Když vyslovím Skotsko, co Vám prolétne hlavou jako první? Připomenu citát Karla Čapka: „Je to provincie, ale monumentální; brunátný a hranatý typ lidí, ale děvčata hezčí než dole v Anglii, krásné usmrkané děti, život rozložitý a chlapský přes všechen kalvinismus.“
Ta citace je úžasná, Karel Čapek popisuje Skotsko poutavě, pokračuje tím, že každá hora se jmenuje Ben, každé údolí je Glen a každý člověk Mac. A od té doby, co ho takto Karel Čapek popsal, se Skotsko příliš nezměnilo. Jistě, vtrhl do něj turismus, stala se z něj vyhledávaná turistická destinace, ovšem ráz krajiny a v podstatě i města, zůstaly stejné. Když vyslovíte Skotsko, prolétne mi hlavou Edinburgh s krásnými kamennými domy a hradem, tartanové vzory, skotská Vysočina. A dudy. Když vystoupíte z letadla na letišti nedaleko Edinburghu a dorazíte do tohoto historického města, hned zaslechnete dudy, vždy hraje nějaký dudák někde na rohu. Nádherně to dotváří atmosféru monumentálního starého města s hradem na skále, když do toho uslyšíte dudy, na to se nezapomíná.

Walter Scott, Robert Louis Stevenson a Arthur Conan Doyle se narodili v Edinburghu, Robert Burns vymetal edinburská opilecká doupata, někdy mám pocit, že jsem věk dětský a později teenagerský strávil se skotskými spisovateli a básníky. Skotsko bylo pro spisovatele a v současnosti je především pro filmaře zemí zaslíbenou.
Edinburghu se kvůli vzdělanosti dokonce přezdívalo Atény severu, v 18. století byl Edinburgh jedním z vůdčích měst evropského osvícenství, žilo v něm neuvěřitelné množství talentovaných a vzdělaných lidí, mnoho pokrokových myšlenek a vynálezů pochází právě od Skotů. Literatura, architektura i malířství jsou naprosto přirozeně provázané s podstatou města. Walter Scott, k němu mne to táhlo už na základní škole, Robert Louis Stevenson, to jsou Ostrov pokladů a Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, Arthur Conan Doyle dal světu Sherlocka Holmese i Ztracený svět, to vše mi bylo vždy velmi blízké. Ostatně i citovaný Karel Čapek do toho krásně zapadá, přestože je náš. Filmová produkce má značný podíl na vzestupu zájmu o Skotsko a skotskou kulturu v posledních dekádách, např. filmy Highlander, Statečné srdce, Rob Roy, Šifra mistra Leonarda a samozřejmě Harry Potter. Obrovským fenoménem současnosti je seriál Cizinka, v originále Outlander, jehož děj se odehrává ve Skotsku 18. století v kulisách posledního jakobitského povstání, divák se v něm seznamuje s tím, jak fungovala stará klanová společnost, poznává tradice i historické osobnosti. Právě zásluhou tohoto seriálu zaznamenal skotský cestovní ruch v roce 2017 historický rekord, kdy došlo k nárůstu zahraničních návštěvníků téměř o dvacet procent.


Ross Fountain v Princes Street Gardens a Edinburgh Castle

Skotsko je v současnosti turistům zemí až tak zaslíbenou, že např. na Královské míli v Edinburghu není k hnutí.
Záleží na roční i denní době. Nejhorší je to v srpnu během známého třítýdenního edinburského pouličního festivalu The Fringe. Na Královské míli je plno i v deset večer, lidé jsou venku s malými dětmi, žije to tam. Největší zácpy jsou u Edinburského hradu a do první poloviny Královské míle k domu Johna Knoxe, dále směrem k Holyroodskému opatství a paláci už je to pohodovější. Pamatuji časy, kdy uprostřed sezony nebyly před Edinburským hradem fronty, v současnosti počítejte, že si tak třičtvrtěhodinku postojíte, mají tam zátarasy jako na letištích, jimiž se vine fronta k pokladnám, takže se doporučuje zařídit vstupné online. Když přijdete na prohlídku v ranních hodinách, hrad otevírá v půl desáté, máte vyšší možnost užít si ho s menším počtem návštěvníků. Doporučuje se zakoupení tzv. Explorer Passu na vstupy do památek ve správě Historic Environment Scotland, lze ho koupit na tři dny i dva týdny, zahrnuje pravěké lokality, paláce, hrady, vyjde to levněji, nad tři památky se to finančně vyplatí a vyhnete se frontám.

