Přesun Panajachel – Tikal jsem nehodlal komplikovat, vzdálenost asi 700 kilometrů si žádala pohodlí. V Panajachelu je množství turistických agentur nabízejících přepravu do všech stran a nejen do Guatemaly, mj. do mexického San Cristobal de las Casas nebo do Copánu v Hondurasu. Pohodlí zajišťují především luxusní autobusy společnosti Maya de Oro. Autobus je dvoupatrový (nahoru do patra jsem nenahlížel), dole přibližně desítka pohodlných širokých křesel, která se dají téměř úplně sklopit. Pro menší postavy vytvářejí vlastně postele. V dolní zadní části je zavazadlový prostor. Malé občerstvení – sendvič a láhev vody, slibovali i wi-fi, ale nepřipojil jsem se. Ceny lístků (trasa Panajachel – Flores u jezera Petén Itzá) jednotlivých agentur se příliš nelišily (400 quetzalů), každopádně nejprve shuttle Panajachel – Antigua Guatemala, což znamenalo asi tři hodiny, večerní provoz je večerní provoz, dostat se z Panajachelu přes vesničku Solola jejími ucpanými úzkými uličkami zabere spoustu času. Přestup do dalšího shuttlu a cesta Antigua Guatemala – autobusový terminál Fuente del Norte někde uprostřed hlavního města Guatemala City. Autobusy Maya de Oro jezdí přes den i přes noc, tu druhou variantu mi doporučovali a nechali jsme si poradit. Pozdní odpoledne z Panajachelu, dopoledne v Tikalu, kde jsme měli rezervované ubytování, takový byl plán.

Přibližně 90 minut čekání na noční autobus společnosti Maya de Oro do Floresu jsem vyplnil několika krátkými „výpady“ do života guatemalské metropole. Bary s mřížemi, v nich potácející se opilci, sem tam někdo posedává na zemi na špinavém chodníku, kolem ulic stánky s večerní nabídkou jídla, někde se pečou jakési klobásky, jinde jen placky. Spousta taxíků, v těchto ulicích vzít po setmění taxi… před tím bych varoval. Okolí autobusového nádraží je odvrácená tvář země, kterou jsme začali poprvé poznávat v půvabném koloniálním městě Antigua. Moc usměvavých tváří jsem venku nepotkal, ovšem nikdo nás neobtěžoval a na nádraží byl klid.


Tikal


Temple IV – nejvyšší pyramida Tikalu – nad klenbou pralesa


Chrám Velkého jaguára a chrám II


Vpravo nejvyšší pyramida Tikalu Temple IV

Noční cesta trvala přes osm hodin, spali jsme, po sedmé ranní vystupujeme ve Floresu. Na konečné zastávce čekají zástupci agentury, která nabízí nejprve zdarma odjezd do centra Floresu (rozumějte: přes most a pár ulicemi do své kanceláře) a poté i shuttle do Tikalu, ten již za peníze. Máme na vybranou, buď po ránu běhat po Floresu a hledat nejlepší nabídku, nebo další cestu nekomplikovat a nastoupit. Shuttle odjížděl asi za dvě hodiny, mezitím jsem ještě koupil výlet do další mayské archeologické destinace Yaxhá, to bude až za dva dny. Yaxhá je ještě hlouběji v pralese než Tikal, hned nás varovali před koupáním kvůli krokodýlům, prý je uvidíme. No, v tropech se v jezerech nekoupu kvůli bilharzii, výjimku jsem kdysi udělal v kamerunském sopečném jezeře smrti. A krokodýly jsme neviděli, necourali jsme se po břehu jezera, ale dívali se na něj z pyramidy.

Do Tikalu je to z Floresu ještě kus cesty, snad 70 kilometrů, téměř další dvě hodiny. Projíždí se přes El Remate, právě před ním je odbočka do Yaxhá. Do Tikalu vyráží množství turistů ubytovaných ve Floresu nebo El Remate, druhou variantou je – tu jsme zvolili my – ubytování přímo v Tikalu, kde je několik hotelů hned u bran archeologického areálu, mj. Jungle Lodge Tikal Hostal. Mimochodem, do Floresu lze z hlavního města Guatemala City i letět s domácími TAG Airlines, cena jednosměrné letenky je 140 dolarů.

