Nejbližší letiště je v Ženevě, přímo z něj vyrážejí do Chamonix-Mont-Blanc autobusy, vzdálenost je asi 80 km. Do Chamonix-Mont-Blanc jezdí i vlaky, lanovka na Aiguille du Midi je blízko stanice Chamonix-Aiguille du Midi. Městečko se táhne kilometry údolím, z obou stran ho svírají až neuvěřitelně strmé horské stěny. Městská doprava funguje, dvakrát za hodinu jím projíždějí místní autobusy, doprava mezi lanovkami je jednoduchá. Když budete v Chamonix-Mont-Blanc vybírat ubytování, nezapomeňte na balkon s výhledem na Mont Blanc a ledovec Bossons (to neznamená, že bude výrazně dražší). Večerní zapadající slunce totiž Aiguille du Midi úžasně zabarví do až červenohnědé a po horské túře je to pravý čas otevřít na balkoně láhev báječného francouzského vína. V Chamonix je v letních dnech příjemné teplo, přes dvacet stupňů. A je-li předpověď počasí na následující den právě taková, je ideální zakoupit přes internet lístky na lanovku na Aiguille du Midi, vše poté funguje přes QR code v mobilu. Pokladna u dolní stanice lanovky je další možností. Lanovky v Chamonix-Mont-Blanc rozhodně nejsou levnou záležitostí, na Aiguille du Midi jsou nejdražší, zpáteční na osobu 83 €. Další ovšem nejsou zdaleka tak drahé. V případě několika dnů a využití více lanovek v oblasti Chamonix-Mont-Blanc se zřejmě vyplatí Mont Blanc Multipass (128 € tři dny za sebou).


Takhle zabarví zapadající slunce Aiguille du Midi (z balkonu hotelu)


Jako z letadla… Chamonix-Mont-Blanc je o přibližně 2800 metrů níž


Stěna Aiguille du Midi z Refuge du Plan de l'Aiguille


Za několik okamžiků čeká kabinu lanovky kolmý výstup na Aiguille du Midi

Na prostranství před budovou lanovky stojí zrestaurovaná historická kabina, symbol prvních pokusů dosáhnout Aiguille du Midi. Do jedné současné kabiny nacpou padesát šedesát lidí. Přestupuje se na Plan de l´Aiguille v nadmořské výšce 2317 metrů, najednou je před vámi severní stěna Aiguille du Midi vysoká asi 1500 metrů. Při pohledu z mezistanice se kabiny i lana ztrácejí v dálce na žulové skále, člověk se musí hodně soustředit, aby je zahlédl. Kabina druhé lanovky bez jediného podpůrného sloupu stoupá téměř kolmo podél stěny a končí v nadmořské výšce 3795 metrů na Piton Nord, jednom z vrcholů Aiguille du Midi. Nejvýše položená terasa je poté přístupná výtahem ve skále. Překonání výškového rozdílu asi 2800 metrů z Chamonix-Mont-Blanc zabere přibližně 20 minut, včetně čekání na spoj v mezistanici.

Po výstupu z lanovky rozdávají kartičky s časem odjezdu dolů, vychází to za hodinu a půl. Není to příliš, chcete-li vyjet výtahem na nejvýše položenou terasu, beze spěchu si prohlédnout suvenýry a najíst se v restauraci, která patří k nejvýše položeným v Evropě a nabízí savojskou či francouzskou kuchyni. Fajn kulinářský zážitek v úchvatném vysokohorském prostředí, losos, místní koláče, sýr roblochon, foie gras. Hledá-li někdo „zážitky“, může čekat ve frontě na Le Pas dans le Vide, atrakci postavenou v roce 2013. Vstoupíte do skleněné budky, pod vámi nic, více než tisíc metrů propast. V překladu „krok do prázdnoty“. Skleněná konstrukce z 36 mm silného skla unese zátěž až 1500 kg, snad je to tedy pro člověka bezpečné.

Aiguille du Midi je doslova labyrint teras, schodů, místností a chodeb, proplétajících se žulovým masívem. Uvnitř ve skále jsou i malá muzea mapující historii prvních výstupů na Mont Blanc (Espace Vertical), výstavbu lanovky (Espace Histoire) a alpskou přírodu (Espace Mont-Blanc). V Hypoxia Zone se seznámíte s vlivem sníženého množství kyslíku ve vysokých nadmořských výškách na lidský organismus.


