Nejjednodušší přístup do blat je z vesnice Mažice. Štíty domů i kaplička se krásně zrcadlí v rybníčku, lavička na jeho břehu vyzývá k odpočinku, občerstvit se je možné např. v hospodě Na kovárně, která je zřejmě opravdu bývalou kovárnou. Než ale vyrazíte k rašeliništi po silnici směrem na Soběslav, nevynechejte místní blatskou architekturu. Borkovická neboli Soběslavská blata jsou obklopena vesnicemi s blatskou lidovou architekturou. Z jihu na západ a dále na severovýchod leží Mažice, Zálší, Klečaty, Komárov, Svinky, Vlastiboř a Záluží. Památkové rezervace blatské lidové architektury jsou ve všech uvedených vesnicích. Lidová architektura zděných usedlostí zde vznikala v polovině 19. století, kdy tady působilo několik významných zednických mistrů. Nejslavnějším rodem stavitelů selského baroka byli otec a syn Jan a František Šochovi ze Zálší. V Komárově najdete od Šochů statek č. 8, sýpku u č. 10, v Klečatech usedlosti se sýpkami č. 2 a 6, v Zálší např. statek č. 40. V Mažicích je za cenný uváděn špýchar u č. 10 z roku 1859, nejstarší sýpka patří k č. 5, je údajně z roku 1613, ale byla přestavěna též F. Šochem. Původně byly honosné štíty statků a sýpek zdobené barevnými motivy, dnes je většina staveb bílá.


Klečaty

Jihočeské selské baroko se zde rozvíjelo od konce 18. století, kdy byly staré roubenky nahrazovány novostavbami z kamene a cihel. Malebné štíty se štukovou výzdobou jsou nejen na hlavních obytných budovách, ale i na špýcharech, se kterými jsou spojeny zdí s hlavními vraty. Někde jsou štíty zdobené točenými volutami, jinde pilastry napodobujícími antické sloupy. Každý štít je trochu jiný, motivy se neopakují, někde jsou rostlinné, jinde geometrické, studnice nápadů mistrů selského baroka jakoby nebyla vyčerpatelná. K tomu nestačil pouhý řemeslnický fortel, bylo zapotřebí vzdělání a dlouhodobých zkušeností. Ne všude jsou usedlosti datovány, nejstarší příklady selského baroka lze zařadit do 20. let 19. století. Kraj to byl prosperující, zemědělství, chov ryb i těžba rašeliny vynášely. I lidové kroje patřily k těm bohatěji vyšívaným, propracovanějším, přičemž ženský kroj si potrpěl na bohatší výšivku než mužský, tolik zřejmě kraj zase neprosperoval, aby i muži na parádu dali.


Borkovická blata

Zpět na blata. Až přejedete most přes Blatskou stoku, dávejte asi po kilometru pozor po levé straně – nápadný prostor na kraji lesa napoví, kde zaparkovat. Z parkoviště je to asi půl kilometru k začátku naučné stezky, která Borkovická blata protíná. V blatech jsou dvě rezervace – Borkovická blata a Kozohlůdky. Ač to v divoké přírodě láká, nesmí se zde tábořit, přenocovat, zapovězena jsou kola i volné pobíhání psů. A protože blata jsou zvláště ve večerních hodinách ideálním prostředím pro komáry (žádnou večerní zavírací hodinu zde nevedou), nezapomeňte sprej.


Borkovická blata


Borkovická blata – mechu po kotníky, šlápnete-li mimo stezku, leckde se půda pohupuje pod nohama

Borkovická blata jsou nejsevernějším rašeliništěm Třeboňské pánve a leží v nadmořské výšce 410–430 metrů. Za posledních 10 tisíc let se zde vytvořila vrstva rašeliny o mocnosti až 8 metrů. Na celoročně přístupné stezce je 12 hlavních zastavení, kde se z tabulí seznámíte s ojedinělou florou a faunou blat, blatskou architekturou i blatskými kroji, těžbou rašeliny a jejím využitím i s rekultivací krajiny. Celková délka stezky je téměř 6 kilometrů a zabere asi dvě hodiny. Na začátku stezky jsou staré těžební stroje, které připomínají dobu, kdy se zde rašelina dobývala. Některé úseky stezky vedou po pevných cestách, další po dřevěných chodníčcích.
Když budete mít štěstí, narazíte na užovky nebo zmije, pro které jsou výhřevná rašelinná půda a prosluněná místa ideálním prostředím, mají zde dostatek úkrytů i potravy. Porosty jsou jak z nepřehledného a nepropustného pralesa, mnohde podmáčeného, šlápnete-li mimo stezku, leckde se půda pohupuje pod nohama. Dominantní dřevinou je borovice bahenní (blatka), nejznámějším místním stromem je tzv. Blatská princezna, blatka vysoká přes 12 metrů rozdvojená do dvou kmenů. Hojné jsou břízy, na rašeliniště vázaná bříza pýřitá i tradiční bříza bělokorá, smrky, vrby. Rostou zde stálezelené keříky klikvy bahenní s červenými kulatými bobulemi, masožravá rosnatka okrouhlolistá, rojovník bahenní, vlochyně bahenní, suchopýr, mochna bahenní nebo další masožravé rostliny bublinatky.


Borkovická blata

Těžba rašeliny zde začala někdy v polovině 19. století, jednalo se o těžbu ruční, při níž byly vykrojovány tzv. borky, rašelinové cihly. Říkalo se tomu borkování a lidem, kteří se touto prací zabývali, borkaři. Velkoplošně se těžilo v letech 1953 – 1980. Vytěžilo se zde na 1 700 000 tun rašeliny. Rašelina se využívá např. v bechyňských lázních, kde si můžete užít rašelinové koupele.

O selském baroku na stránkách:
www.selskebaroko.cz

Články z blízkého okolí:
Židova strouha aneb Za Židy do kaňonu nedaleko Bechyně
Z Třeboně na Červené blato aneb Přemnoho příběhů psala blata