Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století a je považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické jádro města přiláká ročně miliony turistů nejen z celého světa, ale také ze všech koutů naší republiky. Kromě jedinečných starých památek si mohou v Praze užít i zoologickou zahradu, která patří mezi nejlepší na světě. Navíc se mohou seznámit se slůnětem, které se narodilo začátkem dubna.

Kniha Moderní jemenské povídky z brandýského nakladatelství Dar Ibn Rushd je antologií dvaadvaceti povídek z pera převážně ženských spisovatelek. O překlad se postaralo kolegium významných arabistů a čerstvých absolventů či studentů arabistiky. Ti předkládají českým posluchačům sérii příběhů, které vzájemně propojují především témata jako společenské postavení žen, význam rodiny, cena vlastního života, nešťastná láska, rozmarnost, vyloučení ze společnosti či dědičné prokletí fyzické krásy.

Asi každý, kdo stojí v Haifě na Sderot Ben Gurion, se vydá nahoru k zahradám svatyně víry Bahá´í. Vstup hlídá ochranka, kontrole baťůžků se nevyhnete. Jenže… zádrhel, nahoru se tudy nesmí, jen po pár schodech a dál je schodiště uzavřené. Nahoru se musí oklikou. Takže zase ven a po pravé ruce je zastávka autobusu a hned u ní schody, vstup je až nahoře z ulice Hatsiyonut. Vstupné se neplatí, strážci každému dvěma větami vysvětlí, co se nesmí. Jenže, svatyně není přístupná, jen jeden postranní výklenek plný květin. Musíme se zout a jakmile promluvím, jsem napomenut strážcem, tady se dodržuje ticho. Seznamujeme se s vírou Bahá´í.

German Colony je nejhezčím místem v Haifě, rekonstruované kamenné domy staré přes sto let, nad nimi se na svahu hory Karmel zvedají terasy zahrad a svatyně bahaiské víry. German Colony založili v roce 1868 templeři, členové německé protestantské sekty (německy Tempelgesellschaft nebo Deutscher Tempel), kteří v očekávání druhého příchodu Ježíše Krista přesídlili do Svaté země, kde založili několik zemědělských osad. Jednu z nich na úpatí hory Karmel, jejím centrem byl bulvár, který později dostal jméno prvního premiéra Izraele Bena Guriona.

Tabule na kraji lesa upozorňuje, že se dále smí jen o sobotách, nedělích a svátcích, dokonce pouze do 21 hodin. Proč, netuším, vojenské jednotky tuto oblast Brd dávno opustily a Padrťské rybníky jsou přístupné již od roku 2008. Z obce Trokavec vede k rybníkům pohodlná asfaltová cesta, není to tedy žádná příjemná procházka po lesních cestičkách. Do lesa je přístup přísně zapovězen, na což upozorňují všudypřítomné cedule, které varují, že v lesích neproběhla pyrotechnická asanace. Dle nařízení je uživatel trasy povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na jeho zdraví, k čemuž by vstupem do prostoru s možností výskytu nebezpečné munice mohlo dojít.

Pár takových antických měst na mořském pobřeží existuje, na Sicílii například. Antické rozvaliny, zdi, sloupy, mozaiky a… v pozadí modré moře. Taková je i Caesarea na pobřeží Izraele, kterou poručil vystavět král Herodes. Prastaré kameny sahající dva tisíce let do historie a zdánlivě věčné moře.

V Tel Avivu nás druhý březnový týden přivítalo až 25 stupňů a lidé na plážích. Dlouhý pruh písečných pláží jsme viděli už z letadla těsně před přistáním. A jaké lidské hemžení na telavivských plážích, někteří se koupali, jiní posedávali a polehávali na písku, piknikovali, hráli volejbal, proháněli psy, někteří v plavkách, jiní přece jen ještě více oblečení.

Po celý březen se na mnoha místech ČR koná Festival ProTibet 2016. Při té příležitosti jsme si povídali s Kateřinou Jacques-Bursíkovou, členkou správní rady organizace Most, která mj. podporuje vzdělanost a zlepšování životních podmínek tibetských dětí. Kateřina Jacques-Bursíková se i jako poslankyně Poslanecké sněmovny PČR angažovala proti čínské politice v Tibetu. Založila Skupinu přátel Tibetu Parlamentu ČR, které předsedala. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že získat vízum do Tibetu je pro ni nemožné a cestuje tzv. Malým Tibetem, tedy Ladákhem a udolim Spiti. Doporučí, jak si užít Malý Tibet naplno, popisuje setkání s mnichy a mniškami i tibetská jídla. A také vzpomíná na setkání s dalajlámou v indické Dharamsale.

Toledo už není Toledem minulosti, ale turistickým centrem. Není divu, má neuvěřitelně bohatou historii. A nechybí mu poetičnost, krása, tajuplnost, vzletnost, půvab. Toledo se tyčí na skále nad řekou Tajo, odkud se dá z římského mostu Alcántara pomalu vystoupat až nahoru k Alcázaru. Dívejte se nejen před sebe, ale také nad sebe. Mohlo by se stát, že díky nepozornosti minete oblouky bývalé mešity z 11. století, která už dávno stojí uprostřed novější zástavby.

Nový Zéland nechybí na žádném seriózním seznamu nejpřitažlivějších destinací světa. Ze střední Evropy to je na odlehlé ostrovy v Pacifiku sice hezký kus cesty, přesto se více a více českých turistů nechává zlákat na výlet do nádherného kraje hor, sopek, gejzírů a fjordů. V září loňského roku se na trhu objevilo již 9. vydání průvodce Rough Guides Novým Zélandem a trvalo jen několik měsíců, než ho v nakladatelství JOTA přeložili a vydali v češtině.

