články - Asie

Al Ula byla kdysi dávno domovem starověkých království a důležitou karavanní křižovatkou, v její blízkosti leží Hegra, první místo v Saúdské Arábii zařazené na seznam světového dědictví UNESCO. Staré město Al Uly je domovem více než devíti stovek tradičních budov vyrobených z nepálených cihel (vepřovice). Po třech letech konzervačních a rekonstrukčních prací se část starého města otevřela hostům. A rekonstrukce se povedla.

Jabal Ikmah je významnou lokalitou pro studium původu arabského jazyka. Na stěnách tmavě načervenalé hory se nachází největší koncentrace skalních rytin v Al-Ule, tisíce nápisů Thamúdejců, Lihjánců, Nabatejců, Safatejců, Minejců a dalších pradávných národů. Mezi nejvýznamnější objevy v okolí Al-Uly zároveň patří skromné pozůstatky města Dadan, důležitého centra lihjánského království.

Konzervativní muslimové tvrdí, že mešity neslouží turistice, nýbrž modlitbě, čtení svatého Koránu a uctívání Alláha. Přesto, v Džiddě nikdo nemuslimům ve vstupu do mešit nebrání. Za dodržení základních pravidel jsou přístupné všem. V Džiddě jsou údajně dva tisíce mešit, navštívili jsme pět z nich – Al-Rahmah, Al-Šafi'i, Hassan Enany, Juffali a Ruwais.

Mnohé domy starého Yanbu jsou rekonstruované, nejvíce upoutají dřevěné arkýře, ostatní jsou zajímavě a decentně barevně nasvícené, což vytváří vydařenou kombinaci, tohle se povedlo. Všude kavárny, jídlo, pití, spousta lidí, ženy chodí zahalené, vidíme pouze oči, ale smějí chodit bez doprovodu mužů, často posedávají v kavárnách pouze v čistě dámské společnosti. Staré Yanbu skrývá jedno tajemství: dům, v němž v letech 1915–1916 žil Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie, který organizoval arabský boj proti vládnoucí Osmanské říši.

Doc. Slavomír Horák, Ph.D. je vědeckým pracovníkem Institutu mezinárodních studií FSV UK a expertem na Střední Asii. Pro Nakladatelství Lidové noviny v současnosti připravuje publikaci Dějiny Uzbekistánu. Během posledních dekád se pravidelně vrací do Uzbekistánu, nejprve za poznáním, později především pracovně. V rozhovoru o Uzbekistánu pro www.cestomila.cz vypráví o tradiční středoasijské pohostinnosti, místní kultuře, starodávných městech Samarkand, Buchara a Chiva, ale i turismem až nedotčených místech. A připomíná, že ve srovnání s nedávnou minulostí, se v současnosti Uzbekistánem cestuje pohodlně bez byrokratických překážek.

Historickým místem Medíny je Pahorek lučištníků, nizoučké skalisko pod horou Uhud. Proslulou bitvou u Uhudu v roce 625 jsou s ním spojeny dějiny islámu. V bitvě přibližně padesátka lučištníků, kteří byli schováni za pahorkem, neuposlechla rozkazu proroka a opustila své stanoviště, z něhož měla v pravý čas chránit medínské vojsko. Následkem byly významné ztráty na životech a zranění proroka Mohameda. Návštěva tohoto místa je pro muslimy posvátná nejen kvůli vojenské historii, především je připomínkou nešťastných následků neuposlechnutí proroka Mohameda.