Jungle Lodge Tikal Hostel nepatří k nejlevnějším, přes 800 quetzalů za dvě noci v obyčejném malém dvoulůžkovém pokojíku s vchodem přímo do pralesa, moskytiéru ovšem nevedou (cena bez snídaně, hezká restaurace součástí areálu, vše lze platit kartou po skončení pobytu). Koupelny společné, nicméně naprosto čisté, všude dokonalý pořádek. Spát u bran Tikalu je paráda, slyšíme cikády, otevřeme dveře pokoje a před námi nádherné obří květy pralesních rostlin, komáři v období sucha nejsou, odporně ovšem koušou malé mušky a vosičky, takže po posezení před pokojem máme nohy pořádně poštípané. Ráno jen sto metrů do parku a po krátké procházce do kopce budeme na Gran Plaza a vystoupáme na staré mayské pyramidy.

Už nějaký ten kilometr od Tikalu je samotný vstup do parku, kde se platí. Hotově, 150 quetzalů (krát 3 v českých) pro jednu osobu za celodenní prohlídku od šesti ráno do šesti večer. Kdo si přeje vyrazit již na východ slunce, připlácí a chodí s průvodcem asi ve čtyři ráno k templu IV, na který je povoleno vystoupat. Nevýhodou jejich nového platebního systému je právě vzdálenost pokladen od vlastního vstupu do parku. U této vzdálené brány si již musíte najednou zakoupit vstup na všechna místa, kam se chcete podívat, tedy mít je naplánovaná dopředu. Pokud si až poté vzpomenete, že chcete např. do Uaxactúnu, znamená to vrátit se k bráně a pokladně těch několik kilometrů zpět. Bez auta žádná zábava, komplikace navíc.

Tikal… potřebuje člověk více slov? Mayské pyramidy schované v džungli, více než tisíc let stará hra díla člověka uprostřed tropické přírody. Kamenné pyramidy tyčící se až do výšky přes 60 metrů, z jejich ochozů je nepopsatelný výhled na zelené koruny stromů a mezi nimi na špičky dalších pyramid, na prastarou mayskou historii, která v Tikalu sahá tisíce let zpět. Na několik pyramid je povolen výstup, asi nejúchvatnější jsou výhledy z Templu II postaveného na Gran Plaza proti pyramidě Velkého jaguára a z tzv. Ztraceného světa – Mundo Perdido – z něhož jsou vidět špičky nejméně pěti dalších pyramid, vystupujících ze zeleného moře stromů a barevných květů. Dřevěné schůdky vedou i na Temple IV, nahoře má člověk pocit, že právě tato pyramida je nejstrmější. V Tikalu jsme strávili devět hodin, až únavných devět hodin, ovšem některé pyramidy jsou vzdálené kilometr a více z Gran Plaza, na všechny strany, opuštěné někde v okrajových místech parku, např. Temple VI. Na některých frekventovanějších místech nechybějí toalety a prodavači předražených láhví vody.


Temple I – pyramida Velkého jaguára


Gran Plaza – vpravo Temple I, vlevo Temple II


Pyramida Velkého jaguára, v níž v roce 1962 objevili archeologové hrobku krále jménem Jasaw Chan K´awiil


Acrópolis Central

Centrem Tikalu je Gran Plaza, kde proti sobě stojí dvě pyramidy. Chrám Velkého jaguára vysoký 44 metrů (neboli Temple I) se tyčí směrem k zapadajícímu slunci. O sedm metrů nižší Chrám masek (Temple II) se naopak dívá do vycházejícího slunce. Že byl Chrám Velkého jaguára hrobkou mocného panovníka, se potvrdilo v roce 1962, kdy archeologický tým pensylvánské univerzity objevil hrobku krále jménem Jasaw Chan K´awiil, kterému se říká též Vládce A nebo Ah Cacao. Vládl více než 50 let na přelomu 7. a 8. století a stál za posledním vzestupem Tikalu, nechal rekonstruovat pyramidy, červená barva budov na Gran Plaza se znovu nádherně rozzářila do zelené džungle. Novinář Zdeněk Šmíd ve své rozverné knize Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili popisuje vzestup i pád Tikalu: „Slávu zkazil Tikalským Pán Vody z blízké Belize. Dobyl Tikal, zajal krále a snědl mu srdce. Tikalští se z toho nevzpamatovali sto padesát let, až pak jiný jejich král, Pán Kakaa, vetřelce vyhnal a vrátil Tikalu starou moc. Ani nemusel: za dvě stě let se Tikalští ztratili na mayský způsob. Prázdný Tikal objevili po staletích španělští mnichové, ale nikoho to nezajímalo. A tak až ve století devatenáctém, kdy minulost přicházela do módy, sem Guatemalci, kteří minulost též potřebovali, vyslali expedici a objevili Tikal ještě jednou. Snad teď už napořád.“

