články - TURECKO

Symbolem Efezu je fasáda Celsovy knihovny. Nepochybně jedna z nejkrásnějších antických památek celého Středomoří, která se objevuje i na tureckých bankovkách, přestože patří k předturecké civilizaci. Před sto lety se o této nejlépe dochované římské knihovně mnoho nevědělo. Rakouští archeologové ji totiž po důkladné anastylóze představili světu až v roce 1978.

Izmir má už více než čtyři miliony obyvatel a předlouhou historii. Kdysi to bývala Smyrna, řecké město, později zde tisíc let žili pospolu Řekové a Turci/Osmané. Starověké mince spojují znovuzaložení města s Alexandrem Velikým. Vyprávějí, že makedonský král odpočíval vyčerpaný po lovu na hoře Pagos a usnul pod platanem u nedalekého chrámu bohyně Nemesis. Ve snu se mu zjevily dvě Nemesis a pobídly ho, aby na místě, kde spal, založil město, novou Smyrnu.

Ruiny dávného antického města Hierapolis jsou jako nalepené na oslnivě bílých travertinových kaskádách Pamukkale. Málokde na světě objevíme starověké památky v takovém úchvatném spojení s přírodní scenérií. Místní horké prameny lázeňsky využívali staří Řekové již před více než dvěma tisíci lety.

Magnesia je archeologické naleziště, jakých je v Turecku přehršel. Až na… stadion. Kdyby neexistoval, nemá smysl se tam trmácet, ale vykopali ho. Doslova. Jeden z nejzachovalejších v celém Středomoří a asi nejkrásnější. Nuže, stojí za to se sem trmácet. Až do roku 1984 jen zelená louka… Stadion byl schován pod mocnou kupou zeminy, ale archeologové podle tvaru prostoru tušili, že by pod ní mohlo „něco“ být. Výsledek je ohromující, a dokazuje, jak mocné byly nánosy za dvě tisíciletí.

Afrodisias je nepochybně jeden z nejpůsobivějších antických areálů v Turecku. Najdete ho nedaleko vesnice Geyre jihozápadně od Denizli, jak název napovídá, má mnohé společné s bohyní krásy Afrodíté.

Turecké pobřeží je pokladnicí antických památek. Asi nikde jinde není tolik dochovaných ruin dávného řeckého a římského světa. Trója, Efes a Pergamon jsou pouze nejznámější, podél břehů Egejského moře i v nedalekém vnitrozemí objevíte desítky dalších. A let do Istanbulu trvá jen dvě a čtvrt hodiny.

Pláž Patara je známá dunami a jemným pískem. A jako hnízdiště mořských želv Caretta caretta. Údaje se různí, o délce pláže jsem četl 12, 15 a někde i 17 km, správně bude těch 12. Silnička k pláži z vesnice Gelemiş vede kolem ruin antického města s úžasným divadlem. Co lepšího si cestou k pláži přát.

Dalyan je turistické místo, spousta hotelů, restaurací, nabídek na plavby po řece a dalších výletů. Rozkládá se na levém břehu stejnojmenné řeky, na druhé straně jsou starověké památky, ruiny města Kaunos a skalní lýkijské hrobky. Nic víc, tam za řekou je venkov. A přes řeku nevede žádný most, fungují pouze převozníci.

Ze starého města Fethiye je to asi 9 kilometrů k opuštěné vesnici kdysi řeckých obyvatel Osmanské říše – Kayaköy. Po řecko-turecké válce byli v roce 1923 řečtí křesťané odsunuti v rámci výměny obyvatel. Kayaköy jsou v současnosti ruiny domů a kostela v zalesněných svazích, nad vším vlaje turecká vlajka. A platí se vstupné 60 tl. Vede odtud stezka vysoko nad mořem ke známé pláži Ölüdeniz.

