Lac Blanc je z ČR překvapivě dostupný výlet. Nejbližší letiště je v Ženevě, přímo z něj jezdí do Chamonix autobusy, vzdálenost je asi 80 km. Lze využít i vlak (také například z Annecy) přes Saint-Gervais-les-Bains, ovšem se dvěma přestupy a z dostupného výletu budou čtyři hodiny na kolejích. Vlak ze Saint-Gervais-les-Bains nese hrdý název Mont-Blanc Express, ale je z těch horších, do jakých se ve Francii posadíte. Výhodou jsou okna po stranách střechy, takže si každý může užívat výhledy nahoru na zasněžený masív Mont Blancu před dojezdem do Chamonix. A poté již lanovky, nejprve na Flégère a dále na Index (2595 m n. m.). K Lac Blanc zbývají tři kilometry pěšky s převýšením asi 200 metrů. Ovšem horským terénem, někde přes sněhová pole (začátkem léta), někde přes kameny.

Když člověk vystoupí v letním odpoledni v Chamonix, první, co ho napadne… kde je svěží horský vzduch? Není, Chamonix v nadmořské výšce přes 1000 metrů je horké a dusné. Druhá polovina června, v Chamonix hodně přes dvacet stupňů. Za tím horským nadechnutím se musí mnohem výš. Což není problém, v Chamonix je několik lanovek a za chvíli jste ve výškách až přes 3800 m n. m. Údolí, v němž Chamonix leží, je hodně hluboké, vždyť Mont Blanc dosahuje výšky 4807 m n. m., takže se z jeho vrcholu díváte o téměř 3800 metrů níž. Když budete v Chamonix vybírat ubytování, nezapomeňte na balkon s výhledem na Mont Blanc a ledovce (to neznamená, že bude výrazně dražší). Navíc vše zabarvuje zapadající slunce.


Lanovka Index (2595 m n. m.)


Masív Mont Blancu a Chamonix-Mont-Blanc v údolí. Zprava Aiguille de Bionnassay (vzadu), Aiguille du Goûter, Dôme du Goûter, Mont Blanc, Mont Maudit, Mont Blanc du Tacul, Aiguille du Plan, Aiguille de Blaitiere, Aiguille du Grépon


Kozoroh horský


Lanovka Index, vpravo Mont Blanc

Udává se, že Cham je hovorová podoba horské obce. No, Chamonix již dávno není obcí, ale městečkem, které se táhne údolím pod masívem Mont Blancu. Oficiální název je již přes sto let Chamonix-Mont-Blanc. Jeho historie sahá do roku 1091, tehdy hrabě Aymon I. Ženevský věnoval údolí opatství Saint-Michel-de-la-Cluse v Piemontu a na břehu řeky Arve se usadili mniši. Neobydlené a nehostinné vysokohorské území dostávalo první lidskou podobu.

Ovšem ještě v 18. století stála pod stěnou Mont Blancu jen malá vesnice. Až v jeho druhé polovině se rozšiřoval počet hostů Chamonix. V roce 1760 ženevský aristokrat Horace-Bénédict de Saussure slíbil značnou finanční odměnu tomu, kdo jako první dosáhne vrcholu Mont Blancu. V létě 1786 to dokázali místní obyvatelé Jacques Balmat a Michel Paccard (jejich socha v současnosti stojí v centru města). Krátce na to byl v Chamonix otevřen první hotel. V roce 1860 bylo Chamonix – jako součást Savojského vévodství – připojeno k Francii. Na začátku 20. století bylo Chamonix především zimním střediskem, konaly se první lyžařské závody, odhaduje se, že mělo tehdy až 15 tisíc hostů za rok. A v letech 1951 až 1955 postavili lanovku na Aiguille du Midi.

Vydáte-li se z centra na procházku např. k lanovce Les Praz Flégère, jsou to téměř čtyři kilometry, dá se jít značný kus podél řeky Arve, u níž je v horku přece jen příjemněji. Chamonix je turistické městečko, spousta restaurací, hotelů a dalších ubytovacích kapacit, lanovky využívané v létě i v zimě. Prodejny trekového oblečení atd., ceny vysoké, jak jinak pod Mont Blancem. Výhledy na masív Mont Blancu si lze užít i z mnoha podniků, stačí vhodná terasa a slunečné počasí.


Refuge du Lac Blanc a terasa s dokonalým výhledem na čtyřtisícovky


Lac Blanc, vzadu vpravo Mont Blanc (v mracích), úplně vpravo Dôme du Goûter


Lac Blanc, vzadu Aiguille du Belvédère


Lac des Chéserys

Lanovky rozhodně nejsou levnou záležitostí, např. na Aiguille du Midi stojí zpáteční na osobu 83 €. Další ovšem nejsou zdaleka tak drahé. Za Chamonix-Flégère-Index a zpět pouze z Flégère 33 €. V případě několika dnů a využití více lanovek se nepochybně vyplatí Mont Blanc Multipass.

Zezdola, z Chamonix-Mont-Blanc je to pěšky k Lac Blanc asi 10 kilometrů s převýšením přes 1300 metrů. Snadnější je to lanovkou, nejprve kabinkou na Flégère, poté sedačková na Index. První seznámení s kozorohy, budete-li mít štěstí, nechají vás přijít jen na několik metrů, nebojí se. Nechybí ukazatel směru na Lac Blanc, nelze zabloudit. Klikatá kamenitá stezka masívem Aiguilles Rouges v rezervaci La Réserve Naturelle des Aiguilles Rouges. Což znamená zákaz vstupu se psy, zákaz kempování (pro bivakování u chaty je nutná rezervace), koupání v jezerech je zapovězeno. K Lac Blanc pouze tři kilometry a neustále panoramatický výhled na Mont Blanc a další čtyřtisícovky a ledovce (Tour, Argentière, Mer de Glace, Bossons a Taconnaz). Trasa místy náročnější, posetá balvany, spousta sněhových polí (spíše políček), některá jsou dost strmá, ale nezdála se být vysloveně nebezpečná, jde to i v trekových sandálech, sníh příjemně chladí. Na trase není jediné místo, kde se schovat do stínu.

Lac Blanc, to jsou za slunečného počasí stovky lidí. Nad jezerem Refuge du Lac Blanc s terasou v nadmořské výšce 2352 metrů. Objednali jsme si omeletu se salátem (18 €), lehké posilnění na další cestu k jezerům de Chéserys, to už je pořád dolů. Na jídelním lístku nepálské speciality, vypadá to, že chatu provozuje nepálská rodina. Nad Lac Blanc se tyčí nejvyšší hora Aiguilles Rouges – Aiguille du Belvédère, nadmořská výška 2 965 metrů. Jméno Aiguilles Rouges je odvozeno od špičatých vrcholů a ruly, která vlivem oxidace železa získává načervenalé odstíny. Mimochodem, tato hornina má ve francouzštině i angličtině název gneiss, který pochází ze staré horní němčiny.

Lac Blanc jsou vlastně dvě jezera spojená kratičkým potůčkem. To druhé, schované za skaliskem, je v červnu téměř celé pokryté ledem. Ten v průběhu léta roztaje.