Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Indiáni uprostřed džungle zpívající na mši a hrající na housle, válčící evropskými zbraněmi proti Portugalcům pod velením jezuitských misionářů, hotové veledílo rozumu a spravedlnosti, jak ironicky psal Voltaire – to vše jsou popisy misií, které na základě patentu Filipa III. budovali jezuité v pralesích dnešní Paraguaye. Misií tak profitabilních, že se šuškalo, že jezuité objevili doly se zlatem.

„Masada je místem mnohonásobného významu: dokladem starověké existence židovského národa, památkou připomínající podivuhodnou architektonickou a technickou zdatnost svých tvůrců, ale i ohromujícím divem přírody. Nade vše však Masada zůstává symbolem. Příběh jejích obklíčených obránců vzdorujících celé měsíce římské přesile, věrnost vlastní víře, s níž raději volili dobrovolnou smrt než kapitulaci – to vše má svůj dosah a působivost i dnes. Ne nadarmo se Masada stala místem přísahy izraelských vojáků.“

Klášter Sevanavank byl založen v polovině devátého století, v době, kdy se Arméni vymaňovali z dvousetletého arabského porobení a sílícího vlivu islámu. Jako němý kamenný svědek znovu se šířícího křesťanství shlíží ze skal na studené vody jezera Sevan, ležícího v nadmořské výšce 1900 metrů.

V Česku byste stěží hledali člověka, který by měl k Rusku „intimnější“ vztah než Jaromír Štětina. Na Sibiř jezdil s kamarády již v 60. letech minulého století, po pádu komunismu pracoval v Rusku jako novinář a válečný reportér, zblízka se dotkl válek v Čečensku i Náhorním Karabachu. Od roku 2004 je Jaromír Štětina senátorem. V rozhovoru pro www.cestomila.cz se svěřil, že se mu po Rusku stýská a chybí mu také novinařina. Cestovatelům doporučuje Dálný východ, sám by ale jel navštívit hrob čečenského přítele Aslanbeka Ismailova. A na závěr připomíná slova Václava Havla, že Rusku se musí říkat pravda do očí.

V dobách, kdy dnešní hlavní město Malajsie Kuala Lumpur nebylo víc než malárií zamořenou bažinou a Penang se teprve měl stát perlou Orientu, Melaka již byla jedním z největších obchodních přístavů jihovýchodní Asie. Podle malajských pramenů ji založil v roce 1402 jistý Paramešvara, hinduistický princ ze Sumatry, který přijal islámskou víru.

Návštěvníci Kréty se na ostrově od první chvíle cítí jako doma. Možná je to klimatem, skvělým jídlem, přátelskými lidmi nebo naprosto neopakovatelnou atmosférou, kterou Kréta nabízí.

Colmar je pozoruhodnou směsicí německých a francouzských vlivů a nepochybně jedno z nejmalebnějších měst v Alsasku. Hrázděné domy pastelových barev, čtvrť kanálů proplétajících se mezi domky, které se říká Malé Benátky (Petite Venise), kam oko dohlédne, všude spousta barevných květin, restaurací, obchůdků s víny. Kolorit téhle pohody dokreslují čapí hnízda na střechách domů i katedrály.

Pavel Hons vystudoval indologii se specializací tamilština na FF UK a od roku 2008 je zaměstnancem Orientálního ústavu AV ČR. Loni vydal společně s Dagmar Markovou antologii hindské a tamilské dalitské literatury „Když němí promluví“. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o tzv. nedotýkatelných (dalitech), kteří jsou na nejnižším stupni indického kastovního řádu, o znásilnění a dalších krutých trestech, kterým podléhali v případě neposlušnosti vyšším kastám, pokládá si otázku, kdo bude v Indii čistit v budoucnu záchody a popisuje setkání s dalitskou spisovatelkou­ Bámou.

Přijměte pozvání do vyšebrodského kláštera na 1. zemskou příhraniční výstavu jižní Čechy – Horní Rakousko. Výstava bude probíhat na čtyřech místech – kromě Vyššího Brodu v Českém Krumlově, Bad Leonfeldenu a Freistadtu. Vyšebrodský klášter má poslední dva měsíce, aby se „hodil do gala“, mj. budou vytvořeny podmínky pro bezpečné vystavení proslulého Závišova kříže, který je stavěn naroveň korunovačních klenotů a v němž je dle pověstí i úlomek z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.

„Řeka Vltava vine se hlubokým skalnatým údolím do žuly zarytým v rozmanitých oklikách a dosahuje největší malebnosti v prazích pod Čertovou stěnou“ – tak popisuje Řivnáčův průvodce po Šumavě z roku 1883 divoké a romantické řečiště Vltavy mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. Sem, pekelná vy roto, k práci teď! – povzbuzoval rarach svolané nečisté síly, které vystavěly toto kamenné moře.

