• home
• česko
• svět
• články
• rozhovory
• fotogalerie
• knihy

Burka a nikáb v Evropě – ano či ne?

28. 2. 2012
Francie, Belgie, Španělsko, Itálie, Nizozemsko – v mnoha evropských zemích se již několik let bouřlivě diskutuje o zákazu burek a nikábů na veřejnosti. Cestomila oslovila umělce, duchovní, spisovatele, novináře atd., a položila jim následující otázku:
„V posledních letech narůstá v Evropě tlak k zákazu zahalování žen. Jedním z argumentů je, že nevychází z Koránu a jedná se pouze o symbol mužské nadřazenosti. Jakou máte radu pro ty, kteří se s tímto zahalením ve vzrůstající míře setkávají a jak Vy vnímáte tento prvek, s nímž se jistě též ve vzrůstající míře setkáváte? Jste pro zákaz burek a nikábů v Evropě?“

Slovníček:
burka – zakrývá nejen celé tělo ženy, ale i obličej, přes který je mřížka, nosí ji ženy
 např. v Afghánistánu a Pákistánu
nikáb (niqáb) – zakrývá nejen celé tělo ženy, ale i obličej s výjimkou očí, nosí ho ženy
 např. na Arabském poloostrově
čádor – zakrývá celé tělo ženy, odhaluje ale tvář, nosí ho ženy např. v Íránu
hidžáb – šátek zakrývající vlasy a krk

Charif Bahbouh, vede nakladatelství Dar Ibn Rushd, které v ČR již od roku 1991 vydává literaturu Orientu
Samozřejmě souhlasím s názory většiny normálně myslících lidí. Burky a niqáby do současnosti nepatří, ani není nikde v Koránu výslovně psáno, že je ženy mají nosit! Pobuřuje mne, když vidím v médiích například demonstraci černě zahalených žen se zakrytou tváří, jako například v poslední době z Jemenu. Vypadá to jak z jiné planety! Já osobně však znám v České republice jen jednu Češku, která nosí niqáb. Velmi s tím nesouhlasím, vím, že u ní je to póza a asi snaha být zajímavou. Proto se ptám, jestli u nás vůbec stojí za to pouštět se do nějaké ankety o zahalování žen.

Jiří Dědeček, písničkář, básník, spisovatel, překladatel. Předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu
Do určité míry je nepochybně třeba vyjít vstříc hostitelské zemi a jejím hodnotám a dosáhnout nějakého kompromisu. Burka, z níž nejsou vidět ani oči, je v této době nebezpečná, pod ní se může ukrývat cokoli a kdokoli. Zůstat u šátku, který by zakrýval vlasy, by nemělo být až takovým problémem, a nikomu by to nemuselo vadit, šátek je módní doplněk, nosívali ho i piráti… Očekával bych jakousi vzájemnou toleranci, vždyť když šly dámy naší výpravy do mešity, také si zahalily vlasy a to přesto, že šátky nenosí a bylo značné teplo. Pokud někdo na burce trvá, doporučil bych necestovat a zůstat tam, kde je toto úplné zahalení obličeje vítáno.

Jan Fingerland, novinář, Český rozhlas, specializuje se na Blízký východ
Problém burek a dalších zcela zahalujících oděvů je pro Evropu spíše symbolickým vypořádáním se s určitým druhem islámu, a nikoli reálným problémem, protože se týká jen řádově několika tisíc lidí. Boj proti celozahalování je zneužitelný politicky – například ze strany populistů. Je ale také důležitou otázkou pro to, jak bude Evropa sama sebe chápat, a zda bude mít dostatečné sebevědomí, aby stála za svými hodnotami, jako je rovnost, ale také, aby šetřila jiná dobra, jako je názorová autonomie a svoboda volby. V případě burky nejde jen o nadřazenost mužů nad ženami, ale i jakési zástupné odmítnutí „otevřené společnosti“ – zahalená žena (a s ní celá její kultura) jakoby se nestávala součástí veřejného prostoru, ale existovala mimo ní nebo dokonce stála proti ní.