Al-Masjid an-Nabawi – v češtině Prorokova mešita – druhá nejposvátnější mešita islámu. Založil ji prorok Mohamed, když po svém útěku z Mekky našel v roce 622 útočiště v Medíně, a je v ní pohřben. Mekka je nemuslimům zapovězená, ale… jak je to s Medínou v čase, kdy se Saúdská Arábie otevírá světu? Před několika lety byly ze silnic před Medínou odstraněny cedule se šipkou For Non Muslims, které nařizovaly město objet. A cedule zakazující nemuslimům vstup nejsou ani před Prorokovou mešitou…

Medína je historicky první obcí, která přijala islám, a z ní bylo v 7. století zahájeno šíření tehdy nového náboženství. Nejznámější mešitou Medíny je Al-Masjid an-Nabawi, v češtině Prorokova mešita, druhý nejposvátnější stánek islámu. Založil ji prorok Mohamed a je v ní pohřben. Ovšem nejstarší mešitou je Quba (Masjid Qubāʾ), jejíž základní kameny položil sám prorok islámu už v roce 622 ještě předtím, než dorazil na svém útěku z Mekky do Medíny.

Ke kráteru Al Wahbah je to z Džiddy téměř 450 kilometrů, z Rijádu přes 700. Leží v pustině uprostřed rozlehlé pouště. Nikde nikdo. Turistické místo, ale příliš vzdálené větším městům, nejbližší je Taif. Všude kolem neprostupná lávová pole a vyprahlé hory. Kráter je dostupný pouze autem, nejezdí tam žádná veřejná doprava, v dalekém okolí navíc chybí jakékoli ubytování (kromě vlastního stanu) nebo restaurace či kavárna s možností se najíst a napít.

Centrální rybí trh v Džiddě je nepochybně nejživější v brzkých ranních hodinách, ovšem žije to tam i v čase odpoledním. Ožívá již s východem slunce, rybáři vykládají úlovky na více než 100 stánků a kupující se přetahují o nejširší nabídku ryb v Saúdské Arábii. Každopádně, je to přesně to, čemu se říká „must-see“. Na focení jsou prodavači – většinou gastarbeiteři z Bangladéše – zvyklí, přesto je lepší pozdravit salam alejkum a požádat o fotografii. Angličtinu nikdo z nich neovládá, maximálně pár nejnutnějších slov, což ovšem nestačí na vysvětlení toho, jak to na trhu chodí.

Archeologické naleziště Hegra se stalo první památkou Saúdské Arábie zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Více než 130 monumentálních hrobek vytesaných do skal pochází z období Nabatejského království od 1. století př. n. l. do 1. století n. l. Nejznámější dochovanou lokalitou nabatejské civilizace je jordánská Petra, Hegra leží více než 500 kilometrů jižním směrem uprostřed nehostinných pouštních končin.

Projíždíme neobydlenou krajinou ve vnitrozemí Saúdské Arábie. Poušť. Minimum provozu na silnici, kolem působivé holé skály, jen některé částečně zakryté navátým pískem. Poměrně časté jsou značky upozorňující na nebezpečí velbloudů na silnici. A nejsou bezdůvodné. Najednou se do silnice vřítí jeden bílý velikán, dupnutí na brzdy, několik rychlých velbloudích kroků a byl na druhé straně.

Džidda je nazývána bránou do Mekky, nejsvětějšího města islámu, kam ovšem noha nemuslima vkročit nesmí. Blízkost k posvátné Mekce vždy zvyšovala význam Džiddy. V minulosti přístavem, v současnosti především přes letiště, cestují poutníci do Mekky. Stará čtvrť Džiddy Al Balad byla založena v 7. století, její domy zdobí dřevěné arkýře rawashin, jejichž původ sahá do neznámých historických časů. Rawashin jsou jedinečným architektonickým stylem zahrnujícím tisícileté umělecké dědictví. V současnosti se Al Balad – i díky těmto arkýřům – znovu probouzí k životu.

Vízum, letenky, bezpečnost
Platební karty, půjčovny aut, smlouvání
Oblečení, fotografování, alkohol
Mekka, Medína, mešity

V Saúdské Arábii jsou sopky, a dokonce spousta sopek. Jedno z nejrozsáhlejších vulkanických polí je známé jako Harrat Khaybar, pojmenované podle města, které leží na jeho západní straně. Klenotem Harrat Khaybar je přímo v jeho středu vzácný druh sopek z křemene bohatého na komendit, který jim dodává krémovou až bělavou barvu. Jabal Abyad je nejvyšším vulkánem Saúdské Arábie, dosahuje nadmořské výšky 2093 metrů. O něco nižší je sousední Jabal Bayda s největším kráterem o průměru 1,5 km. Všude doslova šachovnice sopek, některé jsou černé, jiné bílé, Harrat Khaybar je neuvěřitelnou, téměř mimozemskou podívanou.

