Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Tabule na kraji lesa upozorňuje, že se dále smí jen o sobotách, nedělích a svátcích, dokonce pouze do 21 hodin. Proč, netuším, vojenské jednotky tuto oblast Brd dávno opustily a Padrťské rybníky jsou přístupné již od roku 2008. Z obce Trokavec vede k rybníkům pohodlná asfaltová cesta, není to tedy žádná příjemná procházka po lesních cestičkách. Do lesa je přístup přísně zapovězen, na což upozorňují všudypřítomné cedule, které varují, že v lesích neproběhla pyrotechnická asanace. Dle nařízení je uživatel trasy povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na jeho zdraví, k čemuž by vstupem do prostoru s možností výskytu nebezpečné munice mohlo dojít.

Pár takových antických měst na mořském pobřeží existuje, na Sicílii například. Antické rozvaliny, zdi, sloupy, mozaiky a… v pozadí modré moře. Taková je i Caesarea na pobřeží Izraele, kterou poručil vystavět král Herodes. Prastaré kameny sahající dva tisíce let do historie a zdánlivě věčné moře.

V Tel Avivu nás druhý březnový týden přivítalo až 25 stupňů a lidé na plážích. Dlouhý pruh písečných pláží jsme viděli už z letadla těsně před přistáním. A jaké lidské hemžení na telavivských plážích, někteří se koupali, jiní posedávali a polehávali na písku, piknikovali, hráli volejbal, proháněli psy, někteří v plavkách, jiní přece jen ještě více oblečení.

Po celý březen se na mnoha místech ČR koná Festival ProTibet 2016. Při té příležitosti jsme si povídali s Kateřinou Jacques-Bursíkovou, členkou správní rady organizace Most, která mj. podporuje vzdělanost a zlepšování životních podmínek tibetských dětí. Kateřina Jacques-Bursíková se i jako poslankyně Poslanecké sněmovny PČR angažovala proti čínské politice v Tibetu. Založila Skupinu přátel Tibetu Parlamentu ČR, které předsedala. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že získat vízum do Tibetu je pro ni nemožné a cestuje tzv. Malým Tibetem, tedy Ladákhem a udolim Spiti. Doporučí, jak si užít Malý Tibet naplno, popisuje setkání s mnichy a mniškami i tibetská jídla. A také vzpomíná na setkání s dalajlámou v indické Dharamsale.

Toledo už není Toledem minulosti, ale turistickým centrem. Není divu, má neuvěřitelně bohatou historii. A nechybí mu poetičnost, krása, tajuplnost, vzletnost, půvab. Toledo se tyčí na skále nad řekou Tajo, odkud se dá z římského mostu Alcántara pomalu vystoupat až nahoru k Alcázaru. Dívejte se nejen před sebe, ale také nad sebe. Mohlo by se stát, že díky nepozornosti minete oblouky bývalé mešity z 11. století, která už dávno stojí uprostřed novější zástavby.

Nový Zéland nechybí na žádném seriózním seznamu nejpřitažlivějších destinací světa. Ze střední Evropy to je na odlehlé ostrovy v Pacifiku sice hezký kus cesty, přesto se více a více českých turistů nechává zlákat na výlet do nádherného kraje hor, sopek, gejzírů a fjordů. V září loňského roku se na trhu objevilo již 9. vydání průvodce Rough Guides Novým Zélandem a trvalo jen několik měsíců, než ho v nakladatelství JOTA přeložili a vydali v češtině.

Fotografka Iveta Kopicová představuje v pražském Centru současného umění DOX projekt zaměřený na současné kubánské umění. Výstava CUBA EN VIVO (Kuba naživo) ukazuje, že umění je v Havaně velkým společenským tématem a reprezentuje nezávislé kubánské umělce, kteří odmítají Kubu opustit. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Iveta Kopicová nejen o výstavě, ale také o tom, jak na Kubě kultura tepe, o rozpadající se Havaně, a doporučuje koupit letenky a poznat současnou Kubu.