Pavla Gomba, ředitelka UNICEF v ČR
Kdykoliv jsem se v muslimských zemích pohybovala bez šátku nebo zahalení, setkávala jsem se s nevraživými pohledy a nechtěnou pozorností okolí. To se však změnilo hned, když jsem prokázala respekt k místní kultuře a šátek/burku si vzala. V evropském kulturním prostoru je zahalování žen cizím prvkem, takže ten, kdo jej praktikuje, musí počítat s podobně přirozenou reakcí většinové společnosti. Pro zákaz však nevidím žádný rozumný důvod (samozřejmě kromě situací, kdy je nutná identifikace osoby) – dokonce mám pocit, že bychom tím popřeli hodnoty, na něž jsme u nás tolik hrdí.

Tomáš Halík, katolický kněz, teolog, profesor Univerzity Karlovy, papež Jan Pavel II. ho jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími
Pokud to nevytváří neúnosné praktické problémy (např. když úplné zahalení znemožňuje identifikaci z důvodů bezpečnosti), měli bychom tyto zvyky respektovat, zvykat si na kulturní odlišnosti – pokud ovšem opravdu chceme být „otevřenou společností“. Hidžáb je součást kultury některých zemí, vnímat tento zvyk optikou západního feminismu a zakazovat hidžáb muslimkám na Západě coby „náboženskou propagandu“ ve jménu laického charakteru státu je nesmyslné a nespravedlivé (zvláště když v těch zemích nikdo neomezuje mladíky, nosící na tričku rudé hvězdy či portréty Che Guevary). A cestujeme-li do zemí, které se rozhodly být „uzavřenou společností“, měli bychom se snažit své okolí neurážet. Na světě jsou a budou otevřené i uzavřené (tradiční) společnosti, oba modely mají své výhody a nevýhody. Dialog mezi nimi (tento nezávažnější úkol naší doby) je obtížná a dlouhodobá záležitost, s níž mám mnoho zkušeností. Já jsem rád, že žiji v otevřené společnosti a nechci, aby ideologie sekularismu (opačný extrémistický pól – a ve skutečnosti dvojče – náboženského fundamentalismu) z ní činila společnost uzavřenou. Západní předsudky vůči islámu a islamistický zkreslený obraz „zkaženého Západu“ jsou si velmi podobné ve své černobílé jednostrannosti. Když skutečně znáte ty kultury z první ruky a zároveň studujete prameny obou kultur, vidíte, že skutečnost je mnohem barevnější a složitější, než to vidí lidé, ovládaní předsudky.

Jan Homola, hudebník (Wohnout)
Především je mi hrozně líto, že svět dospěl až k té vzájemné nenávisti, čímž se nám zavírá cesta do spousty zemí. Samozřejmě se dá riskovat a jet i do Afghánistánu, ale neměl bych tam dobrý pocit. Já bych burky nezakazoval, je to každého osobní věc, jak chodí oblečený. Jak se o tom stále píše, Evropan nebo Američan má automaticky k těmto lidem nedůvěru a nějakým způsobem z nich i strach. Na druhé straně v Afghánistánu asi také nechodíme v kraťasech, to je pravda, se zlou bychom se potázali, ale my jsme civilizace, která dává důraz na toleranci, a nemyslím, že bychom si měli brát vzor od těch, kteří svobodu omezují zákazy.