Výlet za komodskými draky je poutí do východní části Indonésie. Na pěti ostrovech vulkanického původu zde žije nejmohutnější zástupce ještěrů z čeledi varanovitých – varan komodský. V lokálním dialektu se mu říká „ora“, známější je ale jeho přezdívka komodský drak, kterou získal pro svůj divoký vzhled, velikost a agresivitu. Tihle draci totiž neváhají napadnout člověka.

Zora Hesová vystudovala politologii, filosofii a islamologii ve Francii a Německu a arabštinu na Damašské univerzitě v Sýrii. Pracuje jako analytička Výzkumného centra AMO a koordinátorka projektů AMO v Egyptě. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vysvětluje problémy egyptské společnosti, vypráví o egyptských ženách i mužích, doporučuje navštívit oázu Siwa a dodává, že pro Egypťany není pes nečistým zvířetem, vždyť se svými psy běžně korzují po káhirských ulicích.

Symbol norských bájí představují podivné bytosti podobající se člověku. Trollové obývají nedostupné kouty norských hor. Podle pověstí jsou tito čtyřprstí tvorové původními obyvateli Norska. Nejčastěji jsou hlavními postavami strašidelných mytických příběhů, pohádek a přísloví. Mimo stánky se suvenýry, báje a opuštěnou přírodu, můžete na trolly narazit i v mnoha místních názvech.

„Noviny a televizi tehdy zaplavila reklama, v níž inzeroval, že se zavazují k tomu, že každé ženě věnují několikery decentní šaty a barevné šátky na hlavu, pokud se dotyčná rozhodne nosit hidžáb a do obchodu na důkaz vážnosti svého rozhodnutí přinese výměnou své staré šaty odhalující vnady.“

Z hořící Tróje prchal Aeneas, legendární mýtický zakladatel římského národa. Na své dlouhé takřka odysseovské plavbě Středozemním mořem přistál i na pobřeží dnešní Albánie u města Buthrotum. Jaké zažil překvapení, když mu v ústrety šel Helenus, syn trojského krále Priama a Andromaché, vdova po Hectorovi, největším bojovníkovi Tróji. Buthrotum – dnešní Butrint – se měl podobat zbořené Tróji. Tak popsal Butrint římský básník Publius Vergilius Maro ve třetí knize svého eposu Aeneis.

Tomáš Reindl je skladatel, multi-instrumentalista a hráč na tabla. Hře na tabla a studiu klasické indické hudby se věnoval mj. v indickém Váránasí. Tomáš Reindl hrává s kapelou Al-Yaman, kytaristou a hráčem na sitár Amitem Chatterjeem, doprovází tanečnice indického chrámového tance kathak, vede workshopy hry na tabla a ve svém sólovém projektu Omnion spojuje mnoho vrstev a inspirací hudebními tradicemi východu a západu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o Váránasí, o svých prvních intenzivních krůčcích na indickém subkotinentu, cestách na tablové koncerty až do Kalkaty i setkání s legendárním Zakirem Hussainem.

Jerevan se pyšní svým věkem – je dokonce starší než Řím, první pevnost zde urartský král Argišti I. založil již v roce 783 před n. l. Nejedná se o nějakou legendu předkládanou turistům. Ve Státním muzeu arménské historie vystavují originální kámen, do něhož nechal Argišti I. svůj příkaz vyrýt klínovým písmem na věky věků.

Mgr. Vladislav Rapprich, Ph.D. je odborníkem na vulkanické procesy a horniny vulkanického původu v České geologické službě. V letošním roce mu v nakladatelství Grada vyšel originální turistický průvodce „Za sopkami po Čechách“, který představuje, jak vypadala česká kotlina před desítkami milionů let a kam se vydat na výlety za vulkány třeba s rodinou a kočárkem. V rozhovoru pro www.cestomila.cz ostře kritizuje rozhodnutí italského soudu poslat do vězení vědce za nepřesné předpovědi zemětřesení i pokusy vrtat na Campi Flegrei, a svěřuje se, že jeho vulkanologickým snem je těžce přístupná etiopská sopka Erta Ale.

Román egyptského zubaře Alá al-Aswáního se stal navzdory své otevřenosti a kritičnosti před deseti lety v Egyptě bestsellerem. Právě pro tuto otevřenost nebyl ovšem každému v Egyptě po chuti. Leč tento opus nepředstavuje v žádném případě nějakou lacinou politickou agitku. Jde o vynikající román, který lze zařadit do linie románů egyptského spisovatele Nagíba Mahfúze, nositele Nobelovy ceny za literaturu v roce 1988.

Káhira se probouzí a pěšky se prodíráme tou nepředstavitelnou masou aut, která stihla zablokovat všechny silnice. Ranní špička v Káhiře je doslova brutální. Přecházení ulic by měl každý cizinec odkoukat od místních. Auta se řítí zleva i zprava a co na to Káhiřan? Jednoduše jde, nerozhlíží se a jde. Zdánlivě pořádný adrenalin, ale ono to tak opravdu funguje.