Aiguille du Midi


Výhled z Aiguille du Midi


Aiguille du Midi vpravo vzadu


Lac Bleu a Aiguille du Midi

V té vysoké nadmořské výšce to pálí, modrá obloha, téměř bezvětří, slunce je neúprosné. Teploměr ukazuje tři stupně, každý to zvládá jinak, někdo v bundě, jiný v pohodě v tričku. Na Aiguille du Midi je asi o dvacet stupňů méně než v údolí hluboko dole. V Alpách je spousta úchvatných vyhlídek, ovšem tady je člověk tak blízko vrcholu Mont Blancu a známým Aiguilles (Jehly), jejichž nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 3300 až 4000 metrů. Skromnější je výhled na ledovec Bossons (Glacier des Bossons), který se táhne po severním svahu Mont Blancu až do nadmořské výšky kolem 1700 metrů. Za jeho modrou barvou lépe zezdola, buď vyšlapat ze čtvrti Les Bossons, nebo použít lanovku Des Bosson.

Kdo nechce skončit na Aiguille du Midi, lze pokračovat dále přes masív Mont Blancu. Další lanovka v letních měsících spojuje Aiguille du Midi s Pointe Helbronner (3462 m n. m.) na italské straně. Úchvatná trasa nad ledovcem a pod známou špičkou Dent du Géant se vryje do paměti, doslova vstupenka do ledového světa. Jmenuje se to Panoramic Mont Blanc a trvá až padesát minut. Poté lze další lanovkou Skyway Monte Bianco sestoupit do lokality Entrèves nedaleko Courmayeuru v údolí Aosta. Čtyřmi lanovkami tak lze v létě překonat masív Mont Blancu z Francie do Itálie. Mimochodem, lze si užít i let helikoptérou kolem masívu Mont Blancu – 30 minut za 245 € na osobu.

V mezistanici Plan de l'Aiguille se lze posílit v Refuge du Plan de l'Aiguille. Je to výchozí bod několika turistických tras. Nejsnazší a nejkratší je k Lac Bleu. Ta modrá úplně neodpovídá, ale je to fotogenické jezírko s Aiguille du Midi v pozadí. Voda nečekaně méně studená, koupání nikdo nezkouší, předpokládejme, že je zakázané. Další trasy vedou například k masivu Aiguilles de Chamonix, k Montenvers Mer de Glace a Grotte de Glace (Ledová jeskyně).

První zaznamenaný výstup na Aiguille du Midi uskutečnil v roce 1818 polský romantický básník Antoni Malczewski v doprovodu horských vůdců z Chamonix-Mont-Blanc. Zároveň vystoupil i na Mont Blanc. Bylo to v době rozvoje horolezectví, 32 let po prvním zdolání Mont Blancu (v roce 1786 – Jacques Balmat a Michel-Gabriel Paccard). Myšlenka vybudovat lanovku, která by spojila Chamonix s Aiguille du Midi, se zrodila mnohem později v roce 1904 v hlavách dvou známých konstruktérů – Švýcara Emila Viktora Struba a Němce Wilhelma Feldmanna. Oba významně přispěli k rozvoji ozubnicových a lanových drah v Alpách (mj. Wetterhorn). Trvalo to pět let, než se začalo se stavbou, první úsek byl otevřen v roce 1924, spojoval čtvrť Les Pélerins s lokalitou La Para v nadmořské výšce 1 690 metrů. Tato dolní část sloužila jako zákulisí pro bobovou dráhu během ZOH v roce 1924. Na samotný vrchol Aiguille du Midi nedosáhla, ale zařízení představovalo první osobní lanovou dráhu ve Francii. Současná lanovka se stavěla v letech 1951 až 1955, za její realizací stál vizionář hrabě Lora Totino, který měl za sebou několik projektů, které alpské vrcholy přibližovaly lidem – lanovku z Breuil-Cervinie na Plan Maison pod Matterhornem, lanovku z Courmayeuru k Rifugio Torino a dále na Punta Helbronner na italské straně Mont Blancu, jeho společnost realizovala i lanovou dráhu na sicilské Etně. Původní přepravní systémy usnadnily dopravu dělníků i materiálu na vrchol. Desítky tun těžká lana ovšem dělníci vynášeli na vlastních zádech. Po otevření byla lanovka na Aiguille du Midi nejvýše položenou osobní lanovku na světě.