Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Chichicastenango je jedním z nejznámějších měst v Guatemale. Turisté jezdí do „Chichi“, jak místní roztomile zkracují jméno svého města, za barvitými trhy, které se konají vždy ve čtvrtek a v neděli. Trhovci zaplní celé centrum kolem proslulého kostela Santo Tomás, na jehož schodech hoří obětní ohně, prodávají se květiny a polehávají psi.

Guatemala je podle rozlohy až 104. státem světa a je menší než bývalé Československo. Na jejím nevelkém území ovšem hrozí 29 sopek, tři z nich jsou/byly aktivní v posledních pěti letech – Fuego, Santa María (Santiaguito) a Pacaya. Nejdostupnější a nejnavštěvovanější z nich je Pacaya, z jejíhož kráteru do roku 2014 dlouhodobě a pravidelně vytékala láva. V současnosti podobné lávové představení Pacaya nenabízí, v březnu se ovšem zdálo, že se Pacaya opět probouzí.

Bezkonkurenčně snadno dostupný výhled na Antiguu je ze Cerro de la Cruz kousek do kopce od ruin kláštera Candelaria. Naproti za městem se až strašidelně tyčí sopka Agua, která už v minulosti město zničila, a vpravo neméně hrozivě kouřící Fuego. Kousek dále nahoru socha apoštola Jakuba (Estatua del Apóstol Santiago de los Caballeros), který shlíží na své město stejně jako děsivé vulkány. Apoštol tentokrát netřímá v pravici meč, ale křesťanskou standardu. Pod jezdeckou sochou dva policisté, přece jen, je to už poněkud odlehlé místo, a jeden toulavý pes žeroucí darovaný dlabanec.

Kdo z nás, si někdy nekoupil boty, které se mu tolik líbily, ale nohy v nich bolely, že po chvilce nemohl udělat ani krok? Většinou se to týká dam, ale ruku na srdce, pánové, kolikrát jste při výběru šlápli vedle?

Plaza Central je středem života bývalého hlavního města Guatemaly. Před téměř půl tisíciletím tehdejší Plaza Mayor (původní název náměstí) nevypadala tak idylicky. Žádné stromy, žádná fontána, pouze vodní nádrž pro koně a prašný povrch. Náměstí ale žilo, konávaly se na něm trhy, oficiální oslavy, vojenské parády i veřejné popravy.

Ráno na pražském letišti Václava Havla, večer v penzionu Casa Elena v koloniální krásce jménem Antigua Guatemala. Dle názoru mnohých je Antigua nejkrásnějším městečkem Střední Ameriky, v Guatemale neexistuje srovnatelné. A zároveň – přestože je Antigua turistickým místem – se nám v ní otevřel mayský svět, samozřejmě nikoli naplno, ale i tak to bylo otevření fascinující, mayské minulosti i současnosti.

Malta je nejmenší členskou zemí Evropské unie – uprostřed Středozemního moře přibližně 300 km od afrického pobřeží. Hlavní město Valletta je nepochybně jedním z nejmenších hlavních měst světa, měří 600×1000 metrů. Nese zdánlivě ženské jméno, bylo ale vidinou odhodlaných mužů, jejichž příběh je jedním z nejhrdinštějších dobrodružství, jaké za tisíce a tisíce let napsaly dějiny válečnictví. V současnosti se na Maltě neválčí, baví se a studují zde mladí i starší z celé Evropy. Připojte se. A nechte si vyprávět, co si nesmíte na Maltě nechat ujít…

Jednoduše řečeno, v Guatemale (a v Chiapasu) se nám otevřel mayský svět, samozřejmě nikoli naplno, ale i tak to bylo otevření fascinující – mayské minulosti i současnosti.

I jednotlivé destinace a země vcházejí a vycházejí z módy. Čas od času se do popředí dostane pár koutů světa, které se stanou jakousi cestovatelskou mekkou pro dobrodruhy, ale i obyčejné sezónní turisty. Zkušení cestovatelé, odborníci na cestovní ruch nebo samotní představitelé jednotlivých zemí se snaží odhadnout, které oblasti budou v nejbližší době mezi turisty nejpopulárnější. Takových žebříčků je celé množství, a ne vždy se shodnou. Své favority přidáváme i my. Kterých 5 zemí nebo oblastí stojí za to v roce 2018 navštívit?

Nejstarší památky římského fóra pocházejí z nejdávnějších časů římského království, z 8. a 7. stol. př. n. l. Forum Romanum je výlet hluboko do římské historie, za prvními kroky města, jehož původ – jak popisuje Livius – je v hořící Tróji. V každém, kdo do těch úchvatných ruin vstoupí, se probouzejí představy, jaký byl ten Řím, když po jeho dlažbě chodili Gaius Julius Caesar, Seneca nebo Vergilius. A ještě dávněji král Tarquinius Superbus.

