Izrael je malá země a tak se během jediného dne může návštěvník ponořit do arabských trhů, nadýchat se atmosféry židovské ortodoxní čtvrti, nakupovat arménskou keramiku, pokleknout na místech, kterými prošel Ježíš, vykoupat se v Mrtvém moři a pozorovat západ slunce v poušti. A když si přivstane a bude rychlejší než izraelští řidiči, může ještě stihnout třeba křest v řece Jordán. Z Jeruzaléma je to pouhých 300 kilometrů do Eilatu na břehu Rudého moře, kde se můžete nejen potápět, ale také zařádit džípem v poušti v NP Timna. Pouhá stovka kilometrů je to k Masadě, pouštní pevnosti nad Mrtvým mořem. Slané moře, jak ho nazývají Izraelci, obsahuje přes 30 procent soli a úspěšně se zde léčí mnoho životních nepříjemností jako je revma, lupénka, různé alergie a kožní onemocnění. Odtud prý získávala léčebnou kosmetiku, která se dodnes vyrábí podle oněch prastarých receptů, egyptská královna Kleopatra, milenka Caesara a Marka Antonia. Výběr zájezdů do Izraele je široký. A počasí? Právě v těchto dnech přes 25 stupňů.

Že je v Izraeli střet kultur? Napadlo mě – ano, evidentní, když jsem porovnával životní styl ortodoxních Židů v Mea Šearim a diskotékové noci v Tel Avivu. Jen se Izraelci s těmito kulturními rozdíly již dávno naučili zacházet a překonávat je. Žádný návštěvník by neměl minout ortodoxní židovskou čtvrť Mea Shearim. Nespleťte si ji s židovskou částí starého města. Tohle ghetto leží v Novém městě vně hradeb a bylo postaveno v roce 1870 podle projektu německého architekta Schicka. Dodnes se zde nic nezměnilo. Budete si připadat jako byste zabloudili o sto let zpět do románů Isaaka Bashevishe Singera někde ve východním Polsku. Všichni muži zde chodí stejně oblečení – v černém obleku, klobouku, všichni mají vousy a tradiční pejzy, také ženy chodí většinou v tmavém. Již při vstupu do těchto uliček vás uvítají cedule s nápisy, v nichž jsou turisté důrazně žádáni, aby se oblékali a chovali podle místních pravidel. Ženy by rozhodně měly chodit v dlouhé sukni (žádné kalhoty!), odhalená ramena jsou samozřejmě naprosto nepřípustná. Nelíbejte se na veřejnosti, nedržte se za ruku a nefotografujte, to místní obzvlášť nesnášejí – nejste přece v zoo. Chovejte se nenápadně, nehlučně a nikdo si nebude všímat vás. Doslova. Na rozdíl od arabských měst vás tady ani nebudou lákat do obchodů (je to docela příjemná změna). Nakupuje se tu ale zřejmě nejlépe ve městě. Co se třeba zastavit v antikvariátu? Během chvilky najdete sto let starou knížečku v jidiš vydanou v Litvě. A cena? Za pět šekelů, tedy asi 25 korun.

Navštivte Akko, židovsko-arabské město, které je dáváno za vzor soužití obou znesvářených komunit. Akko je prastarým městem, je známo již z dob faraona Thutmose III., což je 3500 let zpět. O Akku se dočteme i v Bibli, tudy prošla historie Alexandra Velikého, Římanů, křižáckých válek i Napoleonových tažení.

A ochutnejte falafel, židovskou specialitu arabského původu. Tahle osmažená cizrnová pasta ochucená kořením, cibulí či vejcem se stala doslova národní pochoutkou a na fastfoodové prodejny falafelu narazíte na každém kroku.