Když letíte z Istanbulu do Tbilisi, uvidíte mj. na odletové tabuli jméno Tiflis. Pochází z perštiny a některé jazyky ho používají dodnes, kromě turečtiny např. španělština a řečtina. „Tpili“ znamená „teplý“ a odkazuje na horké prameny v oblasti současného hlavního města. Tu změnu na „b“ mají na svědomí sovětské časy. Veřejné sirné lázně Abanotubani jsou dodnes navštěvované kvůli léčbě onemocnění dýchacích cest a kožních problémů (lze si dokonce rezervovat soukromou místnost). Dočetl jsem se, že je za svého měsíčního pobytu v Tbilisi navštěvoval autor slavných Tří mušketýrů Alexandre Dumas. Opouštěl je údajně s obavami, že takové lázeňské potěšení v Paříži neexistuje. Lázně s charakteris­tickými cihlovými kupolemi mají podobu z časů osmanského panování a dodnes zůstávají architektonickým dědictvím, svědčícím o dávném významu této kultury, která sahá až do časů založení města v 5. století.

Přirozeným východiskem k procházce po Starém Tbilisi (dlouho používaný termín pro historickou část města, ovšem bez přesných hranic) je kostel Metekhi na levém břehu řeky Kury. Jako by vyrůstal z útesu vysoko nad vodou, úchvatné místo, odkud se otevírá dokonalý výhled na svah, na němž stojí domy starého města s ruinami pevnosti nahoře. Je zřejmě na věky nezodpovězenou otázkou, kdy byl kostel založen. V letech 1220 až 1236 se přes tehdejší Gruzii a Tbilisi převalila brutální mongolská armáda, což znamenalo zkázu království. Pokud kostel nad řekou na tomto místě stál již před mongolskou invazí, nepochybně byl zničen. Byl tedy zřejmě znovu postaven někdy mezi lety 1278 a 1289 za vlády Demetria II.


Obrázky, jak sv. Jiří zabíjí draka, nelze v žádném kostele přehlédnout


Staré Tbilisi


Na strmém kopci, na němž se rozkládá staré město, se tyčí hradby pevnosti Narikala


Staré Tbilisi

Vedle kostela se tyčí jezdecká socha krále Vachtanga I. Gorgasaliho (pravděpodobně 447–502), kterému ústní tradice připisuje jeho založení. Ovšem neexistuje o tom žádné archeologické či písemné svědectví. Co chybí v důkazech, nahrazují legendy. Ta nejznámější vypráví, že v neobydleném kraji hlubokých lesů spadl králův sokol během lovu s uloveným bažantem do horkého pramene. Král údajně okamžitě pochopil výhody lokality a byl objevem tak nadšený, že v těchto místech poručil vystavět kostel i město, které se později stalo metropolí země. Sídlem tehdejšího raného gruzínského království Iberie přibližně od 3. století př. n. l. byla Mccheta.

Na strmém kopci, na němž se rozkládá staré město, se tyčí hradby pevnosti Narikala. Prý je to nejnavštěvovanější historická památka Tbilisi. Bohužel, v současnosti uzavřená. Nahoru vede z centra města lanovka, hojně využívaná. Mnohem lepší je prošlapat staré město, každým krokem se dostáváte výše a výše a najednou jste u posledních schodů pod sochou Matky Gruzie, vztyčené v roce 1958 při příležitosti výročí 1500 let od založení města. Stojí až nahoře kousek od pevnosti. Dvacetimetrová socha symbolizuje charakter Gruzínců, v jedné ruce kalich (zřejmě vína), kterým vítá mírumilovné hosty (včetně nás), varováním je meč v ruce druhé, běda těm, kteří vstupují s nepřátelskými úmysly. Socha byla původně dřevěná, později dostala aluminiový obal. Název Matka Gruzie se prý prosadil lidově a spontánně. Staré město nevynechejte, na jeho obnovu je nutná pořádná halda peněz, které zjevně chybějí, ale napovídá, jak kdysi Tbilisi vypadalo, než přišla moderní architektura a paneláky. Mnohé dřevěné domy s otevřenými vyřezávanými balkony jsou obnovené. Ovšem množství starých domů naopak chátrá, své kouzlo jejich omšelost a patina ale mají. Všude visí právě vyprané prádlo, leckde se šíří vinná réva.