Jaroslav Hutka, folkový hudebník
Rád i nerad odpovídám. Je to složitá otázka a pouhé pro nebo proti asi není dostatečné vystižení. Jsem už tři měsíce v Indii, zítra se vracíme, takže mám hlavu trochu jinde. Neoddiskutovatelná pravda je, že tyto ženy se nezahalují dobrovolně, není to jejich volba a to je pro nás Evropany jako princip nepřijatelné. Pro nás je svobodné rozhodování v osobním životě nadřazeno kulturní i náboženské tradici a úctě k ní. Ale nevzniklo to najednou a nepadlo to z nebe, je to výsledek velmi špatných zkušeností z vlastních evropských dějin a evropského vývoje, je to vlastně to, čemu říkáme lidská práva a co se po druhé světové válce stalo povinnou a neměnnou částí ústavy všech evropských zemí. Takže až bude burka část svobodné volby každé muslimské ženy, asi ani nevznikne vaše otázka a nebude ten problém vůbec diskutovaný. Absurdně řečeno, na evropské půdě má každý jedinec právo, ale i povinnost, být schopen žít a rozhodovat se svobodně. To se týká i náboženských menšin žijících na evropském území a my jim k tomu tak či onak musíme pomoci. Kupříkladu základní svobodné vzdělání je v Evropě povinné i pro děvčata. Tohle všechno považuji za základní a nakonec i perspektivní. Jakou roli v tom dnes hraje zákaz burky, neumím posoudit, ale z vyššího hlediska je to trochu vedlejší. Nechci to dál natahovat. Milá Indka mi právě donesla polévku a chvíli jsem během psaní pozoroval prasátko, které se rochnilo v křoví. Takže Vás srdečně zdravím.

Helena Chvátalová, novinářka, spisovatelka
Musím přiznat, že nad zákazem zahalování žen do burek nebo nikábů v Evropě jsem nikdy moc nepřemýšlela. Myslím však, že zákazy se toho moc nevyřeší, snaha o změnu podle mě musí vyjít zdola, tedy od žen samotných. A k tomu je asi ještě dlouhá cesta.

Pavla Jonssonová, hudebnice (Dybbuk, Zuby Nehty), překladatelka, genderová kulturní teoretička a učitelka
Zakázat burky? Ve školách a veřejných institucích – jasně!

Jan Keller, sociolog, publicista
Jsem pro zákaz nošení burek apod. na území naší republiky a stydím se za naši vládu, která podporuje i takové režimy, jež toto diskriminační opatření prosazují.

Rachid Khalil, předseda Kurdského občanského sdružení v ČR
Kdyby islám stavěl své principy na základě nošení burek a přehnaného zahalování ženského těla, dávno by zanikl a myslím si, že by mělo být zákonem zakázané vše, co má za následek ponižování lidské důstojnosti.

Lenka Klicperová, šéfredaktorka Lidé a Země
Pro zahalování žen do burek či nikábů nevidím jediný důvod, ať už je to v Evropě nebo v Asii. Tím by se mohlo zdát, že je vše vyřešeno a jednoduše zodpovězeno. Ale tak jednoduché to bohužel není. Zákazy se většinou v dějinách nikdy nic nevyřešilo. Obyvatelé států, kde se to praktikuje, musejí sami dospět k tomu, že zahalování žen začnou považovat za nevhodné a omezující jejich svobody. A musejí chtít hlavně ženy samotné. Je to dlouhý proces, který leckde není ještě ani v počáteční fázi vývoje. Do Evropy však dle mého názoru burka ani nikáb jednoznačně nepatří.

Zuzana Kříhová, íránistika, specializace perský jazyk a literatura, Ústav Blízkého východu a Afriky
Já osobně se zákazem zahalování obličeje v západoevropských zemích víceméně souhlasím, i když si uvědomuji, že se tak mnoha muslimkám znesnadňuje pohyb na veřejnosti – jednoduše raději nevyjdou ven. Mimochodem, aby snad nedošlo k omylu, Íránek se tento zákaz netýká, obličej si na veřejnosti nezahalují a v cizině už vůbec ne. V zásadě se ale obávám, že zákaz zahalování obličeje opět nic zásadního nevyřeší – problémy vzájemného soužití muslimů a nemuslimů se tímto nerozplynou a uplatňování zákazu může vést k ještě větší polarizaci. Otázku lze také položit tak, zda se jedná spíše o snahu pomoci těmto muslimkám v začlenění do většinové společnosti, anebo jde spíše o jejich vystrnadění z veřejného prostoru – mnoho lidí má panickou hrůzu z kulturních a společenských hodnot, které podle nich tyto ženy reprezentují.

