Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Costas Orphanides přijel do Československa jako student již v polovině sedmdesátých let. Od roku 2006 je ředitelem pražské kanceláře Kyperské organizace cestovního ruchu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz se rozpovídal o uvolněné atmosféře na Kypru, o němž je přesvědčen, že je klidným místem k životu i dovolené. Netají se tím, že na Kypr létá nejraději koncem září, kdy je moře vyhřáté a zraje víno a vypráví o kyperském jídle i o Britech na kyperských Shakespearovských slavnostech. A dodává, že takzvaná kyperská krize je dílem novinářů, kteří nemají co psát.

Pečlivě upravený knírek a v koutku úst věčně doutnající ocucané žváro. U pásku klíčky zavěšené na karabince, pečlivě nažehlené puky černých či tmavě modrých tesilek a kožené botky, nejlépe do špičky. Obuv je důkladně vyleštěná jen do chvíle, než v nich majitel totálně zapadne do bahna, většinou ve snaze vyprostit uvízlý autobus.

Jan Karlach je autorem etnografického cestopisu jižní Čínou s názvem „Čína: Střípky z jižního Podnebesí“, který v loňském roce vydalo nakladatelství Gasset. Do Číny přiletěl poprvé v roce 2006 a od té do doby se tam pravidelně vrací, mj. studoval v Čcheng-tu v provincii Sečuán. Zaměřuje se na problematiku národnostních menšin, především Nuo-suů z jižního Sečuánu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že tibetská kultura, tak jak je většinovým etnikem Chanů interpretována, pomalu spěje v Číně do mainstreamu, ale o sečuánské menšiny je pramalý zájem. Kritizuje nejen čínský domácí turismus, pochvaluje si relativně bezpečné cestování těžce dostupnými horami i podél barmské hranice. A na závěr vypráví o Kuej-jangu, který považuje za jedno z čínských hlavních měst psího masa.

Je to jako vstup do mytologického světa. 556 metrů čtverečních podlah pokrytých římskými mozaikami z 2. století našeho letopočtu. Římská vila dostala jméno po bohu Dionýsovi, protože – jak jinak – právě bůh, rozdávající radost z vína, je nejčastější postavou na pafoských mozaikách. Každá mozaika má svůj příběh, přijměte pozvání k těm pradávným vyprávěním.

„…a ejhle, na nebesích, jaký div: sám Mesiáš se pustil do tance, když verše Hafézovy Venuše zazpívala…“, tyto verše o sobě neváhal napsat Haféz, perský básník, o němž německý filozof Nietsche prohlásil: „Krčma, kterou jsi postavil, je větší než kterýkoliv jiný dům. Nikdo není schopen pít víno, které si připravil.“

Mnoho z nás zná Kypr jako místo oddechu s krásnými plážemi, přívětivým klimatem, proslavenými turistickými zákoutími a v posledních dnech i ekonomickými skandály. A právě na Kypr se vypravil filmový štáb pod režisérskou taktovkou Petra Nikolaeva (Lidice, A bude hůř), aby zde natočil klíčové scény pro unikátní film a docu-dramatickou sérii Cyril a Metoděj.

Jako by se celý Limassol, ba dokonce celý Kypr, sešel v jednom průvodu. Stovky alegorických vozů, tisíce roztančených žen i mužů v maskách a převlecích, zpívalo se, křičelo, pískalo na vše, na co se pískat dá, drobné barevné konfety se rozhazovaly či prostě sypaly z obalů na hlavy okolostojících. V neděli 17. března na patnáct tisíc účastníků prošlo po limassolské Makariou III Avenue. O den později začal na Kypru předvelikonoční půst trvající 48 dní. Jak? Piknikem.

Tomáš Petrů je jedním z autorů knihy Dějiny Indonésie vydané v Nakladatelství Lidové Noviny. Na Jávě studoval indonéštinu a javánštinu a zúčastnil se mj. expedice Siberut 2000, vedené Josefem Formánkem, spisovatelem a zakladatelem magazínu Koktejl. Vede obor Asijská studia a mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě Praha, kde učí předměty se zaměřením na jihovýchodní Asii, především Indonésii a malajský svět. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o uvolněné atmosféře v javánské Yogyakartě, kritizuje mafiánské praktiky na sopce Bromo a dalších nejnavštěvova­nějších místech země, vzpomíná na indonéské pohřby a doporučuje navštívit ostrov Sumba a festival Pasola.

Je to omračující podívaná, daleko na východě v arménských horách, téměř na konci římské říše a jakoby na konci světa – stojí na okraji hluboké bazaltové strže antický chrám s jónskými sloupy. A v sousedství pozůstatky římských lázní s mozaikou, na níž se na delfínovi vznáší mořská bohyně Thetis, matka legendárního dobyvatele Tróje Achillea.

