články - Evropa

Bělostné vápencové skály Pálavy se rozhlížejí po staré kulturní krajině jižní Moravy, jednoho z nejdéle osídlených území v České republice. V pravěké minulosti před desítkami tisíc let zde bývala tábořiště lovců mamutů, což dokazují pozůstatky ohnišť a mamutích kostí (k vidění v archeoparku Pavlov), před dvěma tisíci lety pod nimi staří Římané pěstovali víno. A jedním z center moravského vinařství je Pálava dodnes. Vinice pod svahy Pavlovských vrchů nad vesničkou Perná patří k nejlepším na Moravě.

Zbrašovské aragonitové jeskyně v malebném údolí řeky Bečvy jsou nejteplejšími jeskyněmi v České republice s celoroční stálou teplotou 14,5 °C. Trasa zpřístupněná pro veřejnost je dlouhá 375 metrů a je smrtelně nebezpečné z ní vystupovat směrem dolů, nejnižší úrovně jeskyní jsou totiž trvale zaplněny jedovatým oxidem uhličitým.

Počátky hradu Helfštýn, založeného někdy na přelomu 13. a 14. století v tehdy nepřístupných lesích nad Bečvou, jsou propojeny se spornou osobností loupeživého rytíře Friduše z Linavy. O sedm století později je Helfštýn jedním z nejrozsáhlejších a nejúchvatnějších hradních komplexů v České republice. V roce 2020 byla dokončena oceňovaná rekonstrukce hradního paláce, díky níž vznikla atraktivní prohlídková trasa, která umožňuje téměř letecké pohledy na historické budovy a věže hradu.

Od zámku Žleby vede červeně značená stezka dlouhá přibližně pět kilometrů do Ronova nad Doubravou. Nejkrásnějším úsekem Doubravy je údolí mezí Bílkem a Horním Mlýnem dále na horním toku řeky, tam je divočejší. Mezi Žleby a Ronovem nad Doubravou se už nevrhá ze skal, zklidní se, její tok je pomalejší a není slyšet. Ticho se rozléhá lesem.

Antické Syrakusy založili řečtí kolonisté kolem roku 730 př. n. l. „Jsou lidé, kteří mají k antice poměr (někteří dokonce mají poměr s antikou), a jiní, kteří poměr k antice teprve získávají.“ To jsou slova Karla Čapka z jeho cestopisu Italské listy. Pokud máte poměr s antikou, Syrakusy i tento článek si užijete rozhodně více než ti, kteří poměr k antice teprve získávají (nebo nezískali). Ovšem… Syrakusy jsou pro všechny.

Nejhornější tok Jizery je okouzlující průzračná horská bystřina zabarvená rašelinou do všech odstínů hnědé. Jizera má více zdrojnic – na české i polské straně. Její vody se z nadmořské výšky téměř tisíc metrů valí dolů přes kameny, protékají rozsáhlými rašeliništi a vytvářejí písečné plážičky ve svých početných meandrech.

Duchovním středem Syrakus je Piazza Duomo, kde stojí katedrála Narození Panny Marie (Cattedrale della Natività di Maria Santissima). Úzké uličky starého města, které ještě zužují stolky restaurací, a najednou vkročíte do takového rozlehlého živého prostoru. A duchovním středem bývalo toto místo po celou historii osídlení ostrova Ortigia, což je nějakých 3500 let. Původ katedrály sahá až do 7. století, ovšem z jejích zdí vystupují sloupy velkolepého dórského chrámu.

Sobotka je městečko asi 15 kilometrů západně od Jičína. Proč zavítat do Sobotky? Jen pár kroků od náměstí Míru v jejím středu objevíte spoustu starodávných roubenek, které člověka přenesou o více než dvě století do minulosti. Anenské náměstíčko (či Anenský plácek) bychom hledali spíše v umělém pohádkovém světě, v tamních nádherných venkovských usedlostech jako by žil i Jára Cimrman a jeho předci. Není divu, že historické centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Výchozím bodem do Sloupského skalního města je turistická Chata pod hradem, jak název napovídá, přímo nad ní se tyčí zaniklý skalní hrad Sloup. Vedle restaurace parkoviště, k výchozímu místu červené značky směr rozhledna Na stráži je to pouze pár kroků. Dáte-li si pod hradem malé či větší občerstvení, otevírá se vám přímo od stolu krásný zelený výhled do lesů, z nichž vystupuje skalní stěna s rozhlednou vysokou 33 metrů. Nahoru je to přibližně 700 metrů.

Klokočské skály jsou méně známým koutem Českého ráje. Méně známé znamená i méně navštěvované, což je v současnosti podstatný atribut. Nepotkáte zde davy turistů jako kousek jižněji v Prachovských skalách nebo na Hruboskalsku či severněji v Maloskalsku. Nuže, uvidíte krásné skalní město, a ještě si maličko odpočinete od civilizačního běsnění.

