články - ČESKO

Příhrazské skály jsou zařazeny mezi přírodní rezervace, což znamená, že se v nich turista, na rozdíl od I. zón národních parků, smí pohybovat i mimo značené turistické trasy. A právě mimo značené turistické trasy objeví některá z míst, která jsou označována až jako symboly Příhrazských skal – např. věž Kobyla a skalní okno Sokolí pusinky.

Před vstupem na povalový chodníček, který vede do nitra slatě, stojí první informační tabule, z níž se dozvíme o stáří šumavských rašelinišť, jejichž vývoj začal na konci poslední doby ledové před 10 až 15 tisíci lety. Zdejší porosty připomínají severskou tajgu a tundru, břehy jezírek ovládá borovice blatka, borovice kleč a jejich kříženec borovice rašelinná, dorůstající maximálně několika metrů výšky, přizpůsobily se studenému, vlhkému a kyselému prostředí rašelinných mokřad. Stromy jsou to nižšího vzrůstu, případně keřovité formy, průměr kmene obvykle nepřesahuje deset centimetrů.

Od autobusové zastávky Zakšín, kde se na malém plácku dá zaparkovat, je to ke zřícenině skalního hradu asi 1,5 km po červené značce. Nejprve podél potoka Liběchovka, v podzimních dnech je pěšina poněkud rozbahněná, poté se odbočí prudce nahoru do pískovcových skal, v nichž kdysi stával dřevěný hrad Berků, střežící obchodní stezku a Zakšín.

Podle informací průvodce, se kterým jsme sestoupili do kroměřížských arcibiskupských sklepů, jsou druhé nejstarší v České republice. Starší jsou pouze templářské sklepy v Čejkovicích. Psalo se tehdy 13. století. V Čejkovicích se usadili templáři, kteří vybudovali gotickou tvrz a pod ní rozsáhlá sklepení, v Kroměříži biskup Bruno ze Schauenburku povýšil trhovou obec na město a poručil vystavět gotickou tvrz, jejíž součástí též byly vinné sklepy. Nejstarší zmínka o templářských sklepích v Čejkovicích pochází z roku 1248, kroměřížské sklepy byly založeny v roce 1266.

Koupající se jaguáři, dotyková procházka mezi pospávajícími pelikány, pestrobarevní arové nad hlavami v průchozí voliéře, hlazení rejnoků, bílí klokani, vydří mimina, program Nocuju v Zoo Zlín a mnoho dalšího. Zoo Zlín je třetím nejnavštěvovanějším místem České republiky. Právem. Nadchne každého.

Ideálním výchozím bodem na Holubník je Šámalova chata na Nové louce. Nejprve po modré a dále po červené značce je to asi 7 kilometrů s převýšením přes 300 metrů. Holubník je pátou nejvyšší horou Jizerek na českém území, dosahuje nadmořské výšky 1071 metrů.

Ze zastávky Vlkov nad Lužnicí, která stojí téměř na břehu Vlkovského rybníka, vede červeně značená cesta podél snad tuctu rybníků až do Třeboně. Trasa má asi 23 kilometrů a její zakončení lze oslavit například na terase třeboňského pivovaru Regent. Celá trasa leží v CHKO Třeboňsko.

Bělostné vápencové skály Pálavy se rozhlížejí po staré kulturní krajině jižní Moravy, jednoho z nejdéle osídlených území v České republice. V pravěké minulosti před desítkami tisíc let zde bývala tábořiště lovců mamutů, což dokazují pozůstatky ohnišť a mamutích kostí (k vidění v archeoparku Pavlov), před dvěma tisíci lety pod nimi staří Římané pěstovali víno. A jedním z center moravského vinařství je Pálava dodnes. Vinice pod svahy Pavlovských vrchů nad vesničkou Perná patří k nejlepším na Moravě.

Zbrašovské aragonitové jeskyně v malebném údolí řeky Bečvy jsou nejteplejšími jeskyněmi v České republice s celoroční stálou teplotou 14,5 °C. Trasa zpřístupněná pro veřejnost je dlouhá 375 metrů a je smrtelně nebezpečné z ní vystupovat směrem dolů, nejnižší úrovně jeskyní jsou totiž trvale zaplněny jedovatým oxidem uhličitým.

Počátky hradu Helfštýn, založeného někdy na přelomu 13. a 14. století v tehdy nepřístupných lesích nad Bečvou, jsou propojeny se spornou osobností loupeživého rytíře Friduše z Linavy. O sedm století později je Helfštýn jedním z nejrozsáhlejších a nejúchvatnějších hradních komplexů v České republice. V roce 2020 byla dokončena oceňovaná rekonstrukce hradního paláce, díky níž vznikla atraktivní prohlídková trasa, která umožňuje téměř letecké pohledy na historické budovy a věže hradu.

