Pamatujete na Vaše první kroky Guatemalou? Když jste poprvé překročil guatemalskou hranici. Jaké byly první pocity v Guatemale?
Pamatuji, že jsme neustále čekali. Bylo to asi před patnácti lety, cestovali jsme po zemi z Mexika, přes řeku Usumacinta, což je jeden z hraničních přechodů. Na jedné straně řeky proběhne mexická hraniční kontrola, poté se jede motorovou kánoí po řece asi půl hodiny až tři čtvrtě a vystupuje se na druhém břehu. Tam jsme pár hodin čekali, než přijede starý rozhrkaný minibus, který nás měl odvézt na guatemalskou celnici, která v té době stála jinde, než stojí v současnosti. Ve vesnici na břehu nebylo téměř nic, jen boudy stlučené z prken, střechy z palmového listí, děcka se honila podél řeky, ženy v ní praly prádlo, všude kolem pobíhala prasata a slepice, a chlapi leželi v hamakách a sledovali přes satelit fotbal. Po těch hodinách nás autobus převezl asi dva kilometry dále na celnici, kde jsme znovu čekali, jak už to během hraniční kontroly bývá, trvalo to další hodinu, možná o něco déle.

Předpokládám, že většina turistů v současnosti do Guatemaly spíše přiletí a hned z letiště zamíří do městečka Antigua Guatemala. Jaká je Antigua Guatemala?
Antigua Guatemala je nejvýznamnější turistické město země a na člověka dýchne koloniální architekturou. A směsicí současné kultury s tradičními indiánskými hodnotami, dokonce v centru na hlavních ulicích potkáváte indiánky oblečené v tradičních krojích. Koloniální architektura, to jsou především krásné sakrální stavby, kostely, kláštery, ale také staré historické domy, např. Kapitánský palác. Antigua Guatemala byla v minulosti bohatým hlavním městem a na jeho rozloze fungovalo více než 50 kostelů a klášterů až do konce 18. století, poté se hlavní město přesunulo do Guatemala City. Některé kostely jsou dodnes funkční, jiné nikoli, je nutné si uvědomit, že Antigua leží v tektonické zóně, zemětřesení nejsou ojedinělá, a tak jsou mnohé v ruinách a není příliš v silách místních a guatemalské vlády uvést je do lepšího stavu. Takže Antigua má svou patinu.

Bezpečnost v Guatemale? Některé historky jsou dosti děsivé, přepadávání turistických shuttlů, počet vražd apod.
Pokud chce člověk vyrazit do země jako je Guatemala, s něčím takovým se musí dopředu seznámit. Dáte-li si základní pozor a dodržujete pravidla, jak se v takové destinaci chovat, dá se nepříjemnostem ve většině případech vyhnout. Čemu se vyvarovat? Nepochybně například viditelnému nošení drahých věcí a peněz. Pokud vyrazíte na půldenní či celodenní výlet, nechat část hotovosti v hotelu, nenosit viditelně plnou peněženku, vyplatí se to i na tržnicích, lépe vytahovat peníze po částech z kapes, aby případní zloději neviděli že máte peněženku plnou peněz. Nedoporučuji ani viditelnou ledvinku, lépe schovat peníze a doklady pod vrstvou oblečení. Běžný turista chce fotit, fotoaparát musíte vytáhnout, tomu se nevyhnete, ale základní bezpečnost je, nic drahého nepředvádět. Co se týká přepadávání turistických shuttlů, slyšel jsem o tom, nicméně osobně jsem nic podobného nezažil. Jsou trasy a oblasti, které jsou relativně bezpečné, a jsou místa, kde se sem tam něco přihodí. Mj. se nedoporučuje cestovat v noci, zvláště obyčejnými lokálními linkami, to poradí i místní, když se s nimi bavíte.


