Zřícenina hradu Choustník se tyčí na vrcholu kopce asi 18 km jihovýchodně od Tábora. Auto lze zaparkovat ve stejnojmenné obci pod hradem nebo o kus výše na okraji lesa, odkud vede nahoru k hradu asi kilometr dlouhá stezka. Pokud by si chtěl někdo udělat delší pěší výlet, z nejbližší železniční stanice Planá nad Lužnicí ho k hradu dovede žlutá turistická značka. Z osmnáctimetrové věže Choustníku je výhled do dalekého okolí, pouze východním směrem mu brání vzrostlé stromy. Jako na dlani je z Choustníku Táborsko, Soběslavsko, za dobré viditelnosti se na obzoru objevují hřebeny Šumavy.

Původ jména Choustník se odvozuje od hory zarostlé chustem – křovím. Existuje i varianta romantičtější, vždyť Choustník je hradem opředeným mnoha legendami. Nejznámější z nich vypráví, že jihočeskému vladykovi utekla jediná dcera zamilovaná do chudého rytíře. Otec – když se jeho zloba rozplynula – se vydal dceru hledat v přestrojení za starého muže s nalepeným plnovousem. Jednoho dne dorazil vyčerpaný k malé tvrzi na kopci a žádal o vodu. A našel ztracenou dceru, manželku pána tvrze, kdysi chudého rytíře. Vladyka dceři již dávno odpustil a mladým manželům nechal postavit pořádný hrad, jehož jméno se časem z „Fousník“ či „Vousník“ (ty nalepené vousy) zkomolilo na Choustník. Četl jsem ještě jednu variantu této vousaté legendy. V ní byl oním otcem sám císař Fridrich I. Barbarossa, známý svým rudým vousem. Ale lze si jen stěží představit, jak se vládce Svaté říše římské v přestrojení potuluje jihočeským venkovem.

Císaře Fridricha I. Barbarossu ale nelze z vyprávění o Choustníku vynechat. Když se vydal se svým vojskem obléhat Milán, podpořili ho i ozbrojenci knížete Vladislava II. V románu Baudolino se o české účasti zmiňuje i Umberto Eco: „Fridrich znova táhl do Itálie s velkou armádou, byli v ní Burgunďané, Lotriňané, Češi, Uhři, Švábové, Frankové, zkrátka co si jen kdo dokáže představit. První, co udělal, bylo, že založil nové Lodi v Montegezzoně a pak se usadil před Milánem, kam mu nadšeně přispěchali na pomoc Pavijští, Cremonští, Pisánští, Lučtí, Florentští, Sienští, Vicentští, Trevisanští, Padovští, Ferrarští, Ravenští, Modenští a další, kteří se rádi stali spojenci říše, jen aby mohli pokořit Milán.“ (Campanilismo – o tomto jevu v rozhovoru s Andreasem Pierallim.)

Barbarossa rozdělil vojsko pod hradbami Milána do sedmi sborů. Každý střežil jednu z městských bran a Vladislavovi rytíři útočili na bránu sv. Dionýsia. Čechové v bojích jako první pronikli přes hradby do města, dle legendy první ze všech rytíř Jindřich, jehož potomci postavili Choustník. Vladislav II. byl za statečnost svou i svých mužů korunován v Řezně českým králem (což zmiňuje i Dalimilova kronika). Mimochodem, také další české šlechtické rody odvozují svůj původ od statečných rytířů Vladislava II. a od obléhání Milána svůj erb. Příkladem mohou být páni z Pardubic. Václav Hájek z Libočan zachytil legendu, v níž jejich předek Ješek z rodu Kotoučů pronikl do města a po bojích se s kořistí vracel zpět do ležení před hradbami. V okamžiku, kdy vyjížděl branou, spustili obránci mříž a ta přesekla jeho koně v půli, proto mají Pardubice dodnes ve znaku polovinu koně. Legendu zpodobňuje i reliéf Mikoláše Alše na pardubické Zelené bráně. V italských pramenech ale není o Ješkovi a jeho koni ani slovo.


.
.
.
.
.