Skotsko přitahuje nejen historií, ale i svou divokou přírodou. Je sbírání tzv. munroes opravdu populární? Jaký je výstup na nejvyšší horu Skotska Ben Nevis?
Munroes jsou populární, Skotové jsou docela outdoorový národ. Munroes jsou hory, jejichž vrchol přesahuje nadmořskou výšku 3000 stop, což je asi nad 914 metrů, nejsou to tedy žádné zvlášť vysoké hory, vždyť nejvyšší skotská hora Ben Nevis dosahuje do nadmořské výšky 1344 metrů. Ovšem vrcholy skotských hor bývají mnohem dramatičtější a nepřístupnější, než by se podle nadmořské výšky mohlo zdát. Přispívá k tomu i nevyzpytatelné severské počasí. Ben Nevis působí hodně monumentálním dojmem, výstup je dlouhý a náročný. Nepotěší ani počasí. Když si řeknete, že je hezky a vyšlápnete to nahoru… tam se počasí mění ne z hodiny na hodinu, ale z minuty na minutu, teplota může spadnout o 10 i 15 stupňů, najednou se objeví mlhy, že nevidíte krok před sebe, hrozí pády. Jde tedy o nebezpečný výstup, na Ben Nevisu jsou každoročně zásahy záchranářů, stává se, že se někdo nevrátí. Takže výstup na Ben Nevis rozhodně nepodceňovat, je to přece jen něco jiného než na naši Sněžku.

Midges, jak mají Skotové tyhle bestie v oblibě?
Skotové si je tak nějak nepřipouštějí. Pamatuji jeden hostel na ostrově Skye, nad okénkem měli pověšenou cedulku, že se nesmí otevírat po jedenácté hodině, právě na Skye jsou hodně aktivní. Midges mají dva až tři milimetry, je jich více druhů, některé po člověku nepříjemně lezou, ale nekoušou, prokletím jsou kousající. Na 200 metrů cítí oxid uhličitý, který člověk vydechuje, takže vyjdete ven, je nádherně, pohoda, jenže během několika minut jste obsypaný. Nejlepší proti midges jsou silný vítr a hustá moskytiéra. Přípravky, které se běžně prodávají u nás, přestože mají požadované procento účinné látky, na skotské midges nefungují, ve Skotsku ovšem běžně – a to i na ostrovech – koupíte jejich vlastní sprej proti midges a ten zabere. Midges nejsou pouze hlouběji uprostřed Vysočiny, někdy vás přepadnou i kousek od Edinburghu na pobřeží, nezbývá než přidat do kroku a prchat.


Východní pobřeží Isle of Skye

Člověka to nenapadne, ale Skotsko má nádherné pláže. Koupou se Skotové ve svém nepříliš teplém moři?
Místní se jezdí koupat ve volné dny, rozbalí stan, udělají si plážový piknik se slunečníky. Nejkrásnější pláže jsou na západním pobřeží a na ostrovech. Na ostrově Harris jsou úchvatné bílé pláže jako Luskentyre a Seilebost, krásný až bílý písek, když se díváte na fotky, máte pocit, že to musí být někde ve Středomoří. Místní včetně dětí se často koupou či spíše dovádí ve vodě v neoprenech, má to krátké rukávy i nohavice, turisté spíše koukají, fotí krásnou pláž, nebo se brouzdají po kotníky vodou. Hezká pláž je i kousek na východ od Edinburghu v městečku North Berwick.