Petr Kučera, překladatel Orhana Pamuka, vyučuje turečtinu a tureckou literaturu na FF UK
Zákazy zahalování žen (konkrétně burky ve Francii) považuji za pouhé populistické gesto politiků, kteří se tím snaží ukázat svou „tvrdost“ vůči imigrantům a islamistům. Průzkumy ukazují, že například ve Francii nosí burku mizivé procento žen. Argument, že se tím napomáhá emancipaci muslimských žen je lichý: zákaz povede pouze k tomu, že tyto ženy budou z veřejného prostoru vykázány úplně, protože (buď dobrovolně či z donucení mužů) raději zůstanou zavřeny doma, než aby odložily burku. Důraz by spíš měl být na de-ghettoizaci a intergraci muslimských komunit a vzdělávání než laciná rétorická cvičení. Burka je samozřejmě (zbytečně medializovaným) extrémem, a to i v muslimském kontextu a lze doufat, že postupně vymizí. Naproti tomu prosté pokrytí hlavy šátkem je pevnou součástí islámské tradice (a nemá smysl spekulovat o teologických finesách). Zde nevidím naprosto žádný důvod k nějakým represím, tak jako stát nepenalizuje punkové účesy či nošení židovské jarmulky.

Ivana Lomová, malířka a ilustrátorka
Pokud se muslimové rozhodnout žít v cizí zemi, například evropské, měli by se přizpůsobit kultuře a zvykům této země. Burky ani nikáby do Evropy nepatří. Navíc v nich musí být příšerné vedro, chudinky muslimky.

Václav Marhoul, producent a režisér
Nikdy jsem nošení nikábu nebo burky nechápal v takových souvislostech jako kupříkladu nadřazenost muže nad ženou a taktéž jsem nikdy do detailu nezkoumal, nakolik přesně Korán vymezuje povinnost zahalování se. Vždy jsem tu skutečnost chápal a nadále i chápu jen jako fakt, který je problémem pouze v určitých kulturních a společenských souvislostech. Projel jsem mnoho arabských či muslimských zemí a nikde by mně ani nenapadlo, abych se nad tím pozastavoval. Vždy jsem se přizpůsobil a ctil místní zvyky, tradici a předpisy. Ale stejně tak očekávám, že lidé, kteří přijdou žít do našeho světa, budou ctít na oplátku ty naše. Zahalená tvář. Co reprezentuje právě v naší kultuře? Jaké pocity evokuje? S čím jí máme spojenou? Zahalenou tvář v naší historii měli zbojníci a lupiči. Zahalenou tvář mívávali kati a popravčí. Zahalenou tvář mají členové Ku-Klux-Klanu, různých vykloubených sekt nebo pravicoví či levicoví extrémisté. Zahalenou tvář mají na svých video nahrávkách členové Al -Kaidy, Hamásu, Hizballáhu nebo Talibanu. Ano, jsem pro zákaz nošení nikábu a burky v Evropě. Jinak mně přijde v pořádku, že lidé, kteří věří v Boha, svým úborem nebo jeho doplňkem, třeba šátkem či kloboukem, dávají všem na vědomí svojí příslušnost k té či oné víře.