Fotografka Iveta Kopicová představuje v pražském Centru současného umění DOX projekt zaměřený na současné kubánské umění. Výstava CUBA EN VIVO (Kuba naživo) ukazuje, že umění je v Havaně velkým společenským tématem a reprezentuje nezávislé kubánské umělce, kteří odmítají Kubu opustit. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Iveta Kopicová nejen o výstavě, ale také o tom, jak na Kubě kultura tepe, o rozpadající se Havaně, a doporučuje koupit letenky a poznat současnou Kubu.

Poslední hodiny před odletem a kam vlastně v Madridu… Plaza de Toros de las Ventas, proslulá madridská aréna. Nikdy jsem nebyl na býčích zápasech, přestože jsem již v několika arénách stál, například v Arles. Býčí zápasy jsou kontroverzní záležitost, mívali je v oblibě Ernest Hemingway i Francisco Goya. A Karel Čapek kdysi napsal: „Lidi, nemohu si pomoci, něco na tom je; něco velikého a krásného“.

V madridském turistickém infocentru na Plaza Mayor na mne čekala Madrid Card na 72 hodin. Stojí 67 € a vyplatí se těm, kteří chtějí prožít tři dny v Madridu opravdu totálně naplno. Zahrnuje vstupy do památek a muzeí (mj. Palacio Real, Prado, Thyssen-Bornemisza, aréna na býčí zápasy Las Ventas i muzeum býčích zápasů, Museo Arqueológico Nacional), slevy na kulturní představení, vstupy do barů i ve vybraných restauracích.

Sbohem, Extremaduro. Po téměř celodenním trápení ve vlacích a na nádražích, jsme v Segovii. Stálo to za to! Ten akvadukt! Vysoký až 28 metrů, přímo uprostřed města se tyčí nad domy na Plaza del Azoguejo. Dílo Římanů z prvního či druhého století, přesně nikdo neví – 166 oblouků, ve městě dlouhý asi 800 metrů, celkem měřil přibližně 15 kilometrů. Kde jinde si sednout k lahvi dobré španělské reservy a vychutnávat si ten pohled, tu historii.

V kopcích východně od Trujilla – po silnici asi 75 kilometrů – leží královský klášter Santa María de Guadalupe. Celá staletí do něj proudilo bohatství conquistadorů a o tom, že to byly „zlaté“ časy, svědčí prohlídka kláštera a jeho bohatství. Ve zdech kláš­tera hledala od­počinek a spojení s bohem katolická Veličenstva, tady přijala Kryštofa Kolumba před jeho historic­kou cestou. A právě do Guadalupe vykonal Kryštof Kolumbus svou první náboženskou pouť po objevení nového kontinentu, aby vzdal díky Panně Marii Gu­adalupské.

Zapadlé městečko nedaleko portugalských hranic, kam téměř nevede žádná veřejná doprava (o víkendu vůbec žádná). V uzoučkých uličkách s bílými domky jako by se člověk ocitl někde na mexickém venkově, patina starého templářského města, oprýskané zdi, z dláždění vyrůstá tráva, přes siestu je město ztichlé, ani živáčka, na první pohled plyne den pomalým tempem, kam také spěchat, jen na Plaza de España je otevřeno několik restaurací. Vasco Núñez de Balboa a Hernando de Soto se právě v tomto bílém zapadákově narodili.

Přála by si vaše drahá polovička, aby ve vaší garáži stálo červené auto, které má pod kapotou alespoň 740 koní a ve znaku černého vzpínajícího se koně na žlutém poli a vy byste naopak své úspory rádi investovali do cestování a poznávání moderní architektury?

Zafra je známá dvěma krásnými propojenými náměstími v centru starého města – Plaza Grande a Plaza Chica. Tam, kde se rozprostírá Plaza Grande, býval kdysi hřbitov vedlejšího kostela Nuestra Señora de la Candelaria, jehož věž vykukuje nad dvoupatrovými domy s podloubím. Od 16. století se na dnešním náměstí konávaly býčí zápasy, v současnosti je spíše místem poklidného a milého posezení v některé ze zahrádek restaurací.

Medellín nemá okouzlující historické jádro jako Cáceres a Trujillo. Medellín byl zpustošen během francouzské okupace v roce 1809, řádění napoleonské armády mělo děsivé následky pro historicko-umělecké dědictví města, historické budovy byly využívány jako kasárna, stáje a špitály. Po odchodu Francouzů zůstal střed města v troskách. Během urbanistických změn byla stržena více než dvacítka zdevastovaných domů na hlavním náměstí včetně rodného domu Hernána Cortése, nejslavnějšího rodáka Medellínu. Dnešní podoba hlavního náměstí je z roku 1890, kdy byla v jeho středu odhalena socha Hernána Cortése a po proslulém conquistadorovi bylo náměstí pojmenováno. Medellín má i římské divadlo, a když zvednete hlavy, nahoře na pahorku nad divadlem se tyčí původně arabský hrad, to lze spatřit málokde.

Doc. PhDr. Blanka Knotková-Čapková, PhD. je vedoucí katedry asijských studií na MUP a vyučující na katedře genderových studií FHS UK. Členka Genderové expertní komory, Sdružení přátel Indie a sdružení European Network of Bangladesh Studies, specialistka na genderovou problematiku v asijských kontextech, gender v literatuře a náboženství a indická kulturní studia. Je autorkou řady knih, mj. Obrazy ženství v náboženských kulturách, Dějiny Bangladéše a Angličtina z kouzelného sluchátka (angličtina pro nejmenší). S Blankou Knotkovou-Čapkovou jsme si povídali o vztahu „západního“ feminismu a islámu i o islámském feminismu.