Skotsko je rájem pro milovníky megalitických památek, doporučte některé, kam za nimi? Psal jste o nich široce i ve své knize Skotsko – země dávných tajemství.
Čím odlehlejší oblasti, tím zajímavější. Včetně ostrovů – Hebridy, Orkneje, Shetlandy. Nejsou to pouze vztyčené kameny nebo jejich formace, ale i megalitické hrobky a na Orknejích dochovaná neolitická vesnice Skara Brae. Jsou sice na odlehlých místech, přesto jsou vyhledávané turisty, vysloveně edinburské davy tam ale samozřejmě nejsou. Např. na ostrově Lewis stojí nádherná formace Callanish Stones ve tvaru keltského kříže, a co je fajn, můžete se pohybovat přímo mezi těmi kameny. V blízkém okolí je několik dalších megalitických lokalit, o nichž se moc neví, jsou méně známé, ovšem doporučil bych je, atmosféra u nich je daleko koncentrovanější, protože dojem není narušovaný ostatními turisty. Pro Skotsko jsou typické i tzv. kruhy s ležícími kameny. Objevují se výhradně v oblasti Aberdeenshire, regionu na východě Skotska. Jsou to klasické kruhy poskládané z kamenů, v jedné jeho části je ležící kámen, který je ohraničen dvěma nejvyššími kameny kruhu. Něco podobného nenajdete nikde jinde na světě. Předpokládá se, že jsou to malé astronomické observatoře určené k pozorování měsíce, experimentálním výzkumem bylo totiž zjištěno, že během letního a zimního slunovratu měsíc putuje od jednoho kamene k druhému a jako by se kutálel po tom ležícím. Obecně lze říci, že Velká Británie je megalitickými památkami posetá.


Pláž Seilebost na ostrově Harris

Co jíte ve Skotsku? Jaký je haggis?
Mně moc chutná. Když člověk putuje, hodí se podobná pořádná večeře. Vyhledám si typickou místní hospodu, jasně, že vlezu do ní, a ne do nějaké italské restaurace, když jsem ve Skotsku. Haggis připomíná náš prejt, ovšem složení je odlišné, tradičně se podává s bramborovou kaší a šťouchaným tuřínem, dělají k tomu báječnou hnědou omáčku z whisky. Kdysi haggis vymysleli horalové, když hnali dobytek z jednoho údolí do druhého, tak se po náročné cestě potřebovali nadlábnout. Haggis jsou pokrájené skopové vnitřnosti s lojem, kořením, celé se to uvaří v ovčím žaludku, jídlo je to hodně vydatné, syté, splňovalo tehdejší požadavky skotské Vysočiny. Na konci ledna se ve Skotsku slaví svátek na počest básníka Roberta Burnse, který napsal i Ódu na haggis. Jídlo se slavnostně servíruje za zvuku dud, recituje se u toho právě Burnsova báseň, popíjí whisky, je to pevná součást skotské kultury. A nezapomeňme na dezert, celosvětově známé máslové sušenky shortbread, koupíte je v nádherných plechovkách se skotskými motivy, takže jsou i hezkým suvenýrem. Recept je strašně jednoduchý – mouka, máslo a cukr v poměru 6–4–2.

Suvenýr ze Skotska? Kilt nebývá levný. Snad bychom mohli uvést, že kilty se objevily až na přelomu 17. a 18. století a rozšířily se především v dobách skotského národního obrození v 19. století. Takže William Wallace běhající v kiltu v Gibsonově filmu je nesmysl.
I když je to dobrý film, ten Gibsonův William Wallace v kiltu, to bolí. Pokud máte vztah ke skotské kultuře a chcete nosit kilt, proč ne, lze ho koupit i pouze jako suvenýr. Kilt šitý z vlněné látky, který se vyrábí v několika gramážích, vychází cenově minimálně na deset tisíc. Skotové jsou podnikaví, takže leckde, a zejména na Královské míli v Edinburghu, koupíte levnější varianty z umělé tkaniny, které stojí 70 až 100 liber, a není nijak na první pohled poznat rozdíl, přestože kvalita je jinde. Ke kiltu patří další náležitosti. Nemá kapsy, takže si to žádá sporran kolem pasu, tedy kapsu, do které si dáváte věci. Nosí se podkolenky a podvazky, ty jsou hlavně praktické, drží ponožku, která jinak při chození začne klouzat a padat. Kilt je alternativa kalhot, takže si k němu normálně můžete vzít tričko a bundu. Nevyrábějí se pouze tradiční kilty, ale i modernější nově opatřené kapsami. Je to prostě živý kus oděvu, není to tak, že když si vezmete kilt, musíte přesně dodržovat všechna pravidla. A vyrábějí se i armádní kilty, vlastně se kilt rozšířil po světě a udržel právě díky armádě. Když došlo roku 1746 u Cullodenu k porážce posledního jakobitského povstání, byly poraženy skotské klany a zlikvidována klanová společnost a její způsob života na Vysočině. Bylo zakázáno používání tartanu i kiltu. Nosit kilt bylo umožněno pouze Skotům, kteří vstoupili do britské armády. To bylo v době, kdy se britské impérium stávalo největší světovou mocností a byla velká poptávka po vojenské síle. Skotové byli z pohledu Angličanů levnou vojenskou silou, bylo jich hodně a byli neuvěřitelně odvážní a schopní v boji, raději by padli, než ustoupili. Skotské pluky se staly vyhledávanou součástí britské armády, brzy si vybojovaly značný respekt, najdeme je ve všech slavných bitvách, dostávaly množství válečných ocenění a byly obávané mezi nepřáteli. Nejprve se je v britské armádě pokoušeli dostat do kalhot, ovšem protože na to nebyli zvyklí, objevily se negativní zdravotní dopady. Uniformy jednotlivých pluků měly své tartany, to, co mi dneska známe, že každý klan má svůj tartanový vzor, to je vlastně rekonstrukce 19. století v rámci skotského národního obrození, doby romantismu, kdy se rozvíjel návrat k tradiční kultuře Vysočiny. Stala se z toho módní záležitost, královna Viktorie se zamilovala do Skotska, najednou bylo populární nosit něco z kostkované látky, ideálně kilt. Drží se to dodnes, známé jsou fotky prince Charlese v kiltu.

