Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Ruiny dávného antického města Hierapolis jsou jako nalepené na oslnivě bílých travertinových kaskádách Pamukkale. Málokde na světě objevíme starověké památky v takovém úchvatném spojení s přírodní scenérií. Místní horké prameny lázeňsky využívali staří Řekové již před více než dvěma tisíci lety.

Magnesia je archeologické naleziště, jakých je v Turecku přehršel. Až na… stadion. Kdyby neexistoval, nemá smysl se tam trmácet, ale vykopali ho. Doslova. Jeden z nejzachovalejších v celém Středomoří a asi nejkrásnější. Nuže, stojí za to se sem trmácet. Až do roku 1984 jen zelená louka… Stadion byl schován pod mocnou kupou zeminy, ale archeologové podle tvaru prostoru tušili, že by pod ní mohlo „něco“ být. Výsledek je ohromující, a dokazuje, jak mocné byly nánosy za dvě tisíciletí.

Afrodisias je nepochybně jeden z nejpůsobivějších antických areálů v Turecku. Najdete ho nedaleko vesnice Geyre jihozápadně od Denizli, jak název napovídá, má mnohé společné s bohyní krásy Afrodíté.

Co dělat krok za krokem a jak se připravit ještě doma

Řekněte si upřímně: kolik z vás si před odletem skutečně přečetlo pojistné podmínky? Nebo aspoň zkontrolovalo, jestli je v pojistce zahrnut konkrétní sport, který plánujete? Zkušení cestovatelé vědí, že cestovní pojištění v kapse teprve tehdy začíná dávat smysl, když víte, jak ji použít. A to nejlépe dřív, než se vám něco stane.

Pomerol je jednou z nejprestižnějších vinařských oblastí v okolí Bordeaux (což znamená na světě). Kostel, radnice a… château a vinice nalevo, château a vinice napravo. Proslulé vinařství Petrus, žijí tam doslova v anonymním režimu, žádná cedule, žádná informace, jednoduše château bez známky pojmenování. Nedělají žádné prohlídky pro veřejnost, dávají ruce pryč od veškeré návštěvnosti v duchu známé hlášky „ale chodili jim tam lidi“.

Říká se, že Avenue de Champagne v Épernay je nejdražší ulice světa vzhledem k milionům lahví šampaňského ve sklepích pod ní. Pohodlně se usaďte, třeba do křesílek v Perrier-Jouët a objednejte první Blanc de Blancs na ochutnání, ovšem Épernay není laciný kraj. Jihovýchodně od Épernay na úpatí Côte des Blancs se mezi vinicemi na zvlněných kopcích schovává vesnice Avize, kde, jak zjistíte, nebožtíci přejí vínu.

Vosne-Romanée je na první pohled zapadlý kousek Burgundska. Ovšem spisovatel a historik francouzského venkova Gaston Roupnel o této vesnici napsal: „Burgundsko nestvořilo nic lepšího než tento malý koutek, kde se snoubí všechna jeho kouzla.“ Není divu, Romanée Conti je možná nejdražší vinice světa a místní Domaine de la Romanée Conti nejslavnějším vinařstvím.

Hautvillers najdeme na mapě severně od Épernay. Vesnice je to zdánlivě obyčejná, jen… snad v každé uličce nejméně jedno vinařství. Proslavil ji Pierre Pérignon, správce sklepů místního benediktinského opatství, nepochybně nejpopulárnější občan v historii Hautvillers. Ovšem legendy o Pierru Pérignonovi, jako „vynálezci“ šampaňského, jsou přehnané a nepravdivé.

Saint-Émilion – historická vinařská vesnice zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. První vinice v tomto regionu založili již staří Římané, za téměř dva tisíce let se místní obyvatelé naučili tvořit nádherná vína. Saint-Émilion, to jsou obchody s vínem, nejdražší jsme zaznamenali Petrus z nedalekého Pomerolu, ročník 1945 za 13 330 €. Nekupte to…

Duny vytvořené Atlantikem se na akvitánském pobřeží táhnou od Biarritzu po Soulac v délce přibližně 200 km. Stometrová Dune du Pilat je nejvyšší z nich, přestože za posledních osm let ztratila téměř deset metrů výšky. Duna se formuje přibližně 4000 let, kdy se hladina moře stabilizovala na současné úrovni.

Turecké pobřeží je pokladnicí antických památek. Asi nikde jinde není tolik dochovaných ruin dávného řeckého a římského světa. Trója, Efes a Pergamon jsou pouze nejznámější, podél břehů Egejského moře i v nedalekém vnitrozemí objevíte desítky dalších. A let do Istanbulu trvá jen dvě a čtvrt hodiny.