Tikal – i kdybyste byli v Guatemale pouze týden, do Tikalu se prostě musí

Vy jste zažil přepadení na svazích sopky…
Do Guatemaly létám jednak soukromě, jednak se skupinami turistů. To přepadení se odehrálo během jedné mé soukromé cesty. Stoupali jsme pouze ve dvou lesní cestou na sopku Agua a najednou nás v zatáčce přepadlo několik chlapíků, zřejmě místních, mířili na nás pistolemi a mávali mačetami. Nešli v první řadě po penězích, zajímaly je především digitální fotoaparáty, moderní hodinky, elektronická zařízení, až naposledy peníze. Možná tuto činnost provozovali delší dobu, protože po několika dnech mi lidé z jedné britské skupiny vyprávěli, že tam totéž zažili přibližně dva roky zpátky. Vrátili jsme se dolů a nahlásili případ na policii, z počátku to vypadalo, že proběhne něco jako vyšetřování, dokonce se chystali vyrazit na místo činu, ovšem když se dozvěděli, že se to stalo v lese někde nahoře na svazích hory, mávli rukou a prohlásili, že tam tedy nejdou.

Guatemala je zemí sopek, Pacaya, Santa María, Tajumulco, Acatenango, Fuego, jaké jsou Vaše zkušenosti s guatemalskými sopkami?
Nejznámější je Pacaya, která je snadno přístupná. Bývala hodně aktivní, přibližně od roku 2004 z ní více než deset let neustále vytékala láva, v současnosti už neteče. Tajumulco je nejvyšší hora Střední Ameriky, lze tam vyrazit na dvoudenní výlet s přespáním, jezdívali jsme také na vyhaslou sopku San Pedro, která se tyčí nad jezerem Atitlán. Dále na západ je Santa María s výhledem na aktivní menší vulkán Santiaguito.

Nějaké zážitky z cestování Guatemalou?
Vzpomenu na cestu autobusem od jezera Atitlán do Chichicastenanga, kde bývají dvakrát týdně známé indiánské trhy. Vyrazili jsme brzy ráno, abychom zažili tu nejpestřejší část trhu. Jenže už kousek nad Atitlánem byla postavena barikáda přes silnici, hořely tam pneumatiky, naházený nábytek, převrácené staré auto. Šofér nám oznámil, že tudy neprojedeme, protože indiáni stávkují za lepší sociální poměry, a musíme to objet přes další vesnice. Což zabralo tři a půl hodiny, přestože ta objížďka nebyla zase tak dlouhá, něco kolem čtyřiceti kilometrů, ale bylo to přes hory a po horších silnicích.

Jak se na severozápad do hor cestuje, jaký je stav silnic, přes průsmyky…
V guatemalské vysočině jsou silnice o poznání horší, asfalt většinou je, ale narazíte i na místa, kde úplně chybí. Silnice zvaná Panamericana je v lepším stavu, i v těch vyšších nadmořských výškách odpovídá průměrné silnici 1. třídy u nás.


Guatemala je zemí sopek

Jak se jezdí místními proslavenými chicken busy?
To je opravdu zážitek, jaký někomu může zůstat celoživotním. Chicken busem lze cestovat na kratší vzdálenosti, ale také na relativně delší, záleží, jak chcete cestování pojmout. Nejprve je vhodné zmínit, že v Guatemale lze využít i velmi kvalitní autobusy, některé jsou možná lepší a podobně vybavené, jaké využívá u nás Regiojet. Když se člověk v Guatemale vydává na delší trasy, není od věci zauvažovat právě nad tímto pohodlnějším způsobem dopravy. Ovšem na kratší vzdálenosti… proč nevyzkoušet chicken bus? Kromě šoféra v něm funguje naháněč, který zároveň vybírá peníze. Nastoupíte do autobusu, uprostřed je ulička, na jedné straně dvě sedačky, na druhé přes uličku tři, není to tedy rozdělené přesně po dvou. Na sedačce pro dva většinou sedí tři lidi, na sedačce pro tři čtyři až pět lidí. Přičemž ještě doprostřed, aby byl prostor využitý, jeden člověk se zapře na jednu stranu, druhý si sedne na druhou, doslova se zapřou zadky do sebe. Občas lidi i stojí, pokud už vážně není místo k sezení, do toho všeho se proplétá ten výběrčí. Pokud někdo nemá peníze přesně, což se občas stává, lidi mu peníze i posílají dopředu, on rozmění a vrací přes lidi peníze zpět dozadu. Chicken busy mají zadní dveře, dá se tedy vystupovat i vzadu a nemusíte se tlačit dopředu. U zadních dveří bývá žebřík, který vede na střechu, na níž jsou upevněná veškerá zavazadla. Občas jsme zažili, že ten naháněč, když věděl, že déle nebude žádná zastávka, vylezl nahoru a jel na střeše, jindy na ní jeli i pasažéři. Zavazadla se na střeše málokdy připevňují, takže nevíte, zda v zatáčce nespadnou, ale nezažil jsem, že by někdy komukoli něco chybělo, takže ten systém je asi ověřený a funguje. V chicken busech běžně cestují celé rodiny s mnoha dětmi, dostanete na klín děcko a zůstane na vás sedět celou dobu, z boku se tlačí jeho indiánská maminka a další děti, celé je to velmi živé, naturální.