Jasaw Chan K´awiil ležel na tkané rohoži v klenuté pohřební komoře uvnitř pyramidy, ale pod úrovní země Velkého náměstí. Královské pozůstatky byly do hrobky, označené archeology jako Burial 116, pohřbeny s množstvím předmětů z jadeitu, jaguářích kůží, malované keramiky, perel, ostnovek (spondylus). Na krku měl král obrovský náhrdelník o váze 3,9 kg, u jeho pravé nohy byly na hromadě uspořádané bohatě vyřezávané lidské kosti s hieroglyfickými texty. Na kostech jsou mj. seznamy zabitých nepřátelských šlechticů nebo kánoe dopravující mrtvé do podsvětí. Králova manželka, matka jeho syna a následníka, s ním v hrobce pohřbena nebyla, zemřela o desítky let dříve, jmenovala se Lady Lahan Unen Mo´ a protější Temple II nechal vládce Tikalu postavit na její počest.

Příběh Tikalu není dosud zdaleka dovyprávěn. Krátce před naším odletem do Guatemaly prolétla ve světových médiích zpráva o archeologickém průzkumu Tikalu pomocí laserové technologie LIDAR (Light Detection and Ranging), která umožňuje zobrazit struktury skryté pod nepropustnou džunglí. Archeologové na základě průzkumů odhadují, že Tikal byl třikrát až čtyřikrát větší, než se dosud předpokládalo, v mayské metropoli žilo až čtvrt milionu lidí. Z dnešního známého Tikalu se na všechny strany táhla předměstí a osady, samotný Tikal snad chránila i 15 kilometrů dlouhá zeď. V peténské džungli prozkoumali archeologové 2100 kilometrů čtverečních a odhalili na 60 tisíc neznámých staveb. Až 20 milionů obyvatel žilo v regionu v tehdejších mayských městech, nejnovější odhady jsou tak až desetkrát vyšší než ty ještě nedávné. Podle laserového skenování se zdá, že mayská říše byla vysoce organizovaná a propojená mnoha obchodními cestami, byla spíše kulturní zemědělskou krajinou s nádržemi na vodu a zavlažovacími kanály než džunglí v dnešním rozsahu.

Olga Vilímková, autorka řady knih o indiánech Latinské Ameriky mi v rozhovoru vyprávěla: „Pyramidy v Tikalu jsou jedním slovem úžasné. Nejraději mám část, která se jmenuje Ztracený svět, což je doba předklasická. V Tikalu je několik monumentálních pyramid, nejvyšší má přes 60 metrů, jsou schované v pralese, takže člověk nevidí celé město jako například v Palenque, kde je již všechno vykácené a připravené na masivní turistiku. V Tikalu máte ještě pocit určitého kouzla, a když se zdržíte déle do večera, kolem páté začínají přicházet zvířata, především obrovské množství nosálů, Tikal najednou začne žít úplně jiným životem, s velkým štěstím zahlédnete i jaguára. Tikal je ohromující, ale popravdě řečeno, mám ráda jiná stará mayská města. Moje nejoblíbenější mayské město je Nakbé, má atmosféru. A přestože se hodně rekonstruuje a ta rekonstrukce není šťastná, tak druhým je El Mirador. Krásný okrsek má Uaxactún a další menší mayská městečka v pralese Peténu jako je Yaxhá.“

Tikal je jedním z nejúžasnějších archeologických areálů na světě. Konec slov (pokračování ve druhém dílu), lepší nechat promluvit 50 fotografií ve fotogalerii a závidět ptákům.

Předcházející články z putování Guatemalou:
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (1. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (3. díl)
Výstup na sopku Pacaya aneb Taxi! Taxi!
Chichicastenango: Barevný mayský trh kolem rituálního kostela Santo Tomás
Panajachel: Motorovým člunem přes jezero Atitlán
Santiago Atitlán aneb Maximón má rád peníze, doutníky a alkohol