Moře, slunce, historie, hory. Taková je turecká riviéra táhnoucí se od západního pobřeží země daleko na jihovýchod. Jedním z nejatraktiv­nějších letovisek regionu je Fethiye, ve starověku řecký Telmessos. Z nejbližšího letiště Dalaman je to do Fethiye asi 50 km, doporučuje se ubytování na promenádě podél pobřeží a pláže Çalış, nejlépe hotel s balkonem téměř nad mořem.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, večer se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších a nejkrásnějších želvích pláží v Turecku, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Pinara – ruiny starověkého města uprostřed přírody, nikde nikdo, divadlo v překvapivě zachovalém stavu, v okolních skalách dávno vykradené lýkijské hrobky, někde dodnes stojí sarkofágy. Historie vypráví, že Pinara byla členem Lýkijské ligy, později se vzdala Alexandru Velikému, byla součástí království Pergamon i římským městem.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, v noci se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších želvích pláží v Turecku, jednou z nejkrásnějších, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Diyarbakir leží přímo na hranici záplavového území řeky Tigris. Ukrývá se za rozsáhlými antickými hradbami z černého bazaltu, které obklopují bludiště dlážděných i nedlážděných uliček starého města zdobených mešitami, medresami, trhy a kostely. První pohled na Diyarbakir ale nebyl nijak pozitivní – projížděli jsme nejprve novým městem, chaotickou výstavbou bez jakéhokoliv plánu. Diyarbakir je považován za hlavní město Kurdistánu a přestože nemá v ostatních částech Turecka dobrou pověst, není zde nebezpečno a obyvatelé jsou otevření a velmi vstřícní.

Cestou do Erzurumu jsme se většinou pohybovali ve výšce 1600–2000 metrů nad mořem. Nejvýše položeným místem byl průsmyk s Atatürkovým památníkem – 2409 metrů. Pod námi ležela severovýchodní Anatolie, o níž se říká, že je to nehostinná krajina ošlehaná větry. Díky pokročilé době a zapadajícímu slunci padaly na zem prodloužené stíny a světlo dodávalo krajině rozervané erozí magický ráz.

Přijměte pozvání k vyprávění o putování do východní části turecké země. Té, která sousedí s Gruzií, Arménií a také s Íránem, Irákem a Sýrií. Do neklidného regionu, který bývá nazýván „divokým Kurdistánem“ a kam se turisté nehrnou kvůli občasným zprávám, že kurdská PKK se opět pokusila o nějaký odboj. Pravda, rozumný člověk by se měl válečným zónám vyhnout, ale co si budeme nalhávat, dnešní přeinformovanost je spíše na škodu, neboť v Evropě toho víme o údajných konfliktech daleko více, než lidé žijící v dané zemi. Nejinak tomu bylo i ve východním Turecku, kde vládne pohostinnost a přátelskost.

Myra patřila mezi šest hlavních měst tzv. Lýkijské ligy. Z jejího přístavu vyplouvaly lodě do Říma i do Egypta, navštívil ji římský císař Hadrián, píše se o ní v Bibli. Dávno tomu, dnes leží archeologický areál s úchvatnými skalními hroby významných lýkijských občanů i římským divadlem na kraji ospalého městečka Demre, známého skleníky a rajčaty. A sv. Mikulášem.

Istanbul je učebnicí islámské architektury, desítky a desítky minaretů se tyčí nad Bosporem, kde se prý potkávají Západ a Východ. Počet mešit nenechá nikoho na pochybách, které náboženství je v Istanbulu pánem. Nejposvátnější ze všech istanbulských mešit stojí ve čtvrti Eyüp, vně hradeb starého města, na místě, kde byl před více než tisíciletím pohřben Ajjúb al-Ansari (turecky Eyüp Ensari), přítel proroka Muhammada.

Petr Kučera přeložil čtyři romány nejznámějšího tureckého spisovatele Orhana Pamuka (např. Jmenuji se Červená; Bílá pevnost). Učí turecký jazyk a literaturu na FF UK, studoval na Ankarské univerzitě i Bosporské univerzitě v Istanbulu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o minulosti i současnosti Turecka, o jeho kultuře i politice.

Jaké bylo Turecko v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat z fotografií Mirky Baštové. Pravidla ochrany antických památek, jimiž je především západní Turecko doslova poseté, nebyla tak přísná jako dnes a dávala ojedinělým návštěvníkům dostatek volnosti.