články - Asie

Přes deset kilometrů dlouhá trasa (totéž zpět) údolím Truso je nenáročná, pouze dvě stovky metrů převýšení. Vede v nadmořské výšce přes 2000 metrů, dole se doslova valí horská řeka, nahoře ji lemují zasněžené špičky hor dosahujících až 3800 m. n. m. Zajímavostí jsou rozmanité minerální prameny vytvářející až do sytě červené nevídanou barevnou krajinu a jezírko Abano, z jehož hlubin vybublává oxid uhličitý.

Výraz „cradle of wine“ (kolébka vína) nelze v Gruzii přehlédnout. V této zemi pod hřebeny Kavkazu jsou lidé hrdí na vinařskou tradici předků, která podle archeologických nálezů sahá až 8000 let zpět. Nejviditelnějším symbolem dávných i současných metod výroby vína v Gruzii jsou hliněné nádoby zvané kvevri (nebo qvevri v angličtině), které se zakopávají do země. Všimnete si jich „na každém kroku“, jak se říká.

Mtskheta (česky Mccheta) je označována za svaté město. Není divu, odtud se šířilo křesťanství do celého Iberského kavkazského království a v roce 337 bylo prohlášeno za státní náboženství. Již v prvních letech gruzínského křesťanství postavili v centru města nedaleko řeky dřevěný kostel, současnou katedrálu Svetitskhoveli. Archeologické vykopávky odhalily zbytky dřevěného kostela uvnitř katedrály.

Pláž Patara je známá dunami a jemným pískem. A jako hnízdiště mořských želv Caretta caretta. Údaje se různí, o délce pláže jsem četl 12, 15 a někde i 17 km, správně bude těch 12. Silnička k pláži z vesnice Gelemiş vede kolem ruin antického města s úžasným divadlem. Co lepšího si cestou k pláži přát.

Asi 50 kilometrů severně od Mosulu se v horském masívu nad křesťanským městem Alqosh schovává klášter Rabban Hormizd. Zdánlivě přilepený na skalním srázu v nadmořské výšce 800 metrů, barevně nerozlišitelný a téměř neviditelný, pokud o něm nevíte. Klášter založený pravděpodobně v 7. století mnichem Hormizdem se stal prominentním místem Asyrské církve Východu a Chaldejské katolické církve.

Citadela je prvním symbolem Erbílu, to nemůže být jinak. Ovšem Erbíl má ještě jeden, méně známý. Někde jsem četl, že místní označují své město jako „Qala u Minara“, což znamená „citadely a minaretu“. Minaret má dvě jména: Choli a Sultan Muzzafar. Choli je kurdsky „neobyvatelný“. Lidé v jeho okolí původně nežili, protože to bylo považováno za příliš daleko od města, to druhé je jméno panovníka, který ho poručil postavit.

Vodopád Geli Ali Beg je jedním z nejatraktiv­nějších a nejnavštěvova­nějších přírodních turistických míst v iráckém Kurdistánu. Je sice nejvyšším vodopádem regionu, ovšem jeho výška je pouze asi 12 metrů. Co ho činí mimořádným, je Natur Kneipp Anlage. Tedy zařízení na knajpování. Lidé nechávají boty na parkovišti v autě, v areálu vodopádu se chodí bosky a ve vodě.

Akre se rozrostlo do novověkého města, ovšem jeho historické jádro přilepené na úbočí hor, je snad nejhezčí v iráckém Kurdistánu. Je proslulé novoročním festivalem Newroz, lidé v tradičním oblečení s pochodněmi v rukách šlapou k ruinám na vrcholu hory, aby zapálili velký oheň a přivítali kurdský Nový rok. Historie místní velké mešity – považované za nejstarší v Kurdistánu – sahá až do první poloviny 7. století.

Láliš v severním Iráku je nejuctívanější poutní místo jezídů, zde se nachází hrobka jejich náboženského vůdce Adího ibn Musáfir. Právě jeho hrob je ústředním láskyplným místem všech poutníků. A přístupný je i těm, kteří nevyznávají jejich víru. Do Láliše přijíždějí celé rodiny několika generací, ve svatyni se to hemží životem.