Tisíce a tisíce párů mořských ptáků sídlí na útesech a malých ostrůvcích v moři nedaleko St. Malo. Především v době hnízdění je to ukřičený kraj, tenhle Cap Fréhel. Bílé hřebeny vln se houževnatě vtesávají do skal vysokých až 70 metrů, nad nimiž se ve větru plavně nesou racci, alkouni, kormoráni, terejové, buřňáci i papuchalci.

Historička a etnoložka Markéta Křížová se specializuje na koloniální dějiny Spojených států a Latinské Ameriky. Je autorkou knihy Ideální město v divočině věnované působení katolických i protestantských misionářů na americkém kontinentě. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o zřizování misijních měst od Kanady po Paraguay, o tom, jak jezuité hudbou přitahovali pozornost domorodců i jak byl barokní katolicismus pro Indiány atraktivní. A na závěr doporučuje knihu Alberta V. Friče o Indiánu Čerwuišovi.

Začínáte již plánovat letošní dovolenou? Potom rozhodně nesmíte podcenit svá cestovní zavazadla. S jejich pomocí totiž bude přesun do cílové destinace i samotný pobyt bez zbytečných starostí. Pokud tedy hledáte značková cestovní zavazadla jako například cestovní kufr, taška přes rameno, brašna na notebook, batoh nebo různé cestovní tašky a další zboží, navštivte nás na Veturo.cz a bezpochyby si vyberete. S kvalitními cestovními zavazadly značek Dakine, March, Samsonite či American Tourister se rozhodně neztratíte.

„Jsou tři druhy lidí, od kterých Bůh nepřijme modlitbu a kteří nebudou v nebi vlídně přijati: otrok, který uteče od svého pána, dokud se k svému pánu nevrátí a nepokoří se mu, žena, která se nepodvolí svému muži a chová se vzpurně, dokud s ní není opět spokojen, a piják vína, který překračuje hranice Boha, dokud nevystřízliví.“

Indiáni uprostřed džungle zpívající na mši a hrající na housle, válčící evropskými zbraněmi proti Portugalcům pod velením jezuitských misionářů, hotové veledílo rozumu a spravedlnosti, jak ironicky psal Voltaire – to vše jsou popisy misií, které na základě patentu Filipa III. budovali jezuité v pralesích dnešní Paraguaye. Misií tak profitabilních, že se šuškalo, že jezuité objevili doly se zlatem.

„Masada je místem mnohonásobného významu: dokladem starověké existence židovského národa, památkou připomínající podivuhodnou architektonickou a technickou zdatnost svých tvůrců, ale i ohromujícím divem přírody. Nade vše však Masada zůstává symbolem. Příběh jejích obklíčených obránců vzdorujících celé měsíce římské přesile, věrnost vlastní víře, s níž raději volili dobrovolnou smrt než kapitulaci – to vše má svůj dosah a působivost i dnes. Ne nadarmo se Masada stala místem přísahy izraelských vojáků.“

Klášter Sevanavank byl založen v polovině devátého století, v době, kdy se Arméni vymaňovali z dvousetletého arabského porobení a sílícího vlivu islámu. Jako němý kamenný svědek znovu se šířícího křesťanství shlíží ze skal na studené vody jezera Sevan, ležícího v nadmořské výšce 1900 metrů.

V Česku byste stěží hledali člověka, který by měl k Rusku „intimnější“ vztah než Jaromír Štětina. Na Sibiř jezdil s kamarády již v 60. letech minulého století, po pádu komunismu pracoval v Rusku jako novinář a válečný reportér, zblízka se dotkl válek v Čečensku i Náhorním Karabachu. Od roku 2004 je Jaromír Štětina senátorem. V rozhovoru pro www.cestomila.cz se svěřil, že se mu po Rusku stýská a chybí mu také novinařina. Cestovatelům doporučuje Dálný východ, sám by ale jel navštívit hrob čečenského přítele Aslanbeka Ismailova. A na závěr připomíná slova Václava Havla, že Rusku se musí říkat pravda do očí.

V dobách, kdy dnešní hlavní město Malajsie Kuala Lumpur nebylo víc než malárií zamořenou bažinou a Penang se teprve měl stát perlou Orientu, Melaka již byla jedním z největších obchodních přístavů jihovýchodní Asie. Podle malajských pramenů ji založil v roce 1402 jistý Paramešvara, hinduistický princ ze Sumatry, který přijal islámskou víru.

Návštěvníci Kréty se na ostrově od první chvíle cítí jako doma. Možná je to klimatem, skvělým jídlem, přátelskými lidmi nebo naprosto neopakovatelnou atmosférou, kterou Kréta nabízí.

Colmar je pozoruhodnou směsicí německých a francouzských vlivů a nepochybně jedno z nejmalebnějších měst v Alsasku. Hrázděné domy pastelových barev, čtvrť kanálů proplétajících se mezi domky, které se říká Malé Benátky (Petite Venise), kam oko dohlédne, všude spousta barevných květin, restaurací, obchůdků s víny. Kolorit téhle pohody dokreslují čapí hnízda na střechách domů i katedrály.