Vstupné je jednorázové pro kaskády i Hierapolis za 30 eur. A je v ceně Museum Pass Aegean. Vstupy jsou tři, severní, jižní a dolní, nejlepší je ten poslední. Důvod je jednoduchý, právě tudy se jde nahoru přes travertinové pole a jezírka. U vstupu je nutné se zout, dále bosky. A trochu vyhrnout kalhoty, pokud nemáte kraťasy. Jezírka jsou pouze v tomto koridoru, přestože se bílé travertiny táhnou v délce až přes dva a půl kilometru, jinde jsou suché. Mimochodem, vychutnat travertinová jezírka i antické město Hierapolis si každý může i z horkovzdušného balónu.

Hierapolis je rozsáhlý areál, od začátku výstupu přes travertinové pole k severní nekropoli s mnoha zachovanými hrobkami (nevynechejte) jsou to téměř tři kilometry. A nejen rozsáhlý, navíc i do kopce. Až k hrobu svatého Filipa, jednoho z dvanácti Ježíšových apoštolů, je to asi stovka vertikálních metrů. Všude se udává, jak si v místních lázních užívala královna Kleopatra, ovšem její tzv. bazén schovaný v malém parku je mimo léto vypuštěný a zavřený. Pamukkale a Hierapolis je záležitost na celý den, po snídani nahoru a kolem páté zpět dolů. V areálu je spousta laviček, stolů, rodiny si přinesou jídlo, udělají piknik, děti se koupou, vážně je to zábava (a dějepis a přírodopis) na celý den. Jídlo není nutné nosit, lze si ho koupit na místě, ovšem za cenu trojnásobnou proti normálu.


Ruiny Hierapolis se schovávají za úchvatnou hradbou travertinových kas­kád


Pamukkale


Hierapolis – divadlo


Hierapolis – divadlo

Na stránkách UNESCO se o areálu dočteme: „Hierapolis je výjimečným příkladem řecko-římského termálního komplexu, který byl založen na mimořádném přírodním místě. Léčivé účinky vod byly využívány v různých termálních zařízeních, která zahrnovala obrovské horké bazény a bazény na plavání. Hydroterapii doprovázely náboženské praktiky, které se rozvíjely v souvislosti s místními kulty. Apollónův chrám, v němž je zpodobněno několik chtonických božstev, byl postaven na geologickém zlomu, z něhož unikaly nezdravé výpary. Divadlo, které pochází z doby Severa, je zdobeno obdivuhodným vlysem zobrazujícím rituální průvod a oběť efezské Artemidě. Nekropole, která se rozkládá přes 2 kilometry, nabízí rozsáhlé panorama pohřebních praktik řecko-římské éry.“

Původ jména Hierapolis snad pochází od Hiery, což byla manželka mýtického zakladatele Pergamonu. Byl jím Telefos, syn Hérakla a Auge, potomek samotného vládce bohů Dia. Mimochodem, řecký historik Plútarchos udává jako jednu z více verzí, že jeho dcerou byla Roma a jejím manželem Aeneas, jediný z obávaných trojských vojevůdců, který přežil zkázu města. Se svým lidem se po strastiplné cestě usadil ve střední Itálii a stal se zakladatelem římského národa. Vypráví o něm v eposu Aeneis Publius Vergilius Maro:
„O válce zpívám a reku, jenž první z krajiny trójské
připlul k italské zemi, hnán osudem, k lavinským břehům,
vyhnanec, dlouhý čas jej po zemích štvala i mořích
božská moc: zlý Iunonin hněv, jenž nedal se smířit.
Mnoho i trpěl válkou než konečně, založiv město,
usídlil v Latiu bohy: tak povstal Latínský národ,
dávní praotci albští, a římské vysoké hradby.“