Vladimír Merta, písničkář, publicista, spisovatel
Od burky přes nikáb a čádor k šátkům! Nebo opačně? Cesta emancipace a zákazů je dvousměrná. Každý zásah do osobnostních práv vzbuzuje hluboké ponížení, vede k utužení předsudků, nenávisti a agresi. Samy ženy se v demokracii učí postarat se o svá lidská práva, včetně boje proti zákonům, které je omezují. Iránské filmy a dokumenty přesvědčivě ukazují oslabenou pozici mužských protějšků silných ženských osobností. V maskulinním světě je burka symbolem odporné ubohosti nositelů moci. Nikáb či nádor (tento nomen omen vytvořila automatická oprava pravopisu z čádoru) může některým ženám slušet. Zvláště pokud tradičně použijí příšerně přemrštěné líčení očí, které ze střílny údajné ženské ochrany nenávistně pálí do evropských ulic. Z ochrany intimity ženy se tak stává její parodie. Ženy zoufale ukazují to jediné, co jim je dovoleno. V předměstích se silnou muslimskou menšinou či v post-koloniálních zemích (Nizozemsko) tvoří nakupující zahalené ženy většinu. Pokud jdou se svými nezahalenými dcerami, vnímám je jako odvážné matky, dodržující tradice, ale umožňující dětem odpoutání od ní, směřující k asimilaci. Z evropských ulic postupně mizí obraz nafouklého pseudomuže v teplácích, za nímž v povinném odstupu cupitá černě zahalená otrokyně, obtížená nákupními taškami. Pouze odvrátit tvář od odporného důkazu ponížení nestačí. Francouzský zákaz burek mimo náboženské obřady a ve státních školách je čerstvým sociologickým pokusem, zatím funguje bez zjevných protestů. Části mladých žen jistě přinesl úlevu, osvobození od diktátu rodičů, které si nevybrali. Symbolická pokuta za porušení zákona je adekvátním trestem, vyloučení ze studia diskriminací dětí, které nemohou za zaslepenost rodičů. Ve srovnání s trestem smrti, kterým hrozí Korán za odstoupení od víry všem muslimům (tedy i nositelkám tradičního oblečení), je přístup společnosti, investující do podpory menšin, příkladem zdrženlivosti, návodem k řešení.
Diskriminace žen existuje i v jiných tradičních společenstvích. I když třeba v podobě příkazů, týkajících se mužů: na ortodoxní Židovky nesmí zbožný chasid ani pohlédnout, aby nebyl rušen v rozjímání. Jejich rodiny ale masově nevyhledávají rozvinuté vzdálené země, ve kterých by jejich podřízenost mohla budit odmítavé reakce. Problém zákazu burek se netýká ghetta, ale veřejného prostoru. Osud židovské diaspory bohužel přesvědčivě dokazuje, že zákazy, založené na pouhé odlišnosti, mohou vést k šíleným důsledkům. Náboženství není racionálně uchopitelná entita, cestovatel(ka) se jistě proti své vůli přirozeně přizpůsobí zvykům země, která je hostí. Očekávat totéž odzpozdilé kultury, zmítané krvavými vnitřními spory, je bohužel předčasné. Vnitřně jsem nejen pro zákaz nošení symbolů ponížení ženy, ale i šíření smrtelně nenávistné ideologie. Navenek jsem ovšem jako většina zbabělých a nedůsledných mužů pasivně aktivní: do zemí s nestravitelnými předpisy prostě necestuji. Přinejmenším do doby, kdy budou burky povinně nosit i muži.

Zdeněk Müller, arabista
Přiznám se, že jsem ve věci islámského zahalování ovlivněn francouzskou situací. Chápu tamní zákonná opatření, ať už se týkají zákazu ostentativních náboženských symbolů ve veřejných školách, čímž se míní především islámský šátek na hlavách děvčat, tak zákazu integrálního zahalování. Je mi srozumitelný princip francouzského republikánství, kterým je laickost čili zásada nenáboženskosti veřejného života. Laická společnost není společnost nenáboženská či ateistická, je to společnost, která staví Boha a bohy do sféry privátní. Veřejná sféra nemá žádného boha. Míchat do toho otázku tolerance je nemístné. Moderní občanská společnost má své občany smiřovat a neměla by lhostejně přihlížet k tomu, když se zneužívá zásada názorové tolerance k parcelování společnosti podle náboženství. Jsi-li muslim ve Francii, pak jsi nejprve francouzským občanem, se všemi právy a povinnostmi, a následně muslimem, nikoliv naopak. Takto by to mělo fungovat. Leč potíž nastává pokaždé, když muslimové, ale mohou to být i některé sekty křesťanské a židovské, pohlížejí na svoji víru jako na globalizující závazek, kterým se má řídit každý okamžik života věřícího a to stejně tak života soukromého, jako veřejného.

