články - Severní Amerika

Archeologický areál Muyil je vzdálen asi 25 kilometrů od Tulumu. Jak zdolat tu pětadvacítku bez auta… Vyzkoušet místní servicio colectivo, pravidelně jezdící dodávky, do nichž nacpou přes 15 lidí. Nejvýznamnější stavbou Muyilu je pyramida vysoká 17 metrů, nazvaná tradičně El Castillo. Je nejvyšší na celé Mayské riviéře, tedy na pobřeží státu Quintana Roo.

První dojem v Chichén Itzá je negativní, úplně narváno. Druhý dojem je opět negativní, vstupné totiž stojí 614 pesos, což je v přepočtu na české asi 800. Třetí dojem je, jak jinak, negativní, od vstupu se člověk téměř prodírá nejen mezi ostatními návštěvníky, ale i mezi mnoha stolky prodejců turistických cetek a neustále slyší good price, one dollar. Nenechte se odradit… poté vyjdete na prostranství a díváte se a díváte na El Castillo a negativa jsou pryč, zůstane ohromující estetický pocit.

Uxmal patří k největším a nejatraktivnějším mayským archeologickým areálům. Má několik působivých struktur s úchvatně detailně propracovanými fasádami – 35 metrů vysokou pyramidu trpaslíka, nádvoří jeptišek a palác guvernéra. Bohužel, i v Uxmalu je již výstup na pyramidy zapovězen.

Rok 1518 – sluncem nasvícená mayská Zama (dnešní Tulum) se tyčí na skalnatém útesu nad flotilou čtyř lodí Juana de Grijalvy a ohromení Španělé ji srovnávají se Sevillou: „Před západem slunce jsme spatřili město tak velké, že by se Sevilla nezdála větší a lepší. A v něm velkou věž“. Tou věží byl jistě El Castillo a právě poloha nad tyrkysovým mořem dodnes dodává karibské Seville neodolatelnou­ krásu.

Cobá patří k nejatraktivnějším mayským památkám Yucatanu. Nejvyšší pyramida Ixmoja se tyčí do výšky 42 metrů, v archeologickém areálu je ještě několik dalších pyramid, hřiště na pelotu a množství stél, které vyprávějí dávnou mayskou historii. Zklamáním jsou pouze provazy a nápisy No subir a monumentos, nahoru na pyramidy je již výstup zapovězený. Všude kolem džungle, v korunách stromů se prohánějí opice.

Becánské pyramidy mají – podobně jako calakmulské – nepochybnou výhodu ve srovnání se sestrami na severu Yucatanu. Na rozdíl od Chichén Itzá, Tulumu, Cobá či Uxmalu na ně lze vystoupit. Seshora je parádní výhled na ostatní pyramidy a do korun stromů, z nichž se ozývá hukot ptactva. A nikde nikdo, jako by Becán zůstával zapomenutý.

Calakmul, Estructura II. Sedíte na vrcholu gigantické pyramidy, proti které je El Castillo v Chichén Itzá hračka pro děti. Stromy pod vámi, kolem létají papoušci, tukani, kondoři (jeden přistál na pyramidě několik metrů ode mne), skáčou opice, je to úchvatný přírodní koncert. A široko daleko jen zelená džungle, kam oko dohlédne. V budoucnosti se může stát (a stane), že mexické úřady přitáhnou více turistů, a důsledkem bude, že zakáží výstup nahoru. Tím ovšem Calakmul ztratí většinu svého kouzla, protože právě nahoře je to nejkrásnější.

Let s Air France, ráno z Prahy, přestup v Paříži, večer Cancún. Dva týdny křížem krážem přes Yucatánský poloostrov, státy Yucatan, Quintana Roo a Campeche. Tulum, Muyil, Cobá, Valladolid, Chichén Itzá, Merida, Izamal, Uxmal, Puuc Route, Campeche, Xpujil, na jih až do džungle k pyramidám Calakmul, což je asi 70 kilometrů od guatemalského Tikalu, tedy, pokud by tou nepropustnou džunglí vedla silnice. Jak známo, nevede.

Pro milovníky aktivní turistiky a poznávání vydali v nakladatelství JOTA do češtiny přeloženého průvodce Rough Guides – Mexiko. Aktualizované 11. vydání.

Tequila proudem neteče (vlastně, jak kde), ale revoluce má v živých barevných uličkách San Cristóbalu de las Casas své místo. Černé vlajky s rudou pěticípou hvězdou uprostřed na tričkách, čepicích, plakátech i zdech nelze přehlédnout. Často jsou k vidění červená trička s černobílou kresbou maskované ženy s dítětem v náručí a vztyčenou levou paží se zaťatou pěstí. Kolem nápis Sin mujer no hay revolución, tedy: Bez ženy není revoluce.