Od zámku Žleby vede červeně značená stezka dlouhá přibližně pět kilometrů do Ronova nad Doubravou. Nejkrásnějším úsekem Doubravy je údolí mezí Bílkem a Horním Mlýnem dále na horním toku řeky, tam je divočejší. Mezi Žleby a Ronovem nad Doubravou se už nevrhá ze skal, zklidní se, její tok je pomalejší a není slyšet. Ticho se rozléhá lesem.

Nejhornější tok Jizery je okouzlující průzračná horská bystřina zabarvená rašelinou do všech odstínů hnědé. Jizera má více zdrojnic – na české i polské straně. Její vody se z nadmořské výšky téměř tisíc metrů valí dolů přes kameny, protékají rozsáhlými rašeliništi a vytvářejí písečné plážičky ve svých početných meandrech.

Sobotka je městečko asi 15 kilometrů západně od Jičína. Proč zavítat do Sobotky? Jen pár kroků od náměstí Míru v jejím středu objevíte spoustu starodávných roubenek, které člověka přenesou o více než dvě století do minulosti. Anenské náměstíčko (či Anenský plácek) bychom hledali spíše v umělém pohádkovém světě, v tamních nádherných venkovských usedlostech jako by žil i Jára Cimrman a jeho předci. Není divu, že historické centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Výchozím bodem do Sloupského skalního města je turistická Chata pod hradem, jak název napovídá, přímo nad ní se tyčí zaniklý skalní hrad Sloup. Vedle restaurace parkoviště, k výchozímu místu červené značky směr rozhledna Na stráži je to pouze pár kroků. Dáte-li si pod hradem malé či větší občerstvení, otevírá se vám přímo od stolu krásný zelený výhled do lesů, z nichž vystupuje skalní stěna s rozhlednou vysokou 33 metrů. Nahoru je to přibližně 700 metrů.

Klokočské skály jsou méně známým koutem Českého ráje. Méně známé znamená i méně navštěvované, což je v současnosti podstatný atribut. Nepotkáte zde davy turistů jako kousek jižněji v Prachovských skalách nebo na Hruboskalsku či severněji v Maloskalsku. Nuže, uvidíte krásné skalní město, a ještě si maličko odpočinete od civilizačního běsnění.

Milešovka je nejvyšší horou Českého středohoří, dosahuje do nadmořské výšky 836,7 metrů. Je nepochybně jednou z nejpůsobivějších a nepřehlédnutelných hor v České republice. Strmá majestátná hora zřetelně převyšující nižší a zaoblenější kupole dalších kopců Českého středohoří. Zrozená v sopečném ohni. Přestože nikdy nebyla pravou sopkou, ač její sopečný kuželovitý tvar by napovídal opak.

„Roztoky jsou oblíbené výletní místo a letní sídlo Pražanů, jak dokazují hojné vily, pěkné zahrady, četné hostince, v neděli a ve svátek přeplněné vlaky zábavní. Pak na Žalov, od Horních Roztok půl hodiny vzdálený, kdež na blízkém pahorku stojí prastarý kostelík sv. Klimenta „Levý hradec“ zván, nejstarší v Čechách.“ Tolik Řivnáčův průvodce po království českém z roku 1882.

Na nejvyšší horu České republiky vede několik značených tras. Z Pece pod Sněžkou je to asi sedm kilometrů a našlapete přibližně osm stovek výškových metrů. Další atraktivní trasou je výšlap z Horní Malé Úpy po modré značce a stále po česko-polské hranici. Cesta je dlouhá přes osm kilometrů, převýšení podobné výstupu z Pece pod Sněžkou. Modrá značka odbočuje z hranice až na rozcestí pod Sněžkou před závěrečným stoupáním do nadmořské výšky 1603 metrů.

Černohorské rašeliniště je nejrozsáhlejším a nejstarším vrchovištním rašeliništěm lesního typu v Krkonoších. Vede jím bezpečná naučná stezka s překrásnými výhledy na Sněžku. Chůzi v nesnadném a nestabilním terénu rašeliniště umožňují dřevěné chodníčky, které byly rekonstruovány v loňském roce.

Tiské stěny, tj. labyrint 75 číslovaných a pojmenovaných skalních útvarů, jejichž jména probouzejí fantazii každého, kdo do nich vkročí. Skalní věže se tyčí jako jednolitá hradba nad obcí Tisá. Příroda je vytvářela od křídových časů druhohor, neuvěřitelně členité skalní struktury, tolik tunelů, chodeb, oken, průchodů, tady člověk na skály doslova sahá, doslova do nich vstupuje.