Chcete-li vidět Veronu seshora, ideální je nejvyšší věž ve městě – Torre dei Lamberti dosahuje výšky 84 metrů. Navíc stojí přímo v srdci starého města v zákrutu řeky Adige, dokonalá poloha u náměstí Piazza delle Erbe. Věž stavěl od roku 1172 starobylý rod Lamberti a nepochybně měla symbolizovat i bránit jeho moc a vliv.

William Shakespeare kdysi napsal fiktivní příběh o lásce Julie a Romea. A Casa di Giulietta, tedy dům Julie, je i ve 21. století symbolem lásky. A Verona na něm vydělává spoustu peněz. To ovšem neznamená, že by Verona bez Julie a Romea nebyla krásným italským městem s prastarou historií a kulturou. A prý nejitalštějším.

„Sighnaghi je možná nejpřitažlivější město v Gruzii.“ To se dočtete v průvodci Lonely Planet. Prý trochu připomíná Toskánsko… To už je ovšem pozvánka! Sighnaghi je zároveň jedním z nejznámějších městeček vinařského regionu Kachetie. Říká se, že Gruzie je kolébkou vinařství, vždyť nejstarší objevené střepy nádoby pro výrobu vína (hliněný džbán kvevri) jsou staré asi 8000 let.

Člověk opustí po snídani hotel a první, na koho v Tbilisi narazí, je sv. Jiří. Obrázky, jak zabíjí draka, nelze v žádném kostele přehlédnout. Nuže, první kostel, první sv. Jiří a před ním hořící svíčky, které zapalují věřící. A poté další kostel a další sv. Jiří a další zapálené svíčky. To jsou první dojmy z Tbilisi. Je sv. Jiří i v názvu země? V mnoha jazycích (včetně angličtiny) se Gruzie řekne Georgia či podobně, což připomíná řecké Georgios. Je to ovšem pouze jedna z více teorií o původu jména Gruzie.

Klášter Nekresi byl založen už v 6. století, v časech, kdy ve východní Gruzii docházelo k rozmachu mnišství, o čemž svědčí i klášter Davit Gareji na hranici Gruzie s Ázerbájdžánem. Gruzínský kraj se postupně již více než dvě století měnil v křesťanskou zemi. Nekresi má úžasnou polohu na vysokém zalesněném kopci, strmý výšlap dá zabrat.

Klášter Davit Gareji stojí na polopouštních svazích hory Gareja, z Tbilisi je to přibližně sto kilometrů. Komplex je známý desítkami cel, které mniši vyhloubili ve skalní stěně. Bohužel, vzhledem k hraničnímu sporu mezi Gruzií a Ázerbájdžánem jsou cely nepřístupné. Zdá se to neuvěřitelně nesmyslné, stojíte ve dvoře kláštera, a po schodech na skalisko, pod nímž stojíte… se nesmí.

Kostel pochází ze 14. století a jeho poloha pod horou Kazbek ve výšce asi 2200 metrů nad mořem z něj udělala jeden ze symbolů Gruzie. Tím se stal i oblíbeným turistickým místem, navíc snadno dosažitelným, neboť nahoru vede silnice. Taxikáři ve Stepantsmindě si ale za asi šestikilometrovou trasu účtují nehorázných 60 lari, což násobte osmi a dostanete částku v korunách.

Přes deset kilometrů dlouhá trasa (totéž zpět) údolím Truso je nenáročná, pouze dvě stovky metrů převýšení. Vede v nadmořské výšce přes 2000 metrů, dole se doslova valí horská řeka, nahoře ji lemují zasněžené špičky hor dosahujících až 3800 m. n. m. Zajímavostí jsou rozmanité minerální prameny vytvářející až do sytě červené nevídanou barevnou krajinu a jezírko Abano, z jehož hlubin vybublává oxid uhličitý.

Výraz „cradle of wine“ (kolébka vína) nelze v Gruzii přehlédnout. V této zemi pod hřebeny Kavkazu jsou lidé hrdí na vinařskou tradici předků, která podle archeologických nálezů sahá až 8000 let zpět. Nejviditelnějším symbolem dávných i současných metod výroby vína v Gruzii jsou hliněné nádoby zvané kvevri (nebo qvevri v angličtině), které se zakopávají do země. Všimnete si jich „na každém kroku“, jak se říká.