Nejstarší kvevri byly objeveny v mohyle asi 30 kilometrů jižně od metropole Tbilisi. Jmenuje se Gadachrili Gora, a jak dokázali archeologové, dávní zemědělci zde vyráběli víno již před osmi tisíci lety. Během vykopávek odhalili poničenou a hrozny zdobenou keramiku – zbytky velkých džbánů zapuštěných do podlah bývalých vesnických domů. Obsahovaly stopy hroznového pylu a vinných směsí. Jde zřejmě o nejstarší příklad domestikace divoce rostoucí vinné révy výhradně pro výrobu vína. Nuže, gruzínské tvrzení o kolébce vína je založené na archeologických důkazech. Navíc, archeologové na nalezišti Gadachrili Gora a nedalekém Shulaveri Gora možná ještě nedosáhli nejhlubších vrstev, není tedy vyloučeno, že by se datum nejstarších známých vinařů mohlo posunout ještě hlouběji do dávnověku.

V současnosti se víno v Gruzii samozřejmě pije ze sklenic, ovšem v minulosti se konzumovalo z keramiky, kožených nádob i zvířecích rohů (především kozorožce a buvola). V tom se Gruzínci příliš nelišili od ostatních národů, z rohů domestikovaných zvířat se pilo v řadě dalších regionů. Rohy se pečlivě očišťují a zdobí. V Gruzii se jim říká kantsi a jsou běžně součástí turistické nabídky, cena se pohybuje přes 50 lari.

Dávná metoda výroby vína v hliněných nádobách kvevri je od roku 2013 zapsána v seznamu nehmotného dědictví UNESCO (jako např. naše Jízda králů). Rozměry kvevri bývají různé, během cest po Kachetii každý uvidí i ty největší, zdobí mnohá zákoutí. Nádoby mají zvláštní vejčitý tvar do špičky, na zemi tedy nestojí, navíc nemají ucha. Tento současný tvar kvevri se vyvíjel až od 3. a 2. tisíciletí př. n. l., původní starší zřejmě měly ploché dno a byly buď uchovávány volně na zemi, nebo se zakopávaly pouze částí do menších hloubek. Dno těchto kvevri se postupně zužovalo, aby nádoby unesly tíhu zeminy, tak se pravděpodobně šířila praxe zakopávání kvevri až po krk. Tvarem i způsobem výroby se mohly lišit v západní kolchidské a východní ibérské oblasti. Významný rozvoj vinařství v regionu nastal v období starověké kolonizace (6. století př. n. l.), šířily se i antické kulty spojené s vínem (Dionýsos). V těch časech již zřejmě převažoval zúžený tvar dna kvevri.


Kvevri zdobí okolí kostela Ikalto nedaleko Telavi


Kvevri tvoří i elegantní doplněk fontán


Zákoutí v městečku Sighnaghi


Vstup do vinařství Kerovani

V současnosti se v Gruzii používají tři metody výroby vína. Nejstarší je právě proces v kvevri. Výroba zahrnuje lisování hroznů, šťáva se i se zbytky slupek hroznů, stonků a jader nalije do kvevri, která se uzavře a v zemi kvasí řadu měsíců. Většina vinařů (zvláště menších) v Kachetii zřejmě používá právě tuto metodu. Ovšem přizpůsobují se i evropskému způsobu výroby vína v dubových sudech nebo nerezových tancích, v řadě sklepů lze ochutnat vína obou způsobů a porovnat jejich chuť. Využívá se též kombinovaná metoda, kdy víno nejprve fermentuje v kvevri a poté zraje v sudech. Je výhodná pro vinaře, kteří nechtějí opustit tradiční výrobu předků, ale zároveň vnímají, že je vhodné se postupně přizpůsobit rostoucímu zahraničnímu trhu.

Kachetie je nejvýchodnějším regionem Gruzie a zaujímá asi 17 procent její rozlohy. Vinná réva se pěstuje v údolí řeky Alazani, která pramení na svazích Velkého Kavkazu. Nejvýznamnějším městem je Telavi, v jehož okolí je řada větších i menších vinařství. Ať vyrazíte autem jihovýchodním směrem do Sighnaghi („Sighnaghi je možná nejpřitažlivější město v Gruzii.“ To se dočtete v průvodci Lonely Planet. Prý trochu připomíná Toskánsko To už je ovšem pozvánka!), nebo severovýchodním do Kvareli, míjíte spoustu cedulí oznamujících, že jste na wine route a na každém kilometru (to je možná maličko přehnané) nějaké vinařství. V Kachetii zraje až sedmdesát procent všech gruzínských hroznů, pro poznání místních vín je tedy ideálním regionem.


