak téměř mrtvo. Hrad v Serralunga d´Alba byl zavřený, vstup byl až odpoledne od 14:30, v Grinzane Cavour otevřený, uvnitř je nejen restaurace a enotéka, ale i muzeum, které seznamuje s historií a kulturou kraje včetně vyprávění o lanýžích, které jsou místní specialitou (o tom více v příštím díle).

Zpět za poznáním Barola. Před vchodem do sídla vinařství Borgogno nás vítala cedule s nápisem Sorridi, sei a Barolo (Usmívej se, jsi v Barolu). Nebývá pravidlem, aby prohlídka vinařských sklepů začínala na střeše. Tentokrát jsme byli nejprve nasměrováni do výtahu, který nás vyvezl nahoru na terasu, na níž je parádní posezení a která ukazuje snad nejúchvatnější obrázek Barola (mimo leteckého pohledu). Podobný výhled nabízí i terasa hradu, má ovšem závažnou nevýhodu, není z ní vidět právě hrad (a nelze se tam posadit se sklenkou vína). A tady u Borgognů máme hrad před sebou jako na dlani. A všude kolem vinice.


Barolo


Vinařství Borgogno, nahoře krásná terasa s výhledem


Ve sklepech vinařství Borgogno


Ve sklepech vinařství Borgogno

Když jsme předcházející den sestupovali z nejvýše položené vesnice v kraji La Morra do Barola, zahlédli jsme uprostřed vinic u jednoho domku nápis Borgogno. První inspirace probudila zvědavost a internet napověděl. Už v roce 1761 Bartolomeo Borgogno založil vinařství, v současnosti jeden z největších, nejstarších a nejhezčích sklepů v Barolu. Když v roce 1794 Bartolomeo Borgogno zemřel, jeho syn pokračoval v podniku. A rodinné dělání přinášelo úspěch. Vždyť v roce 1861, kdy vzniklo Italské království pod vládou savojské dynastie a Turín se stal hlavním městem, se na oficiálním slavnostním obědě ke sjednocení Itálie podávalo i Barolo Borgogno. Později, v roce 1908, bylo Barolo Borgogno ročník 1886 servírováno na počest ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče během jeho návštěvy v Castello di Racconigi.

Sklepy společnosti Borgogno jsou v centru Barola na Via Gioberti přímo pod jejím honosným centrem. Exkurze do vinařství nebývá v Itálii nejlevnější záležitost. Konkrétně u Borgognů stojí prohlídka vinařství a sklepů s průvodcem 15 € za osobu, s ochutnávkou tří druhů Barola (ročníky 2014 a 2015) dvojnásobek. Ochutnávat lze i mnohem starší ročníky, ovšem to už cena prudce vyskakuje nahoru. My jsme ochutnali trojici Cru – Barolo Cannubi, Barolo Liste a Barolo Fossati. Budete-li ochutnávat riservu, dostanete se na 50 €. A zatoužíte-li po ročníku 1982 (v tom roce se Itálie stala mistrem světa ve fotbale), připravte si ještě padesátku navrch. Jeden nápis ve vinařství hlásá, že jejich Barolo staré 30 až 50 let není pouze perfektní, ale zanechá v ústech nepopsatelné pocity. Chce to prostě dlouhý čas, aby Barolo dozrálo do dokonalosti. Mimochodem, v prodejně ve vinařství nabízejí např. balení 6 lahví – 2× ročník 1982, dvakrát 2003 a dvakrát 2012 za 870 €, vše v elegantním dřevěném designu. Každopádně, nejen u Borgognů, i jinde v Barolu najdete místa, kde lze ochutnat až padesátiletá vína. Ovšem, ne každý ročník je vhodný na tak dlouhou archivaci.


Monforte d´Alba


Grinzane Cavour


Monforte d´Alba


Někde v okolí Barola

Vzpomínám na slova průvodkyně ve sklepích společnosti Borgogno – koupit hektar vinic Barola (odrůda Nebbiolo) je jako koupit ostrov na Maledivách. Jenže na Maledivách nevnímáte tu vůni, znovu a znovu jsem rozmazloval nos před každým ochutnáním Barola, které, jak nám připomínali, vytváří závislost. A je to drahá závislost. Příležitostí ochutnat je spousta, když jsme na kolech projížděli mezi vesnicemi regionu Langhe, každou chvíli nás zvala nějaká cedule na návštěvu vinařství, objevovat tajemství „cantiny“ (italsky sklep).

A jaké jsou jednotlivé ročníky Barola? Ročníky 1979, 1980, 1986, 1988, 1993 a 2003 jsou hodnoceny jako dobré, což znamená ty nejhorší za posledních 40 let. Naopak výjimečné a nejlepší jsou ročníky 1989, 1990, 1996, 1999–2001, 2004, 2007, 2012, 2013.

V roce 1920 Cesare Borgogno prosadil Barolo na zahraniční trhy, i do Argentiny a USA. Polovinu produkce navíc nechal zrát ve sklepích, aby je prodával až po dvaceti letech, tedy po dosažení oné dokonalosti. Cesare Borgogno zemřel v roce 1968, o čtyři roky později se Barolo Borgogno ročníku 1886 prodalo v turínské aukci historických vín za tehdy v Itálii rekordní cenu 530 000 lir. Od roku 2007 vlastní vinařství Borgogno rodina Farinetti, která se přes některé modernizace zavázala uchovávat tradici historického vinařství pod heslem: „Nová filozofie? Nic neměnit.“ Nuže, klasika a tradice, bylo by absurdní změnit styl, který vytvořilo sedm generací rodin Borgogno a Boschis od roku 1761, jedinečný a tradiční styl, který se projevuje způsobem pěstování a ošetřování vína i půdy, zapovězeno je použití herbicidů a chemických hnojiv. 11. září 2009 v 11 hodin se otevřely rekonstruované sklepy a v Borgognu se jede dále.

Vinařství Borgogno vlastní úžasné viniční polohy i v lokalitě Cannubi, přibližně s rozlohou 1,30 ha, s jižní expozicí a nadmořskou výškou od 290 do 320 metrů. Cannubi se táhne od vesnice Barolo severovýchodním směrem. Příznivé podnebí a dvanáct milionů let stará půda bohatá na vápenec, slín a zároveň s větším podílem písku, činí tento kopec jedním z nejvhodnějších pro pěstování vína na světě. Vína z Cannubi jsou známá svou dlouhověkostí. Canubbi je historické pojmenování místního vína z doby, kdy se ještě Barolo nenarodilo. Údajně nejstarší dochovaná místní láhev Cannubi uvádí rok 1751. Už tehdy to byla slavná vinice, kde se rodilo báječné víno. Jméno Barolo se používá až od časů Juliette Colbert de Maulevrier, tedy přibližně od poloviny 19. století.

Přezdívka Barola – víno králů a král vín – napovídá, že se často objevovalo na stolech panovníků. Sardinsko-piemontský král Karel Albert Sardinský si kdysi objednal 325 lahví Barola, na každý den v roce jednu, pokud odečtete předvelikonoční půst. Povozy tažené voly projely s tímto vznešeným nákladem centrem Turína do královského paláce.

Barolo – příběh, na jehož počátku byla markýzova láska (1. díl)
Barolo – Za Barolem nechoďte do muzea, ale do cantiny (3. díl)