Dřevěné balkony starého Tbilisi, nahoře Matka Gruzie


Palác královny Darejan


Moderní Tbilisi – Most míru a lanovka k pevnosti Narikala


Kostely v Tbilisi nespočítáte

Otázkou je, jak staré jsou domy Starého Tbilisi. Většina nepochybně nepřežila zničující perskou odplatu za příklon k Rusku v roce 1795. Jádro současného Starého Tbilisi tak pochází z 19. století, tehdy bylo zřejmě rozděleno na etnické čtvrti – gruzínskou, arménskou, německou či židovskou. Jako v každém historickém jádru každého města světa, všude je rozsáhlá nabídka restaurací a posezení v kavárnách a barech. Tbilisi rozhodně nepatří mezi nejstarší města světa a domy jeho historické části jsou staré maximálně 200 let, to ovšem neznamená, že nejsou půvabné a zajímavé. Objevíte spoustu architektonických klenotů i nabídky k ochutnání místních vín. A v tomto případě výraz „nejstarší“ lze použít, jak dokázali archeologové, předkové dnešních Gruzínců vyráběli víno již před osmi tisíci lety. Chybět by neměla ani tradiční gruzínská večeře. Například gulášový večer z místní kuchyně – nejprve charčo, pikantně okořeněnou hovězí polévku, poté ostri, taktéž dokonale kořeněný hovězí guláš s rajčaty. Nebo abchazura, mleté masové válečky s cibulí a drobnými semínky granátových jablíček s chlebem a rajčatovou omáčkou. Tak si člověk představuje gruzínskou kuchyni.

Do starého města se dá od kostela Metekhi dostat přes stejnojmenný most, nebo sejít kousek po proudu řeky do parku Rike (odkud vede lanovka nahoru k pevnosti) a přejít Most míru, což je moderna navržená italským architektem Michelem De Lucchim. Je pouze pro pěší. Otevřen byl v roce 2010 a okamžitě se stal významnou turistickou atrakcí. Na mostě se každý setká s nabídkou projížďky lodí po řece Mtkvari (Kura), ovšem cena 60 GEL za osobu, nebo 240 za privátní loďku, mnohé odradí. Lze dodat, že z lodi na řece člověk neuvidí nic nového vedle vyhlídek z břehů a od pevnosti. Kura není pouze gruzínskou řekou, pramení na svazích Arménské vysočiny ve východním Turecku. Je dlouhá 1364 kilometrů, protéká hlavním městem Gruzie a poté se v Ázerbájdžánu vlévá do Kaspického moře.

Přejdete-li Most míru, vkročíte na ulici pojmenovanou po Ereklem II. Tato ulice je srdcem Starého Tbilisi. Erekle II. vládl v letech 1744 až 1798 a za svého panování se musel rozhodovat mezi dvěma mocnými sousedy – Persií a Ruskem. V obavách z perského vlivu podepsal Georgijevskou smlouvu s carevnou Kateřinou II. Smlouva zaručovala východogruzínskému Kartlijsko-kachetskému království územní celistvost a nástupnictví vládnoucí dynastie Bagrationi, ovšem vyvolala další perskou invazi. Skončilo to rusko-perskou válkou a v rozporu s duchem Georgijevské smlouvy připojením Kartlijsko-kachetského království k Rusku. Ulice Erekleho II. je plná restaurací a turistického života. Dojdete po ní do ulice Ioana Shavteliho (gruzínský básník z přelomu 12. a 13. století) až k novodobé atrakci starého města, hodinové věži, která je součástí loutkového divadla. Režisér a sochař Revaz Gabriadze ho založil v roce 1981 a procestoval s ním celý umělecký svět a zúčastnil se mnoha mezinárodních festivalů. Úplně nahoře se každou hodinu otevírají dvířka, z nichž vychází anděl a udeří na zvon. Údajně si při zvonění máte něco přát.

Hezký výhled na staré město je i z elegantního světle modrého dřevěného balkonu paláce královny Darejan. Vstup je z ulice Urbnisi, od řeky maličko do kopce na levém břehu. Je zjevné, že z balkonu bylo možné pozorovat dění v centru města a na řece. Darejan byla třetí manželkou krále Erekleho II., bylo jí 12 let, když se s ní vládce oženil. Zůstali spolu až do jeho smrti 48 let a porodila 23 dětí. Palác byl postaven v roce 1776 a přežil v původní podobě perskou invazi v roce 1795, zatímco většina historického Tbilisi byla zničena. Po anexi Gruzie ruskou armádou byla v roce 1803 královna Darejan převezena do Ruska, protože jejich přítomnost v Tbilisi by ohrožovala zájmy dobyvatelů. Zemřela v Petrohradu a byla pohřbena v Alexandro-Něvské lávře.

Vízum do Gruzie občané ČR nepotřebují. Letenky s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu za 6700 Kč, přílet do Tbilisi v nočních hodinách. Let z Turecka pouze asi dvě hodiny. Přes booking zamluvený hotel v Tbilisi a domluvený letištní transfer. Let s Turkish Airlines v pohodě, na obou letech chutné jídlo. V Istanbulu na letišti zdarma wi-fi, stačí vyplnit let, sedadlo, příjmení. I v nočních hodinách na letišti v Tbilisi spousta otevřených směnáren, cena transferu do hotelu za 50 lari (1 GEL = 7,95 CZK). Výraz „lari“ prý v gruzínštině znamená poklad, ok, předal jsem padesátku pokladů. Každopádně, v letištních směnárnách doporučuji vyměnit pouze základ na cestu do hotelu, ve městě jsou výrazně (!) lepší kurzy.