Dostat se ze Stepantsmindy do údolí Truso bez auta není nijak levná záležitost. Taxikáři si za přes dvacet kilometrů dlouhou cestu účtují 150 lari, v ubytování mi nabídli 120, ráno za šedesát tam, večer v domluvenou hodinu za dalších 60 zpět. Když se v Almasiani odbočí z hlavní silnice, zbývají asi čtyři kilometry po prašné cestě plné děr. Řidič to bral desítkou za hodinu a občas se rozdurdil na neschopnost úřadů s takovým povrchem něco udělat.

Taxi končí na „parkovišti“ v Kvemo Okrokana, poté pěšky. Ovšem majitelé odolných aut mohou údolím jet dále až k pevnosti Zakagori. Pěšky je to pomalejší, zábavnější a hezčí. Nejprve čtyři kilometry dost prašná cesta nad hučící řekou Terek, až se přijde k tomu, co je na mapě označeno Truso Travertine Nature Monument. Travertinové barvy v pozadí se zelenými kopci a sněhem na špičkách hor jsou úžasné. Bělavá, šedá, okrová až do hnědé a červené, barevnost zkrášluje trasu dlouhé kilometry. Poté se přejde po plechovém můstku řeka a objeví se občerstvení. Dostatek nápojů, byly i v šest večer, když jsem se vracel. Doporučení – pokračovat po této pravé straně údolí, auta jezdí po levé.


Údolí Truso, řeka Těrek


Jezírko Abano


Truso Travertine Nature Monument


Truso Travertine Nature Monument

Dále už rozkvetlé louky, minerální jezírko Abano, u kterého se každý zastaví, posedí na skalisku, nebo v trávě. Koupat se v něm nesmí, voda by asi stejně byla pro většinu chladná. Je zajímavé bublinami na povrchu hladiny, které vytváří stoupající oxid uhličitý. Mimochodem, Truso rozhodně ve slunečné dny není opuštěné, turistů jsou desítky, spíše pár stovek během dne, nejčastěji Rusové, Poláci, Němci. Žádné nebezpečí nehrozí, medvědi žijí v méně dostupných oblastech Kavkazu, pastevečtí psi nikde osamoceně neběhají.

Projde se po louce plné květin nad rozbořenou vesnicí Ketrisi, kolem jedné z typických starých kavkazských obranných věží (více jich je ve Svanetii a Tušetii). Vypadají až nedobytně, obyvatelé horských vesnice stavěli tyto věže nejen na obranu proti nepřátelům zvenčí. Byly i útočištěm v případě krvavých vendet, svárů rodiny proti rodině, vesnice proti vesnici, do těchto zapadlých regionů uprostřed hor mnohdy nedosahovala moc státních autorit, rozepře se řešily krví. V přízemí byl sklad s vodou a potravinami na měsíce, ve vyšších patrech se bydlelo, úplně nahoře jsou viditelné malé otvory umožňující bojové akce.


Barevné údolí Truso


Barevné údolí Truso


Ženský klášter Abano


Jezírko Abano

Všude u řeky spousta krav a koní. Před Ketrisi je místo označené jako gejzír, minerální voda tam ovšem teče z potrubí, což poněkud kazí autentičnost. Ketrisi je doslova v troskách, nezdá se, že by některé domy byly obydlené, pokud ano, pouze v sezóně sem přicházejí pastevci se svými stády. A poté se objeví ženský klášter Abano a možnost občerstvení, dokonce nabízejí vlastní sýr a pivo. V dálce už se na kopečku (v porovnání s horami kolem) tyčí ruiny pevnosti Zakagori. Vzdušnou čarou je to deset kilometrů k ruské hranici, dále se údolím bez povolení nesmí. Do pevnosti je vstup povolen, ovšem nic tam není, jenom vstoupíte mezi několik zničených zdí.

Těrek patří k nejvýznamnějším kavkazským řekám. Pramení blízko ruské hranice na severovýchodním svahu hory Zilga-Choch (3853 m. n. m.), valí se údolím Truso a poté se postupně otáčí na sever přes gruzínsko-ruskou hranici, protéká Vladikavkazem, dále Čečenskem a Dagestánem, po 623 km se vlévá v bažinaté široké deltě do Kaspického moře.

Řidič pro mne po osmi hodinách přijel včas a cestou zpět do mne cpal ovoce, abych prý doplnil energii po namáhavé cestě. Mimochodem, v údolí lze stanovat, ostatně značky stanu jsou i na mapách. Trasa nenabízí žádné prudké stoupání, je pohodová pro každého.