Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Cobá patří k nejatraktivnějším mayským památkám Yucatanu. Nejvyšší pyramida Ixmoja se tyčí do výšky 42 metrů, v archeologickém areálu je ještě několik dalších pyramid, hřiště na pelotu a množství stél, které vyprávějí dávnou mayskou historii. Zklamáním jsou pouze provazy a nápisy No subir a monumentos, nahoru na pyramidy je již výstup zapovězený. Všude kolem džungle, v korunách stromů se prohánějí opice.

Becánské pyramidy mají – podobně jako calakmulské – nepochybnou výhodu ve srovnání se sestrami na severu Yucatanu. Na rozdíl od Chichén Itzá, Tulumu, Cobá či Uxmalu na ně lze vystoupit. Seshora je parádní výhled na ostatní pyramidy a do korun stromů, z nichž se ozývá hukot ptactva. A nikde nikdo, jako by Becán zůstával zapomenutý.

Calakmul, Estructura II. Sedíte na vrcholu gigantické pyramidy, proti které je El Castillo v Chichén Itzá hračka pro děti. Stromy pod vámi, kolem létají papoušci, tukani, kondoři (jeden přistál na pyramidě několik metrů ode mne), skáčou opice, je to úchvatný přírodní koncert. A široko daleko jen zelená džungle, kam oko dohlédne. V budoucnosti se může stát (a stane), že mexické úřady přitáhnou více turistů, a důsledkem bude, že zakáží výstup nahoru. Tím ovšem Calakmul ztratí většinu svého kouzla, protože právě nahoře je to nejkrásnější.

Let s Air France, ráno z Prahy, přestup v Paříži, večer Cancún. Dva týdny křížem krážem přes Yucatánský poloostrov, státy Yucatan, Quintana Roo a Campeche. Tulum, Muyil, Cobá, Valladolid, Chichén Itzá, Merida, Izamal, Uxmal, Puuc Route, Campeche, Xpujil, na jih až do džungle k pyramidám Calakmul, což je asi 70 kilometrů od guatemalského Tikalu, tedy, pokud by tou nepropustnou džunglí vedla silnice. Jak známo, nevede.

Zima už nám o sobě dává poměrně výrazně vědět, i na našem území už se setkáváme se sněhovou nadílkou. Nejvyšší čas vyndat ze dna šuplíku nebo skříně zimní oblečení. Že žádné pořádné nemáte? Rychle to napravte. Místo huňatých svetrů ale vsaďte na funkční oblečení. Zabere minimum místa, o váš tepelný komfort se ale postará dokonale.

Asi kilometr severovýchodně od Registánu se na mapě Samarkandu objevuje trojúhelník prázdného prostoru o stranách dlouhých přibližně dva kilometry. V současnosti pouze zbytky hliněných valů zarostlých trávou, v minulosti Afrasiyab, nejstarší osídlení Samarkandu, zničené vpádem Čingischána. Afrasiyab býval zřejmě již od 6. století před naším letopočtem centrem Sogdiany, která se rozkládala na území několika dnešních států, kromě Uzbekistánu i Tádžikistánu, Kazachstánu a Kyrgystánu.

Kdysi křižovatka světových kultur s historií sahající více než dvě a půl tisíciletí zpět. Historický Samarkand má dvě polohy. Na severovýchodě současného města se nacházejí pozůstatky starověkého osídlení Afrasiyab zničeného vpádem Čingischána. V samotném středu města náměstí Registán a památky na Timurovskou říši. Registán, tam musí začít každá návštěva Samarkandu. I ve večerních hodinách spousta lidí posedává na mramorových schodech nebo v parku na lavičkách.

Ve 12:00 z Prahy do Sofie, vyzvednutí auta a ihned na jih do známých vinařských regionů Bulharska. Očekávat by nás mělo příjemné teplé počasí až přes 25 stupňů. V programu cestou Rilský klášter.

Ayaz-Kala v severozápadním Uzbekistánu byla pravděpodobně už od 4. století př. n. l. součástí řetězce pevností chránících před nevítanými hosty vzkvétající říši Chórezm. Nedaleko od pevnosti je možné se ubytovat v kempu v tradičních jurtách a zažít noc v poušti s nekonečným množstvím hvězd.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, v noci se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších želvích pláží v Turecku, jednou z nejkrásnějších, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Buchara má dlouhou historickou paměť. A kolik toho asi pamatuje slavný minaret Kalyan. Byl postaven v roce 1127 za vlády Muhammada Arslana Chána a v minulosti ho využívali nejen jako místo svolávání k modlitbám, ale i jako popraviště. Z této věže smrti byli zřejmě až do začátku minulého století odsouzenci svrháváni dolů. Fajn zábava pro lid, jak se říká v jedné starší české komedii.

