články - Asie

Sochař Lukáš Rittstein s malířkou a experimentální filmařkou Barborou Šlapetovou se po pěti letech vracejí do Centra současného umění DOX v Praze a opět nám představují střetávání dvou tolik odlišných světů – domorodé pravěké kultury a současné civilizace. Uplynulo už 23 let od okamžiku, kdy poprvé vystoupili z vojenského kargo letadla na misijním letišti na západě ostrova Nová Guinea – v oblasti nyní zvané Papua. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Lukáš Rittstein o jejich nové výstavě nazvané ULTRASUPERNATURAL, která je dosavadním vyvrcholením jejich jedenácti výprav do Papuy. Nechte se inspirovat jejich dekády dlouhým příběhem, v němž hrají role papuánští kanibalští náčelníci, astronauti, Václav Havel a moderní výtvarné umění. Jedním z vrcholů jejich inspirativního životního příběhu je společný odlet kmenových kouzelníků – astronautů pravěku – a skutečného astronauta NASA do vrchního patra světa.

Ostrůvek Nainativu najdeme na mapě na úplném severu Šrí Lanky, do Indie, co by jeden kamenem dohodil. V hotýlku v Jaffně dostáváme tip na ochutnání tamní kallu, což nebude nic jiného než palmové víno. A vypadá to, že zábavná bude nejen ochutnávka, ale také cesta. Nejprve se autobusem dostáváme do Kurikattuwanu na ostrově Pungudutivu, odkud snad každou hodinu pendlují lodě na Nainativu a zpět. No, lodě…

„Byla to trošku drzost jet do Číny na konferenci referovat o čínských pyramidách“ říká Jaroslav Klokočník, vědecký pracovník Astronomického ústavu AV ČR. Přestože o pyramidách v Číně kolovaly zvěsti již od 2. světové války (a výjimečně i dříve), čínské úřady jako by se slova „pyramida“ obávaly. Jaroslav Klokočník se nejprve vydal na virtuální prohlídku stovky pyramid v okolí města Si-an (Xi´an) na Google Earth v roce 2008 na doporučení své kolegyně, v roce 2011 měřil přímo v Číně jejich orientaci a výsledkem jeho objevitelských aktivit je kniha Čínské pyramidy, která vyšla v roce 2015. A o čínských pyramidách vyprávěl Jaroslav Klokočník i v rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Čínské pyramidy jsou pro většinu veřejnosti doposud velkou neznámou. Oblast Xi´anu (Sianu), ve které se nacházejí dokonce stovky čínských pyramid, byla pro cizince dlouhou dobu zcela nepřístupná. Sami Číňané své pyramidy úmyslně tajili důkladným zalesňováním tak, aby vypadaly jako přirozené kopce. Možná je však tímto způsobem chtěli jen ochránit před erozí. V dnešní době družicových snímků je ovšem snaha pyramidy utajit už zcela marná. A tak nám autor této knihy, Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc., vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR, postupně odkrývá dlouho utajované tajemství čínských pyramid.

V Jeruzalémě vám hlavou proběhnou tisíce myšlenek, není divu, vždyť je to prastaré svaté město, jehož historie sahá tisíce a tisíce let zpět. Zeď nářků, Chrámová hora se Skalním dómem, Via Dolorosa, bazilika Božího hrobu… prostě opravdové svaté město.

Koreanistka Miriam Löwensteinová přednáší korejskou literaturu a dějiny Koreje na FF UK. Je autorkou řady překladů korejské literatury, např. sbírky povídek Loď pokladů nebo románu Básník. Více než dvacet let navštěvuje pravidelně Koreu a její kniha V Koreji se Korejcům nevyhneme, v níž zasvěceně i zábavně vypráví o současné Koreji, byla inspirací k rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Viliam Poltikovič je dokumentarista a spisovatel, autor řady dokumentárních filmů, např. Duše východu (1993), Kapka z poháru nesmrtelnosti (2001),  Dalajlama v Buddhových stopách (2015). Nedávno mu v nakladatelství Jota vyšlo druhé rozšířené vydání známé knihy Touha po absolutnu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Viliam Poltikovič o Indii, návštěvě slavnosti Mahá kumbhaméla, svatých mužích, řece Ganze, Šivově městě Váránasí a o tom, že i na cestách bychom měli vnímat propojení s druhými a nikoli jen sebe a svá přání.

Legendární kniha Viliama Poltikoviče Touha po absolutnu se v nakladatelství Jota dočkala nového rozšířeného vydání. Sádhuové, jógíni, guruové, svámí, nágové, asketové – za nimi putuje Viliam Poltikovič. A my s ním. Fundovanějšího průvodce za indickými svatými muži u nás stěží najdete. Vydejte se tedy s autorem na daleký subkontinent, jeho putování vyvrcholí na největším náboženském setkání světa – na hinduistické slavnosti Mahá kumbhaméla.

Tomáš Pojar býval v 90. letech ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni, později náměstkem ministra zahraničních věcí a v letech 2010 až 2014 českým velvyslancem v Izraeli. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví právě o Izraeli, fascinující zemi rozmanitých kultur a svobodných aktivních lidí, které příliš neovlivňují každodenní hrozby, nenávist a rezoluce. Tomáš Pojar mj. poradí kdy a kam v Izraeli cestovat, doporučí výlety do pouště i co si přečíst od izraelských spisovatelů.