Citadela stojící na tellu uprostřed Erbílu je kulturně i vizuálně jednou z nejzajímavějších památek Blízkého východu. Běžně se udává, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Tisíce let a po dlouhé generace zde lidé stavěli z hliněných cihel domy, které ničily věk i války. Na restaurátorských pracích v citadele se podílejí i čeští odborníci.

O citadele stojící na pahorku v Erbílu se běžně píše, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Jeho historie sahá šest až sedm tisíc let zpět. Oválná vyvýšenina má rozměry přibližně 430×340 metrů a je vysoká asi 32 metrů. Starobylé sídlo v srdci Erbílu je od roku 2014 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dalyan je turistické místo, spousta hotelů, restaurací, nabídek na plavby po řece a dalších výletů. Rozkládá se na levém břehu stejnojmenné řeky, na druhé straně jsou starověké památky, ruiny města Kaunos a skalní lýkijské hrobky. Nic víc, tam za řekou je venkov. A přes řeku nevede žádný most, fungují pouze převozníci.

Ze starého města Fethiye je to asi 9 kilometrů k opuštěné vesnici kdysi řeckých obyvatel Osmanské říše – Kayaköy. Po řecko-turecké válce byli v roce 1923 řečtí křesťané odsunuti v rámci výměny obyvatel. Kayaköy jsou v současnosti ruiny domů a kostela v zalesněných svazích, nad vším vlaje turecká vlajka. A platí se vstupné 60 tl. Vede odtud stezka vysoko nad mořem ke známé pláži Ölüdeniz.

Moře, slunce, historie, hory. Taková je turecká riviéra táhnoucí se od západního pobřeží země daleko na jihovýchod. Jedním z nejatraktiv­nějších letovisek regionu je Fethiye, ve starověku řecký Telmessos. Z nejbližšího letiště Dalaman je to do Fethiye asi 50 km, doporučuje se ubytování na promenádě podél pobřeží a pláže Çalış, nejlépe hotel s balkonem téměř nad mořem.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, večer se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších a nejkrásnějších želvích pláží v Turecku, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Pinara – ruiny starověkého města uprostřed přírody, nikde nikdo, divadlo v překvapivě zachovalém stavu, v okolních skalách dávno vykradené lýkijské hrobky, někde dodnes stojí sarkofágy. Historie vypráví, že Pinara byla členem Lýkijské ligy, později se vzdala Alexandru Velikému, byla součástí království Pergamon i římským městem.

Asi kilometr severovýchodně od Registánu se na mapě Samarkandu objevuje trojúhelník prázdného prostoru o stranách dlouhých přibližně dva kilometry. V současnosti pouze zbytky hliněných valů zarostlých trávou, v minulosti Afrasiyab, nejstarší osídlení Samarkandu, zničené vpádem Čingischána. Afrasiyab býval zřejmě již od 6. století před naším letopočtem centrem Sogdiany, která se rozkládala na území několika dnešních států, kromě Uzbekistánu i Tádžikistánu, Kazachstánu a Kyrgystánu.

Kdysi křižovatka světových kultur s historií sahající více než dvě a půl tisíciletí zpět. Historický Samarkand má dvě polohy. Na severovýchodě současného města se nacházejí pozůstatky starověkého osídlení Afrasiyab zničeného vpádem Čingischána. V samotném středu města náměstí Registán a památky na Timurovskou říši. Registán, tam musí začít každá návštěva Samarkandu. I ve večerních hodinách spousta lidí posedává na mramorových schodech nebo v parku na lavičkách.

Ayaz-Kala v severozápadním Uzbekistánu byla pravděpodobně už od 4. století př. n. l. součástí řetězce pevností chránících před nevítanými hosty vzkvétající říši Chórezm. Nedaleko od pevnosti je možné se ubytovat v kempu v tradičních jurtách a zažít noc v poušti s nekonečným množstvím hvězd.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, v noci se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších želvích pláží v Turecku, jednou z nejkrásnějších, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.