Poslední hodiny před odletem a kam vlastně v Madridu… Plaza de Toros de las Ventas, proslulá madridská aréna. Nikdy jsem nebyl na býčích zápasech, přestože jsem již v několika arénách stál, například v Arles. Býčí zápasy jsou kontroverzní záležitost, mívali je v oblibě Ernest Hemingway i Francisco Goya. A Karel Čapek kdysi napsal: „Lidi, nemohu si pomoci, něco na tom je; něco velikého a krásného“.

V madridském turistickém infocentru na Plaza Mayor na mne čekala Madrid Card na 72 hodin. Stojí 67 € a vyplatí se těm, kteří chtějí prožít tři dny v Madridu opravdu totálně naplno. Zahrnuje vstupy do památek a muzeí (mj. Palacio Real, Prado, Thyssen-Bornemisza, aréna na býčí zápasy Las Ventas i muzeum býčích zápasů, Museo Arqueológico Nacional), slevy na kulturní představení, vstupy do barů i ve vybraných restauracích.

Sbohem, Extremaduro. Po téměř celodenním trápení ve vlacích a na nádražích, jsme v Segovii. Stálo to za to! Ten akvadukt! Vysoký až 28 metrů, přímo uprostřed města se tyčí nad domy na Plaza del Azoguejo. Dílo Římanů z prvního či druhého století, přesně nikdo neví – 166 oblouků, ve městě dlouhý asi 800 metrů, celkem měřil přibližně 15 kilometrů. Kde jinde si sednout k lahvi dobré španělské reservy a vychutnávat si ten pohled, tu historii.

V kopcích východně od Trujilla – po silnici asi 75 kilometrů – leží královský klášter Santa María de Guadalupe. Celá staletí do něj proudilo bohatství conquistadorů a o tom, že to byly „zlaté“ časy, svědčí prohlídka kláštera a jeho bohatství. Ve zdech kláš­tera hledala od­počinek a spojení s bohem katolická Veličenstva, tady přijala Kryštofa Kolumba před jeho historic­kou cestou. A právě do Guadalupe vykonal Kryštof Kolumbus svou první náboženskou pouť po objevení nového kontinentu, aby vzdal díky Panně Marii Gu­adalupské.

Zapadlé městečko nedaleko portugalských hranic, kam téměř nevede žádná veřejná doprava (o víkendu vůbec žádná). V uzoučkých uličkách s bílými domky jako by se člověk ocitl někde na mexickém venkově, patina starého templářského města, oprýskané zdi, z dláždění vyrůstá tráva, přes siestu je město ztichlé, ani živáčka, na první pohled plyne den pomalým tempem, kam také spěchat, jen na Plaza de España je otevřeno několik restaurací. Vasco Núñez de Balboa a Hernando de Soto se právě v tomto bílém zapadákově narodili.

Přála by si vaše drahá polovička, aby ve vaší garáži stálo červené auto, které má pod kapotou alespoň 740 koní a ve znaku černého vzpínajícího se koně na žlutém poli a vy byste naopak své úspory rádi investovali do cestování a poznávání moderní architektury?

Zafra je známá dvěma krásnými propojenými náměstími v centru starého města – Plaza Grande a Plaza Chica. Tam, kde se rozprostírá Plaza Grande, býval kdysi hřbitov vedlejšího kostela Nuestra Señora de la Candelaria, jehož věž vykukuje nad dvoupatrovými domy s podloubím. Od 16. století se na dnešním náměstí konávaly býčí zápasy, v současnosti je spíše místem poklidného a milého posezení v některé ze zahrádek restaurací.

