Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Vyhlídkový altán na Mariině skále v Jetřichovických stěnách je oblíbeným turistickým výletem v NP České Švýcarsko. Z Jetřichovic vede nahoru červeně značená turistická cesta, délka je asi 1200 metrů, převýšení 200 metrů, závěr po jištěných schodech ve skalách. Mariina vyhlídka se tyčí na skále v nadmořské výšce 428 metrů. Altán je již od poloviny 19. století vyhledáván i ve večerních hodinách kvůli romantickým západům slunce. Není divu, je z něj okouzlující panoramatický výhled na krajinu Národního parku České Švýcarsko, dole se rozprostírají lesy, vesničky a v pozadí i stolové hory.

Pravčická brána je největší pískovcová brána Evropy. Koloběh přírody nezastavíme, jak to, že se monumentální oblouk Pravčické brány dodnes zachoval? Touto otázkou si lámou hlavu i povolanější odborníci, než jsem já. Vědci se v současnosti domnívají, že bránu tvoří dvě samostatné skály, oblouk tak vlastně není obloukem a není vystaven enormnímu pnutí, které by ho rozlomilo.

Zkusili jste si zlézt se zkušenějším parťákem nějakou skálu a už vás to nepustilo? Jako by vás k těm kamenům někdo přivázal lanem. Adrenalin na skále, to je prostě láska na celý život. Chytne a už nepustí. „Musím tam jít znovu,“ víří vám hlavou. Svěříte se parťákovi. „Není problém. Kup si lana a přidej se k nám do party,“ přikývne kámoš. Je jasno.

„Byla to trošku drzost jet do Číny na konferenci referovat o čínských pyramidách“ říká Jaroslav Klokočník, vědecký pracovník Astronomického ústavu AV ČR. Přestože o pyramidách v Číně kolovaly zvěsti již od 2. světové války (a výjimečně i dříve), čínské úřady jako by se slova „pyramida“ obávaly. Jaroslav Klokočník se nejprve vydal na virtuální prohlídku stovky pyramid v okolí města Si-an (Xi´an) na Google Earth v roce 2008 na doporučení své kolegyně, v roce 2011 měřil přímo v Číně jejich orientaci a výsledkem jeho objevitelských aktivit je kniha Čínské pyramidy, která vyšla v roce 2015. A o čínských pyramidách vyprávěl Jaroslav Klokočník i v rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Římské Koloseum je symbolem zabíjení jako veřejné zábavy. Zároveň je symbolem současného Říma jako jeho turistická atrakce číslo jedna. V letošním roce probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona, která představuje pohled současných italských umělců na světově proslulý amfiteátr, ale také např. jeho ideologické zneužití v dobách Mussoliniho režimu. Koloseum tak v těchto měsících nenabízí pouze historické zdi, ale je plné života a umění.

Prohlídka kláštera začala v parku u základů kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Hned na úvod vyprávěla průvodkyně legendu, která se váže k založení kláštera a podle níž se v lesích u Sázavy usadil jako poustevník mnich Prokop, později kanonizovaný sv. Prokop Sázavský. O svatém Prokopovi nelze s jistotou tvrdit nic jiného, než že byl prvním opatem benediktinského kláštera na Sázavě a zemřel v roce 1053. Většina údajů o jeho životě je dílem pozdější klášterní hagiografie, v níž byl Prokopův obraz přizpůsobován pojetí autorů.

Čínské pyramidy jsou pro většinu veřejnosti doposud velkou neznámou. Oblast Xi´anu (Sianu), ve které se nacházejí dokonce stovky čínských pyramid, byla pro cizince dlouhou dobu zcela nepřístupná. Sami Číňané své pyramidy úmyslně tajili důkladným zalesňováním tak, aby vypadaly jako přirozené kopce. Možná je však tímto způsobem chtěli jen ochránit před erozí. V dnešní době družicových snímků je ovšem snaha pyramidy utajit už zcela marná. A tak nám autor této knihy, Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc., vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR, postupně odkrývá dlouho utajované tajemství čínských pyramid.

Toulovcovy maštale jsou součástí přírodní rezervace Maštale a snadno dostupné z Litomyšle autem nebo autobusem. Ze Smetanova města je to pouhých 13 kilometrů do obce Budislav, odkud vede červená turistická značka až do skal, v nichž se podle starých pověstí ukrýval loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec.