Jak rychle jede takový autobus, například na trase Antigua – Panajachel u jezera Atitlán, což je maximálně 80 kilometrů? A stačí na autobus kdekoli mávnout?
Mezi Antiguou a Atitlánem nejezdí přímé autobusy, v lepším případě musíte jednou, a když máte smůlu, tak dvakrát i třikrát přestupovat, podle toho, jaký autobus zrovna chytnete. Když přestupujete pouze jednou a dobře navazuje spoj, jede to takový chicken bus čtyři pět hodin. Ta vzdálenost opravdu není tak velká, ale je nutné si uvědomit, že se jede kopcovitým terénem, takže bus jede celkově pomaleji, a navíc každou chvíli někde stojí, protože pořád nastupují a vystupují lidé. Většinou je to tak, že stačí mávnout, ovšem jsou místa, kde ty autobusy pravidelně zastavují, místní lidé je znají, tedy je dobré se jich zeptat, protože na těch zastávkách bývá jen málokdy jakákoli značka, že se jedná o zastávku. Neexistuje ani pevný jízdní řád, snad jen ranní autobusy vyjíždějí z konečných zastávek v obvyklý čas, pokud ale nastupujete kdekoli jinde na trase, nelze na žádný řád spoléhat.


Místní chicken busy jsou opravdu zážitek…

Focení prý není mezi mayskými domorodci právě příznivě přijímáno…
Je pravda, že ne vždy přijímají focení v dobrém, slyšel jsem i o případech, kdy došlo na vyhrožování, že rozbijí fotoaparát, sám jsem se ovšem s takovou výhružkou nikdy nesetkal. Pokud fotíte hodně zblízka, vždy je slušné požádat o povolení, někdy se stane, že zamítnou, pak je vhodné to respektovat a nefotit. Někdy chtějí peníze, takže je na každém, zda zaplatí a fotku pořídí. Pro fotografy, kteří se prostě nedokáží udržet, je lepší fotit nenápadně z dálky s teleobjektivem, aby si ho nevšimli. U rituálních míst platí totéž, ale v posledních letech pozoruji, že se ty nálady mění. Například nad Chichicastenangem je na pahorku nad městem Pascual Abaj, považovaný za rituální místo. V minulosti býval problém obřady fotit, pokud jste měli štěstí a byli jste tam v danou chvíli přítomni. V posledních letech již fotit cizince nechávají, ale někdy za to požadují finanční obnos. Komunita se zkrátka přizpůsobuje turistickým časům, vidí, že z turistů jsou příjmy a nechávají tak fotit i své obřady.