Existence hradu Choustník je doložena už v letech 1252 až 1282. Vybudovat ho poručil Beneš z Choustníka v blízkosti obchodní stezky, která vedla z Vitorazska (území na pomezí Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, od roku 1920 rozdělené mezi ČSR a Rakousko) směrem k Chýnovu, na Tábor a dále až do Prahy. Jméno nedalekého vrchu Strážiště napovídá, že zde vybírali mýto k udržování cest a mostů. Benešovi synové a dědici si hrad rozdělili, Choustník vlastně představuje dvojhrad (oba bratři měli svůj vlastní palác i věž), což dokumentuje i smlouva pánů z Choustníka (doslova „hrad mezi sebou rozdělený“). Už v roce 1322 vyměnili své choustnické panství s Petrem I. z Rožmberka. Za Rožmberků nabýval hrad na významu, k panství byla připojena Soběslav a množství okolních obcí. Během husitských válek vlastnil hrad mocný Oldřich, nazývaný „sloupem království tohoto a údem nejmocnějším“. Nechal posílit bašty a hradby, prohloubit příkopy, Choustník byl dokonale opevněn a vyzbrojen. Táborské oddíly se zmocnily nedalekých hradů Příběnice a Příběničky (na Lužnici mezi Táborem a Bechyní), vypálily Soběslav, ale na nejbližší hrad Choustník si netroufli zaútočit. A to údajně Oldřich na hradě věznil husitské kněze.

Rožmberkové drželi Choustník 275 let. Poslední rožmberský panovník Petr Vok se topil v dluzích a hrad prodal roku 1597 Jiříku Homutovi z Harasova. Nejen hrad, také osm vesnic, mlýn, pivovar, chmelnice a pilu. Nový majitel se na Choustníku dlouho neohřál, o dva roky později koupil Radenín (jen několik kilometrů severně od Choustníka) a usadil se na tamní tvrzi. Choustník zpustl a jako o pustém se o něm píše už v Homutově posledním pořízení. Hrad zdědila Jiříkova dcera Zuzana, která nadále přebývala v Radeníně. Choustník ještě několikrát vystřídal majitele, až ho ve třicátých letech dvacátého století získal Klub českých turistů. V současnosti je v majetku obce Choustník.

Jak již bylo zmíněno, Choustník je opředen mnoha tajemstvími a nesčetnými pověstmi. O svatojanské noci se sem slétávaly čarodějnice a užívaly si svých divokých rejdů a rituálů. A jedna z čarodějnic snad ani nebyla pravou čarodějnicí, spíše upírem, který škodil lidem v širokém okolí (dnes zde nepřebývají čarodějnice, ale v hradním sklepení přezimují netopýři – netopýr ušatý, černý i velký). Jeden z bývalých majitelů se prý upsal čertu a ten ho do pekel odnesl branou někde pod hradem. Ta pekelná díra se prý někdy otevírá… A ze studně pije ptáček-ohniváček. Kdo se v té vodě vykoupe, uzdraví se ze všech nemocí a neduhů. Jenže – studna je zamřížovaná.

Za komunistického režimu býval hrad po nějaký čas volně přístupný a stala se z něj téměř ruina. Přebývali v něm trampové, odvážlivci tehdy dokonce lezli na nezabezpečenou věž. V 90. letech byla zřícenina opravena, nepříliš odborný betonový zásah do chátrající památky byl ale hodně diskutabilní. Hrad je dnes alespoň bezpečnější a samozřejmě již není volně přístupný, vstup stojí 25 korun. Občerstvit se je možné na náměstí v obci, kde nechybí hospoda, nějaké drobnosti včetně pití prodávají i v hradní pokladně. Na vrchu Choustník byla vyhlášena stejnojmenná přírodní rezervace, do které vede z hradu zelená turistická značka směrem na sever a dále na východ. Vrchol, pokrytý smíšenými lesními porosty, tvoří více než 2 miliardy let stará žula a ortorula a v rezervaci najdete skalní městečko i kamenné moře. Vrcholová část je chráněna již od roku 1926, především kvůli skalnímu městu, v roce 1949 byla ochrana rozšířena i na podvrcholové porosty na jihovýchodních a severozápadních svazích. Výlet na Choustník lze spojit s návštěvou dalších krásných míst v okolí – Kozí hrádek, kde kázal mistr Jan Hus, zřícenina Příběnice nad zákrutou Lužnice, Chýnovská jeskyně s netopýry, zámek Červená Lhota, Borkovická blata a selské baroko jihočeských vesniček.