Od železniční stanice Kubova Huť je to nahoru na Boubín přibližně 4 kilometry po modré značce, výškový rozdíl je zanedbatelných 367 metrů, to člověk ani nepozná. Podél cesty zamlžený zasněžený les, jehož popadané stromy navozují dojem známého Boubínského pralesa, ovšem ten je kus dále na jižním svahu Boubína. Výhled z dřevěné boubínské rozhledny je okouzlující, panorama Šumavy, Plechý, Třístoličník, Boubínský prales. A někde tam dole ve skalách se prý ukrývají boubínští rytíři.

Milan Jána je tulák srdcem i duší, táhne ho to do všech světových stran, a udává, že na cestách strávil více než sedm let života. V současné době pracuje jako průvodce na volné noze, organizuje a průvodcuje vlastní turistické výpravy a expedice. Jednou z jeho oblíbených zemí je středoamerická Guatemala. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o svém prvním překročení guatemalských hranic před 15 lety, cestování proslulými guatemalskými chicken busy, bezpečnosti v zemi a přepadení na sopce Agua i o setkání s mayským světem a tradicemi.

Olga Vilímková je autorkou řady knih o indiánech Latinské Ameriky, např. Mayové, Učitelkou v Peru, Peruánské mýty a tradice podle vyprávění indiánů. Zároveň publikuje i jazykové učebnice – Základy jazyka kečua a Španělština na cesty do Latinské Ameriky. Guatemala je podle jejího názoru nejkrásnější zemí Střední Ameriky, do které podnikla množství výprav sama, se studenty i jako průvodkyně turistů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o ztracených městech v peténské džungli, o hrůzách občanské války, mayské kultuře, i o tom, jakou knihu čte nejraději u mayských pyramid.

Vesnice Évora Monte je vzdálená 30 kilometrů severovýchodním směrem od Évory, jakoby ztracená uprostřed Alenteja. Už zdaleka je ze silnice vidět hrad dominující svým postavením na kopci širokému okolí. Zdi hradu zdobí uzly dynastie Braganzů, jeden ze symbolů jejich moci. Z věže hradu je úchvatný výhled dolů na bílou vesničku schovanou v hradbách a… Alentejo. Tam, kde v minulosti bránily hrad (či pevnost) dělostřelecké baterie, se turisté kochají krajinou Alenteja, na první pohled až vyprahlou, bez čerstvé zeleně, zvláště na konci léta. Ne každého krajina Alenteja osloví, má ovšem své kouzlo a řád.

Netuším, jak vypadala portugalská Fátima před rokem 1917, pravděpodobně o existenci obyčejné vesnice se dvěma tisíci obyvateli věděl málokdo i v samotném Portugalsku. Současná Fátima má ovšem daleko do idylické staré vesničky, naopak, Fátima je spíše místem komerčního nevkusu. Jakmile věřící opustí posvátný areál a vkročí do ulic města, hotel vedle hotelu, obchod se suvenýry s náboženskou tématikou vedle obchodu se suvenýry s náboženskou tématikou. Panna Maria všech velikostí a z mnoha materiálů, Ježíš Kristus všech velikostí a z mnoha materiálů, sem tam restaurace a wellness.

Obidos byl po dlouhá staletí královským svatebním darem. A královny své městečko milovaly, nepochybně též díky jejich péči je i ve 21. století Obidos plný malebných a romantických zákoutí. Pouze poněkud přeplněných. Nejkrásnější pohled na Obidos je z jeho více než kilometr dlouhých hradeb. Nuže, vzhůru na hradby Obidosu.

Vila Viçosa je nejelegantnějším městečkem tzv. portugalského mramorového trojúhelníku. Mramor v jejích ulicích potkáváme na každém kroku. Pro místní je běžným materiálem, z něhož jsou i lavičky na centrálním Praça da República. Vila Viçosa se honosí přezdívkou Princesa do Alentejo, což jistě není nutné překládat.

Klášter Alcobaça patří k nejkrásnějším dílům portugalské historie a byl v roce 2007 zařazen mezi tzv. 7 portugalských zázraků. Alcobaça byla jedním z prvních klášterů cisterciáckého řádu v Portugalsku, byla založena v roce 1153 na paměť dobytí Santarému prvním portugalským králem Afonsem Henriquesem. V posledních staletích je známá nejslavnější portugalskou kuchyní a nejdramatičtějším portugalským příběhem o lásce a pomstě.

Co lze stihnout za jeden šedivý podzimní den v Berlíně? V několika světoznámých muzeích se vrátit časem zpět o tisíce až stovky milionů let. V Pergamonském muzeu uvidíte mj. proslulou babylonskou Ištařinu bránu a trhovou bránu z Milétu, v Egyptském muzeu neméně známou bustu královny Nefertiti a v Muzeu přírodní historie jedinou kostru Tyrannosaura rexe stále vystavenou v Evropě. Jmenuje se Tristan Otto.

Snad nejhezčím místem, kde zvolit v Coimbře ubytování, je malé náměstí, které téměř celé zaplňuje katedrála – Sé Velha. Co nezaplňuje katedrála, zabírají auta. A přes ta početná auta je to půvabné místo s úžasnou atmosférou. Jako bychom spali uprostřed portugalské historie. Té dávné i té novější 20. století. Asi se mi ještě nikdy tak nelíbil pohled na zaparkovaná auta, která navíc berou domácím i cizím to málo prostoru.