San Juan Chamula je na první pohled nenápadná vesnice (za poslední dvě desetiletí se hodně rozrostla) s obyčejným kostelem. Jenže… podobný šamanský kostel pravděpodobně nikde jinde na světě neexistuje. Co první udeří do očí – nejsou zde lavice! Takové, jaké obvykle z kostelů známe. Podlaha je vystlaná jehličím! A na jehličí se modlí a kurýruje. Po šamansku.

Po Tikalu je Yaxhá u stejnojmenného jezera (Laguna de Yaxhá) druhou nejzajímavější archeologickou lokalitou Peténské džungle. Z Tikalu je to do Yaxhá kus cesty, přibližně 75 kilometrů, a nikoli po dálnici. Naopak, posledních 11 kilometrů se jede po rozbité prašné cestě plné děr, mezi nimiž řidič zkušeně kličkuje, pouze tento závěr zabral plných 40 minut.

V odpoledních hodinách se mezi tikalskými pyramidami objevují nosálové bělohubí (Nasua narica), všežravé medvídkovité šelmy hledající potravu. Dospělí samci jsou prý samotářští, což mohu potvrdit. Ten „náš“ nosál, se kterým jsme se potkali na Plaza de los Siete Templos, snad ani nezvedl hlavu, žádný zvukový signál, žádná snaha o komunikaci, hledal pozorně v trávě, aby mu nic neuniklo. Nosálové jsou přizpůsobiví živočichové, snadno se adaptují i na přítomnost člověka, nemějte obavy, nijak se za focení a blízkost na dva tři metry nebudou hněvat.

Z kamenné pyramidy ve výšce téměř 60 metrů shlížím na koruny stromů, v jejichž větvích skáčou opice a z nichž se ozývá křik papoušků. A sem tam vystupují nad zelenou klenbu džungle špičky dalších pyramid postavených mayskými staviteli před více než tisícem let. Jedním slovem – Tikal.

Santiago Atitlán je mayská vesnice na jižní straně jezera Atitlán. Údajně nikde jinde v Guatemale nenosí v takovém množství mayské oblečení i muži, hodně jich potkáváte v tradičních kalhotách – barevně vyšívaných „kraťasech“ do půli lýtek. Santiago Atitlán je zároveň jedním z míst, kde Mayové uctívají Maximóna.

Jezero Atitlán je mnohými považováno za nejkrásnější na světě. Pokud se neztrácejí v oparu a mracích (což bylo v den našeho příjezdu), tyčí se nad jeho vodami trojice vulkánů – Tolimán, Atitlán a San Pedro, všechny vysoké přes 3000 metrů. Jezero se vytvořilo po dávných sopečných erupcích, současná obrovská kaldera je stará asi 84 tisíc let. V současnosti vulkány svou aktivitou obyvatelům okolních vesnic tolik nehrozí, San Pedro je vyhaslý, Tolimán se dlouhodobě neprojevuje a Atitlán naposledy vybuchl v 19. století.

Chichicastenango je jedním z nejznámějších měst v Guatemale. Turisté jezdí do „Chichi“, jak místní roztomile zkracují jméno svého města, za barvitými trhy, které se konají vždy ve čtvrtek a v neděli. Trhovci zaplní celé centrum kolem proslulého kostela Santo Tomás, na jehož schodech hoří obětní ohně, prodávají se květiny a polehávají psi.

Guatemala je podle rozlohy až 104. státem světa a je menší než bývalé Československo. Na jejím nevelkém území ovšem hrozí 29 sopek, tři z nich jsou/byly aktivní v posledních pěti letech – Fuego, Santa María (Santiaguito) a Pacaya. Nejdostupnější a nejnavštěvovanější z nich je Pacaya, z jejíhož kráteru do roku 2014 dlouhodobě a pravidelně vytékala láva. V současnosti podobné lávové představení Pacaya nenabízí, v březnu se ovšem zdálo, že se Pacaya opět probouzí.

Bezkonkurenčně snadno dostupný výhled na Antiguu je ze Cerro de la Cruz kousek do kopce od ruin kláštera Candelaria. Naproti za městem se až strašidelně tyčí sopka Agua, která už v minulosti město zničila, a vpravo neméně hrozivě kouřící Fuego. Kousek dále nahoru socha apoštola Jakuba (Estatua del Apóstol Santiago de los Caballeros), který shlíží na své město stejně jako děsivé vulkány. Apoštol tentokrát netřímá v pravici meč, ale křesťanskou standardu. Pod jezdeckou sochou dva policisté, přece jen, je to už poněkud odlehlé místo, a jeden toulavý pes žeroucí darovaný dlabanec.

Plaza Central je středem života bývalého hlavního města Guatemaly. Před téměř půl tisíciletím tehdejší Plaza Mayor (původní název náměstí) nevypadala tak idylicky. Žádné stromy, žádná fontána, pouze vodní nádrž pro koně a prašný povrch. Náměstí ale žilo, konávaly se na něm trhy, oficiální oslavy, vojenské parády i veřejné popravy.