Buchara bývala střediskem vzdělanosti a kultury dávného islámského světa. Historické centrum je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho srdcem je komplex Kalán s mešitou a minaretem, pevnost Ark, několik mešit, např. Bolo Haouz, Chor Minor a nejstarší Mag´oki Attori. A okouzlující architektonický soubor Lab-i-Hauz s populární sochou Hodži Nasreddina, mudrce, který si dokázal utahovat z lidských nectností. Celá Buchara se fotí u této sochy.

Obejít staré město dokola pod až deset metrů vysokými hradbami, to jsou asi dva kilometry. Vstup na hradby je u severní brány, kde posedává pán, který odemkne branku. Po hradbách se nedá obejít celé staré město, pouze asi 250 metrů na jednu stranu, vrátit se, a poté na druhou. Po hradbách se chodí v pohodě, cestička dostatečně široká (ale bez zábradlí), výhled na celé město, v němž jedna za druhou vyrůstají terasy. Spousta rodinných guesthousů a hotýlků staví (či již postavila) na střeše terasu, z níž je parádní výhled na Chivu, její minarety, medresy, do tradičních úzkých uliček, dříve jistě zabahněných, na bývalé karavanseráje atd.

Ičan Kala působí pradávným dojmem, jako by se člověk ocitl ve starověkém orientu. Ovšem, dojem poněkud mate. Skutečností je, že Chivou prošla historie, střídali se dobyvatelé a civilizace. Chiva byla přestavována a většina tak starodávně vypadajících budov je z 18. až 19. století, tehdy po hospodářském i politickém úpadku Chiva jako by povstala z popela a prožila pozdní renesanci.

V Chivě nás má čekat až 38 stupňů a příjemná hotelová terasa s výhledem na ohromující staré město Ičan Kala zařazené na seznam světového dědictví UNESCO. Ičan Kala je obehnané původními hradbami, což je unikát, to nikde jinde ve Střední Asii v takové podobě neuvidíte. Chiva byla centrem Chívského chanátu a ještě starší říše Chórezm. Oblast Chórezmu je navštěvována méně, většina turistů zamíří pouze do trojúhelníku Taškent, Buchara, Samarkand, a dále do Chivy už nedojede.

Al Ula byla kdysi dávno domovem starověkých království a důležitou karavanní křižovatkou, v její blízkosti leží Hegra, první místo v Saúdské Arábii zařazené na seznam světového dědictví UNESCO. Staré město Al Uly je domovem více než devíti stovek tradičních budov vyrobených z nepálených cihel (vepřovice). Po třech letech konzervačních a rekonstrukčních prací se část starého města otevřela hostům. A rekonstrukce se povedla.

Jabal Ikmah je významnou lokalitou pro studium původu arabského jazyka. Na stěnách tmavě načervenalé hory se nachází největší koncentrace skalních rytin v Al-Ule, tisíce nápisů Thamúdejců, Lihjánců, Nabatejců, Safatejců, Minejců a dalších pradávných národů. Mezi nejvýznamnější objevy v okolí Al-Uly zároveň patří skromné pozůstatky města Dadan, důležitého centra lihjánského království.

Konzervativní muslimové tvrdí, že mešity neslouží turistice, nýbrž modlitbě, čtení svatého Koránu a uctívání Alláha. Přesto, v Džiddě nikdo nemuslimům ve vstupu do mešit nebrání. Za dodržení základních pravidel jsou přístupné všem. V Džiddě jsou údajně dva tisíce mešit, navštívili jsme pět z nich – Al-Rahmah, Al-Šafi'i, Hassan Enany, Juffali a Ruwais.

Mnohé domy starého Yanbu jsou rekonstruované, nejvíce upoutají dřevěné arkýře, ostatní jsou zajímavě a decentně barevně nasvícené, což vytváří vydařenou kombinaci, tohle se povedlo. Všude kavárny, jídlo, pití, spousta lidí, ženy chodí zahalené, vidíme pouze oči, ale smějí chodit bez doprovodu mužů, často posedávají v kavárnách pouze v čistě dámské společnosti. Staré Yanbu skrývá jedno tajemství: dům, v němž v letech 1915–1916 žil Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie, který organizoval arabský boj proti vládnoucí Osmanské říši.

Doc. Slavomír Horák, Ph.D. je vědeckým pracovníkem Institutu mezinárodních studií FSV UK a expertem na Střední Asii. Pro Nakladatelství Lidové noviny v současnosti připravuje publikaci Dějiny Uzbekistánu. Během posledních dekád se pravidelně vrací do Uzbekistánu, nejprve za poznáním, později především pracovně. V rozhovoru o Uzbekistánu pro www.cestomila.cz vypráví o tradiční středoasijské pohostinnosti, místní kultuře, starodávných městech Samarkand, Buchara a Chiva, ale i turismem až nedotčených místech. A připomíná, že ve srovnání s nedávnou minulostí, se v současnosti Uzbekistánem cestuje pohodlně bez byrokratických překážek.