Litomyšl – moderní historické město, tak je popisován Litomyšl na městských oficiálních stránkách. Litomyšl jako kulturní jev, tak pojmenoval úvodní kapitolu své knihy Litomyšl (z edice Zmizelé Čechy) Milan Skřivánek. Ty dva titulky vystihují ducha a povahu Litomyšle, městečka schovaného kdesi v Pardubickém kraji, vždyť tam ani neexistuje přímé vlakové či autobusové spojení z hlavního města. Renesanční zámek v Litomyšli je ovšem již od roku 1999 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Praha je městem, o němž psal již v 10. století kupec z Andalusie Ibrahim Ibn Jakob. Historické jádro Prahy přiláká ročně miliony turistů nejen z celého světa, ale také ze všech koutů naší republiky. Málokdo z nich tuší, že Praha je i městem vinic, které sice nenápadně, ale jedinečně kultivují charakter naší metropole.

Hrad Cheb byl až do vlády Jana Lucemburského součástí Svaté říše římské a jedinou císařskou falcí na území dnešní České republiky. Je tak jedinečnou románskou památkou s dochovanou hradní kaplí sv. Erharda a Uršuly a mohutnou Černou věží. Cheb měl za panování Štaufů klíčové postavení v říši jako její východní výspa.

Malíř, grafik a ilustrátor Jan Dungel se již od roku 1992 pravidelně vydává do pralesů Jižní Ameriky, kde maluje zvířata v jejich přirozeném prostředí. O svých výpravách do rovníkových pralesů i savan napsal a ilustroval knihy Jak se maluje prales, Po krk v pralese, S jaguárem v posteli a Džungle uprostřed bažin. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Jan Dungel o své letošní expedici za malováním a dokumentováním primátů uakari, neuvěřitelně blízkých setkáních s divokými zvířaty včetně jaguárů, nezastavitelném ničení pralesů i o tom, jak obtížné je se v pralese pohybovat.

Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století, vždyť o ní psal už v 10. století kupec z Andalusie Ibrahim Ibn Jakob, a je považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické jádro města přiláká ročně miliony turistů nejen z celého světa, ale také ze všech koutů naší republiky. Praha ale nenabízí svým hostům pouze prohlídku hradu, katedrály a historického centra. Kromě jedinečných starých památek si mohou v Praze užít i zoologickou zahradu, která patří mezi nejlepší na světě, napít se vína na vinici sv. Kláry a seznámit se s moderním uměním v galerii DOX.

Ara Pacis kdysi zakrylo bahno z mnohokrát rozvodněné Tibery. Tisícileté ticho dopadlo na oltář, který zmizel z očí a myslí tehdejšího světa. Znovuobjeven byl ve druhé polovině 16. století, jeho současná muzejní podoba je dílem amerického architekta Richarda Meiera, který vytvořil zajímavý komplex v sousedství Augustova mauzolea.

Mnohá římská náměstí a náměstíčka už ztratila svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Naopak Piazza Navona si dosud mnohé ze svého půvabu uchovala, přestože zmíněné neduhy ji také sužují. Podlouhlé barokní náměstí je tolik odlišné, stojí totiž na místě bývalého antického stadionu a dodnes zachovává jeho původní půdorys.

Často ve svém okolí slýcháte o nevšedních zážitcích a svobodě, kterou cestování přináší? Chcete kousek té cestovatelské svobody také ochutnat a vyzkoušet na vlastní kůži, ale myslíte si, že vám to váš rozpočet neumožní? Webový portál www.levnocestovani.cz vám ukáže, že cestování je v dnešní době dostupné téměř pro všechny.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, výlet za vykopávkami starověké Ostie je nepochybně dobrý tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí.

Roman Tadič se zabývá etnologií a historií Šajenů z Velkých planin. Už v roce 2010 sepsal v knize Cesty do posvátné hory (nakladatelství Volvox Globator) šajenské mýty, čímž přiblížil českému čtenáři šajenskou mytologii, historii a způsob života. Roman Tadič také přeložil známou knihu Šajeni od Johna H. Moora, která vyšla v Nakladatelství Lidové noviny. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Roman Tadič o šajenské představě světa, posvátném slunečním tanci, válečnických spolcích i šajenské současnosti, tedy o tom, kdo je dnes vlastně Šajen.

Katalánsko je místem plným středozemních pláží, starověkých budov, a nádherných odpolední strávených siestou, kávou a specialitou crème brûlée, která je známá právě díky této oblasti. Katalánsko leží na 32 000 kilometrech čtverečních mezi Francií a Andorrou a je šestým největším regionem ve Španělsku. Jako všude, i zde se samozřejmě dá domluvit anglicky, ale na rozdíl od ostatních regionů Španělska se můžete domluvit nejen španělsky, ale i katalánsky, lokálním jazykem, který každodenně používá kolem 40 % tamní populace. Katalánsko je také rodištěm známého umělce Salvadora Dalího a místem, kde se proslavilo jeho umění a architektura, a to především v hlavním městě regionu: Barceloně.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.