Medellín nemá okouzlující historické jádro jako Cáceres a Trujillo. Medellín byl zpustošen během francouzské okupace v roce 1809, řádění napoleonské armády mělo děsivé následky pro historicko-umělecké dědictví města, historické budovy byly využívány jako kasárna, stáje a špitály. Po odchodu Francouzů zůstal střed města v troskách. Během urbanistických změn byla stržena více než dvacítka zdevastovaných domů na hlavním náměstí včetně rodného domu Hernána Cortése, nejslavnějšího rodáka Medellínu. Dnešní podoba hlavního náměstí je z roku 1890, kdy byla v jeho středu odhalena socha Hernána Cortése a po proslulém conquistadorovi bylo náměstí pojmenováno. Medellín má i římské divadlo, a když zvednete hlavy, nahoře na pahorku nad divadlem se tyčí původně arabský hrad, to lze spatřit málokde.

Doc. PhDr. Blanka Knotková-Čapková, PhD. je vedoucí katedry asijských studií na MUP a vyučující na katedře genderových studií FHS UK. Členka Genderové expertní komory, Sdružení přátel Indie a sdružení European Network of Bangladesh Studies, specialistka na genderovou problematiku v asijských kontextech, gender v literatuře a náboženství a indická kulturní studia. Je autorkou řady knih, mj. Obrazy ženství v náboženských kulturách, Dějiny Bangladéše a Angličtina z kouzelného sluchátka (angličtina pro nejmenší). S Blankou Knotkovou-Čapkovou jsme si povídali o vztahu „západního“ feminismu a islámu i o islámském feminismu.

Jako by starověký Řím povstal v plné kráse. Ne, nikoli v Římě. Mérida, tak se jmenuje to město, možná římštější než Řím. Projít se několika ulicemi a nenarazit na antickou minulost, zdá se v Méridě nemožné. Ohromující divadlo, nejdelší římský most přes řeku Guadianu se 60 oblouky, akvadukt (přestože Pont du Gard to není), Dianin chrám, v němž si kdysi jeden zbohatlík postavil v 15. století palác, Trajanův oblouk, amfiteátr pro gladiátorské zápasy, vila Mitreo s úchvatnými mozaikami, hipodrom pro závody vozatajů pro 30 tisíc lidí, starověké ulice v podzemí, pohřební kolumbárium. S výjimkou samotného Říma se žádné jiné španělské ani italské město nemůže pyšnit tolika památkami na časy římské.

Zapomenutá vesnice státu Chin, 8hodinová cesta džípem, oběd v chatrči se slepicemi, starý horský kmen s dětskými tvářemi i potetovanými ženami, úchvatný výhled do Myanmaru, Bangladéše a na indické hory. Taková je Mount Victoria. Krásná i drsná a také živá a nepředvídatelná.

Z Prahy do Cáceresu na konec Španělska. Nejprve let z Prahy do Madridu… ty Pyreneje! Pico de Aneto a jeho ledovec téměř přímo pod námi. Španělská krajina zdála se z výšky taková kulturní, narýsovaná políčka, přehrady, pastviny, jako by ji opečovávali už nejméně dva tisíce let, to je od časů starých Římanů. Cesta z letiště nemůže být jednodušší, hned u východu vidíme značku metra, pár jezdících schodů a jsme u vchodu. Obsluha automatu na jízdenky rychlá, kdo nevládne španělsky, přepne na angličtinu. Zvolí se nejprve místo odjezdu, poté stanice výstupu a automat oznámí cenu. Z letiště i na letiště je příplatek 3 eura, jinak stojí cesta i s více přestupy a přes celý Madrid asi 2 eura.

Asi 14 km západně od Cáceresu leží Natural Monument Los Barruecos. Každému propagačnímu materiálu dominují čápi, jenže je konec léta a čápi přiletí až v zimě. Na žulových skalách, které eroze formovala stovky milionů let, trůní opuštěná hnízda. Musí to být zážitek, toulat se cestičkami parku a mít nad hlavami čapí rej. Ve druhé polovině září je park vyprahlý, vody méně než v jiných ročních obdobích, přesto si užíváme toulání touto zvláštní krajinou – žulová skaliska a keře na březích vodních nádrží, které lidé v těchto místech stavějí už od 16. století. Nad vodou sem tam prolétne volavka nebo jiný vodní pták. A na březích se pasou koně.