Jaký byste doporučil itinerář pro člověka, který má tři týdny dovolené a letí do Guatemaly poprvé?
Nejprve starobylá Antigua, kdysi hlavní město, tam se zastavit alespoň na dva dny, aby se člověk aklimatizoval, nasál atmosféru. Poté záleží na každém, co ho láká, každý vyráží do Guatemaly kvůli něčemu jinému. Já se rád toulám po horských vesnicích, Chichicastenango je vyhlášené svými trhy a rituály, podobné trhy jsou ale i ve vesnici Sololá nedaleko jezera Atitlán a nejsou turisticky tak profláknuté. Guatemala má rozmanitou přírodu a mnoho sopek. Kromě již zmíněné Pacaye doporučuji odjet dále na západ do Quetzaltenanga, nad městem se dá vystoupat na sopku Santa María, z ní je vidět kouřící Santiaguito. Nedaleko jsou turisticky ještě nepříliš známé horké prameny Las Fuentes Georginas, kde si užijete koupání v horké vodě. Máte-li čas a baví vás sopky, ještě dále na severozápadě země se tyčí sopka Tajumulco vysoká 4220 metrů. Ranní výstup na vrchol spojený s pozorováním východu slunce patří k nezapomenutelným zážitkům. Koho naopak láká historie a mayské památky, El Petén je nejlepší volba, nejznámější mayské pyramidy jsou právě v peténské džungli v Tikalu, což je v nížinné oblasti. Osobně bych doporučil navštívit i provincii Alta Verapaz na půl cesty mezi vysočinou a Peténem, kde jsou některá posvátná místa Mayů, například jeskyně, v nichž se konají mayské obřady a jsou i přístupné cizincům, nejznámější je např. jeskynní komplex Candelaria. Krásné koupání najdou turisté i v kaskádách Semuc Champey na řece Río Cahabón.


Mayský šaman

Guatemalské pláže nejsou nejvyhlášenější…
Nejsou rozhodně tak vyhlášené jako mexické, nicméně, když na východě dorazíte ke Karibiku, menší písečné pláže jsou kolem Livingstonu, což je etnicky zajímavé město, v němž žije komunita Garifunů, úplně odlišná od zbytku Guatemaly. Naopak na západním pobřeží mohu doporučit skvělé pláže v městečku Monterrico u Pacifiku. Ty jsou zajímavé tím, že jsou tvořeny tmavým sopečným pískem.

Guatemalská kuchyně? Pochutnáváte si na pálivých papričkách?
Ve srovnání s Mexikem je guatemalská kuchyně v rozmanitosti chudší. Nejtypičtějším masitým jídlem je kuře, po celé zemi ho připravují na nejrůznější způsoby. Z běžných příloh jsou tradiční fazole, ale nikoli tak, jak je připravujeme u nás, ale ve formě pasty, kterou dostanete jako jednu z mnoha příloh na talíř. Pochopitelně spousta zeleniny, nejrůznější sladké brambory. Co se týká pálivých papriček, používá se opravdu pro nás nezvyklé množství, oni jich rozlišují přibližně 30 druhů. Každá má svůj tvar, některé jsou malé kulaté, jiné spíše podlouhlé, všechny se nějak označují, i na tržnicích je uvidíte označené. Každá má jiný stupeň pálivosti, což je ovšem pro nás stěží rozeznatelné. V kuchyni se používají hodně, není to ovšem tak, že by jídlo bylo vyloženě pálivé. Všeobecně to ve středoamerické kuchyni funguje tak, že si objednáte jídlo a dostanete k němu na stůl salsy (omáčky) připravené z papriček, záleží jen na vás, zda a v jakém množství si tu pálivou salsu do jídla přidáte.

Pivo?
V Guatemale se pije v podstatě jedno pivo, jmenuje se Gallo, což v překladu znamená kohout, to je značka, se kterou se zdaleka nejčastěji setkáte. Na rozdíl od našich zvyklostí dělají malé třetinky a litrovky, nic mezi tím. A je dobré. Když se člověk vrátí unavený z výletu, tak na osvěžení zachutná.

Ve svých itinerářích cestování Guatemalou nabízíte návštěvy nefalšované guatemalské hospůdky. Jak taková nefalšovaná guatemalská hospůdka vypadá?
Představte si normální hospodu, vaří se v ní chutná typická regionální jídla. A je oblíbená mezi místními, což napovídá, že se tam vaří opravdu dobře.

Turistickým tahákem Guatemaly jsou stará mayská města schovaná v džungli Peténu. Monumentální Tikal, ještě hlouběji v pralese další mayská města jako El Mirador, Yaxhá, Uaxactún. Tikal nevynechat?
Dobrá základna je malebné městečko Flores, ležící na poloostrově v jezeře Petén Itzá. Poloostrov je to umělý díky novodobé hrázi, v minulosti to býval ostrov, na němž stálo mayské město Tayasal, poslední mayské město, které zůstávalo nezávislé a odolávalo Španělům, dobyli ho až na konci 17. století. Kolem jezera jsou další městečka, např. El Remate, které je blíže k Tikalu a dalším mayským památkám, ale ve Floresu funguje lepší infrastruktura, lépe tam seženete dopravu do Tikalu a najdete tam i více možností na ubytování. I kdybyste byli v Guatemale pouze týden, do Tikalu se prostě musí a doporučuji tam strávit nejméně den.