Břetislav Olšer, spisovatel a publicista
K výrazu „šahíd“ přibyla „šahída“, muslimky páchají podobné útoky jako jejich mužské protějšky. Za vším ovšem nehledej jenom ženu, ale hlavně chemii. Vše vychází z premisy, že ženy se ve své podstatě chtějí líbit. Patrně proto světu vládnou make-upy, parfémy, tanga, kadeřnické salony, silikony a další sexappelové výstřelky. Chemie. Ovšem ne ve světě islámu. Ale též z ženské přirozenosti muslimek plyne touha po obdivu ze strany jejich okolí. A teď si představte psychické rozpoložení muslimských žen, které se musí halit do burek, nikábů a čádorů. Nikdo si jich nevšímá, nepodaruje je obdivným pohledem. Jsou zahloubány jen samy do sebe, ony vidí svět, ale svět nevidí je, tedy podstatu jejich osobnosti.

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, spisovatel
Osobně mi zahalování muslimských žen nevadí. Proč by mělo? Je to projev jejich identity. Míním tím ovšem projev v plné osobní svobodě, dle vlastního rozhodnutí. Obávám se, že tuto svobodu muslimky vždy nemají, a to ani v případě, že žijí v demokratických zemích. Jak se již také ukázalo, problémem v Evropě může být úplné zahalení tváře znemožňující osobní identifikaci. Náboženské zvyklosti podle mého názoru nemohou stát nad zákonem té které země.

Jaromír Štětina, cestovatel, spisovatel, válečný korespondent, senátor
Burka do Evropy nepatří. Kdyby se v Senátu PČR hlasovalo o tom, zda její nošení zakázat, hlasoval bych pro zákaz. V maskulinním světě jako je Afghánistán sice někdy burka chrání soukromí žen, ale i tam je to přežitek. Mimochodem, první, co udělala Karzáího vláda po pádu Talibánu, bylo zrušení příkazu nosit burky.

Břetislav Tureček, zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě
Na anketní otázku odpovídám z Íránu, kde nejen muslimky, které o to stojí, ale také ženy, které takový zájem nemají (včetně většiny místních křesťanek a zahraničních turistek), musejí chodit ze zákona zahalené alespoň šátkem. Zdejší náboženský režim se při prosazování této povinnosti odkazuje na místní tradice. Považuji proto za ironii, když evropské státy, které se považují za demokratické, s podobnou argumentací zahalování žen s odlišnými postoji naopak zakazují. Pokud se při tom někteří evropští politici zaštiťují Koránem, je to poněkud cynické, když při jiných příležitostech označují islám a Korán za záležitosti středověku. Kromě toho, pokud ženy a dívky z konzervativních přistěhovaleckých rodin (kterým prý má zákaz pomoci) budou mít v Evropě zákaz vycházet v nikábu na ulici, jedním z velmi reálných dopadů může být, že nebudou z domovů chodit za prací či za vzděláním vůbec – ať už kvůli vlastnímu pocitu studu nebo kvůli nátlaku příbuzných. Uznávám bezpečnostní riziko možného zneužití zahalené tváře například při teroristickém útoku i negativní aspekty přílivu politického islámu do Evropy. Za vhodné ale nepovažuji takové věci řešit plošnými zákazy.

Luděk Wellner, spisovatel
Zakrývat projev krásy v Bohem stvořené dívčí tváři je stejně absurdní, sobecké a vlastně i bezbožné, jako bychom přehazovali hadr přes kvetoucí růži. Beduíny v poušti omlouvá ochrana proti prachu a žáru. Hosté vždy musí ctít pravidla hostitele. V Evropě slouží tvář k identifikaci člověka. Přistěhovalec svou imigrací volí přijetí kladů a záporů hostitelské země, tak jako byl nucen je přijímat v zemi svého původu. Muslimové v Evropě mají bezpočet možností vyznávat svou víru, pokud jimi však nenarazí na meze místních zvyklostí. A zakrývání tváří v Evropě patří pouze na masopustní veselí. V Saúdské Arábii bych jako nudista na veřejné pláži taky nebyl vítán. Čili zakrývání tváře v Evropě říkám jasné NE, pokud se tak neděje z ryze praktických důvodů.

Petr Nejedlý