Skotské hrady, to je proslulé téma. O Edinburghském hradu zpívávali potulní zpěváci písně plné krve. Jednou se prý propadne do země, neboť byl proklet za krvavé zločiny a hříchy, které se odehrály v jeho zdech. To se asi dá říci i o dalších hradech. Glamis, Urquhart, Dunnottar, Stirling…
Původní skotský hrad byla opevněná věž. Mnohde se z nějakého důvodu zastavil vývoj takového hradu, takže ve Skotsku najdete krásné věže obdélníkového nebo čtvercového půdorysu s malým dvorem. Dále se rozvíjely hrady, které byly v majetku rodů loajálních k vládě, klanů nakloněných ke spolupráci s britskou vládou, nebo dříve i se skotským králem, protože klany mezi sebou soupeřily, například stuartovští králové jako Jakub IV. a Jakub VI. se snažili zlomit moc skotských klanů ze západu Skotska a Ostrovů, tam byl největší odpor mezi klany z Vysočiny. Z takových hradů loajálních rodů se stávala výstavná sídla, postupně přibývala křídla, docházelo k rozsáhlým přestavbám, takové jsou např. Glamis, Blair Castle nebo hrad Dunrobin na severu Skotska, který vypadá jako zámek na Loiře. Hrady tak mají původ třeba ve 12. století, ale majitelům se povedlo udržet kontinuitu, nedošlo k jejich rozboření a vypálení během staletí bojů a odvetných akcí. Například Dunvegan Castle na ostrově Skye, což je klanové sídlo MacLeodů, má nepřetržité osídlení asi 800 let. Samostatnou kapitolou jsou klíčové hrady pro strategické ovládnutí Skotska – Edinburgh a Stirling. Edinburgh má kontinuální osídlení minimálně dva tisíce let, je to klíčová pevnost království, sídlo krále, zároveň věznice a vojenská pevnost, kde později sídlila britská posádka. Jeho dnešní podoba je z 18. století. Totéž platí o Stirlingu. Leží na cestě na Vysočinu a kdo chtěl ovládnout Skotsko a postupovat dále na sever, musel ovládnout Stirling. Proto se tam odehrály nejvýznamnější bitvy skotské historie, o hrad se neustále bojovalo, jeho současná podoba pevnosti je též z 18. století, má ovšem nádherně zrekonstruovanou renesanční síň. Ve Skotsku nechybějí ani okouzlující ruiny hradů, kousek od Edinburghu jsou Craigmillar a Linlithgow Palace, kdysi sídlo skotských králů, v současnosti vybydlený, neuvěřitelně spletitý, v jeho ruinách se můžete pohybovat bez průvodce, zdržíte se, jak dlouho chcete. Hrady souvisejí se skotskou historií, čtete z nich osud národa, poražených i vítězů. Výlet po skotských hradech stojí za to.