Koupání najdou turisté i v kaskádách Semuc Champey na řece Cahabón

El Mirador?
To je vzdálená lokalita, kam místní agentury nabízejí pětidenní treky pro dobrodružněji založené jedince. Dosud jsem tam nebyl, viděl jsem natočený film, lákalo by mne to do budoucna. Jenže jezdím do Guatemaly se skupinami turistů, asi to není úplně prodejná akce. Takže bych El Mirador doporučil spíše jednotlivým cestovatelům, kteří si chtějí užít vícedenní trek neporušenou džunglí, spaní v džungli ve stanu a návštěvu mayského města z velké části nadále ukrytého v pralese.

Jak to chodí na hranicích s okolními zeměmi? Když chtějí turisté navštívit mayská archeologická místa jako Xunantunich v Belize nebo Copán v Hondurasu?
Do Belize i do Hondurasu jsou hraniční přechody v pohodě, nikdy jsme nečekali déle než hodinu. Na poslední cestě jsme jeli normálním linkovým autobusem a vše proběhlo bez komplikací.

Proč si ze Střední Ameriky vybrat pro cestování a poznávání právě Guatemalu?
Viditelný rozdíl je proti ostatním středoamerickým zemím právě díky místním indiánům, nikde jinde neuvidíte tolik tradičních barevných krojů. Nikde jinde není tolik starých mayských měst s pyramidami schovanými v džungli, takové pyramidy dále na jih nejsou. V Hondurasu je blízko guatemalské hranice město Copán, tam mayská kultura končila. Do Copánu výlet doporučuji, různé agentury je nabízejí, ale když jedete z Antiguy, je to strašně dlouhé, musíte hodně brzy ráno vstávat a stejně zbývají v Copánu tak tři hodiny, lépe je tedy popojet do nějakého města blíže hranici a tam sehnat dopravu, protože samotný Copán je na celý den. Já rád vyrážím do hor, ale mám v oblibě také rozmanitou přírodu, tedy i nížinné oblasti, to Guatemala stejně jako další země Střední Ameriky nabízí. Ale podle mého názoru, největším bonusem Guatemaly jsou Mayové a jejich tradice. Takže když to shrnu – Guatemala nabízí na relativně malém území ideální kombinaci přírodních krás, historie a kulturních památek, turistických výletů, různých etnik a pěkného koupání jak v moři, tak v jezerech nebo řekách.

A jaké je setkání s mayským světem?
Jako byste se ocitl v jiném světě, alespoň z počátku to tak vnímáte, když poprvé dorazíte do mayské vesnice. Ty vypadají podobně jako jiné středoamerické vesnice, ale co zaujme na první pohled, je množství žen v tradičních krojích. Navíc existuje asi dvacet mayských etnických skupin, každá hovoří svým jazykem a používá vlastní kroj, Tzutujilové, Mamové a další. Cestovatel si je vyfotí, ale není na místě schopen rozeznávat jednotlivá etnika podle barev a vzorů. Místní ovšem rozeznávají podle krojů nejen etnikum, ale třeba podle délky ženských sukní, zda je žena vdaná, zadaná, či svobodná. V některých oblastech nosí tradiční oblečení i muži. Kroje nejsou v Guatemale pouze záležitostí vyloženě vysočiny, kde jich uvidíte nejvíce, ale setkáte se s nimi běžně i ve městech včetně Antiguy. I tam žije početná komunita místních indiánů, kteří dávají přednost tradičnímu mayskému oblečení.

Webové stránky Milana Jány: www.tulaknacestach.cz

Starší rozhovory o Guatemale:
Olga Vilímková: Guatemala je nejautentičtější zemí Střední Ameriky
Irena DeLave: Guatemala s láskou a otevřeným srdcem