Hierapolis – nekropole


Antické ruiny utopené v travertinových kaskádách


Hierapolis – Frontinův triumfální oblouk


Hierapolis – muzeum

Snad stával v těchto prastarých místech chrám frýžské bohyně plodnosti a země Kybelé, označované jako Velká matka. Její kult převzali Řekové a později i Římané. Pravé lázeňské město ovšem založil až vládce Pergamského království Eumenés II. ve 2. století př. n. l. Připomínkou vlády dynastie Attalovců je i busta krále Eumena II. v místním archeologickém muzeu. Pod jejich vládu se Hierapolis a region dostaly po římském vítězství nad seleukovským králem Antiochem III. Velikým v bitvě u Magnésie (190 př. n. l.) a uzavření Apamejského míru. Hierapolis měl od počátku řecké kořeny. Ovšem v roce 133 př. n. l. odkázal poslední vládce Pergamonu Attalus III. v závěti svou říši Římu. V té době mělo město až 100 000 obyvatel, početná byla židovská komunita. Není divu, že si Římané Hierapolis s termálními prameny s léčivými vlastnostmi brzy oblíbili.

Ovšem Hierapolis dlouhodobě devastovala opakovaná zemětřesení, neboť leží v seismicky vysoce aktivní oblasti. Dvě z nich v letech 17 a 60 město téměř úplně zničila. Většina ruin starověkých budov a silnic pochází z římského období po těchto katastrofách. Poté, co bylo znovu vzkříšeno, prožívalo město ve 2. a 3. století další zlatou éru. V roce 129 ho navštívil císař Hadrián, a později jeho cestu napodobili mj. Caracalla či Valens.

Po založení Konstantinopole (330) a šíření křesťanství v římské říši se Hierapolis stává důležitým náboženským poutním místem. V roce 80 byla totiž místem mučednické smrti svatého Filipa, na jehož památku postavili u jeho hrobky kostel. Po pádu Byzantské říše ovládli region Turci a další zemětřesení ve 14. století způsobily zánik a opuštění města.

První archeologické průzkumy v ruinách města Hierapolis prováděla v roce 1887 německá mise pod vedením Carla Humanna. Své poznatky publikoval v knize Altertümer von Hierapolis: „Dvě řeky, Meander a Lycus, tvoří klín, jehož vnitřek je pokryt nepravidelným, rozsáhlým pohořím. Na svahu tohoto pohoří směřujícím k řece Lycus, 6 kilometrů od Sarai-Köi, asi 100 metrů nad úpatím hory a 160 metrů nad hladinou řeky Lycus, vyvěrá z horského úbočí od nepaměti silný horký pramen. Je bohatě nasycen oxidem uhličitým a vápencem. Jakmile pramen vyvěrá, oxid uhličitý se začne odpařovat a vápenec se sráží a tvoří bílou horninu, která postupně šedne, tvrdne a zhutňuje. Od doby, kdy pramen začal vytékat, se vytvořilo tolik vápence, že se na přirozeném svahu hory nahromadila masa horniny, která tvoří téměř vodorovnou terasu dlouhou 2700 metrů a širokou v průměru 300 metrů, tyčící se 100 metrů nad okrajem roviny. Na této terase leží město Hierapolis s rozsáhlými nekropolemi. Jedná se o římské město, jehož rozvržení a budovy jsou nejméně o století mladší než Kristus. Starší město údajně zničilo zemětřesení a nové bylo postaveno za římských císařů.“

Za 95 eur doporučuji koupit týdenní Museum Pass Aegean, v něm je vstup do spousty archeologických památek regionu, např. Efes, Magnesia, Hierapolis, Pergamon, Laodikeia, Smyrna, Didyma, Priene, Aphrodisias, Miletus. Ceny se udávají na internetu v eurech, ale platit hotově je možné pouze v turecké měně.

Další články z Turecka:
Magnesia – nejkrásnější stadion antického světa
Afrodisias – nejzachovalejší stadion antického světa
Kaunos – antické město za řekou bez mostu
Patara – divoká pláž bez lidí, kilometry písku a panenské přírody
Kayaköy – město duchů na tureckém pobřeží
Fethiye: Do Kayaköy a k pláži Ölüdeniz
Iztuzu – lodí po řece Dalyan na pláž mořských želv
Nerušená Pinara – starověká památka bez davů a v zelené krajině
Toulky starověkou Lýkií 1 aneb V dunách panenské pláže Patara
V troskách měst Xanthos a Letoon
Ostrov Kekova: Starověká Simena aneb Málem trosečníkem v potopeném městě