Dimitri´s Wine House


Víno zraje pod zemí v kvevri ve vinařství Kindzmarauli v Kvareli


Vinařství Khareba v Kvareli


Vinařství Khareba v Kvareli

V Telavi před časem působil Kakheti Wine Guild, tento cech prý pomáhal s organizací výletů po vinařstvích a prodával báječná vína, bohužel již neexistuje. Ovšem v místních turistických informacích přímo v centru Telavi naproti pevnosti je k dispozici seznam vinařství ve městě i okolí. Doporučuji Dimitri´s Wine House. To není pouze vinařství, ale doslova muzeum gruzínského vinohradnictví a gruzínské historie. Do Dimitri´s Wine House stačil krátký telefonát, mají otevřeno, přijďte. Volba nejlepší z nejlepších, doporučuji nahlas. Jediným nedostatkem bylo, že pán neovládá angličtinu, ale rusky to šlo, rozuměl jsem sice méně než polovinu, ale gesta a opakování vět pomáhaly, dalo se v pohodě. Na první pohled obdivuhodná dlouholetá práce jednoho zapáleného člověka. Sbírka starých hudebních nástrojů, tradičního oblečení, zbraní, mincí, fotografií, knih. A samozřejmě všeho kolem výroby vína. Předměty zavádějící až do časů před naším letopočtem, některé kopie, některé originály. K tomu ochutnávka pěti vín, kořalky čača, sýr, čurčchela. Degustace se od běžných lišila v tom, že pán vždy nalil i sobě, mnohem méně než mně, ale nalil. A při každé (!) ochutnávce pronesl přípitek – na mír všude ve světě, poté na Gruzii a Českou republiku, na naše předky a víno, na nás dva, na závěr jsem já přidal jeden na jeho neuvěřitelnou práci. Příjemně strávená o hodně více než hodina, cena 40 lari. Kdo chce, může koupit třeba 20 let stará vína z jeho sklepu, cena se pohybovala kolem 300 lari. Každopádně, degustace v Dimitri´s Wine House byla zavítáním nejen do poznání gruzínských vín, ale i historie, kultury a pohostinnosti (přestože za zmíněnou finanční částku). Nezaměnitelná návštěva.

Kvareli (asi 40 km od Telavi) je jedním z nejproslulejších měst vína v Gruzii. Nejprve do vinařství Kindzmarauli. Prohlídka a ochutnávka čtyř vín za 10 (!) lari. Rozhodně doporučuji. Dělají přibližně padesát na padesát vína gruzínského i evropského stylu, zajímavé sklepy s kvevri i moderními tanky, užijete si to. Poté vinařství Khareba, chodby jeho sklepa se táhnou přes sedm kilometrů, ovšem hosté poznají pouze začátek. Seznámíte se s tradiční výrobou vína, vyrábějí ale i vína evropským stylem. Prohlídka s ochutnávkou tří vín, k tomu sýr a chléb za 35 lari.

Vinařská turistika se stala nedílnou součástí kulturního a ekonomického rozvoje Gruzie. Už v Tbilisi po příletu upoutá množství nabídek na ochutnání vína. Gruzie je známá unikátními odrůdami vinné révy a v rušném centru starého města Tbilisi právě vinná réva zdobí množství domů. Není divu, že se Gruzie pyšní tím, že je kolébkou vinařství. Běžně se dočítáme, že slovo „víno“ pochází z latinského vinum. Ovšem kde jsou kořeny onoho latinského výrazu? Někteří dokonce tvrdí, že má původ v jednom ze starověkých kavkazských jazyků kartvelské jazykové rodiny (pra-kartvelština). Další teorií je výpůjčka z protoindoevrop­štiny, společného předka indoevropských jazyků (kam gruzínština nepatří). Současné gruzínské slovo pro víno je podobné našemu – ღვინო (gvino). Mimochodem, dá se zřejmě říci, že dávná gruzínská metoda výroby vína je přírodní cestou, od které se lidstvo odklonilo.

Symbolem gruzínského křesťanství je kříž z větví vinné révy, který nosila patronka Gruzie svatá Nino. Poté, co panovníka tehdejšího království Kartli (římský název Ibérie) Miriana III. dokázala obrátit na křesťanskou víru, bylo v roce 337 křesťanství ustanoveno jako státní náboženství.