Hrad Urquhart nad Loch Ness

Skotské hry se konají i v České republice, známé jsou např. na zámku Sychrov. A ve Skotsku?
Highland Games probíhají od května do září po celém Skotsku. Jaké hry a kde si spolehlivě najdete na internetu, někdy pomůže náhoda, jedete krajinou, najednou si na ručně psané pověšené ceduli u cesty přečtete, že támhle ve vesnici se konají hry, tak proč se nezastavit a nepodívat na skotské zápolení. Nesoutěží se pouze v těžkoatletických disciplínách jako je házení kládou, kladivem a balvanem nebo přetahování lanem, ale také ve skotském tanci, někdy v lukostřelbě. A nezbytné je i klání dudáckých kapel. V rámci edinburského festivalu se koná Edinburgh Military Tattoo, což je přehlídka dudáckých kapel z celého světa. Na pláni před Edinburským hradem vyrostou obrovské tribuny, když přijedete v dubnu, už je stavějí, pokud přijedete v říjnu, ještě je rozebírají, takže pokud si chcete užít Edinburský hrad v plné kráse, jeďte v zimě nebo brzy na jaře. Každopádně tento dudácký festival stojí za návštěvu, představte si, jak před hradem napochoduje třeba 150 dudáků. Mimochodem, loni tam vystupovali i Češi. Největší Highland Games jsou v první polovině září ve vesnici Braemar kousek od hradu Balmoral, navštěvuje je tradičně královna. To souvisí s tím, že právě hrad Balmoral si vybrala v 19. století královna Viktorie jako své letní sídlo ve Skotsku. V České republice se tradice skotských her zrodila v roce 2001, nejstarší a největší jsou na Sychrově, v současnosti jich je více než deset po celé zemi. Jejich seznam najdete na stránkách skotskysvet.cz.

Lze Skotsko včetně severních ostrovů v pohodě procestovat bez auta? A na kole?
Bez auta… jak kde. Na větších ostrovech nějaká lokální autobusová doprava existuje, ale že by jezdila pravidelně a často, na to bych nespoléhal. Případně můžete zkusit stopovat, mám starší zkušenost, že to na odlehlých místech fungovalo. Ve Skotsku není problém si auto půjčit a vyjde to nakonec levněji než improvizované cestování vlaky a autobusy. Ostrovů je asi 700, pouze menší část je přístupných a obydlených, najmete si malý motorový člun, dovezou vás tam, poté zpátky. Je tam minimum silnic, nezabloudíte, není kam. A není problém zastavit a vyrazit z auta někam do krásné krajiny, chcete-li si užívat její divokou a nepřístupnou atmosféru, jenže například na dobře dostupném známém ostrově Skye, který je navíc spojený mostem s pevninou, což je v sezoně znát, jdete ve šňůře turistů z celého světa, tím dojem trpí. Leckde jsou tam úzké jednoproudé silničky, které mají každých 150 metrů místo na vyhnutí, kam se musí zajet. Jenže v hustém provozu se takto každou chvíli vyhýbat, to jedete 10 kilometrů hodinu. Do Skotska je tak vhodnější vyrazit na konci května nebo v září, všude nádherná příroda, kvetou hlodaše, vřes, žlutě, fialově. Pokud můžete cestovat pouze v létě, lepší je červenec než srpen, a buďte na populárních místech na davy psychicky připravení. A též na počasí, dopoledne je krásně, najednou to ve dvě odpoledne přijde, mrak, šedivo, zatáhne se, drobný deštíček, dokonale vás to zmáčí, dobré boty jsou základem, a to vlhko jede do večera, někdy se přes noc vyjasní a ráno je opět hezky, jindy to pokračuje až do oběda. Většinou je ideální brzy vstávat. Zážitek je to úžasný. Cyklisty občas ve Skotsku potkávám, jakmile vás ale na kole chytne špatné počasí, což může být kdykoli a kdekoli, může to být hodně nepříjemné. Vichr dokáže být strašně prudký a nárazový, pere to do vás, padne mlha, pokropí vás déšť, jste mokrý, tomu bych se spíše vyhnul.