Milešovka je nejvyšší horou Českého středohoří, dosahuje do nadmořské výšky 836,7 metrů. Je nepochybně jednou z nejpůsobivějších a nepřehlédnutelných hor v České republice. Strmá majestátná hora zřetelně převyšující nižší a zaoblenější kupole dalších kopců Českého středohoří. Zrozená v sopečném ohni. Přestože nikdy nebyla pravou sopkou, ač její sopečný kuželovitý tvar by napovídal opak.

„Roztoky jsou oblíbené výletní místo a letní sídlo Pražanů, jak dokazují hojné vily, pěkné zahrady, četné hostince, v neděli a ve svátek přeplněné vlaky zábavní. Pak na Žalov, od Horních Roztok půl hodiny vzdálený, kdež na blízkém pahorku stojí prastarý kostelík sv. Klimenta „Levý hradec“ zván, nejstarší v Čechách.“ Tolik Řivnáčův průvodce po království českém z roku 1882.

Caltabellotta je jednou z nejhezčích vesnic Sicílie. Z bývalého hradu či pevnosti na skále je doslova letecký 360° výhled do vnitrozemí i směrem k nedalekému moři, za nímž jsou břehy Afriky. Vyškrábat se tam nahoru po strmém schodišti stálo za krátkou námahu. Nemnoho odolalo hltavému zubu času, jen historie vyprávějící dávné příběhy. Nechybí v nich svatý grál, Excalibur, ani sicilská královna a povstání otroků proti římské moci. Není divu, že si toto zdánlivě nedobytné sídlo zvolili pro svůj poslední odpor. Tehdy se jmenovalo Triocala.

Cefalù je nejkrásnější městečko na severním sicilském pobřeží, pláž plná, uličky jedna restaurace za druhou, prostě turistická destinace první kategorie. Nahoře na skále nad městem ruiny Dianina chrámu a hradu, ty koupání a báječného jídla chtivý člověk vidět nemusí, ovšem ten výhled dolů na střechy domů, katedrálu a modré moře… Každému se asi nahoru nechce, v horku člověk zleniví, ale kdo tam nevyšlapal, neviděl Cefalù.

Asi patnáct kilometrů z Castellammare del Golfo směrem do vnitrozemí stojí v působivém přírodním amfiteátru mezi Monte Barbaro a Monte Pispisa jeden z nejzachovalejších antických chrámů (nejen) na Sicílii – Segesta. Starý 2500 let, kompletních 36 dórských sloupů, podle starověkých historiků ho postavili potomci Trójanů, kteří z hořící Tróje uprchli až na Sicílii.

V roce 2002 byl na seznam světového kulturního dědictví zařazen do kolonky Itálie nový záznam: Pozdně barokní města v údolí Noto v jihovýchodní Sicílii. Těch měst ve Val di Noto je osm – Caltagirone, Militello Val di Catania, Catania, Modica, Noto, Palazzolo, Ragusa, Scicli – všechna byla nově vybudovaná ve stylu sicilského baroka po zničujícím zemětřesení v roce 1693.

Ještě „nedávno“ se o Palermu psalo jako o hlavním městě sicilské mafie. Palermo jako Bejrút, takové prý byly titulky novin, bývaly časy, kdy stát válku s mafií prohrával. Časy, kdy v ulicích města hlídkovaly stovky a stovky vojáků. Kdy umírali ti, kteří se snažili potlačit moc mafie a její prorůstání do státních struktur. Dnešní Palermo je fajnové město, v němž se budete cítit bezpečně i ve večerních hodinách a prožijete den tak, jak si ho představujete.

Na nejvyšší horu České republiky vede několik značených tras. Z Pece pod Sněžkou je to asi sedm kilometrů a našlapete přibližně osm stovek výškových metrů. Další atraktivní trasou je výšlap z Horní Malé Úpy po modré značce a stále po česko-polské hranici. Cesta je dlouhá přes osm kilometrů, převýšení podobné výstupu z Pece pod Sněžkou. Modrá značka odbočuje z hranice až na rozcestí pod Sněžkou před závěrečným stoupáním do nadmořské výšky 1603 metrů.

Černohorské rašeliniště je nejrozsáhlejším a nejstarším vrchovištním rašeliništěm lesního typu v Krkonoších. Vede jím bezpečná naučná stezka s překrásnými výhledy na Sněžku. Chůzi v nesnadném a nestabilním terénu rašeliniště umožňují dřevěné chodníčky, které byly rekonstruovány v loňském roce.

Villa Romana del Casale je známá díky neuvěřitelnému množství úchvatných mozaik, které pokrývají podlahy snad všech místností, celkem téměř 3500 metrů čtverečních. Nejznámější mozaikou jsou ženy v tělocvičně, které jsou oblečené v bikinách, alespoň tak tomuto sporému ženskému oděvu v současnosti říkáme. Po svém objevení dostala mozaika lidový název „Dívky v bikinách“ a poněkud méně lidový „Sál s deseti dívkami“. Odbornější pojmenování je „Korunovace vítězky“, neboť jedna ze sportovkyň je vyobrazena s korunou na hlavě.