Až v roce 2019 začali v Saúdské Arábii vydávat turistická víza. Země, v níž se nacházejí dvě nejsvětější místa islámu – Mekka a Medína. Dnes, na rozdíl od časů před rokem 2019, je Saúdská Arábie přístupná turistům. Navíc, v prosinci 2022 žádná omezení kvůli covidu-19, bez očkování, bez testu, bez roušek či respirátorů. Vízum lze vyřídit online, do Džiddy (Jeddah) létají z Prahy např. turecké aerolinky s přestupem v Istanbulu. A platí u nich totéž, co v případě SA – žádná omezení kvůli covidu-19, bez očkování, bez testu, bez roušek či respirátorů.

Sochař Lukáš Rittstein s malířkou a experimentální filmařkou Barborou Šlapetovou se po pěti letech vracejí do Centra současného umění DOX v Praze a opět nám představují střetávání dvou tolik odlišných světů – domorodé pravěké kultury a současné civilizace. Uplynulo už 23 let od okamžiku, kdy poprvé vystoupili z vojenského kargo letadla na misijním letišti na západě ostrova Nová Guinea – v oblasti nyní zvané Papua. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Lukáš Rittstein o jejich nové výstavě nazvané ULTRASUPERNATURAL, která je dosavadním vyvrcholením jejich jedenácti výprav do Papuy. Nechte se inspirovat jejich dekády dlouhým příběhem, v němž hrají role papuánští kanibalští náčelníci, astronauti, Václav Havel a moderní výtvarné umění. Jedním z vrcholů jejich inspirativního životního příběhu je společný odlet kmenových kouzelníků – astronautů pravěku – a skutečného astronauta NASA do vrchního patra světa.

Ostrůvek Nainativu najdeme na mapě na úplném severu Šrí Lanky, do Indie, co by jeden kamenem dohodil. V hotýlku v Jaffně dostáváme tip na ochutnání tamní kallu, což nebude nic jiného než palmové víno. A vypadá to, že zábavná bude nejen ochutnávka, ale také cesta. Nejprve se autobusem dostáváme do Kurikattuwanu na ostrově Pungudutivu, odkud snad každou hodinu pendlují lodě na Nainativu a zpět. No, lodě…

„Byla to trošku drzost jet do Číny na konferenci referovat o čínských pyramidách“ říká Jaroslav Klokočník, vědecký pracovník Astronomického ústavu AV ČR. Přestože o pyramidách v Číně kolovaly zvěsti již od 2. světové války (a výjimečně i dříve), čínské úřady jako by se slova „pyramida“ obávaly. Jaroslav Klokočník se nejprve vydal na virtuální prohlídku stovky pyramid v okolí města Si-an (Xi´an) na Google Earth v roce 2008 na doporučení své kolegyně, v roce 2011 měřil přímo v Číně jejich orientaci a výsledkem jeho objevitelských aktivit je kniha Čínské pyramidy, která vyšla v roce 2015. A o čínských pyramidách vyprávěl Jaroslav Klokočník i v rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Čínské pyramidy jsou pro většinu veřejnosti doposud velkou neznámou. Oblast Xi´anu (Sianu), ve které se nacházejí dokonce stovky čínských pyramid, byla pro cizince dlouhou dobu zcela nepřístupná. Sami Číňané své pyramidy úmyslně tajili důkladným zalesňováním tak, aby vypadaly jako přirozené kopce. Možná je však tímto způsobem chtěli jen ochránit před erozí. V dnešní době družicových snímků je ovšem snaha pyramidy utajit už zcela marná. A tak nám autor této knihy, Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc., vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR, postupně odkrývá dlouho utajované tajemství čínských pyramid.