Skotská Vysočina – Glen Coe

Jaký je sever Skotska? Od Inverness na sever. Tam ty davy asi nebudou…
Bývala to hustě osídlená oblast, ovšem v rámci procesu, kterému se říká „vyčištění“ Vysočiny, došlo k násilnému vystěhování nájemců jednotlivých klanů. Lidé byli odsunuti k pobřeží, nastala obrovská migrace do Ameriky a Austrálie. Z nejlukrativ­nějších míst ve vnitrozemí jsou pastviny pro miliony ovcí, které původně do skotské krajiny nepatří, na Vysočině bývala tradice hovězího dobytka, ovce se šíří od druhé poloviny 18. století, protože to vynášelo daleko více peněz než hospodaření místních lidí s jejich dobytkem. Oblast je daleko divočejší než na jihu, silnice vedou podél pobřeží až k nejsevernějšímu výběžku John O´Groats, jsou z nich nádherné výhledy na moře i úchvatné západy slunce. Ovšem prší, jste u Severního moře a Atlantiku, počasí je stejné jako skotský sever, tedy divočejší. Počasí na severu Skotska ale člověk vnitřně bere, chápe, že tam prostě takové deštivé a větrné patří, navíc to nepříznivé divočejší počasí působivě dotváří skotskou krásu a atmosféru. Sever je tedy ve srovnání s centrální Vysočinou daleko méně obydlený. A dále severním směrem jsou Orkneje, v podstatě uprostřed moře, málo sídel, hodně ovcí, úplně odlišné prostředí, fouká neustále vítr, atmosféra dějin, hodně megalitických památek, krajina poměrně nedotčená lidskou činností, malé přístavy, mola, spousta loděk, domečky si drží starý ráz. A silný vzduch, bych řekl. Největší sídlo je Kikrwall, kde je letiště, dá se tam letět z Edinburghu.

Skotská fauna? V Moray Firth je údajně pozorování delfínů zaručené…
V Moray Firth delfíni jsou, viděl jsem je i během plavby trajektem mezi ostrovy Skye a Lewis. Na Skye se pozorují i tuleni. Nemusíte ale jezdit až daleko na sever, za hezkého počasí, když v Edinburghu vylezete na Arthur´s Seat a máte štěstí, uvidíte v dáli v moři velryby. Na Orknejích jsou početné kolonie papuchalků. Nechci tvrdit, že se to stane každému, ale občas vám na Vysočině přejde přes cestu jelen. A jsou tam midges, jak víme… Mimochodem, všichni známe z fotografií skotský náhorní skot, long-haired cow, nebo Heilan Coo, se jim říká. Na Vysočině je rozhodně neuvidíte tak často, jak byste si představovali podle propagačních materiálů. Chovají je u významných památek, například u hradu Glamis nebo Scone Palace, ale když jedete krajinou, moc je nevidíte.