„Mahávírova mrtvola tam ležela celou noc. Všichni slavili. Cpali se khičrím, praženým zrnem. Celou noc se popíjela kořalka. Ten, kdo utloukl Mahávíra kamením, byl dnes hrdinou celé kasty. Stateční bojovníci, kteří umlátili bezbranného, ukamenovali svázaného, se dmuli pýchou. Vždyť zachránili čest svou, své společnosti a svých žen. Čest žen, kterou jim muži poskytli za celoživotní otroctví.“

„Arménovi oči jsou chlípné, zákeřné, chtivé, úskočné, prohnané, přesně jako u Židů a Řeků. Tyto tři národy jsou ztělesněním zla světa!… Nejvíce mne rozčilují oči Arménů. A i kdyby neexistoval žádný jiný důvod k jejich vyhlazení, pak by se tím důvodem staly jejich oči.“ Pohádka o poslední myšlence je drsné čtení.

Staré Akko je pulzující orientální shluk a ucítíte ho, jakmile vstoupíte. Typické arabské město plné neuvěřitelných zákoutí, nemá cenu koukat do mapy, prostě se ponořte do těch kroutících se úzkých uliček. Tady všechny nevedou do Říma, ale do přístavu… a tam to žije. Spousta lodí, malé, větší, výletní, rybářské, jedna vedle druhé, na balvanech mola se povalují teenageři, sem tam kočka, jak by mohly v přístavu chybět.

Asi žádná země není v myslích turistů tolik spojena s horami. Nepál a hory, to jsou vlastně synonyma. Není divu. Malá země sevřená mezi Indií a Tibetem se pyšní nejvyšší a nejúchvatnější částí Himálaje. Pro milovníky aktivní turistiky (nejen) vydali v nakladatelství JOTA do češtiny přeložené aktualizované 8. vydání průvodce Nepálem Rough Guides.

Kniha Moderní jemenské povídky z brandýského nakladatelství Dar Ibn Rushd je antologií dvaadvaceti povídek z pera převážně ženských spisovatelek. O překlad se postaralo kolegium významných arabistů a čerstvých absolventů či studentů arabistiky. Ti předkládají českým posluchačům sérii příběhů, které vzájemně propojují především témata jako společenské postavení žen, význam rodiny, cena vlastního života, nešťastná láska, rozmarnost, vyloučení ze společnosti či dědičné prokletí fyzické krásy.

Asi každý, kdo stojí v Haifě na Sderot Ben Gurion, se vydá nahoru k zahradám svatyně víry Bahá´í. Vstup hlídá ochranka, kontrole baťůžků se nevyhnete. Jenže… zádrhel, nahoru se tudy nesmí, jen po pár schodech a dál je schodiště uzavřené. Nahoru se musí oklikou. Takže zase ven a po pravé ruce je zastávka autobusu a hned u ní schody, vstup je až nahoře z ulice Hatsiyonut. Vstupné se neplatí, strážci každému dvěma větami vysvětlí, co se nesmí. Jenže, svatyně není přístupná, jen jeden postranní výklenek plný květin. Musíme se zout a jakmile promluvím, jsem napomenut strážcem, tady se dodržuje ticho. Seznamujeme se s vírou Bahá´í.

German Colony je nejhezčím místem v Haifě, rekonstruované kamenné domy staré přes sto let, nad nimi se na svahu hory Karmel zvedají terasy zahrad a svatyně bahaiské víry. German Colony založili v roce 1868 templeři, členové německé protestantské sekty (německy Tempelgesellschaft nebo Deutscher Tempel), kteří v očekávání druhého příchodu Ježíše Krista přesídlili do Svaté země, kde založili několik zemědělských osad. Jednu z nich na úpatí hory Karmel, jejím centrem byl bulvár, který později dostal jméno prvního premiéra Izraele Bena Guriona.

Pár takových antických měst na mořském pobřeží existuje, na Sicílii například. Antické rozvaliny, zdi, sloupy, mozaiky a… v pozadí modré moře. Taková je i Caesarea na pobřeží Izraele, kterou poručil vystavět král Herodes. Prastaré kameny sahající dva tisíce let do historie a zdánlivě věčné moře.

V Tel Avivu nás druhý březnový týden přivítalo až 25 stupňů a lidé na plážích. Dlouhý pruh písečných pláží jsme viděli už z letadla těsně před přistáním. A jaké lidské hemžení na telavivských plážích, někteří se koupali, jiní posedávali a polehávali na písku, piknikovali, hráli volejbal, proháněli psy, někteří v plavkách, jiní přece jen ještě více oblečení.

Po celý březen se na mnoha místech ČR koná Festival ProTibet 2016. Při té příležitosti jsme si povídali s Kateřinou Jacques-Bursíkovou, členkou správní rady organizace Most, která mj. podporuje vzdělanost a zlepšování životních podmínek tibetských dětí. Kateřina Jacques-Bursíková se i jako poslankyně Poslanecké sněmovny PČR angažovala proti čínské politice v Tibetu. Založila Skupinu přátel Tibetu Parlamentu ČR, které předsedala. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že získat vízum do Tibetu je pro ni nemožné a cestuje tzv. Malým Tibetem, tedy Ladákhem a udolim Spiti. Doporučí, jak si užít Malý Tibet naplno, popisuje setkání s mnichy a mniškami i tibetská jídla. A také vzpomíná na setkání s dalajlámou v indické Dharamsale.

Zapomenutá vesnice státu Chin, 8hodinová cesta džípem, oběd v chatrči se slepicemi, starý horský kmen s dětskými tvářemi i potetovanými ženami, úchvatný výhled do Myanmaru, Bangladéše a na indické hory. Taková je Mount Victoria. Krásná i drsná a také živá a nepředvídatelná.