Hrad Glamis

Představte si, že mám tři týdny dovolené na toulání Skotskem. Doporučte mi itinerář, třeba méně tradiční, abych se vyhnul největším davům.
Přiletíte do Edinburghu koncem května a chcete rovnou do divočiny… Jeďte na sever, nepochybně je ideální půjčit si auto, dostanete se tak úplně všude. Vzdálenosti nejsou nijak dramatické, ale leckde úzké silničky, hodně klikaté, nedá se jet příliš rychle, navíc každou chvíli máte chuť zastavit, protože se otevírají nádherné výhledy, takže si děláte foto zastávky. Doporučil bych západní pobřeží, nejprve k Fort William, můžete vystoupit na nedaleký Ben Nevis. Poté směrem do Glenfinnanu podél jezera, kde jsou krásné scenérie a stezky do kopců, dále až do Mallaigu, kraj strmých vysokých kopců, jezer, dost nepřístupný, skrýval se tam princ Karel po bitvě u Cullodenu, dva roky ho Britové naháněli a nechytili. A také je to místo, kde cvičili českoslovenští výsadkáři za 2. světové války. Z Mallaigu se přepravíte trajektem na ostrov Skye. Ovšem stihnout Hebridy a zároveň Orkneje, to se za tři týdny nedá, pokud se nebudete věnovat pouze ostrovům. Zpátky přes Inverness a podél východního pobřeží, dostanete se do oblasti, která byla hustě osídlena v ranném středověku, kde je spousta památek po Piktech, původních obyvatelích Skotska, kteří vztyčovali nádherně zdobené kameny s rytinami, na nichž jsou vyobrazena zvířata, výjevy z bitev, předměty denní potřeby a také se na nich objevuje záhadné zvíře, o kterém se říká, že je to možná lochneska. Zajeďte do vnitrozemí, kde stojí hrad Glamis a také se můžete zastavit ve Stirlingu. Edinburgh si nechte nakonec, protože budete po cestě utahaní, a počítejte na něj pár dní. Edinburgh samotný zabere nejméně den, neproleťte ho, užijte si ho, hrad, Holyroodské opatství, večer zajděte do hospody. Na Starém Městě je nejlepší zabloudit do uliček, closes, jak se jim říká. Báječné hospody s historickou atmosférou jsou v klasicistním Novém Městě z 18. století, jeho hlavní tepnou je Princes Street, tam je nejvíce obchodů. Na Rose Street je spousta klasických malých hospod a restaurací s dřevěným schodištěm, nízkými stropy, téměř to tam vypadá jako před dvěma sty lety. Nad tím se tyčí Calton Hill, kde je spousta památníků a odkud je asi nejkrásnější výhled na Edinburgh. Vyjeďte do okolí Edinburghu, nedaleko stojí Rosslynská kaple, Tantallon Castle, Artušovo sedlo je výlet na půl dne, fajn je vyrazit k moři. Variant kudy na sever je více, nejen zmíněné západní pobřeží, úžasný je geologický zlom Great Glen se třemi jezery Loch Lochy, Loch Oich a Loch Ness mezi Fort William a Inverness, odtud také můžete pokračovat na ostrov Skye, údolí Glen Shiel, jak jím projedete, za chvíli jste u hradu Eilean Donan, kde se točil např. Highlander, odtud přes most na Skye. Během tří týdnů nikdy neuvidíte všechna úžasná místa, do Skotska se musíte vracet.

Jak napovídá název Vaší knihy Skotsko – země dávných tajemství, máte rád skotské legendy, záhady…
Před dvěma lety vyšlo druhé rozšířené vydání, přidal jsem 4 kapitoly, kniha je stále k dostání. Jsem vystudovaný historik a archeolog, lákají mne tedy věci související s historií. V knize se samozřejmě věnuji megalitickým památkám, vitrifikovaným pevnostem, což je zvláštní archeologický jev objevující se pouze ve Skotsku, pocházejí z doby železné, z časů Piktů, kteří kamenné zdi zpevňovali unikátní metodou, dodnes se neví přesně jak. Zdi byly totiž vystaveny obrovskému žáru, takže se kámen doslova roztavil a spekl dohromady, místy najdete zesklovatělý povrch. Zajímají mne osudy historických osobností, jako byl král MacBeth, kterého všichni znají od Shakespeara, ovšem málokdo ví, že to byl jeden z nejlepších panovníků středověkého Skotska, vládl 17 let, měl podporu, byl oblíbený, když podnikl půlroční cestu do Říma, nevypukla za jeho nepřítomnosti žádná revolta. Dalšími mými oblíbenými tématy jsou William Wallace a boje Skotů za nezávislost a Rosslynská kaple, což je úchvatná stavba opředená mnoha mýty a tajemstvími, která se také proslavila díky filmové produkci, protože si zahrála jednu z klíčových rolí ve filmu Šifra mistra Leonarda. Poprvé jsem v ní byl téměř před dvaceti lety, za ty dvě dekády se tam vše hrozně změnilo, až neuvěřitelné, jak se pod ty změny podepsal turistický ruch. Kapli nádherně zrekonstruovali, postavili rozsáhlé návštěvnické centrum, uvnitř v kapli se ale už nesmí fotit. A vracím se k Piktům a tomu zvláštnímu tvoru na kamenech, kterému se říká piktské zvíře, někteří ho označují za delfína, což podle mého názoru není, vždyť má čtyři končetiny, pahýlovitý ocas, dlouhou protáhlou čelist, neuvěřitelným způsobem připomíná druhohorního mořského plaza. Kniha má patnáct kapitol, zabývám se v ní i skotskou povahou a intelektem, tím, co všechno dali Skotové světu, vždyť produkty skotské mysli jsou věci jako penicilin, televize, termoska i telefon.